adriane9 komentáře u knih

Mámou může být kdekdo, ale samotným porodem se jí nestaneš ne? Vtipná kniha to krom pár vulgarit teda není, každopadně při svém počtu stran plynula svižně, kapitoly skvěle oddělené. Je mi ale smutno, protože i když žádná matka není dokonalá, měla by být aspoň rozumná ne? Jenže geny se prostě fakt neskryjí, dřív nebo později se probudí a ukažou vaši povahu. Spousta lidí, spousta příběhů, které mrazí a na české poměry rozhodně výborný promyšlený kousek./edit. Samozřejmě kniha není jen o genech, osobně jsem ale zde geny považovala jako nejsilnější problém, další věc je jaký má dítě start, který jeho povahu velmi ovlivňuje.

4 06.01.2018

Prostě jsem se fakt hodně nasmála a to já se jinak u knížek poctivě směju jen v duchu. Ta holka má neskutečně dlouhé nohy, na to jsem koukala na její stránce na netu snad nejdýl :). Kniha designově povedená, vtipná a ačkoli to není žádný spisovatelský boom, oddechovka to je suprová. A fakt ji musím poslat do oběhu v rodině, protože ten minipes jak prdne a ona se jde mrknout zda si neroztrh zadek je top.

5 30.12.2017

V jistém ohledu poučná kniha. Paní Třeštíková je pro mě královnou dokumentu, neunikl mi snad ani jeden. Tento knižní rozhovor mi o ní rozšířil informace, a jsem ráda, že můj pocit její "lehké bezpáteřnosti" vůči protagonistům není oprávněný, jen se prostě její názor do dokumentů nevložil. Líbí se mi její vyjadřování, i to jak vidí sebe sama. Kniha volně a zlehka plyne, stačilo dát si kafe, začíst se a jakoby ti dva seděli a vedli tento rozhovor přede mnou. No a k tomu všemu má Třeštíková úspěšné děti a velmi vtipného manžela :-). Sběrná kniha je prostě tak nějak fajn a doporučím.

4 28.12.2017

"Bála se, že kdyby se dotkla teplé pleti jiné lidské bytosti, rozpadla by se na kusy." Úryvek z knihy, kterým nic nenapovím a který je pro mě nejsilnější z celé knihy. A ano Shawn byla protivná, byla zlá a byla taky lidská. Asi se s ní trochu ztotožňuji, protože mě to ranilo stejně jako ji, jen já bych oproti ní opravdu zemřela zoufalstvím..

1 23.12.2017

Knihu mám přečtenou už týden a stále čekám, kdy se to ve mě zlomí a já tu syrovou bolest z této knihy smažu v myšlenkách. Ale nejde to, je to ostré a neotupí to, stejně jako celý otřesný příběh černobylu. Knihu rozhodně doporučuji a ano brečela jsem, s pokorou vůči tolika zmařeným životům.

11 14.12.2017

Diane Ch. jsem si velice oblíbila a pár jejích knih uz mám za sebou, ale tahle včetně knihy Před bouří je v mých top. Zápletka neobyčejná, děj rychlý a ten pocit provinění jsem celou dobu nesla s Eve. Doporučuji k přečtení.

5 22.11.2017

První kniha od této spisovatelky, která mě nezaujala na plných 100%. Bylo těžké číst ten až fantasy příběh, mám ráda Jodyin styl právě proto, že se upírá k tvrdé a syrové realitě. Tohle pro mě bylo slabší dílem, ale tolik krásných slov o slonech a navíc tak čtivě, napíše málokdo.

1 19.11.2017

"Ach bože Jodi!" Asi toto jediné jsem si po přečtení knihy řekla. Četla jsem všechny česky vydané knihy této spisovatelky, ale tahle mě srazila na kolena. Srazila ve smyslu toho, že jsem matka, že jsem v duši přísný soudce, že tohle téma, dnes a denně médii i lidmi kolem mě tisíckrát omleté, vidím zase trochu jinak. Strhující zážitek. Brečela jsem.. Potichu. A díky Jodi.

14 28.10.2017

Osobně mě kniha velmi zasáhla. Vůbec jsem jí nedávala větší naději,protože to není mé první setkání s autorkou, ale mýlila jsem se. Je to velmi čtivě napsané a jsem nabitá novými informacemi o PD a FAS. Do třičtvrtě knihy jsem četla bez přestání, ale pak mi to velmi připomnělo titul od Jodi Picoult Nejsem jako vy- ta je pro mě o třídu výš a podobnost mi trochu vadila,přesto konec knihy byl nečekaný a nakonec dávám plný počet hvězd. Pro to psychologické zaměření, pro věrný popis stavu matky, pro ten můj pocit, že na příběh myslím i třetí den po přečtení./ dodatek: Velmi mě mrzí jednání našich vydavatelství, protože kniha je ze série, kdy druhý díl Secret left behind u nás nikdy nevydali. Máme smůlu.

1 24.08.2017

Po velikém zklamání z predešlých knih této spisovatelky se skláním před touto knihou a troufám si říct, že je to skvost mezi českými knihami a hodně dobrá konkurence v celosvětové literatuře o holocaustu. Velký zážitek z knihy a mrazit mě bude ještě týden.

