Airelle komentáře u knih
Druhý díl Nadpozemské mě bavil ještě mnohem víc než ten první. Moc dobře se četl a stránky mizeli pod rukama. Konečně jsme se dozvěděli něco víc o světě andělů a musím říct, že je to jízda. Spoustu věcí před Clarou její rodina tajila a já se někdy stejně jako Clara nestačila divit.
Souhlasím s tím, že všechno nejdřív zbytečně tají, aby to pak vykecali kde komu. Samozřejme je jasné, že je to pořád YA, a tak se občas vyskytnout drobné nesrovnalosti a nedovysvětlení. Někdy mám pocit, že je ten fantasy svět děravý jako cedník a někdy se zas všechno vysvětlí.
Každopádně už teď jsem zvědavá, jak série dopadne a brzy se pustím do třetího dílu. Přeci jen je tam velmi zajímavý milostný trojúhleník!
Knihu jsem dostala přímo od autorky @petralukesova. Tahle recenze bude jiná, než jaké obvykle píšu.
Petra je i hrdinkou téhle knihy, rozhodně jí za hrdinku považuju. S anorexíí problémy nemám, za to si umím díky této knize dost dobře představit, že je se jedná o celoživotní boj a sklouznout k ní zpátky asi není úplně těžké.
Sama poslední roky bojuju s váhou, akorát že u mě se jedná s nadváhou až obezitou, má to mnoho důvodů, jedním z nich je hormonální léčba a snaha o to mít děti, druhým je, že nesnáším sport, kámoším se leda s jógou. Nevím, jak to máte vy, ale já ve svém okolí nemám žádnou kamarádku, která by nějakým způsobem neřešila svojí váhu, fakt ani jedna jediná. Všichni se vidíme hůř než je realita, nikdo není se sebou spokojený, ptám se denně, čím to je? Je to snad tím, že nás chce okolí dokonalé? Nebo je to instagramem plným hubených a šťastných lidí? Když vidím, jak si kamarádka stěžuje, že na dovolené přibrala tři kila a že je musí z hubnout, ptám se, kde ty kila má a snažím se jí podpořit, že to na ní fakt není nikde vidět a že váha je jen číslo, a myslím to upřímně. Sama sobě to, ale říct nedokážu, protože vidím svou realitu a jsem na sebe mnohem přísnější než na svoje kamarádky!
Petra není jiná, než jsem já nebo moje kamarádky nebo holka odvedle z baráku. Je úplně stejná. Je na sebe přísná, vidí špeky, tam kde nejsou. Nemá se ráda. Jo, je to tak.
Navíc má obrovskou smůlu na toxické lidi kolem sebe, neumí je rozeznat a věří, že to s ní myslí dobře. Toxičtí lidé se totiž opravdu špatně rozeznávají.
Příběh Petry by si měl přečíst každý, nejen že je syrový, upřímný a lidský, ale je i velmi čtivě napsaný. Literárně nemám, co vytknout. Čekala jsem rozhodně vše, ale dostala jsem ještě mnohem víc.
Holky mějme se rády takové, jaké jsme! Já vím, je to to nejtěžší, co máme v životě udělat.
(SPOILER) Příběh je taková romantická jednohubka. Nemůžu říct, že bych od ní očekávala víc, než jsem dostala, což byl jednoduchý romantický příběh.
Oba hlavní hrdinové byli milí, ale nemůžu říct, že by byli nějak charakterově nároční. Anneliese se vzpamatovává ze smrti svého snoubence, který jí ke všemu obral o její celoživotní úspory, když se ve městě objeví jeho bratr Lachlan, o jehož existenci neměla ani tušení. Z Lachlana jde na první pohled strach, vypadá jako drsňák, ale v jeho nitru se skrývá skvělý spisovatel. Souhrou několika událostí se ocitají v jednom domě a společně ho rekonstruují.
Nevím proč, ale nějak jsem jim tu lásku nevěřila, chyběla mi tam chemie, jiskření, něco Škoda, že nebyla celá kniha psaná jako epilog, ten byl skvělý a velmi čtivý.
(SPOILER) Poslední dobou se hodně věnuji čtení štafet, aby taky ne, když jsem jimi doslova zavalená! Tahle štafeta byla od @knizni_svet_s_jiri.
Co se týče tohoto thrilleru, tak na něm mě štvalo úplně všechno. Připadala jsem si, že jsem se ocitla v malém americkém městě plném debilních lidí, řízenými manipulativní debilkou, která má pocit, že bohatství je všechno.
