agatakristi
komentáře u knih
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Přečetla jsem jedním dechem. Jak ztratit všechno, vzdálit se všem a konečně najít sám sebe. Hodně inspirativní, léčivé. Jsme tak vzdáleni přírodě, že i ti poslední z posledních, když poslechnou její volání a vrátí se do jejího lůna, stávají se rázem krály, filozofy, básníky. V nudné šedi dnešních existencí bez chuti a vůně, co jenom přežívají v honbě za prázdnotou, před všemi hrdiny téhle knihy smekám klobouk. Šumava léčí, jak dlaně maminky, ale člověk musí být nejdřív člověkem, aby mohl její sílu cítit. Děkuji za pohlazení po duši.
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Pro mě nejlepší český thriller posledních let, ne-li vůbec. Trochu detektivky, trochu temna, hodně historie, psychologie a nepříjemné pravdy. Autorka se vydala na hodně křehký led, jako "holka" od Lipna vím, že se tu její knížka a popisy komerčního bordelu na Šumavě mnohým hodně nelíbí. Turismus je svatý grál, urážet - nepovoleno.
"Němci se vrátili. Za levnými šlapkami u cesty, cigaretami bez kolků a nahými trpaslíky z porcelánu. Lipno prodali Holanďanům, co si tam vybudovali svůj oranžovo-modrý Legoland. Na Kvildě, Zadově, Kašperkách se z každé druhé chalupy vyklubal penzion pro lufťáky, co si chtějí sáhnout na opravdový strom. Kdo kde zrestituoval po pradědkovi nějakou louku, už ji prodal na stavební pozemky developerům, kteří pak nabízejí nadšeným Pražákům „luxusní šalety v samém srdci národního parku“. Turistů je tu víc než hrabošů, a ti se přitom letos ani nesmí trávit."
Místopis i charaktery postav jsou drsně reálné. Na mě osobně nepůsobili všichni negativně, jak tu někteří zmiňují, spíš opravdově ve stylu: kdo je dokonalý a nemá svého kostlivce ve skříni? Super popsaná kompulzivní obsesivní porucha, až jsem si pár dní sama musela pořád mýt ruce. Určitě doporučuju číst na jeden zátah, vkuse. Je třeba se soustředit, příběh je hodně propracovaný, žádná odpočinková četba bez mozku, všechno do sebe úžasně zapadne, ale výsledný efekt záleží na pozornosti a rozhledu čtenáře. Kdo hledá klasickou pohádkovou detektivku, kde jsou jasně oddělení zlí a hodní a ti hodní nakonec zvítězí a náš svět bude zase v pořádku, tak bude zklamán. Kniha má sice kvalitní kriminální zápletku i nečekané rozuzlení, ale hraje o jednu až dvě úrovně výš než současná komerční produkce detektivek. Bravurně napsáno, skvělá stylistika, příjemný rytmus vět, náhled do hlav postav, napětí a velká tajemství naší malé Šumavy. Přečteno za dva dny. Děkuji za krásný zážitek, co mi nepůjde dlouho z hlavy.
"Obě dvě je objímá mlha z lesů. Ještě chvíli tam budou stát a modlit se. Za jejich mrtvé i za ty, co nikdy nepoznaly. Za celej tenhle prokletej kraj. Zůstaly tady na všechno to zlý úplně samy. Tak to tu holt chodí. Mužský zařvou, uchlastaj se k smrti, zdrhnou, složí se. Každá tady nakonec zůstane sama. Stará Velková, její Jiřina, Mařena ze stánku, Helena z toho pajzlu na návsi, Kadlecová, Hubená Éliška, Kuncová, Laušmanka, Herta Schreiberů, Keiserka, Máderová i stará Maryšková. Všechny. Prej Králové Šumavy. Tak říkají těm, co vocaď utekli a pomáhali utíkat. Jenže zdrhnout nebo umřít je hrozně jednoduchý. Těžký to má ten, kdo tady po nich zůstane. Kdo si vyžere až do dna všechnu bolest a táhne ten svůj vozejk tímhle smradlavým bahnem dál, pořád dál. Protože tady není těžký umřít, ale žít. Tak jako ony všechny. Skutečné Královny Šumavy."
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Myslím si, že to u nás nemají čeští autoři nijak jednoduché. Kdyby se narodili ve Skandinávii, svět by jim za stejný příběh ruce utrhal. Možná k tomu, aby člověk poznal moudrého spisovatele, musí být nejdříve moudrým čtenářem. Kniha je skvělá, hluboká, postavy, prostředí i dějiny reálné tak, že se jich člověk může dotknout. Krása. Děkuji.
Podstata zla
Luca D'Andrea
Velmi zdařilé dílo. Četla jsem v originále, který samozřejmě preferuji, ty barvy, vůně a emoce, co měl autor v mysli, jsou už samy o sobě těžké přenést na papír, překlad, ať sebelepší to vše vždy ještě komplikuje. Nádherné popisy přírody i zakořeněných tradic odlehlé alpské komunity vtáhnou čtenáře do děje a světa tam za těmi kopci, v jiných časech... Vidím negativní hodnocení, chápu, že se může kniha zdát trochu "těžší", postavy prý nesympatické, dle mě naopak velmi reálné. Miluji knihy, kde je svět popsán takový, jaký je, a ne klasické zaškatulkované postavy, na který je čtenář naprogramován a tak je přijímá snadno, zlehka a šup na další zbytečnou knihu ve stylu Brynzy nebo Nesba. Možná je k četbě mít větší rozhled či alespoň otevřenou mysl. Moc dobře napsané, napínavé, psychologicky propracované a snad i poučné. Každý má nějakou tu svou obsesi a pozor, aby z té potvůrky nezačal klíčit semínko nekontrolovatelného zla.
Polednice
Jiří Březina
Vzplanutí a Promlčení podstatně lepší, pan Březina zraje jako víno. Ale ani tady nenudil, jen dnes už je někde jinde. Hezky zpracované české prostředí, myšlenkové procesy vraha. Kvalitní český autor detektivek, patří k mému triu oblíbenců: Klevisová, Klabouchová, Březina.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Tohle byla moje úplně první detektivka v životě, už to bude šedesát let zpátky. Stará láska nerezaví, miluju a vždycky budu milovat. Takhle má vypadat detektivní příběh.