10 23.06.2017

"Ach jo Jodi, dočetla jsem a je to mé třetí setkání s tebou a zase to byla nálož na psychiku a já si teď jdu číst třeba Děti z Bullerbynu, abych tvými příběhy až tak moc nežila" :-). Takže tolik ke vzkazu pro Jodi Picoult a ke knize říkám toto - opět chválím spisovatelku za naprosto dokonalou přípravu k tématu, totálně mě to pohltilo, že jsem četla knihu i tam kde si dávám ke čtení zákaz. Výborný styl psaní kapitol, žádný z hrdinů mi nebyl protivný a o všech se dalo dlouze přemýšlet díky neobyčejným životním příběhům všech zúčastněných. Jak už tu někdo zmínil, jedinou výtku mám ke konci knihy kdy se opravdu celý proces opakuje a přitom již všechna fakta znáte a nic nového to nepřinese. Každopádně to je malá moucha na celé úžasné knize a " Jacobe, já zase děsně nesnáším červený tlačítka, nejradši bych měla celý byt bez dveří a vadí mi hnědohovínková barva" .. Je to prostě tak trochu v každém z nás.. u někoho víc, někde míň a někde už je diagnóza...

5 22.05.2017

Hodnotím za mého šestiletého syna, který s knihou chodil i spát. Je plná obrázků jednoduchých faktů a přesně toho, co takový malý kluk může pochopit. Doporučuji pro nejmenší, už z ní skoro nečteme zná ji téměř nazpaměť :-)

19.05.2017

Velice zdlouhavá a zkraje nezáživná kniha. Oproti Zapomenuté zahradě se to nedá srovnat. Kdyby byla kniha psaná z pohledu Hannah užila bych si ji více, ale Grace mi nijak neprirostla k srdci, to její špízování a chování před panstvem mě iritovalo. Naopak ale chválím popis budovy, dobového oblečení a chování panstva, miluji viktorianskou éru. Víc než děj vás zaujmou právě tyto popisky. Zkuste se začíst a vydržet rozuzlení na konci.

2 30.04.2017

"Máma je nostalgická, chápeš, jakoby se bála, že když se něčeho zbaví, tak na to navěky zapomene. A kdyby už na něco někdy nepomyslela, tak je to vlastně bezcenné.".
Knížka, co má pro mě zvláštní hodnotu. Lorrie byla krásný blázen podobný Forrestu Gumpovi- to vyjádření a jednoduchost jejich vysvětlení vás dostane. Přiznám se, že poslední spletitost vztahů už možná byla trochu moc, ale ono se může opravdu stát cokoliv a příběh rodiny Birdových jsem prožívala na maximum. Kniha leží nadále na dně mého srdce, už proto, že mám sama tři děti, že máme svůj krásný domov, že jedni jsou dvojčata a ze jeden je také tak trochu kouzelný a všem naslouchám jak jen je to možné.

7 21.04.2017

Začátek knihy byl boj a začíst se mi dalo zabrat, příběh je to ale neotřelý a povaha Mary mě nakonec velmi zaujala. Čas stárnutí i její bolest v duši byla velmi věrně popsaná a já knihu neváhám doporučit.

2 18.02.2017

Naprosto mě to pohltilo.. Tahle spisovatelka je machr na propracovanost příběhu do posledního písmene (např.už i kniha Vypravěčka).. O vlcích jsem přečetla pár dokumentárních knih a tak vím, že zde uvadí fakta a v kombinaci s příběhem to nemá jedinou chybu. Doporučuji!

5 07.02.2017

Miluju viktorianskou éru a reálně jsem si zde představovala Blackhurst i zahradu včetně dobových oděvů žen. Čtivá zápletka vynahradila někdy až moc zmatené časové prolínání a i když se mi místy kniha zdála dlouhá, po dočtení mi Nell,Cass i Eliza budou chybět. Doporučuji.

1 03.02.2017

Už díky zde kladným komentářům člověk ví, že se setkává s výjimečnou knihou. Byla jsem k ní skeptická, protože vesměs nikdy nejdu s davem, ale ?.... tohle byl knižní skvost. Na pětistech stranách, je tolik různých pasáží, které by člověk citoval či si zapsal, že to předčí i knihu citátů. Kniha je velmi čtivě napsaná a věřím, ze tohle není mé poslední setkání s Jodi Picoult.

12 25.01.2017

Pro mě jedna z nejlepších sbírek sonetů. Lorca byl duší mým člověkem.


Sonet něžné výčitky

Proč jenom ztratit mám krásu tak zázračnou,
očí tvých kamenných strnulost nehybnou,
vzdechů tvých vůni, tu růži tak překrásnou,
kterou mi na tváře pokládáš s noční tmou.

Proč jenom zůstávám na břehu nad skálou,
bez hlíny květy i větve mé zahynou,
čím jenom utiším bolest svou zoufalou,
jsem jen kmen, ztratil jsem i mízu hojivou.

Jsi-li mým pokladem navěky skrývaným,
jsi-li mým křížem mou bolestí zroseným,
jsem-li já psem jen tvým, poslušně oddaným,

nedej mi ztratit, co bylo a je teď mým,
dovol ať vody tvé řeky zas okrášlím
listím odraným mým podzimem šíleným.

4 21.01.2017

Průměr v historických románech, ale já se v tom čase krinolín, korzetů a dvoření dam vyžívám. Bavilo mě to, i když spletitost toho kdo je kdo byla někdy zmatená, semtam zbytečné části co jsem přeskočila. Ve finále povedený příběh s mysteriozní zápletkou.

14.01.2017