Hlavní postava Mia je psychoterapeutka a přijíždí do města na pohřeb Sarah, což je kamarádka Miyny nejlepší kamarádky Lysette. Policie jí požádá o pomoc při pátrání po vrahovi Sarah, a tak se rozjíždí něco, co se jen tak nevidí. Mia vidí všechno jen přes svoje terapeutické brýle, jestli se to tak dá říct. Vše neustále psychologicky analyzuje, až je to naprosto dokonalá nuda.
Knihu jsem sice dočetla, ale co se týče vraha, tak jsem byla zklamaná, protože se celá kniha točila kolem úplně jiných lidí, a nakonec jsme se dozvěděli pravdu až mezi řečí.
(SPOILER) Dlouho jsem teď četla samé náročnější knihy, tak zas jednu odlehčenější. Nadpozemská je typická fantasy YA, takže doslova odpočinkové čtení.
Téma andělů mi přijde stále nevyčerpané, mám moc ráda seriál Lovci stínů, i když knižně mi bohužel moc nesedí styl psaní.
Kniha Nadpozemská je psaná naprosto jednoduchým stylem a opravdu dobře se čte. Jenom nakouknete a máte za sebou sto stran. Zalíbila se mi myšlenka vidění a poslání andělů, no Clara na to má jiný názor. Ta už chce mít poslání hotové a žít si v klidu svůj život puberťačky. Místo toho se musí stěhovat za svým posláním skoro přes celé Státy a přijít na kloub tomu, kdy k němu dojde a jestli vůbec zvládne zachránit toho neznámého kluka ze svých vidění. Stěhováním to ale jen začíná.
Claře jsem moc fandila, jo, někomu možná vadí, že občas brečí, že je všeználek, ale přiznejme si, že v sedmnácti mnozí nebyli jiní. Navíc v pubertě je jasný, že občas bojuje člověk sám se sebou, ona k tomu má ještě andělský potíže. Daleko víc mi vadí, když se v 17 chovají jako kdyby jim bylo 30 (no řekněme si na rovinu, že v seriálech už od dob Upířích deníků hrajou teenagery spíš herci 25+, což nám ovlivňuje vnímání jejich chování, v 17 jsou to pořád děti a maj nárok na to, aby si občas zafňukali). Takže když čtu YA, nehodnotím chování postav, když se mi zrovna nezamlouvá :D
Jinak já jsem velký fanoušek milostných trojúhelníků, kdy si nedokážu vybrat, kdo z těch dvou kluků je ten pravý (haha, vtipný je, že se mi to stalo i v životě, a tam se mi to zrovna tedy dvakrát nelíbilo). Hodně mi to připomnělo sérii Černý čarodějka, kdy jsem si lámala hlavu nad tím, který s mužských hrdinů by byl mému srdci nejblíž, a dopadlo to tak, že si tím lámu hlavu dodnes, protože ještě nevyšel čtvrtý díl.
(SPOILER) Tentokrát přišla na řadu štafeta od @terez_booklover, jedná se o romantickou oddechovku.
Hlavní postavy mi byly vesměs sympatické, Claire jsem si ovšem oblíbila víc než Nicka, ten se tak často choval jako blbec, že jsem nechápala ani jeho důvody.
Bylo pár scén, u kterých jsem se smála až k slzám a pak tu bylo pár scén, které sice měly být vtipné, ale opakovaný vtip není vtipem, a to je problém celé knihy neustále se opakující dialogy, seškrtat a nahradit něčím jiným a pak by si zasloužila lepší hodnocení.
Hádka, která vznikla na konci knihy z ničeho, mi přišla přitažená za vlasy a upřímně, kdyby se takhle ke mně chlap zachoval, tak už mě nikdy neuvidí.
A ještě věc, která se mi nelíbila Claire mu dá v určité chvíli facku, můžeme se tvářit, že zaslouženě, ale vážně se zamysleme nad tím, že kdyby to bylo obráceně, tak ho lidi ukamenují.
Jestli si Polibek přečtete, nechám na Vás, já už se k ní nevrátím, ale musím říct, že do štafety se naprosto hodila.
Jak je u mě dobrým zvykem, neustále posouvám své žánrové hranice a nepohrdnu téměř ničím, proto když se objevila tahle kniha ve štafetě u @little.monday, neodolala jsem. Autorčinu nejpopulárnější knihu Dětské zoubky jsem ještě nečetla, takže to bylo moje první setkání z autorkou. Musím říct, že mi kniha moc nesedla, někdy jsem se do čtení musela doslova nutit, ale na druhou stranu se četla celkem dobře.
