aďka.c
komentáře u knih
Lakomec
Molière (p)
Komedie se mi líbila především díky komičnosti a nadsázce objevující se v celém díle. Překvapivý konec už jen třešničkou na dortu. Přesto se mi ve srovnání s jinými autory této doby komedie líbila méně než třeba Sluha dvou pánů od Carla Goldoniho.
Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
Velmi se mi líbily detailní popisy, díky nimž si můžeme prostředí lépe představit, ale i myšlenky postav, díky kterým bylo zase lehčí se vcítit do jednotlivých postav. Dílo v sobě uchovává jisté životní moudro, že peníze nejsou vše (Gatsby byl velmi bohatý, ale lásku Daisy stejně nezískal a i přesto, že se na jeho večírky chodilo nespočetně mnoho lidí, ve skutečnosti měl jen pár přátel).
Zkrocení zlé ženy
William Shakespeare
Tato komedie mě nadchla mnohem více než jakékoliv jiné Shakespearovo dílo, a to především díky komičnosti, jak postav, tak i celého díla. Mimo jiné mě zaujal konec, který byl přesným opakem začátku díla.
Maminka
Jaroslav Seifert
Ačkoliv osobně preferuji spíše lyricko-epickou či epickou poezii, některé Seifertovy básně z této sbírky mě opravdu zaujaly. Jako celek však považuji sbírku za nudnou a nic neříkající.
Sluha dvou pánů
Carlo Goldoni
Kniha se mi líbila, protože příběh je velmi poutavý, plný zápletek a komičnosti. Postavy se po vnitřní stránce nevyvíjejí, což je vlastně podstata komedie dell“arte. Jediné, co mi vadilo, byl předvídatelný konec.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Orwell dokázal opravdu skvěle přenést skutečné historické události do formy bajky, do které vnesl i svou vlastní osobnost. Právě forma bajky, kterou pro toto dílo zvolil, je podle mě naprosto geniální – nikde nenapsal žádné jméno dané osobnosti, ale každý stejně ví, o koho jde. Přesnost, se kterou zachytil každou maličkou skutečnost totalitního režimu v SSSR je opravdu obdivuhodná, až trochu děsivá. Přesto však považuji Orwellův román 1984 za propracovanější a více nadčasový – nejen, že se tam objevuje stejná myšlenka jako ve Farmě zvířat, avšak o podobných myšlenek je román obohacen mnohem více – navíc je doprovází úchvatný děj, který vás nenechá se od knihy odtrhnout.
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
Zpočátku se kniha jevila zajímavě, ale po několika stranách pořád nepřicházel žádný zvrat, a tak dílo začalo být trochu nudné… pořád jsem jen čekala, kdy už se konečně něco stane. Závěr se však Lustigovi velmi povedl. Celá kniha velmi dobře pracuje s napětím, které pak vyvrcholí v to, co snad každý očekával, avšak právě způsob, jakým Lustig ten závěr sepsal, mě nechalo tak nějak v šoku.
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Zpočátku mi kniha přišla taková nijaká, pořád jsem čekala nějaký velký příběh, ale posléze jsem se do Hrabalova stylu vžila, a nakonec mě knížka bavila. Ačkoliv Hrabal napsal závěr opravdu nádherně a byl to přesně ten typ konce, který miluji, do konceptu celého díla mi tak nějak vůbec nezapadal. I přesto, že to není to nejlepší, nejnapínavější a nejzajímavější co jsem kdy četla, musím uznat, že kniha se mi nakonec líbila.
Žert
Milan Kundera
Celkově bych řekla, že mám z díla dost rozporuplné pocity - ostatně jako s Kunderou samotným. Na jednu stranu knihu obdivuji – to, jak jsou všechny postavy propojené, motiv žertu, který prostupuje celým dílem. Je opravdu dokonale napsaná, a dokonce bych řekla, že je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Na stranu druhou mi však přijde celé dílo hrozně protivné a celou dobu mě vlastně štve. Stejně tak to mám i s Kunderou – na jednu obdivuji jeho talent, ale jako osoba mi přijde velmi protivný a arogantní.
Tankový prapor
Josef Škvorecký
Příběh samotný je velmi zajímavý, ale celé to kazí styl, jakým bylo dílo napsáno. Je to takové trhané, nesrozumitelné a vůbec se nejde do příběhu dostat. Knížku jsem sice dočetla, ale znovu bych si ji rozhodně nevybrala.
