85098211
komentáře u knih
Hořící drát
Jeffery Deaver
Opravdu netuším, jak to tento autor dělá, ale v této knize zase Lincoln Rhyme i Amélie Sachsová válí a případ, který řeší, je vynikající! Tentokrát je zde pachatel, který se mstí za svoji nemoc, ovšem naprosto obludným a odporným způsobem, protože oběťmi jsou naprosto nevinní lidé, kteří s ním nemají vůbec žádnou spojitost. Ale jedno mají přece jen společné, jako ostatně my všichni a téměř celé lidstvo - používají totiž elektřinu a na elektrických sítích jsou tímto způsobem závislí.
Kniha je jedna velká jízda od začátku až do konce. A když už se zdá, že je nad slunce jasné, kdo je pachatelem, vraždícím tak neskutečně brutálním způsobem, všechno je úplně jinak a Rhyme se v souvislosti s tímto zjištěním dostane do přímého ohrožení života... Také tento případ si zaslouží hodnocení nejvyšší - a jak už jsem psala dříve, věrohodnost v knihách většinou neřeším ;-), no a nyní se už nemůžu dočkat dalšího setkání s Lincolnem a Amélií.
Až najdu klíč
Alex Ahndoril (p)
(SPOILER) Hned na začátku bych chtěla poznamenat, že knihy autorů, které píší pod pseudonymem Lars Kepler, nečtu. Aspoň prozatím ;-). Ale přesto nechápu ta úplně špatná hodnocení knihy zde, protože se domnívám, že sice dokonalá není, ale za přečtení určitě stojí. Hlavní postavou je soukromá vyšetřovatelka Julie Starková - ta mi mimochodem nebyla vůbec sympatická, ale s tím už asi nic nenadělám ;-). Na ni se tedy obrátí majitel jedné úspěšné rodinné firmy Per Günter Mott. Tento muž trpí výpadky paměti, a proto si nedokáže vysvětlit, jak se mu jednoho rána po pracovní schůzi a večeři doma mohla v mobilu objevit fotografie zkrvaveného svázaného muže s pytlem na hlavě. Julie samozřejmě tuto výzvu přijme, o pomoc požádá svého bývalého manžela Sidneyho Mendelsona a oba vyrazí do sídla poměrně rozvětvené rodiny, která je opravdu hodně zvláštní - a to v nejednom ohledu...
Kniha je spíše taková pozvolna plynoucí detektivka bez většího napětí, ale případ jako takový mne zaujal. Srovnání s Agathou Christie ovšem nesnese ani v nejmenším, a i když se autoři snažili, tohle se jim opravdu moc nepovedlo. Hodnotím tedy poctivými čtyřmi hvězdičkami a časem zkusím další knihu z této série.
Mrtvý v kostele
Nadine Matheson
(SPOILER) Tak tahle autorka vážně psát umí! Také tento druhý případ, který vyšetřuje inspektorka Anjelica Henleyová spolu se svými kolegy, je jedna velká jízda od začátku až do konce - a to navzdory poměrně velkému počtu stránek ;-). Ze všeho nejdřív je nalezen brutálně zavražděný pastor ve svém vlastním kostele a současně je zde i druhá, krutě mučená oběť, nedaleko místa činu. Tento muž ovšem řádění pachatele (či pachatelů) přežije, přestože to tak původně vůbec není jisté. Později se najde ještě další mrtvý a stopy začínají vést určitým směrem. Je totiž jisté, že všechno do určité míry souvisí s exorcismem...
Tak a dost, víc už prozrazovat nebudu ;-). Henleyová se poměrně dlouho víceméně motá v kruhu, aniž by měla nějakou tu pořádnou stopu. Podezřelých je sice hned několik, ale toho pravého pachatele, včetně motivu vraždy pastora, odhalí až téměř na konci. No a pokud jde o ostatní oběti, o tom už nenapíšu ani slovo ;-). Knihu si přečtěte sami, je opravdu vynikající, i když zároveň také dost drastická. No a já budu pevně doufat, že brzy vyjde další, kterou autorka napsala letos...
