adriane9 komentáře u knih

Tak se teď ptám, pro koho je? Pro mě, ročního nebo osmiletého syna, a nebo dědu? :-) Tohle je tak úžasně milá knížka od narození až...až dokud chcete. Doporučujem !

5 16.05.2018

Něco jakoby převzal, něco je klišé, jiné se mi nelíbilo a něčím se přímo trefil. Milk and honey pro me byla ženštější, tak nějak zlomenější a sedla mi víc. I zde krom psaní vás pohladí spousta fotografií, a i když překlady básní do češtiny jsou složité, takhle kniha se mi líbí a krásně voní tiskem :-)

2 16.05.2018

"Čas se smršťuje a natahuje. Není rovnoměrný. Některé okamžiky ti utkví v paměti jiné zmizí. Prvních dvacetři let mého života ze mě udělalo, kým jsem teď." Naprostá citová bouře, silný příběh, na který dlouho nezapomenu.

2 07.05.2018

Já ani nehodnotím. S dějem jsem srozuměná, kdysi jsem četla předchozí díly v době válení se v nemocnici (bez chlapa žejo) a dalo se to, prostě nenáročné. Ale jak se mi teď přehoupla třicítka nedočtu to, musela jsem se smát, bože můj už jsem asi fakt zestárla :-).. Na každý pád Sylvii Day nezatracuji čtenáře si našla a je fajn že lidi čtou aspoň něco.

Velmi velmi čtivá kniha, osobně jsem ji dala za dvě odpoledne. Příběh silné malé ženy, který se mi vryl do paměti a ze čtení si odnáším mnoho pocitů. Vyhrává ten, že ačkoli můžeme dosáhnout různých vrcholů v životě (vztahových, pracovních,..), tak vrchol mít a vychovávat děti nic nepředčí.

4 30.04.2018

"Je to taková knížka o sexu v papučích" .. Přiznám se, že jak styl psaní, tak i barvy obálek knih mě u pana Hartla nijak nezaujaly a číst jsem ho nechtěla. Jenže Erotikon byl dárek a já to riskla po sérii těžkých psychologických knih. A bylo to úžasný, zasmála jsem se, zamilovala si ty postavy i s celým jejich životním příběhem. Nejvíc mi k srdci přirostl vztah Tomáše a malé Anežky to byla pecka. Na jiné knihy se od Patrika moc nechystám, ale snad dám šanci oddechovce Prvoka. A rozhodně koukněte na nějaký rozhovor se spisovatelem, vážně jsem si myslela, že je dementní když se tak smál a přitom je to úžasnej vtipnej chlap :-)

3 17.04.2018

Vůbec nelze spojovat s knihou Do tmy.. Snad jen, že se jedná o sběr něčeho. Kniha Houbařka mě absolutně pohltila, sběr hub byl zde pro mě pouze jakousi milou složkou navíc. Celý příběh Sáry se mě velmi emočně dotknul, četlo se to se staženým hrdlem samo a nikdy mě neopustí ten pocit na zvracení při čtení matčina jediného vyřčeného slova "pardon". Po knize Anežka další luxusní počin a paní Hanišová se tak řadí mezi mé nej.

13 01.04.2018

Asi nejhorší zjištění je, že se tam jen tak nahodou v prostřed knihy najdete. Psychosomatie mě zaujala, má to něco do sebe.

2 24.03.2018

Fakt není co vytknout -ptám se sebe, když dočítám..A není.. protože pohlednice, protože vizuální podoba knihy a hlavně slova. Sousloví. Věty a větná spojení, která mě nutí duševně přikyvovat. I já se dost často ptám, " jak tenká je hranice mezi samotou a osaměním" a jestli mě bolí obojí ...

3 08.03.2018

Všechny ty komentáře zde jsou fajn nebo až přímo krásný, ale mě kniha vůbec nechytla za srdce, nebavilo mě číst, nehledě na to jak mě rušil styl psaní. Až mě to fakt poprvé u knihy mrzí, když čtu tu chválu a u mě? Nic.

