Aduella komentáře u knih
To je prostě těžké :-). Každý díl má své vlastní specifické kouzlo a v každém díle je přítomno to všechno hezké, co mám na sérii ráda. Vesnice jako taková, dobří (a nedobří) lidé, co v ní žijí, bistro, dobroty k jídlu a k pití. I tento díl, jehož hlavní téma mi na začátku ne úplně sedlo, je zkrátka dobrý. Vtipný, dojemný, napínavý, poučný. Téma, které se zprvu jevilo jako přitažené za vlasy a které se ukázalo, že se zakládá na skutečnosti. Hlavní postavy procházejí dalším vývojem a tentokrát jsou to zprávy radostné. Opravdu nevím, co budu dělat, až tato série skončí. A jdu rovnou skočit na další díl.
Celou tuhle sérii mám moc ráda a tenhle díl se obzvláště vydařil. V knize sledujeme vlastně tři na sobě nezávislé případy. Paradoxně ten "hlavní, aktuální" mne zaujal nejméně. Je to hodně o historii Quebecu, nelehkých vztazích anglofonních a frankofonních obyvatel, ALE další dva příběhy jsem vyloženě hltala. Samozřejmě mne zajímalo, jak to dopadlo s poustevníkem, Olivierem, ale snad ještě napínavější byla třetí dějová linka - vzpomínky na jedno nepodařené vyšetřování s tragickým důsledky. Tam jsem opravdu ani nedýchala. Agent Morin sympatický a statečný kluk, agentka Nicholová jako obvykle nepříjemná, protivná, ale i překvapivě schopná. Moc se těším na další díly, všechny postavy jsou tak pěkně vykreslené, že je téměř chcete (nebo naopak nechcete) znát osobně.
Nesmírně čtivé a poutavé čtení. V takové rodině bych nechtěla být ani na návštěvě . Kniha prakticky nelze odložit. Celý den jsem se těšila ma večer, kdy budu moci pokračovat ve čtení. Trochu mne zklamal nepříliš dotažený konec (motiv vraha), ale úplně poslední kapitola s naznačeným dalším vývojem byla fajn tečka.
To je zase krásné, podařené dílko. Vyprávění nás tentokrát zavede mimo vesnici Three Pines, do kláštera kdesi na odlehlém místě. Už jen prostředí bylo pro mne exotické, protože do kláštera plného mnichů se člověk jen tak nepodívá. Nesmírně zajímavé také bylo nahlédnutí do jejich mysli a zjištění, že život v klášteře je mnohem barvitější než se čtenáři mohlo na začátku příběhu zdát. Úplně stejně (ne-li více) mne baví dějová linka Gamache - Beauvoir a jejich rodiny, kterou můžeme sledovat od samého počátku série a která v posledních několika dílech velmi zvážněla. A tak mne nezbývá než jim držet palce a vrhnout se do další knihy o inspektorovi Gamachovi. PS: Vztah Reine-Marie a Armanda je tak krásný, že něco takového by chtěl asi prožít každý.
Vedle krásného, místy vtipného a někdy zase dojemného příběhu musím vyzdvihnout i vedlejší postavy, předevšim Kapitán byl nesmírně charismatický a měla jsem ho ráda od první do poslední chvíle. Ale i Ian a Tatein bratr Corbin byli fajn a udělali z romantického dojáku něco víc, za což dávám hvězdičku navíc.
Velmi čtivé, jak už je u autorky zvykem. Rozjezd velmi slibný, postupné odhalování minulosti super, ale přerod jedné z hlavních postav mi přišel velmi neuvěřitelný, ačkoli uznavám, že její řešení situace mne napadlo také.
Jako obvykle autorka ukázala, že se nebojí velkých změn a se svými postavami si opět hodně pohrála. V mých očích ji právě toto odlišuje od mnoha jiných detektivních sérií, protože jednotlivé knihy nejsou šablonovité a vývoj postav je leckdy dramatický. V tomto příběhu jsou kromě vyšetřování smrti mladé ženy výraznou linkou i mohutné záplavy, které ohrožují nejen Three Pines, ale i velká města stojící na rozvodněných tocích. Detektivní zápletka je od začátku smutná a čtenáři je jasné, že dobrý konec už mít příběh nemůže. Nechybí pořádná porce dobrého jídla a postaviček ze Three Pines, kvůli čemuž by člověk nejraději nasedl na letadlo a vyrazil do Quebecu. Jako obvykle se kniha četla skoro sama, napsala bych, že se těším na další díl, ale pokud (??) má být poslední, tak se opravdu netěším.
Na této autorce mám ráda, že nepíše šablonovitě, jako mnozí jiní. U této knihy Pennyová opět prokázala, že se nebojí do toho pořádně "hrábnout", nebojí se radikálních změn v životě jakékoli postavy z příběhu, zkrátka otřást základy, které čtenář považoval za jistotu.
Tento příběh se rozvíjí velmi pozvolna, ke skutečným zločinům vlastně dochází až téměř na konci příběhu. Tempo není nijak strhující, ale plyne tak, jak má. Konec jsem opravdu nečekala a chvíli jsem doufala, že to ještě nakonec bude jinak. Celkově se dá říct, že Dlouhá cesta domů nebude pro mne vrcholem série, ale četla se hezky. A jsem moc ráda za Beauvoira, v minulém díle mi jeho pohnutý osud docela lámal srdce :-)
Recept na přežití považuji za jednu z těch slabších od pana Palmera. Čtivé to sice je, ale tentokrát mne hlavni postavy nebyly sympatické (a tudíž mi bylo skoro jedno, co se s nimi stane) a zápletka podivně překombinovaná.
Nesmírně čtivá kniha, u které mi bylo ale těžko u srdce. Quinn se občas chovala tak strašně, že nebylo snadné jeji konání chápat, ale ten konec byl nejvíc . Jejich (nebo spíš Grahamuv) způsob, jak se vypořádat s krizí, mne nadchnul a dojal.
Tohle bylo opravdové překvapení. Zbožňuji sérii s Boschem, Hallerem a i s Ballardovou, která mi též přirostla k srdci. Horká linka je samostatný román (ač obsahuje odkaz na Panenkáře, což mne velmi potěšilo) a celou dobu jsem se nemohla ubránit dojmu, že čtu jeden z lékařských thrillerů od Robina Cooka. Příběh obsahuje snad všechny ingredience, kterými se vyznačuje právě Cook. Knihu doporučuji, bude vás to bavit, budete napnutí v podstatě až do konce. Postavy jsou sympatické, především Henry byl chytrý zajímavý chlapík. Bosch a série s ním je ale pro mne pořád nepřekonatelný zážitek.
Děj chvílemi poněkud zmatený, z konce jsem byla trochu zklamaná. Přesto se jedna o velmi čtivé dílo, přečetla jsem za jediný den. Kniha nastoluje nesmírně těžké a bolestivé téma - eutanazii a právo člověka rozhodovat o bytí a nebytí.