Honzíkova cesta
Bohumil Říha
Zajímalo by mě, zda existovalo byť jen jedno jediné dítě v době, kdy jsem do základní školy chodila i já, které tato kniha minula? Řekla bych, že asi ne, protože se jednalo o povinnou četbu, přestože existovali i tací, kteří se jí vyhýbali velkým obloukem - což je zároveň také trochu pochopitelné, že ano? ;-) Pokud si dobře vzpomínám, kniha se mi v tomto temném pravěku (tedy před více než čtyřiceti lety) líbila. Nyní se mi do rukou dostalo její novější vydání, kde se slova jako "družstvo" nebo "družstevní" neobjevují v podstatě vůbec. A je to docela škoda, protože bych ráda věděla, jak by takový text vyzněl dnes. Každopádně jsem byla s knihou jako takovou spokojená, malý Honzík zažíval podobná dobrodružství jako kdysi já u svých prarodičů ;-). Jenom já jsem nemusela cestovat tak daleko, protože moji babička a dědeček bydleli hned v sousední vesnici. Do práce chodili samozřejmě ještě také, ale ani mi to nepřišlo divné, že jsem se musela zabavit sama...
Ve finále tedy hodnotím plným počtem, kniha se mi dobře četla a zkusím si pro srovnání najít i starší vydání.
Noční koupání
Megan Goldin
(SPOILER) Vynikající, napínavá kniha, kterou nebudete chtít odložit ;-). Příběh se odehrává v Neapolis, kde se právě koná proces s mladým talentovaným plavcem Scottem, který je - možná neprávem - obviněný ze znásilnění. A potom je zde Rachel, autorka úspěšného true crime podcastu. Ta se o případ samozřejmě zajímá také, ale zároveň dostává dopisy od ženy jménem Hannah, týkající se činu z doby před dvaceti pěti lety, kdy došlo k úmrtí její sestry. Hannah totiž pevně věří, že se její sestra neutopila, ale byla zavražděna. Rachel je na začátku opatrná a neví, co si o tom všem myslet. Ale brzy jí to nedá a ona se spolu s Hannah pouští do pátrání po tom, co se tenkrát ve skutečnosti událo...
Autorka ve své knize střídá tyto dvě dějové linky - jednu ze současnosti, týkající se onoho již zmíněného procesu, a druhou z minulosti. A přestože se to původně nezdá moc pravděpodobné, ve finále se nejen všechno vysvětlí, ale také obě linie se (nečekaně) protnou. A já nemohu hodnotit jinak, než plným počtem a knihu doporučit ;-).
Čtvrtý přítel
Joy Ellis
Bylo jich pět, ale jen jeden z nich přežil tragickou havárii letadla. A právě on, detektiv Carter McLean, cítí povinnost pro své přátele dokončit něco, co oni dokončit nestačili. Protože jinak bude mít celý svůj zbývající život pocit, že ho budou pronásledovat. Ze začátku se mu to i daří, ale když se dostane k poslednímu závazku, narazí na něco, co ne a ne překonat. No a v souvislosti s tím začíná být pomalu, ale jistě jeho chování přinejmenším podivné... Zároveň ovšem jeho kolegové Rowan Jackman a Marie Evansová řeší případ, kdy osmnáct měsíců před touto nehodou beze stopy zmizela žena jednoho ze zemřelých. A co myslíte, který z nich to byl? ;-) K tomu se přidává případ stalkera šéfovy dcery - a je jisté, že nudit se nebude vůbec nikdo ;-).
Za sebe musím přiznat, že jsem s knihou byla spokojená a úplný závěr mne překvapil. Hodnotím tedy i tentokrát plným počtem a jsem zvědavá, s čím autorka přijde příště...
Začátek nových časů
Sophie Oliver
Závěrečná část této trilogie se mi líbila nejméně, i když opravdu jen o malý kousíček ;-). Příběh jako takový je sice stále ještě hodně dobrý a zajímavý, ale měla jsem pocit, že autorka si tentokrát ukousla větší sousto, než nakonec dokázala skousnout ;-). Přestože ze začátku to tak nevypadalo...
Děj začíná rokem 1928, kdy se řeší každodenní starosti a radosti Anny, jejího manžela Michaela a dětí Franzisky a Karla. A je to právě její syn, který se rozhodne hodně špatně, pokud jde o volbu manželky, což se mu později víceméně vymstí. Podrobněji se rozepisovat nebudu, kniha jako taková není vůbec špatná, ale to, že se autorka vynasnažila obsáhnout tak dlouhé období, končící až rokem 1955, je - aspoň podle mého názoru - určitý deficit. Protože příběh až moc klouzal pouze po povrchu, namísto aby šel do hloubky. A to mi zde docela chybělo, proto sice tuto knihu hodnotím poctivými čtyřmi hvězdičkami, ale jinak je celá série jako celek výborná, a je možné, že se k ní někdy zase vrátím...
Znamení Jidáš
Vlastimil Vondruška
(SPOILER) Je pravda, že autorovy knihy jsou všechny do jedné tak trochu na jedno brdo, ale stále ještě se hodně dobře čtou. A to je přece dobré znamení, co myslíte? ;-) Aspoň já za sebe si vždycky každé další setkání s Oldřichem z Chlumu a jeho panošem Otou snažím užívat, jak jen to je možné ;-). No a stejně tomu bylo i u tohoto případu, kdy jde o ztracený spis, nazývaný "Jidáš". Jako obvykle je všechno neskutečně zamotané, Oldřich se při svém vyšetřování musí vracet dokonce do minulosti - konkrétně do doby před dvaceti lety, kdy došlo k (víceméně) záhadným úmrtím několika šlechtičen...
Na co jsem si tentokrát musela chvíli zvykat, byla skutečnost, že se tento případ odehrává ještě za Oldřichova mládí, kdy ztratil svoji první ženu a novorozené dítě. Ale to autorovi s lehkým srdcem odpustím, líbila se mi i tato kniha a zase po určité době si vyhledám další...
Ani slovo
Patricia Gibney
Je to snad úplně poprvé, kdy se mi komentář ke knize z této série nepíše snadno. Většinou se snažím vytěsnit, když se v knihách objeví téma, týkající se vražd malých dětí - a také se mi to doteď docela dařilo. Tady ovšem vůbec ne, protože mi případy, které vyšetřovala Lottie Parkerová tentokrát, šly doslova až pod kůži, bolely mne až na dřeň a bylo mi z nich až bytostně zle. Určitě i z toho důvodu, že jsem sama matkou dvou synů...
Obětí mi bylo strašně líto, ale vraha jsem neodhalila ani náhodou. Kromě toho si myslím, že zrovna tuto osobu nepodezíral nikdo snad až do poslední chvíle. Dnes už se víc rozepisovat nebudu, knihu jako takovou navzdory mým pocitům hodnotím plným počtem, protože autorka píše výborně, a já se budu časem zase těšit na další setkání s Lottie, její rodinou i týmem - samozřejmě v naději, že následující případ mne už nebude tolik trápit a bolet...
Stín ve dveřích
Tim Weaver
Autora a tuto jeho sérii mám moc ráda, ale tentokrát jsem úplně spokojená nebyla. I když samozřejmě chápu, že i mistr tesař se jednou může utnout ;-). Kromě toho kniha sestává ze čtyř povídek, které jsou jen zdánlivě samostatné, ovšem jejich kvalita není právě vyvážená. Ta úplně první se mi líbila hodně, nese totiž autorův typický rukopis. Druhá už byla o něco slabší, ale stále ještě mne dokázala (víceméně příjemně) překvapit ;-). No a ty poslední dvě mne zaujaly už jen málo - přestože se na scéně objevil také Colm Healey, který je mi opravdu sympatický. Až mne to mrzelo...
Tuto knihu jako celek tedy hodnotím poctivými čtyřmi hvězdičkami, přece jenom jsem byla tak trochu zklamaná, ale na svého oblíbeného autora určitě nezanevřu a další jeho knihu už mám v hledáčku ;-).
Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
(SPOILER) Když mi bylo asi deset let, tuto knihu mi darovala moje maminka, abych si ji mohla přečíst v rámci povinné četby ;-). Bohužel jsem od té doby úplně zapomněla, o čem byla, proto jsem si ji nyní chtěla nutně zopakovat. A bylo to hodně smutné čtení. Hlavní postavou je malá holčička, které její matka a babička říkají Leni. Má ještě bratra, ale otec již nežije. A ani ve škole se necítí právě dobře, protože nemá v podstatě žádné kamarádky. Kromě toho je jí nápadné, že vypadá jinak, než ostatní v její rodině. A také jí chybí matčina náklonnost a láska, protože jediný člověk, který ji má přece jen trochu rád, je babička. Když tedy po několika letech Leni najde malý kufřík, není k zastavení a začne pátrat po svém původu a své minulosti...
Přestože se jedná spíše o knihu pro děti, domnívám se, že si ji může přečíst i dospělý. Autorka zde napsala silný a zároveň dojemný příběh, ve kterém se dost možná nechala inspirovat nějakým skutečným osudem jednoho malého děvčátka. Jen tento knižní měl docela šťastný konec...
N či M?
Agatha Christie
Četla jsem německé vydání této detektivky a nevím, jak přesně se to stalo, ale kniha mne hned od začátku až do úplného konce neskutečně bavila ;-). A ani trochu mi nevadilo téma špionáže, které jinak vůbec nevyhledávám...
Tommy a Pentlička jsou zde již víceméně v letech a mají dospělá dvojčata, dceru Deb a syna Dereka. Případ, o který zde půjde, se odehrává za druhé světové války, a oni dva se dost nudí, protože ne a ne zavadit o nějakou pořádnou práci. Proto, když je Tommy nečekaně pověřen tajným úkolem, o němž nesmí ani Pentlička nic vědět, nikdo z nich nezaváhá a pochopitelně ho přijme. Tommy se tedy vydává do Leahamptonu do penzionu, nesoucího název Sans Souci, kde se sešla poměrně nesourodá společnost. A minimálně jeden z nich musí být špion - a to N či M ;-). No a když tam Tommy dorazí, poznává v jednom z hostů svoji Pentličku...
Knihu jsem přečetla hodně rychle, ani stránky jsem nestačila obracet a hlavně její závěr mne nenechal vydechnout ;-). Protože zde půjde doslova o život nejen Tommymu, ale později také Pentličce. Jak tento případ dopadne, už samozřejmě prozrazovat nebudu ;-). Moje nejoblíbenější autorka si i zde zaslouží s přehledem plný počet a já se budu brzy těšit na další setkání s nějakou její další knihou.
Ticho
Yrsa Sigurðardóttir
Jsem opravdu moc ráda, že mohu zase s klidným svědomím napsat: moje oblíbená, skvělá autorka mě nezklamala! ;-) Je mi sice líto, že se musím s Freyjou a Huldarem rozloučit, ale tento jejich poslední případ byl tak vynikající, že mne snad aspoň trochu odškodnil za tento jinak smutný fakt.
O co v knize přesně půjde, poměrně dopodrobna prozrazuje anotace. Začátek se odehrává v době před jedenácti lety, kdy dojde ke zmizení malého miminka. Ale v podstatě hned autorka přejde do současnosti, kdy je nalezeno ženské tělo, u kterého chybí hlava. Poměrně brzy je přesto identifikováno a po určité době nalezena také ona chybějící část. Když má ovšem dojít k pohřbení ostatků, rodiče oběti zjistí, že se nejedná o jejich dceru... A tak mají Freyja, Huldar a samozřejmě také Erla, nacházející se ve vysokém stupni těhotenství, plné ruce práce s vyšetřováním, které bude ještě pořádně zamotané ;-). Nakonec se všechno samozřejmě objasní a vysvětlí, jak se dá ostatně i očekávat ;-). Kniha se mi opravdu moc líbila, hodnotím ji tedy plným počtem a časem se budu těšit na autorčinu novou sérii...
