Adze komentáře u knih
Klasické pojetí Starého zákona perem Ivana Olbrachta. Přečetl jsem jedním dechem.
„Při psaní nejde o vydělávání peněz, o slávu, o randění, o sex ani o navazování přátelství. Nakonec jde vždycky o to, abyste obohatili život těch, kdo budou vaše dílo číst, a stejně tak i svůj vlastní. Jde při něm o vstávání, o uzdravování, o překonávání něčeho...“
Přesně takto by se dala shrnout myšlenka celé knihy. Pravda, mou první přečtenou knihou, kterou bych se chtěl pochlubit je trochu netradiční kniha o tom, jak se vlastně taková kniha píše - něco jako film o filmu.
Upozorňuji však, že kniha není doslovným návodem, jak knihy psát, ale pouze pomůckou, která by měla spisovateli začátečníkovi ulehčit začátek psaní.
První část knihy sleduje život Stephena Kinga - mládí a dospívání, druhá část se již zabývá tématem psaní.
Knihu nemůžu hodnotit špatně, neboť obsahovala důležité rady začínajícímu spisovateli či spisovatelce a obsahovala (viz výše) autorovo curriculum vitae o kterém jsem věděl jen pramálo.
To nejdůležitější, co jsem si však z této knihy odnesl, byla věta: „Kdo chce být dobrým spisovatelem musí hodně číst a hodně psát.“
Na knihu jsem narazil čistě náhodně a když jsem zjistil, že román napsal, pro mne ještě tehdy neznámý autor, J. Hájíček, tak jsem začal mít obavy, zda vůbec k něčemu bude, když si, jakožto jihočeský rodák, knihu přečtu. Naštěstí mne kniha zaujala a posléze jsem nevěřil tomu, že se do ní zaobalilo tolik zajímavých vět.
Je zajímavé, že autor v příběhu propojoval lidskou naivitu, kterou čtenář vidí převážně u postavy Hany, se zoufalstvím a bezmocí.
Na druhou stranu, kdybych příběh vzal pozpátku, tak se v knize nacházejí i místa, kde je hlavní postava až příliš naivní a chová se nesmyslně a čtenáře pak celý děj unavuje a přijde mu nekonečný.
Přečteno jedním dechem.
Ne každý, kdo vypadá jako chudý stařec je opravdu chudý - naopak může to být i sám bohatý Melchisedech.
Kniha obsahuje příběh naivního pastýře ovcí, kterému se z pouhopouhého snu stane skutečná cesta za poznáním a bohatstvím. Při cestování ho však budou pronásledovat nesnáze v podobě lupičů, které nakonec překoná. Zároveň se však při cestě za poznáním setká i s moudrými lidmi, kteří ho obohacují myšlenkami, jak šťastně žít.
Téměř dokonalý příběh, kterému však chybí větší barvitost a rozmanitost. Za mne jsem si s povahou pastýře moc nesedl.
Na druhou stranu je příběh plný poučných výroků, které by se daly shrnout v jeden jediný: „To největší bohatství máme na dosah ruky.“
Sice bez peněz do hospody nelez, ale lásku a štěstí si za ně nekoupíš, ani kdyby ses přetrhl!
Charles Dickens mne touto knihou ohromil. Ať už hlavní postavou - Ebenezerem Skružem, kterého zajímá jen vlastní bohatství a pro peníze by se mohl utlouct, tak chudým písařem, který má hluboko do kapsy.
Knihu by měl přečíst každý - jednak, kvůli poučení, že každý, kdo je chamtivý, nepokorný a skromnost mu nic neříká má ještě šanci se změnit a jednak, kvůli excelentnímu příběhu, který se vám při čtení doslova vykresluje před očima.
Nakonec by se myšlenka příběhu dala shrnout takto: I ten, kdo má "srdce z kamene" se může změnit a stát se úplně jiným člověkem, avšak musí se změnit, co nejdříve, aby nebylo příliš pozdě
(SPOILER) Když opominu záplavu tuctů nadbytečných slov, občasné očekávané rozuzlení a naivitu a mírnou paličatost hlavní postav, tak se jedná o zajímavý a čistě originální děj. Ano, není třeba pochybovat o tom, že existuje desítka románů zabývajících se tématem virusů a virů, ale ještě jsem nenarazil na takový, který by se zabýval tématem psího parvoviru a jeho přenosu na člověka.