6 26.02.2018

Je mi strašně, strašně těžko na srdci. Samozřejmě znám průběh války, vím jak to zhruba probíhalo, četla jsem i židovské pravdivé příběhy, ale z pohledu němců snad ani jeden. Toto není čtení románu, tohle je prostě bolestivý příběh, velmi čtivě napsaný s reálnými prvky. Kathrina, zkraje ač hloupá končí v příběhu s pokorou, bez jiskry života. Komu ale také po válce mohla zůstat že...

3 17.02.2018

Dnes krásné shledání s touto knihou po více jak dvaceti letech. Jako malá jsem všechny její díly milovala a strašně jsem chtěla zlobit jako Márinka :)

16.02.2018

Krásný příběh o strašné době s velkým kusem umění, které miluju. Přečetla jsem na dva zátahy a doporučuji.

7 10.02.2018

Když pominu chlad, který jsem z knihy cítila, bylo to hodně silné. Čtenář tady snad ani k nikomu srdcem neulpí, protože ten syrový příběh k tomu nedá prostor. Zhruba v první třetině se u mě zlomila chuť číst, povaha Julie mě tak vytáčela, že v jednom bodě to ve mě umřelo. Ale pro Agnes jsem to dočetla. A ano je to smutné, celý příběh tak nějak pro mě mateřsky bolí, postavy lze chápat i nenávidět a prostě PS: Agnes, nevracej se.

3 06.02.2018

Nebylo to tak drastické jak jsem čekala (po mnou přečtené sérii knih o koncetračníh táborech atd), ale i zde je to o zlomení těla i duše a každopádně doporučuji přečíst. "Padlé ženy" a příběh, který stojí za zmínku včetně doslovu autora.

7 31.01.2018

Nádherný historický skvost, kde mi vůbec nevadila i ta část v přítomnosti. Je to zkrátka kniha o lásce, o té, na kterou se dnes už moc nevěří. Byl to zážitek tohle číst a kniha zaujala čestné místo u mě v knihovně.

8 24.01.2018

Po knize Dvojí život se mi zdálo, že ta síla a emoce knih od Diane už nebude co dřív. Ale tahle byla opět úžasná, v plné síle spisovatelky. Velmi mě bavila, a opět jela psychika na plné obrátky. Příběh místy předvídatelný, místy vám vyrazí dech. Doporučím.

3 20.01.2018

Jedno knize vytýkám hned a to, že na začátku není uvedeno, že Leo je černý, v tom byla ta stěžejní věc, kterou řešili, nejen majetnost a rozdílnost jejich dětství. Dost dobře jsem nechápala jak to tetování na Leovi tedy vypadalo a zkraje jsem bojovala s tím proč Lea berou ve zlém. Já si postavy v hlavě stvořím, dám jim výraz i podobu dle předlohy v knize a pak tím příběhem nesmírně žiju do poslední strany a u Lea to nešlo snad do půli knihy. Jinak příběh Molly je mi blízký zažívám dost podobnou situaci a strašně jsem jí fandila. Rozhodně stojí za přečtení. /Jalejale: ano a do té 40st jsem právě stále váhala,přitom už jsem mohla fantazírovat a tvořit si film v hlavě :-)))

2 18.01.2018

Rupi Kaur, je moje srdeční záležitost. Nádherná kniha i kresby, které vás jednoduše dostanou natolik, že prohlížíte každou natřikrát, básně i citáty, které jdou až ze dna bolavé duše. Tohle dílko musí moje knihovna prostě vlastnit.

...a měli byste mě vidět
když mi zlomí srdce
nejsem smutná
jsem rozbitá na kusy

4 12.01.2018

S Meribeth mě pojí především ta dvojčata a ono skloubit všechno tohle, jejich koníčky, přání, muže, co nemá na bedrech tu starost je prostě záhul. Nějak ale nerozumím a asi nikdy rozumět nebudu tomu útěku. Děti se neptají proč, prostě ví, že tu máma delší čas nebyla a nesou si to v sobě ať už potichu nebo živě. Každopádně mě kniha nutí přemýšlet, soudit a omlouvat..a o tom knihy mají být.

2 10.01.2018