Ty chladné oči
Scarlett Wilková
(SPOILER) Musím přiznat, že mě tahle kniha už od začátku dost iritovala. Snažila jsem si totiž vytvořit aspoň nějaký vztah k hlavní postavě Neonile, ale vůbec mi to nešlo. Byla na můj vkus až moc odosobněná a já jsem se jí tak nedokázala přiblížit - ať už v pozitivním nebo negativním smyslu. Neonila je Ruska, která se víceméně účelově provdá a porodí dcerku, kterou ale nedokáže milovat. Podle mého názoru to byla osoba, která nedokázala mít ráda vůbec nikoho, a také celý svůj život zasvětila tomu, že se přizpůsobovala okolnostem. A to jak za války, tak také později za socialismu. Možná si to ani neuvědomovala, měla to vrozené a prostě taková byla. Ale já jsem její povahu a bezcharakterní chování nechápala a odsuzovala, protože jsem přesvědčená o tom, že v každé době to jde i jinak. Přestože ne každý to dokáže. Neonila totiž zkazila život tolika lidem, včetně těch, kteří jí byli blízcí... A úplný závěr mne překvapil...
Kniha je napsaná výborně, jen těžko se odkládá a právě za to ji hodnotím plným počtem. A pevně doufám, že autorka brzy napíše něco podobného ;-).
Zradný príliv
Jane Harper
(SPOILER) Od autorky se mi před časem dostala do rukou její kniha Sucho, která se mi líbila opravdu hodně a byla jsem jí nadšená. Proto jsem se těšila také nyní, ale bohužel musím přiznat, že jsem se docela zklamala. Už začátek je pomalý, později se sice příběh rozběhne rychleji, určitá zdlouhavost mi ovšem vadila i potom. O co v knize ale vlastně vůbec půjde?
Kieran je na návštěvě na australském ostrově Tasmánie se svou přítelkyní Miou a jejich dcerou, aby pomohl svým rodičům se stěhováním. Když se krátce po jejich příjezdu stane zločin, otevřou se staré rány a také jeho minulost se začne připomínat. Před dvanácti lety totiž zuřila na ostrově bouře, při které umírali lidé - a Kieran si to dává za vinu. A na povrch se dostávají hluboko pohřbená tajemství. Co se skutečně stalo před dvanácti lety a co to má společného s vraždou, k níž došlo teprve před pár dny? To už samozřejmě prozrazovat nebudu ;-). Bohužel mě kniha moc nezaujala, z větší části byla až příliš rozvleklá a nezajímavá a také příběh jako takový nebyl dostatečně napínavý. Až zhruba v poslední třetině se to zlepšilo, ale můj celkový dojem to už zachránit nedokázalo. Dávám tedy poctivé tři hvězdičky, na autorku ale určitě nezanevřu a časem od ní zkusím ještě něco dalšího.
Čtyři kapitáni: Velitelé fregat
Nikolaj Kornějevič Čukovskij
Vynikající dobrodružná kniha, která mne minula v mladším věku, ale o to víc jsem si ji užívala nyní ;-). Popisuje osudy čtyř známých námořních kapitánů, z nichž určitě nejslavnější byl James Cook. O něm jsem toho věděla dost, před lety jsem totiž shlédla i výborný čtyřdílný seriál z roku 1986, který jeho život zachycuje hodně detailně a který bohužel nikdy nebyl odvysílaný u nás. Dalšího kapitána Jeana La Pérouse jsem znala víceméně jen podle jména a ty zbývající dva vůbec. Nejvíc prostoru ovšem autor věnoval Jamesi Cookovi a nejméně poslednímu z nich, tj. Dumontu d'Urvillovi, což byla velká škoda, protože takhle jednotlivým osudům lehce chyběla vyváženost. Ale jinak jako celek je kniha přesto skvělá, čtivě napsaná, proto ji hodnotím plným počtem a věřím, že se k ní za několik let možná zase vrátím...
