adriane9 komentáře u knih
Povídka ..a máš mě rád? je pro mě jedna z nejlepších ráda ji semtam přečtu své polovičce před spaním :-). Pro Pelce mám slabost už od puberty kdy jsem žila na Basketovi a na ..a bude hůř. Tahle povídková kniha je podle mě fajn start pro to se rozhodnout zda ho chcete dál číst nebo ne.. V těchto povídkách se odrazilo celé jeho psané umění, jeho syrový styl a já za sebe rozhodně doporučuji.
Forrest je legenda, přesně to jsem si říkala po zhlédnutí filmu. Jenže teď je pro mě legenda i ten knižní. Bohužel srovnávání s filmem už si nejde odepřít, všechny slavné hlášky jsou pouze a jen filmové (některé přímo od Hankse) a vlastně to, čemu jsem se smála u knihy prozměnu nebylo natočené. Proto si po přečtení dovolím mít svou teorii, že knižní Forrest je vlastně dvojče toho filmového, nejsou totožní, ale mají dost společného, především neobyčejně obyčejné srdce. Gramatika v knize mi nevadila, chápala jsem ji jako pokus o přiblížení Forrestova myšlení. Co mě ale velmi mrzí je přístup Forrestové mámy, to ta filmová byla moje milovaná, a také to neustálé opakování slova idiot. Vždyť jak nakonec řekla Jenny - Možná jsme právě idioti my všichni a ne on.
Mám pro Berkovou slabost už díky povídce z edice "Už tě nemiluju", ale tahle kniha je pro mě top. Mám obecně velmi bujnou fantazii a to srovnání s tvorem jako ženou v první části knihy bylo strašně silné a emotivní. Možná jsem se do toho vžila až moc, možná jsem se ztotožnila, ale o tom přece knihy jsou. Najít si svou část, kus co se zalíbí a pamatujete si ho navždy. Doporučuji čtenářům, co dokáží velmi dobře fantazírovat :-)
Velmi silný knižní zážitek od výborného spisovatele. Nemohu se stále vzpamatovat z osobnosti oné soudkyně její vnitřní boj i sílu to vše přijímat v rámci profese. Kniha je čtivá, velmi mne pohltila dějem postavami i filozofickým výkladem. Všichni jsme lidé, všichni máme vnitřní souboje ačkoli některé profese vyžadují odstup a chlad. Jsem potěšena a doporučuji.
"Měl v úctě všechna její tajemství a proto už dál nenaléhal, neptal se."
Tomu říkám čistá láska ve špinavé době.
Kniha se mi dostala do rukou náhodou ve velmi starém vydání a tudíž se zkraje hůře četla. Jenže pak mě to dostalo přesně tam kam mělo, vyjádření starší češtinou včetně popisu té doby mi přišlo vznešenejší a velmi působivé. Dnešní láska prostě už nevoní tak jako tahle,málokdo ji takto vyjádří bez vulgarit a hloupých nespisovných vět. Ač je to příběh tragický, pro mě to byl krásný čtivý zážitek.
Jedna z posledních knih o nádherné vile Tugendhat, která mi v knihovně chyběla. Veškeré informace o první a stěžejní záchraně vily jsou v této knize naplněny. Osobně je těžké se vyjádřit k investorovi, který se zasloužil o nejedno zničení originálního prvku ve vile, s cílem paradoxně nahradit rozbité "novým a hezčím". Socialistický režim v této době byl otřesný nejen k lidem ale i k památkám a nezbývá než se to snažit pochopit a děkovat za určitou průbojnost projektantů vily. Každopádně díky této první "záchraně" tu vila stále je a já k ní mám velmi silnou citovou vazbu.
Pro mě nejlepší sbírka od Krchovského.. Trochu bojuji s jeho až přílišnou vulgaritou v básních ( v Nocích asi nejvíce), přece jen jsou pro mě básně stále něco povznášejícího a čistšího než próza, ale Baudelaire i Krchovský včetně Lydie Lunch mě učí vidět poezii i jinak :)..