Konec knihy se může zdát někomu nepředvídatelný a někomu naopak zcela předvídatelný a jistý - hodně záleží na tom, jak moc čtenář dával pozor na prvních 100 stránkách románu. Za mne sice poutavé čtení, které ale obsahuje značné nedostatky zmíněny výše.
Knihu bych doporučil spíše čtenářům mladším 15 let, neboť s narůstajícím věkem vám kniha nebude připadat tak atraktivní.
Neznám lepší zpracování českých pověstí než toto. Kniha obsahuje známé pověsti (O Libuši, Praotci Čechovi), ale také téměř neznámé, které ovšem stojí za čtenářskou pozornost. Alois Jirásek hold psát pověsti uměl.
Během „strašidelného léta“ Českého rozhlasu Dvojka jsem se do této knihy zaposlouchal.
Příběh se odehrává ve staré Anglii v chmurném hostinci Jamajka, který je obklopen nekonečnými slatinami. Do hostince se nikdo z běžných občanů neodváží vstoupit až na Mary Yellanovou, která na posmrtné přání svojí matky musí chtě nechtě opustit pohodlí svého domova a vydat se do hostince Jamajka za svou milovanou tetou. Když však Mary přijíždí dostavníkem k Jamajce, postupně zjišťuje, že realita je tak trochu jiná, než čekala...
Za mne skvostný příběh s nepředvídatelným koncem a se spoustou napětí a zápletek.
Tady ta kniha byla, je a bude populární vždy. Silně pochybuji o tom, že za pár let potkám někoho a ten nebude vědět, kdo je Sherlock Holmes. Když jsem měl chuť si přečíst nějakou detektivku ze starého Londýna, tak jsem hned hrábl po Holmesovi s Watsonem. Jak prosté, že? Věřím, že Holmes je nepřekonaný a proto také tento skvost doporučuji všem, kteří chtějí s detektivními romány začít.
Vsuvka: Silně doporučuji si čtení Holmese zpestřit černým čajem, který vás trochu více vtáhne do atmosféry příběhu
Tohle nelze slovy popsat. Další úžasný román z pera Remarquea, ke kterému se jistě za život ještě několikrát vrátím. Knihu doporučuji všem, kteří neví, jaké bylo dřívější období válčení a také těm, kteří by se rádi na okamžik vrátili s přítomnosti do minulosti.
O egyptských pověstech jsem až do této doby tolik nevěděl, avšak tato kniha mi výrazně rozšířila obzory. Jsem rád, že Jiří Tomek v knize nezapomenul opomenout stvoření světa podle Egypťanů a také, hlavně pro laika, neznámé pověsti (např. O dvou bratrech). Knihu doporučuji i díky seznamu všech egyptských božstev, který se nachází na konci knihy.
Jedna z prvních knih, kterou jsem si od Remarqua přečetl. Kniha se zabývá tématem smrti a života; co je lepší trpět celý život, tím, že víte, že co nejdříve zemřete na tehdy nevyléčitelnou chorobu a nebo žíti plnohodnotný život bez nemoci? Právě touto myšlenkou se v této knize snaží Remarque zabývat. Kniha mne oslovila nejen zajímavým obsahem, ale i samotným názvem (Nebe nezná vyvolených) k zamyšlení.
„Na střední můžeš bejt jen sportovcem, děvkou, šprtem nebo obětí.“
Již první díl mne velice nadchl. Na celkovém ději a ilustracích se nešetřilo. Každá maličkost, každá titěrnost v komiksu vynikne a nestane se, že by jí čtenář přehlédl a nezapřemýšlel nad ní. Líbilo se mi střídání a prolínání dějů z minulosti do přítomnosti. Je téměř jasné, že Joe Hill zdělil po Stephenu Kingovi talent na psaní hororových a hrůzostrašných scének. Nakonec snad dodat jen, že člověk objeví, že odemykat klíčem dveře nemusí být, až tak nudná činnost, zvlášť, když jste v Klíčově.
Zde je vidět, jak George Orwell dokázal skvěle předvídat, co se stane po 2. světové válce. Knize nelze nic vytknout; obsahuje myšlenky a výroky, které do příběhu skvěle zapadají a otevřený konec k zamyšlení čtenáře. Kniha je ideální pro všechny generace. Je také úchvatné, jak autor dokázal všechny komunistické myšlenky zaobalit v jedné anglické farmě, v hlavních postavách a událostech. Hold i dnes platí všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější.