7944
komentáře u knih
Učte se sami - Dovolte dětem, aby se učily sami
John Holt
Jednoduše. Přečtěte si to. A nepřestávejte číst. Nezavírejte se před něčím, co neznáte.
Bermudský trojuholník
Charles Berlitz
Tak tohle mě bavilo především pro fakt místa nalezení knihy - sklep. A času - bouřka. Naprosto ideální.
Pád
Rogelio J. Pineiro
Námět mě oslovil, obálka knihy nadchla. Ale psaní již nikoliv. Tři slova: Zdlouhavé, náročné, zdlouhavostí.
Noční směna (20 povídek)
Stephen King
Povídka kostlivce ve skříni na mě měla největší účinek při živoucích představách. Mám v pokoji skříň. A ta se někdy otevírá sama. Přes den si z toho nic nedělám, a přes noc mi to taky bylo donedávna jedno. Dvoje posuvné dveře, z jedněch vypadla taková malá trojúhelníková součástka, a ztratila se. Ozve se cvak, a vnitřek se odhalí. Ke všemu zvuk pojízdných koleček. Zkusím použít izolepu. Přeji všem dobrou noc.
Alchymista
Paulo Coelho
Alchymista od Paula Coela. Má myšlenku. Zeptám se, co je to vesmír. Ne vážně, co je to? Knihu posuďte sami.
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Jsou příběhy, jejíchž interpretační linie jsou svázané a tvoří v podstatě jedno lano. A pak jsou ty, co tvoří síť významů, v nichž záleží na místě, kde stojíte. Někdo se nachází na kraji, jiný ve šprušlích vprostřed. A tohle je případ té pavučiny. A vy jste ta moucha.
Pistolník
Stephen King
Pokud se vám z nějakého důvodu bude zdát příběh trpký a nezáživný, doporučuji prolistovat na stranu 184 a až po stranu 186 jej důkladně přečíst. Když se pak vrátíte, tam kde jste skončili, fialové nebe vám dá (či ne.) konečně smysl (či ne.), a vše získá docela jiný, čtivější nádech.
Čo nás poháňa Drive
Daniel H. Pink
Známkování je sice motivující, ale je motivací jen pro známky. Tahle tenká kniha stojí za přečtení. Ke konci je list doporučených knih. Také pár z nich mě zaujalo.
Nimbus
Neal Shusterman
Neal Shusterman se opět předvedl. Jeho spisovatelské dovednosti se čím dál tím víc blíží dokonalosti. Smrtka je něco. A Nimbus? To je teprve něco!
Jak se děti učí
John Holt
„Mým hlavním cílem není přimět učitele a psychology, aby nahradili staré předsudky novými, ale přesvědčit je, aby děti pozorovali, trpělivě, opakovaně, s respektem, aby se zdrželi předčasných úsudků a vytváření teorií, dokud nemají ve svých hlavách to, co většině dosud schází - dostatečně přesnou představu o tom, jaké děti jsou.“
- Hohn Holt
„... Rádi se považují za zdroj, za jediný zdroj, všeho poznání, moudrosti a učení ve třídě. Někteří z takových učitelů jsou vedeni touhou po moci, ke které jim učebna skýtá mnoho příležitostí, jiné zase vede hluboká a někdy zoufalá potřeba cítit se užitečnými, nezbytnými, nebo dokonce nenahraditelnými pro své žáky. Oba typy se cítí velmi ohroženy každým doporučením, že by se děti mohly a měly učit podle sebe. Mnoho dalších učitelů by dětem poskytovalo více nezávislosti a vlastního směřování, drží je ale při zemi obavy z pravidelných testů, podle kterých budou jejich žáci a oni sami posuzováni.“
- John Holt
Podivný případ se psem
Mark Haddon
Sice máme všichni oči na tom stejném místě, v podobném počtu, různých kvalit. Ne každý si přitom ale uvědomí, jak rozdílně vnímáme každý realitu. Svou realitu.
48 zákonů moci
Robert Greene
1. Nikdy nesmíš zastínit "mistra". To pro popis myslím stačí.
Sobecký gen
Richard Dawkins
Čtenáře (tedy alespoň mou osůbku) to zanechalo v rozčarování nad další možnosti jak pohlížet na svět.
Svoboda učení
Peter Gray
Jak může být vzdělání s přídomkem "nucené". Místo nadšení z objevování tady máme něco, z čeho není úniku! Doslova. Také autor používá k popisu školy slovo vězení, ačkoliv jak sám píše, je mu to rovněž proti srsti. Ale co jiného to je? To vzdělávání ve škole? Když není možnost říci "ne".
Svoboda učení
Peter Gray
Lidé z budoucnosti budou kroutit hlavami a zdvihat ramena v nepochopení při zmínce o dnešním školním systému. (V jistých místech ve světě již došlo k legalizaci, a stává se z těchto nových forem trend. Nicméně u nás ještě doba dostatečně nepokročila, a stále jezdíme ve vyjetých kolejích několika dřívějších generací. Snad největší nesnáze ve změně působí to, že si nikdo pořádně nedovede představit, jak by tomu mohlo být jinak.) No tak světě! Ve škole mě naučili, ze učení je otrava, nuda a děs! A přesto mimo školu miluji četbu, psaní, informace, ... není to také učení? Všechno je to na mou malou hlavu moc.
Nové pohledy, nové názory, nové zkušenosti, fajn knížka, čtěte a přemýšlejte při tom.
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Každá doba má své chyby, a pak dále spousty zalátaných záplat z chyb minulých. Jenže mnozí si je nechtějí připustit: ,,To by museli vybočit z normálnosti." Což by je vnitřně asi zabilo. Musí se stát to, že pokročí sama doba, a odkryje těm slepcům to, co nechtějí vidět. Je to neochota, nebo strach? Jako zabít ptáčka je nádherná kniha, pohádka, co popisuje, aniž by zastiňovala, ač je čtenářem třeba dítě, jako v knize Čipera.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Poslední aristokratka se čte jedna báseň. Knížka je psaná deníkovou formou. Děj plyne rychle. Na rtech se drží úsměv.
Štěstí na míru
Ivo Toman
Štěstí na míru je úzkou příručkou nahuštěnou moudry a tipy o štěstí, ke štěstí. Doporučuji jako četbu do autobusu. Je lehce napsaná. Stačí pár vět prolétnout očima. A pak nechat létat jenom myšlenky. Ale pozor nepřežvykovat. Uvést se do stavu Flow. A s otevřenou knihou na klíně a pohledem upřeným z okna dorazit do cílové zastávky.
