adicek8 komentáře u knih
Nechal jsem se příliš unést skvělými hodnoceními, tohle byl rutinní thriller (či detektivka) bez nějaké šťávy nebo originálního nápadu, který by během čtení vyvolal nějaké to mrazení v zádech. Příběh je plný vaty a nudných dialogů, a sešroubovaný ze všemožných elementů současných thrillerů, u nichž jsem měl neustále pocit, že už jsem je četl jinde a napsané mnohem lépe. (mluvím například o soupeření vyšetřovatelů na pracovišti, odstavení hlavní hrdinky mimo službu, pátrání na vlastní pěst, několik kapitol psaných z pohledu pachatele apod.) Na konci došlo k vyvolání aspoň malého napětí za pomoci zkrácení kapitol, ale dojem průměrnosti to stejně nezachránilo. I tak jsem rozhodnut dát autorovi ještě šanci v jeho další knize :-)
Těžko hledám slova k tomu, jak skvělou knihu jsem právě dočetl. Anders de la Motte se po hackerských a špionážních thrillerech dal na mrazivé atmosferické psychothrillery a jde mu to skvěle. Líbil se mi i zde trochu podle mě podhodnocený Konec léta, ale Podzimní případ je o další úroveň výš. Řadu souvislostí jsem předem odhalil sám, na tu hlavní jsem však nepřišel. Doufám, že se autor pustí na podobné bázi i do "jara" a do "zimy ", to by byla paráda!
Na tuto knihu jsem se těšil dvojnásobně než je obvyklé: zaprvé jsem zapálený geocacher, takže přečtení knihy s touhle tématikou měla být příjemná povinnost, a zadruhé mám rád čtivé napínavé thrillery a pozitivní recenze i vysoká hodnocení slibovaly v tomto ohledu mnohé. Nicméně jsem rád, že jsem místní komentáře nečetl podrobně, protože teď vidím, že nějaké malé spoilery tu bohužel prostě naprosto zbytečně jsou.
Kniha se skvěle četla už od prvních řádek, postava Beatrice mi byla moc sympatická, děj utíkal hezky svižně, a tak jsem si vychutnával, jak policajti zápasí s geocachingem a jen jsem se modlil, aby to konec knihy celé nějak nepokazil, jak se poslední dobou stává na můj vkus až příliš často. Ale ne tentokrát, pachatele jsem předem neodhalil, stejně jako jeho motiv - všechno to nakonec mělo poctivou logiku, ve kterou jsem tedy už pomalu přestával doufat, a jsem rád, že mi nic nezůstalo nevysvětleno. - sem by se nějaká mysterie s otevřeným koncem prostě nehodila :-)
Co se mého celkového "hvězdičkového" hodnocení týče, nechal jsem se směle inspirovat názvem knihy :-)
Strhující kniha, při čtení jsem zatínal zuby, napětím i vzteky nad... Závěr dostal i mě a s pětihvězdičkovým hodnocením neváhám. Angela Marsons a Kim Stoneová jsou pokaždé zárukou skvělého napínavého čtení, ale mám pocit, že touhle knihou autorka svoje předchozí počiny ještě trumfla.
Mně se ta kniha nelíbila až tolik, jako dvě předchozí - Němý křik a Ďábelské hry. Přišlo mi, že autorka vymyslela vynikající zápletku a dobré rozuzlení na závěr, ale nějak moc nevěděla čím vyplnit prostředek. Na můj vkus tam bylo moc vaty. Vyšetřování se celou dobu téměř nikam pořádně nehnulo, za to jsem si x-krát přečetl, že jsou všichni z týmu unavený, potřebujou kafe a spánek. Stejně tak, v řadě krátkých kapitol se skoro nic nedělo, ale za to jsem téměř v každé kapitole četl pořád dokola v různých obměnách větu, že "Kim je odhodlaná zachránit život těch dvou děvčátek za každou cenu." A přišlo mi, že celá situace je nedostatečně popsaná z pohledu pachatelů - moc pod kůži se mi nedostali. Přes tyhle negativa se mi kniha samozřejmě dobře četla a jsem moc zvědavý další, série stále patří mezi moje oblíbené :-)
Fantastická kniha ze série! Napětí bylo nadávkované perfektně, jako obvykle, a přiznám se, že mi k závěru při rozuzlení příběhu spadla čelist. Nečekal bych, že si Angela Marsonsová (nebo resp. že si kdokoli) dokáže i po tolika knihách udržet tak vysokou úroveň, natož, že přijde s něčím, co ještě v mých očích všechny předchozí překoná. (anebo se minimálně vyrovná těm nejlepším ze série) Skvělá práce, jako vždycky, výborně se to čte a bere to dech. Díky moc a těším se na další!