Pod hladinou
Dana Stabenow
Také tento případ s Kate Shugakovou se mi moc líbil, přestože se tak diametrálně odlišoval od toho předchozího. Chvíli mi sice trvalo, než jsem se na něj dokázala pořádně soustředit, ale potom už nebylo úniku ;-). Autorka na jedničku popsala nebezpečný lov krabů a já musím přiznat, že jsem doposud neměla ani to nejmenší tušení, jak tato činnost probíhá. A tak byla pro mne kniha zároveň také poučná. No ale je to detektivka, proto je jasné, že zde bude probíhat i nějaké to pátrání ;-). Na lodi Avilda se totiž bez sebemenší stopy ztratili dva členové posádky, mladí muži, jejichž zmizení bylo přinejmenším podezřelé. Kate Shugaková se tedy nechá najmout na onu loď a opravdu se jí podaří vypátrat určité podezřelé skutečnosti... Jak to všechno dopadne, se už ale budete muset přesvědčit sami ;-). Za sebe tento zajímavý případ hodnotím plným počtem a časem se budu těšit na další...
Zlovůle
Jørn Lier Horst
(SPOILER) Tyto pozdější případy, ve kterých se na vyšetřování podílí vedle Williama Wistinga také jeho dcera Line, prostě nemají chybu. Kromě toho je mi velice sympatická jejich osobní, soukromá linka s malou Amálkou ;-). Tentokrát jde o brutálního vraha, který přislíbí ukázat, kam ukryl tělo své třetí oběti, ale (samozřejmě) toho využije k útěku. Při této akci jsou - částečně těžce - zraněni policisté a pátrání po uprchlém pachateli se rozjíždí na plné obrátky. Po určité době je zřejmé, že musel mít komplice, který mu (nejen) při útěku pomohl. A potom jsou nalezeny pouze jeho ostatky a nikdo stále netuší, kdo je onen tajemný spojenec. No a když je i tohle víceméně jasné, do nebezpečí a ohrožení života se dostane Line i s malou Amálkou...
Kniha je jedna velká jízda od začátku až do konce, proto si plný počet definitivně zaslouží. A já se budu časem těšit na další setkání se sympatickým Williamem Wistingem a jeho dcerou i vnučkou ;-).
PS: A co myslíte vy? Existuje zlo ve své čiré podobě? Já věřím, že bohužel ano...
Deň matiek
Nele Neuhaus
(SPOILER) Tato série je opravdu hodně dobrá a je velká škoda, že v češtině (či slovenštině) existuje jen několik málo případů s Oliverem von Bodenstein a Piou Kirschhoffovou. I když ta se v této knize jmenuje jinak ;-) a čtenář se vůbec nedozví, jak k této změně došlo, protože chybí předchozí díly... Nyní už však k vlastnímu případu. Ten je sice spletitý a opravdu složitý, ale zároveň doslova geniální! Je zde totiž vrah, který zabíjí pouze jednou za rok - a sice na Den matek. Vybírá si pokaždé nějakou ženu, kterou potom zavraždí a mrtvolu zanechá v určitém stavu, tj. celou pevně zabalenou do fólie. Toto pátrání začne ovšem víceméně náhodou, když je nejdříve nalezený mrtvý Theodor Reifenrath. No a u tak starého muže se už předpokládá přirozená smrt, brzy ale vyjde najevo, že tomu tak nebylo. A kromě toho se na jeho pozemku najdou lidské kosti... Jak už jsem psala výše, Oliver s Piou odhalí opravdu nečekané skutečnosti a po určité době, když je již objasněna celá řada nejasností, se ocitne v nebezpečí také Piina sestra Kim...
Kniha je sice poměrně dlouhá, já jsem se u ní ale nenudila ani chviličku ;-). Nemá totiž vůbec žádná hluchá místa a je tak čtivě napsaná, že se jen těžko odkládá. Za mne je to určitě nejlepší případ z této série a bohužel také poslední vydaný...
Anna Elliotová
Jane Austen
Od autorky jsem již několik málo knih četla, proto se domnívám, že její styl je mi poměrně známý. A také tato její kniha se mi líbila, i když je možná zároveň tak trochu zdlouhavě napsaná. Mně to ovšem vůbec nevadilo, právě naopak. Užívala jsem si každou větu a nuanci vyprávění a samozřejmě také celý ten příběh Anny Elliotové, který mne zaujal tak, že jsem knihu v podstatě skoro vůbec nedokázala odložit ;-). Víc už protentokrát psát nebudu, dávám ale hodnocení nejvyšší a mám takový pocit, že autorku a její knihy pomalu, ale jistě dokážu ocenit a docenit...