Co se týče hlavních postav, tak snad nebyla chvíle, kdy by mi někdo z nich nelezl na nervy. Holky se občas chovaly dost nelogicky, a je tam jeden moment, kdy jsem si úplně rvala vlasy, když místo, aby pokračovaly v cestě, aby unikly , tak se suverénně utáboří.
(SPOILER) Sérii Fletcherova univerzita jsem objevila poměrně nedávno a první díl jsem si naprosto zamilovala. Druhý díl je o Carle a Mitchelovi, potkáme tu ale i zbytek party, kde je Ella a Ches, Creed, Mitchelova sestra Savannah a Lenny.
Kniha pojednává mimo jiné i o vážných tématech, jako jsou společenské rozdíly, imigranti, trauma z dětství,
Carla je nejen studentkou, ale taky řeší ryze dospělé problémy, jako je starat se o své mladší bratry, protože jejich matka je mrtvá a otec někde ve vězení. Je natolik hrdá, že nechce svoje přátelé zatěžovat svými problémy, a tak to, že je sama na dva bratry, před nimi tají.
Mitchell je kluk z bohaté rodiny, který trénuje na mistrovství v plavání. Carla se mu už roky líbí, jenže o něj nestojí. Jednoho dne jsou vlivem Carliny nehody nuceni uzavřít dohodu, a tím mezi nimi začne vznikat pouto.
Líbilo se mi, jak se tu řeší témata, která nejsou pro studenty typická. Bavila mě chemie mezi Carlou a Mitchellem, oba jsem si oblíbila, a ač jsem spíš fanynka bad boys, tak se přikláním k názoru, že Mitchell je zkrátka k sežrání. Taky kvituji formu psaní z obou pohledů postav.
Kniha mi tak úplně nesedla. Žánrově patří mezi fantasy, ale já bych jí zařadila spíš mezi knihy pro děti, fantasy prvek tam opravdu není ani jeden.
Námět se mi líbil, souboje a celý kapp byl zajímavý, ale chybělo mi tam napětí. Vlastně jsem se velkou část knihy nudila, vtipy, které byly vtipné, kdyby je autorka neustále nevysvětlovala, dětští čtenáři nejsou hloupí a vtip a sarkasmus jsou schopni pochopit. Mrzí mě to, ale ani jsem nesdílela nadšení ostatních čtenářek, které se mnou byly ve štafetě na tuto knihu a nechápu a nesdílím jejich nadšení. Myslím, že děti by jí ani nedočetly. Název knihy mi zůstal záhadou, stejně tak prolog.
Mám ráda romantické příběhy, opravdu si u nich odpočinu, a tak když jsem viděla štafetu na tuhle knihu, nemohla jsem odolat.
Dost často jsem z knih, které se objevují všude, celkem na rozpacích, protože nejednou se mi stalo, že jsem byla nakonec zklamaná, ale tohle rozhodně není ten případ. Musím přiznat, že pro mě bylo překvapením, že kniha překonala i některé knihy od mých oblíbených německých autorek.
Hlavní postavy jsou napsané reálně, mají své chyby a nejsou dokonalé, jsou někdy naivní, někdy na facku a někdy bych je nejradši objala. Počkat máme tu i záporáky a jednoho bych nejradši zabila! Otázkou je, jestli jako čtenář můžu zabít literární postavu
Miluju příběhy o bohatých holkách a chudých sexy klucích. Miluju, když příběhu nechybí humor, sarkasmus a ironie. Miluju, když ve mě autor vyvolá hromadu emocí. A tahle kniha tohle všechno má. Rozhodně si jí pořídím i do své knihovny, protože se k ní jednoho dne zase ráda vrátím.
@freya_zlaskykpribehum
(SPOILER) okračování jedné z nejlepších romantických knih, které jsem doposud četla. Příběh Axela a Leah mě v prvním díle dostal, konec byl jednoduše k naštvaní, ale aspoň jsme se mohli těšit na druhý díl.
Chybou druhých dílů jsou přehnaná očekávání, pokud je první díl wau, druhý díl to má vždy složitější. Když jsem se pustila do čtení, tak jsem si říkala: ,, Super, tohle není ten případ, že druhý díl stojí za nic!, jenže jsem se pak dostala za druhou třetinu knihy a zůstala koukat na to, co se tam děje. Najednou to bylo zase o hledání a nehledala se ani tak Leah, jako se hledala cesta ke správnému konci.
Po dvou knihách bych čekala eskalující závěr, kdy mě finále úplně posadí na zadek, ale nestalo se tak. Navíc musím říct, že mi zhruba poslední třetina zkazila požitek z celého příběhu. Asi by bylo lepší ukončit první díl happyendem, i kdyby byla kniha o 100 stran delší, než vydávat knihu, která to svým závěrem celé pohřbí.