Opět výborná a drsná kniha z lékařského a nemocničního prostředí, kde jsou plus mínus jasně rozdané karty, o se děje a člověk drží hlavní hrdince pěsti až do morku kostí. Nicméně, podobně jako u 'Krvavé lázně' se závěr knihy opět moc nepovedl. Příliš brzo utnutý, jako by autorka přestala psát knihu nějaké 3 kapitoly před koncem. Podrobnější vysvětlení všech těch dílčích špinavostí, co se mladé doktorce celou tu dobu děly, a také nějaké to veřejné očištění by tu bylo opravdu férové. Nedovysvětlených záležitostí je z téhle knihy celý seznam a nevím proč bych si to měl všechno na konci jenom tak domýšlet, kór když byl celý předchozí děj popsán tak bravurně. Ale jinak jsem si knihu moc užil!
Knihu jsem zhltl ve volném čase v průběhu tří dnů. Deavera zbožňuju a vzhledem k tomu, že od něj mám z minulosti načtené úplně všechno a některé knihy i vícekrát, snažím se u jeho novinek z posledních let mnohem více přemýšlet a odhalovat zvraty a dějové souvislosti předem. U této knihy se mi to povedlo několikrát - některé náznaky, které Jeffery čtenářům podstrčil, šly celkem dobře dešifrovat a tak jsem řadu zvratů čekal. I tak jsem si celou knihu neuvěřitelně užil - jednak je klasicky neuvěřitelně čtivá a plná napětí, druhak je Jeffery blázen, že dokáže takhle naroubovat dohromady celý příběh, jehož četba mi klasicky připomínala loupání cibule - postupné sloupávání jednotlivých slupek, až k samotnému jádru děje. Zkrátka a dobře: bylo to super a díky moc! :-)
Mysteriózní rodinné drama s postupným odkrýváním tajemné minulosti... Mně se to moc líbilo. Melancholická atmosféra, děj rozjetý vlažně a napětí hlodá pomalinku, nicméně vše se stupňuje a přesně vygraduje až v samotném závěru. Ač jsem měl pár teorií, tohle rozuzlení jsem nečekal. Navíc se mi líbilo, jak bylo vše vysvětlené dostatečně, ale takovým nenásilným, nepolopatickým způsobem. (čili ne jako v řadě thrillerů, kdy se na konci sejde vrah s hlavním hrdinou a na deseti stranách mu vysvětlí všechny svoje motivy od A do Z) Nemám z toho žádný pocit překombinovanosti, nebo, jak tu občas v komentářích čtu, že by autor na konci nevěděl, co s tím... naopak, autor to měl přesně promyšlené od začátku do konce, a takové thrillery já můžu. Několik výhrad bych sice měl, (nejednou zmíněná podivná logika chování některých postav a některé čistě popisné pasáže pátrání hlavní hrdinky) ale důležitý je celkový dojem až po dočtení závěru, takže dávám 5*.
