Air15 komentáře u knih
Tak já nevím. Sekáč, to je kniha tvořená dvěma dějovými linkami, první sleduje události v Ankh-Morporku, kde přestanou umírat lidé, a nastane vzpoura nákupních košíků (nebo, co to sakra bylo), druhá zas vypráví o Smrťovi, kterak chtěl okusit život smrtelníků. Nejlepší scény jsou opravdu ty se Smrtěm, které jsou dost pochmurné, a vtipu tu ani moc není. Jeho objevování lidskosti a prostého lidského života je to nejzajímavější, co jsem zatím ze Zeměplochy četl. Problém je s linkou nemrtvých v Ankh-Morporku. Ve druhé polovině to začne dost ztrácet dech, jak kdyby autor už nevěděl jak dál. Dohromady, to vše vytváří dost nekonzistentní celek, který ve mně zanechal velký zmatek v tom, co si o knize myslet.
První slovo, které mě v souvislosti s tímto dílem napadá je "zarputilost". Neuvěřitelná zarputilost hlavního hrdiny, který stojí proti všem. Tohle je komiks, který Batmana posouvá někam dál a vypráví opravdu epický příběh posledního mohykána, který bojuje svůj poslední boj a musí jít až za hranu svých schopností. Je to temné, drsné a nesmiřitelné. Ze začátku jsem si nebyl jistý kresbou (přeci jen, to není tak "hladké" a detailní), ale dokonale k tomu příběhu sedí. Dramaticky je to vymazlené a dokonale vyrovnané. Nádhera.
Většina knihy se mi četla dobře, je to svižné a rychlé čtení. Na každé straně se něco děje. Ovšem závěr mě zklamal, působilo to na mě, že předchozí děj byl popřen, a že vlastně "o nic nešlo". Ač dojde, u konce k velice znepokojujících věcem, jako by to všem tak nějak bylo jedno... Čtenáře také zarazí řada nelogických chování jednotlivých postav (ikdyž na to jsem u Browna zvyklý).
Velice šikovná kniha, která mi moc pomohla seznámit se se základy genealogie. Velké množství rad, tipů a nápadů, které jsou velmi šikovné. Kniha je napsaná věcně a stručně. Neustále do ní nahlížím a už mnohokrát mi pomohla, když jsem si nevěděl rady. Klidně by ale mohla být obsáhlejší. Doporučuji všem zájemcům o genealogii.
Protože tohle byla moje první kniha od Kulhánka těžko mohu posoudit jestli Vyhlídka na věčnost je horší nebo lepší než jeho předchozí tvorba. Knížku jsem si přečetl, protože jsem chtěl vědět co je na Kulhánkovi tak skvělýho. Teď už to vim, děj slušně odsejpal, začátek byl skvělý, prostředek na můj vkus kde bych čekal spíš zrychlování děje, tak tam najednou nastane útlum, a takřka se nic moc neděje. Ale závěr je opět skvělý. Líbil se mi taky černý a cynický humor, kterého je opravdu dost. Já jsem v podstatě spokojen, dostal jsem to co jsem čekal.
První díl ságy nebyl špatný, ale vadilo mi, že děj byl příliš roztříštěn. S nikým jsem se nestačil příliš sžít. Předpokládám, že tento začátek bylo jenom představení hlavních postav a jejich motivů. Předtím jsem četl Poslední přání i Meč osudu takže doufám, že další díly budou jen a jen lepší.
Jak to ten chlap dělá? První novela se zakousne a vy ne a ne přestat číst. Nahrává tomu i jeho oblíbený formát "skupina obyčejných a průměrných lidí se dostane do absurdně děsivé/šílené situace a je jen na nich jestli se z ní dostanou". Fungovalo to u Nezbytných věcí, Prokletí Salemu, Svědectví nebo Mlhy, a bezchybně to funguje i zde. Skryté okno se drží při zemi a stupňuje napětí (nechci napsat hrůzu, protože u Kinga se málo kdy bojím) co to jen jde. Sice jsem velmi brzy dokázal odhadnout v čem bude hlavní pointa (a měl jsem pravdu), ale i tak jsem si to dokázal vychutnat na maximum. Postavy jsou přirozené a uvěřitelné, a celou dobu jim věřím, chápu je a rozumím jim. V obou novelách je vidět obrovský vypravěčský um a zkušenost. Kde se jen tohle dá naučit? To kdybych věděl...
Nechytám se, fakt ne. Klub rváčů 2 jsem četl hned po původní knize. Zatímco ta je ukotvená v realitě, tohle je už naprostý myšmaš, který jen chce šokovat a neustále předkládá šílenější a šílenější vize. Už nedokážete rozeznat co je sen, vzpomínka, realita, bourání čtvrté stěny a s každou další stránkou se děj víc a víc rozmělňuje. Nezaujalo, těžko říct, jestli to je příběhem, zmatenou formou nebo Palahniukem, který mi nic neříká ani po přečtení první knihy...
Zajímavá poirotovka. Líbil se mi motiv, kdy nebylo jasné, jestli Porot má vůbec co vyšetřovat a jestli k nějaké vraždě vůbec došlo, nebo se to vše odehrálo v hlavě pomateného člověka.
Skvěle využitý potenciál tématu a veliká čtivost. Pokud by někdy k takové nákaze, která je v knize předkládána došlo věřím, že bude mít stejný průběh.