(SPOILER) Představte si situaci, že jste na večeři se svou rodinou a svým snoubencem a Vám zavolá Váš manžel Zajímavé, že? A teď si představte, že je Váš manžel už nějakou dobu po pádu vrtulníku prohlášen za mrtvého! Já osobně bych se do této situace dostat nechtěla. Co myslíte, jak se s tím popasuje samotná hlavní hrdinka Emma Blairová?
Od Taylor Jenkins Reid jsem už přečetla tři knihy a pouze jedna z nich se mi nelíbila, i přesto k ní přistupuji obezřetně. Postupem času jsem si její styl psaní oblíbila a v této knize prokázala, že umí pracovat s literárními charaktery takovým způsobem, že máte pocit, že skutečně existují. Opravdu jsem až do konce knihy netušila, jestli se Emma rozhodne pro svého manžela Jesse nebo snoubence Sama. Každý je jiný, oba Emmu milují, oba jsou sexy, laskaví a udělají vše pro to, aby byla Emma šťastná, ale který je ten pravý? Kdo je Emmina pravá láska a existuje vůbec?
Emma se mi líbila, po Jessově ztrátě prošla velkými životními změnami a hodně se posunula. Vede rodinné knihkupectví, které v pubertě tak nenáviděla, a navíc jí to baví.
U několika kapitol jsem si pobrečela, no to je slabé slovo, já doslova řvala a slzy tekly proudem! Nejvíc asi při scéně na střeše, nebo když Jesse našel dopis, který mu Emma napsala, anebo když Sam ustoupil do pozadí, aby si mohla vše rozmyslet.
Jaká kniha od Reid se Vám líbila nejvíc? Nebo chystáte se na nějakou?
Budu tě milovat, dokud nebudeme tak staří, že už nebudeme moct skoro ani sami chodit a budeme si muset pořídit chodítka a dát na ně ty rozpůlený tenisáky. Vlastně tě budu milovat i dál. Budu tě milovat až do konce věků. - Jesse
Je to komplikované, milovat, když máte zlomené srdce. Je to bolestné a nutí vás to být k sobě upřímní. Musíte usilovněji pracovat na tom, abyste našli pro své pocity vhodná slova, protože nezapadají do žádných předem připravených škatulek.
Kniha o fungování hokejového týmu mládeže, kde není nouze o týmové popichování i šikanu. Šestnáctiletý David trpí cukrovkou, a i přesto si chce splnit svůj sen o hokejové kariéře brankáře. Jeho otec ho protlačí do nového týmu Vlků, kde ho nepřivítají zrovna s otevřenou náručí.
V týmu ho čeká nejen drsná parta spoluhráčů, ale i boj s vlastní nemocí, přesto to nevzdává i v nejtěžších momentech.
Kniha je na pár stránkách plná těžkých a zajímavých témat, jako je cukrovka, šikana, první lásky, peníze, které vládnou i sportu nebo třeba otců, kteří si reflektují své touhy skrze vlastní syny.
(SPOILER) Máte rádi příběhy z knižního světa? Já jo, ale natrefit na nějakou, která by se mi líbila, je čím dál těžší. Polibek múzy zprvu vypadal, že by se mohl stát mým nejoblíbenějším knižním světem, ale tady nastává jedno velké ALE, něco mi na tom světe prostě nehrálo. Příběhu prostě chyběla jiskra něčeho, co by mě nadchlo. Wau efekt se ne a ne dostavit, možná až na samém závěru v podobě záporné postavy.
Žánrově se mi kniha moc líbila, našlo se tu fantasy s detektivní zápletkou a romantickou linkou, ale řeknu Vám, že tu detektivní zápletku jsem jí prostě neuvěřila, přeci jen čtu detektivky poměrně hodně a tady se policajti chovali přinejmenším zvláštně. Řekněte mi, jakyý detektiv by na první dobrou uvěřil, že existuje jakýsi knižní svět, kde se na svět dostávají literární postavy jakoby se nechumelilo, plodí tady děti a ještě dokážou vraždit? Detektiv má být přeci přirozeně nedůvěřivý!!! Možná pak by byla zápletka uvěřitelná.
Doufám, že druhý díl bude o poznání lepší a zápletka lépe vystavěná. Pozitivně hodnotím přecházení mezi světy, skvěle vymyšlenou akademii i charaktery postav. Velká škoda, že otec Malou nedostal větší prostor.