Další skvělá sbírka povídek od mistra oboru Jefferyho Deavera. Je trochu jiná než jedinečné Panoptikum, kde vždy nastal rychlý užaslý šok po 10 minutách četby. Tady jsou povídky v průměru delší, skoro až dvojnásobně, ovšem opět velmi zábavné a originální. Kvůli dvěma možná třem slabším kouskům jsem měl v plánu udělit slabší hodnocení, ale poslední skvělá povídka "Navždy" je opravdovým zlatým hřebem celé sbírky a se svými 160 stranami působí skoro jak poloviční román. Díky této povídce zvedám hodnocení na 5 hvězd a přiznám se, že by mi vůbec nevadilo přečíst si plnohodnotný román s matematikem a statistikem Talbotem Simmsem a Gregem LaTourem, hezky jsem si je oblíbil :-) Dál se mi například moc líbily povídky "Hra", "Nakopnutí", "Zápletka" a "Usmíření", stejně tak svojí kvalitou potěšily povídky se starými známými hrdiny: Katryn Danceovou, s Johnem Pellamem i obě povídky s Lincolnem Rhymem. (pobavil netradiční "Nekrolog") Sečteno-podtrženo: Díky moc Jeffery, skvěle jsem se pobavil! ;-)
Když nad tím přemýšlím, jediná věc, co mě v knize zaujala, byla scénka k zamyšlení, kdy Lucien spatří starého pána se třemi vnoučaty... jinak nic. Carterovy knihy sice poskytují pár hodin drastické rychločtivé zábavy, ale prakticky pokaždé u nich mám pocit, že čtu spíš nějaký béčkovitý scénář k béčkovitému akčnímu seriálu. Zajímavé mi obvykle přijdou jen pestré popisy vražd, ale veškerý další děj a hlavně dialogy jsou psané pořád tak divně polopaticky, že to na mě celé působí spíš jen úsměvně a křečovitě, často dokonce dost amatérsky. 'Nenávist' nebyla výjimkou, spíš naopak. Děj splácaný nezajímavě (policajti za celou dobu neudělali sami prakticky nic, a nějaké hezké ukázky avizované geniality Roberta Huntera jsem se ani v desáté knize opět nedočkal), atmosféra žádná, napětí skoro nulové, aspoň nějaké zajímavé překvapení na konci - taky se nekonalo. Přitom zrovna předcházející 'Zloba' se mi jako snad jediná z Carterových knih líbila. No, obecně popularitu těchhle knih moc nechápu.
Excelentní dílo, nemám slov. Příběh jsem si užíval od první do poslední řádky. Vůbec by mi nevadilo kdyby autor místy zašel do ještě větších podrobností, například co se týče myšlenkových pochodů soupeřů a zároveň přátel hlavního hrdiny. Nebudu více prozrazovat, tenhle parádně vymyšlený a promakaný sci-fi román plný vtipných a hravých nápadů jsem si zkrátka nadmíru užil a těším se na autorovy případné další počiny :-)
Tma se mi zatím líbila z dosavadní trilogie nejvíce. Tohle téma stalkingu / systematické manipulace/devastace něčího života čtu sice v poslední době už po několikáté, (až mám pocit, že se z toho stává "povinné téma", které si musí každý autor thrillerů aspoň jednou vyzkoušet) nicméně napsané to bylo skvěle, při čtení to se mnou cukalo a opravdu jsem nenáviděl všechny ty "blbce", co Christině nevěřili. Závěr jsem sice prokoukl předem, ale vůbec mi to nevadilo. Celkový zážitek byl super, 600 stran uteklo jako voda, a přestože je Christinin příběh rozpitvávaný docela podrobně, tentokrát jsem neměl pocit, že to bylo délkově přehnané a že by bylo potřeba něco ubírat. Na případný další díl už se předem těším.
Tato kniha pro mě byla obrovské překvapení. Dostal jsem ji k narozeninám, začal jsem ji číst bez sebemenších očekávání, ale okamžitě me to vtáhlo do děje a už nepustilo. Skvělý nápad, skvěle napsané, žádná hluchá místa, napětí až do konce ... Pro mě neznámý Anders de la Motte se okamžitě stal mým oblíbencem :-)
Velmi povedený gamebook, který mi byl zábavným společníkem po několik večerů. Příběh je zajímavý a čtivý, psaný osobitým svěžím stylem s často hezky květnatou češtinou. To vyúsťuje ve velmi dobře popsanou atmosféru, všemožné herní situace a zápletky, kterých si hlavní hrdina užije během putování Paramským Hvozdem vskutku požehnaně. Obtížnost je nastavená velmi rozumně: existuje hned několik způsobů, jak gamebook celkem bezpečně dohrát, a to díky šikovně zvolenému množství různých odboček a větvení hlavní linie celého dobrodružství. Autorovi se tak povedlo na "lone-wolfovských" 350 odkazech dosáhnout povedené kombinace poměrně dlouhé hrací doby a zároveň slušné nelinearity příběhu, což znamená, že si gamebook můžete zahrát klidně víckrát, a stejně jdete pokaždé trochu jinak.