Nejvíce zaujala v současné době:
Chybíš mi..Ano, ty
dům plný prázdnoty
plný mých povzdechů
od sklepa po střechu
Dům plný neklidu
z něhož už nevyjdu
až napřed nohama
a se mnou touha má
Z edice česká povídka dle mého nejlepší knížka. Nutno vyzdvihnout povídku od Alexandry Berkové ta mě chytila za srdce nejvíc a krom ní je to velmi oddechové čtení. Doporučuji pro nenáročné
Mě Coelho bohužel nijak neoslnil ačkoli si jeho tvorby v určitém směru vážím. Zkusila jsem Alchymistu a nedočetla, pak pokus se sbírkama jeho citátů a poslední byla kniha Jako řeka jež plyne. Zdá se mi lehčí a méně vtíravá, přesto Coelhova cesta se nepodobá té mojí a nerozumím mu. Jeho duchovno a vyrovnanost se vším mi přijde zkrátka divná a nevěřím jí.
Tak pro začátek uvádím, že jsem majitelem všech tří dílů a nevzdám se ani jediného a doufám, že si jej přečtou později i moji synové. Protože ač nejsem milovník fantasy, tohle je prostě a jednoduše srdcovka. Nejlepšímu vládne první díl ale tento třetí byl završením krásné trilogie o podivných dětech včetně dalších nádherných fotografií a má zase o kus lepší designové zpracování než ty první dva. Trošku mě mrzí první polovina knihy, kde se úhel pohledu stáčí jen na dva, ale konec mi to vynahradil a s klidným srdcem si ji po přečtení vkládám mezi mé oblíbené. Na konec citát od Emmy:
"Pochybnosti jsou špendlíky, které propíchnou záchranný člun:"
Pro mě donedávna neznámá autorka, básnířka s hlubokým temným talentem. Stačilo jen projít kolem knihkupectví a uvidět za výlohou Krvavou stopu a kniha se stala součástí mojí knihovny. Jak už je zde někde uvedeno Lydia je Bukowski v sukních (pouze co se vyjádření týče) a já jako jeho vyznavač s tím docela souhlasím a tahle sbírka básní vám to jen potvrdí. Samotná Lydia dle mého vkusu nezpívá dobře a ještě hůř vypadá o to víc ale píše jako hvězda. Texty mi učarovala a neodpustím si ukázku:
Jsem duch
Jsem duch ve dřevě
v mezeřený průchod v dutině
Opak absence viditelného života
Moje noční vidění vyprchává
upírá se zpátky samo na sebe
a propouští mě
do prázdného prostoru
kde se mi dostává objetí jako vzpomínce
jež připomíná rozbitou tvář
roztřískaného pokoje
Tuhle útlou knížku jsem přečetla v den jejího zakoupení a stále nemám co říct. Je mi smutno a zároveň hezky. Že tu pan Sacks byl. Byl tu i tak trochu pro mě, protože mě naučil chápat neurologii tak jak nikdo jiný na světě. Knížka o čtyřech srdcervoucích esejích, o jeho soukromí i životě a postupném smutnění a vyrovnání se se smrtí, když jste s ní tváří v tvář. Někdo by to mohl napsat na pár A4, ale pro mě má tahle 48stránková knížka obrovskou duševní hodnotu a bude se vyjímat v mojí knihovně napořád hned vedle všech knih od tohoto autora. Není to jen zpověď jednoho na smrt nemocného výborného neurologa, je to i čistý přístup ke konci života, být lidsky smutný, ale vděčný a smířený.
Kdyby to bylo možné je to on, ten s kterým bych se chtěla ze slavných lidí nahoře potkat nejdříve.
úryvek:
"Až umřeme už tu nebude nikdo jako my. Lidé ale nikdy nejsou stejní- když odejdou nelze je nahradit. Zůstane po nich prázdné místo, které není možné zaplnit, neboť osudem lidské bytosti- osudem genů i nervové soustavy- je být jedinečný, nalést si svou cestu, žít svůj život, umřít svou smrtí."