Je třeba vypíchnout i autorův vstřícný přístup ke čtenářům. Ostatně mě ohledně této svojí prvotiny sám kontaktoval, za což mu tímto ještě jednou děkuji a těším se na další počiny, neboť zatím se zdá, že nápadů a chutě do dalšího psaní má autor na rozdávání :-)
Kniha mě zabavila na dvě odpoledne, Zack je takovej fajnovej akční hrdina, ale to je tak vše :-) Vyprávění v přítomném čase, ze kterého navíc neustále používaná slovesa dokonavého vidu dělají takový divně přítomně-budoucí čas, (např. "Zack vejde a sedne si na židli.") to je pro mě vždycky utrpení. Jako obvykle jsem si na to během prvních pár desítek stran nějak zvkynul, ale vůbec se mi tato "forma" k "obsahu" nehodila a popis prostředí pomocí vět s vynechaným přísudkem na mě taky působil spíš špatně. Děj odsýpal celkem fajn, ale celé to na mě působilo jako prostý popis událostí od A do Z, takřka bez napětí, kdy se na konci zničehonic objevil vrah (popis jeho sadistických myšlenek mi v tu chvíli přišel trochu k smíchu) a je to. Nejzajímavější mi přišly zmínky ze Zackovy minulosti a seznámení s Abdulou. Čili ve výsledku to byla taková docela dobrá oddechovka, ale k autorovi nějak nemám důvod se vracet.
Mráz jsem dočetl s rozpaky, ale i tak jsem dal Kruhu šanci a nelitoval jsem. Sice mi vadil roztahaný děj v celé první půli, (když se některá vedlejší postava objeví jednou za 250 stran a vy už dávno nevíte, kdo to vlastně je, je to trochu na pytel) ale vygradované tempo druhé půle a především dobré rozuzlení celkový dojem zcela napravilo. Hlavně jsem rád, že autor nezabil slušnou pointu ještě nějakým dalším zvratem na závěr. V tomhle díle se mi Martin Servaz zaryl pěkně pod kůži, akorát mě trochu mrzí, že nedostávají víc prostoru i jeho dva parťáci. Naopak, dějovou linku s Zieglerovou a jejím "IT pátráním" bych klidně vypustil, ta je tam vetknutá trochu nadbytečně. Celkově je to na pěkné 4 hvězdy, zatím se v mých očích autor dílo od díla zlepšuje :-)
Četl jsem, že autor si naplánoval jenom začátek a konec knihy a ve zbytku improvizoval, což je zajímavé, protože právě začátek a konec se mi líbily nejmíň. Hlavně z té úvodní nesmyslně bizarní vraždy jsem cítil velkou autorovu snahu čtenáře okamžitě šokovat svojí prvotinou. Poté se to nicméně rozjelo ve velmi příjemně čtivý thriller opředený parádní vysokohorskou atmosférou. Závěr mi nesedl, přišel mi překombinovaný a nedotažený zároveň :-) Ani se mi nechtělo už Minierovi dávat šanci, ale jsem rád, že jsem se nechal zlákat pozitivními ohlasy na Kruh a i na Tmu - oba tyto thrillery už mi přišly o řád lepší.
Tak se tak myšlenkově vracím po gameboocích ze své oblíbené série FF. Tedy, Pekelný dům, to byla naprostá špička. Četl jsem ho v mládí několikrát a vždycky jsem byl po**** až za ušima. Nakonec jsem našel nejspíš jedinou možnou cestu cheatovaně (koneckonců jsem tak víceméně řešil všechny tyhle knihy, nemluvím tedy o "dohrání" ale o "nalezení cesty") a mám dojem, že získání jednoho hesla postrádalo jeden logický krůček (anebo jsem ho v knize prostě nenašel), ale to mi na zážitku a dojmu z knihy nijak neubírá. Atmosféru to má fantastickou, nikde jinde jsem se tolik nebál zaklepat na dveře nebo projít obyčejnou chodbou a podívat se ven z okna :-)
Skvělý thriller! Úplně jsem se do toho zažral. Často jsem při čtení jen zíral s otevřenou pusou a mrazilo mě v zádech. Bál jsem se, aby to autor nepokazil nepovedeným koncem, ale nestalo se tak. Kniha na mě udělala celkově opravdu hodně silný dojem, nemám co vytknout :-)
Na Katzenbacha jsem narazil víceméně náhodou před několika lety, přečetl jsem tehdy od něj všechny romány, které byly k dispozici. Všechny si držely dost nadstandartní úroveň, ale "Co bude dál?" je možná ještě všechny o chlup překonalo.