Miluju Olivera Sackse a miluju knížky od něj. Je mi fuk nakolik lidí ho nemělo rádo, protože prý chtěl být jen populární a proto psal. Já díky němu chápu víc než z proslovu neurologa od nás z fakultky, haha. Oliver píše lidsky a stejně jako jeho otec měl velmi blízko k pacientům a každý v něm něco zanechal. Je mi ctí číst jeho knihy a konečně chápat neurologii na úrovni méně vzdělaného jedince. Jestli chcete Olivera číst doporučuji začít tímto titulem.
Mě osobně to přijde strašně milé a vtipné. Všechno to, co člověk o člověku ví od dob co svět světem je, je tady tak krásně popsáno a shrnuto, a často tak, že ačkoli vímě oč jde, líp vysvětlit než Theofrastos to bude umět málokdo.
Například TUPOST je pomalost ducha v řeči a činech nebo PANIKAŘENÍ je vymýšlení nepravdivých zpráv podle libovůle vymýšlejícího :). Doporučuji.
Nejlepší z celé série knih slavných vil je právě tahle. Protože Brno je Brno a to tam nežiji :). Rozhodně stojí ještě za přečtení Vily Olomouckého kraje, je to nádhera!
Rozhodně bych neuváděla to, že je kniha vhodná i pro ostatní zájemce o problematiku psychologie. Kniha je dle mého velice náročné čtení a i se slovníkem psychologických výrazů jsem se dost ztrácela. Věřím ale že pro studenty tohoto oboru bude kniha velice užitečnou publikací. Pokud máte zájem o základech psychologie vědět více doporučuji velice jednoduchou a přesto obohacující knihu od Aleny Plhákové Učebnice obecné psychologie.
Není to nic, co by bylo srdcové, spousta věcí se tu opakuje ale pár mouder a skvělých citací tam je. Ocenila jsem čtení knihy současně s jednou náročnou, kdy jsem potřebovala vypnout a chvíli "nemyslet". A o ilustracích a celkovém grafickém ztvárnění tu je už napsáno mnoho a postavím se za to, protože je velmi hezká
Osobně mě nejvíce zasáhl právě začátek knihy a místa kde se zmiňuje o svém otci a lásky k němu. Je mi také nesmírně blízký styl psaní, v krátkých větách, poetická sdělení a nutnost číst mezi řádky. Hana byla úžasná spisovatelka a vzácná duše plná myšlenek a nápadů, které tu chybí. Nemůžu opomenout její citát, stvořený v bolestné ztrátě „a co s tím, když je v pánu, z popela ho nevyštracháš, ze slz nesložíš“
Velice poučná kniha o sběratelství, velmi mě zaujala část o falšování, které je od pradávna nekonečné, kde přímo uvádějí citát od Chestertona, že skoro všechny nejlepší a nejvzácnější věci na světě dostanete za půl pence. Kniha má spoustu obrazových doprovodů a typů na muzea v česku a ačkoli od doby 80tých let se změnilo dost, některé přetrvávají dodnes. Nelze také opomenout citát na začátku knihy:
Sběratelství povznáší ducha, nezná věk ani pohlaví, je lhostejné k dalekým i blízkým. Ale andělskou perutí se dotýká věčnosti! Je to tajuplná cesta do vznešených světů. Je to slavný čin, který přináší obdiv a úctu, pocty i závist. Zvláště když někdo sbírá...
Stále váhám zda mohu hodnotit a uvést, že mám knihu ve své knihovně, protože ta moje s názvem BÁSNĚ V PROSE Oscar Wilde má pouze 23 stran, vydání z roku 1919 a je mým ctěným pokladem. Básně jsou zde upraveny od pana Brunnera a rozhodně doporučuji sehnat. Vnějšek knihy i slova v ní jsou oázou pro snílky, milovníky historie a především Oscara Wildeho.