"Nikdy nezapomeň, že někteří lidé nejsou schopni svůj příběh psát sami. Jsou chyceni v poutech, na než nemají žádný vliv. Ale ty Ty můžeš psát svůj vlastní příběh. Vzít ho do vlastních rukou."
"Když vyloučíte nemožné, pak to, co zbývá, musí být pravda, byť se zdá sebenepravděpodobnější."
(SPOILER) Když jsme s @adule.books vymýšleli společné čtení, tak tohle byla jasná volba. V knihovně už se mi nějakou dobu válela a recenze na ní byly vesměs velmi pozitivní. Chápu proč a jsem ráda, že jsem se do ní pustila až teď těsně před vydáním druhého dílu!Postavy jsou velmi snadno uvěřitelné, mají svoje silné i slabé stránky a nejsou černobílé. Mají svoje tajemství, své temné stránky i svá velká trápení. Rozhodně se nebudete nudit. Zaujal mě jejich charakterový vývoj, zvlášť ten Leahin byl emoce drásající, ale i Axel se v průběhu děje změnil.
Celou knihou Vás doprovázejí skladby od Beatles, z čehož vzhledem k tomu, že je všechny znám, jsem byla nadšená!
Akorát teda ten konec, po dočtení posledních stránek jsem šla hned pátrat, kdy vyjde druhý díl!
(SPOILER) Musím říct, že kdybych jí bývala četla dřív než další podobné knihy, tak by se mi určitě líbila o něco víc. Bohužel mi trvalo než jsem se začetla a kniha mě tak nebavila. Co se fantasy týče, tak už mám trochu vyšší nároky než u jiných knih. Svět byl postaven zajímavě, ale moc jsem nevěřila tomu, že by sebou Rudí nechali takhle zacházet a nedocházelo k bojům už mnohem dřív. Taky mi přišlo dost nahodilé, jak se Mare potká s Calem a hned jí to změní život, pak také objevení jejich schopností bylo na můj vkus moc okázalé a zničehonic, úplně jsem nedokázala uvěřit, že by o nich neměla ani tušení.
Já vím, že už dávno nejsem cílovka, ale přeci jen to chtělo na příběhu ještě trochu zapracovat. Ani zrada mě zde nepřekvapila, spíš mě překvapilo, jak snadno Mare jako Rudá některým Stříbrným věřila?!
Četbu dalších dílů si rozmyslím, navíc mě docela naštvaly anotace, kde vlastně vyspoilerují děj předchozích knih.
,,Minulost byla o tolik lepší než tato budoucnost.
(SPOILER) Opět jsem se pustila do rereadingu formou štafety. Krvavé ostří je doplňková povídková kniha ze světa Skleněného trůnu.
Rozhodně je to jedna z nejpovedenějších doplňkových knih, nechybí tu akce, ani napětí, posouvá to děj a doplňuje chybějící střípky.
Miluju Celeanu, i když mi občas leze na nervy, tak jí nedokážu nefandit. V každé povídce se setkáváme se zajímavou postavou pirátem Rolfem, léčitelkou Yrene, Ansel z Trnitého srázu a v neposlední řadě se Samem. Každou z těch postav jsem si nějakým způsobem oblíbila a rozhodně se těším, jak si s nimi užiju jejich další cestu celou sérií.
Jsem to, co jsem, a je mi jedno, co si o mně myslíš.
Některé věci jsou důležitější než smrt.
(SPOILER) Další z řady romantických knih, která se mi dostala do rukou, navíc ještě v rámci štafety. Kniha má naprosto famózní obálku, škoda, že to samé se nedá říct o příběhu.
Kniha mě začala bavit až od dvou třetin, jinak jsem se do čtení vysloveně nutila. Přišlo mi těžko uvěřitelné, že se někdo i po letech trápí tím a řeší, co bylo na střední škole. Nijak to neshazuji, i já zažila různé formy šikany , posmívání, pomluvy, naschvály, ale spíš mě to v životě posunulo dál, než abych se tím sama týrala. Mezi postavami nedochází k žádnému jiskření, nedokázala jsem se do nich vžít ani s nimi soucítit.
Další šíleností je neustálé opakovaní slova f*ck, které šlo jednoduše nahradit jinými slovy, které by děj taky dokázaly podtrhnout.
Tak moc tě miluju, že v mým těle jsi víc ty než já sám.
(SPOILER) Pokračování Zlaté Grai a tudíž příběhu Isarell a Bastiena. Jestli je série, která umí něčím překvapit, je to právě Zlatá Grai. Nechybí tu napětí, drama, intriky ani zrada.
Isarell dostane od Sittů za úkol zúčastnit se sebevražedné mise, dostat stříbrného rytíře Jorrei do samého středu mezi Sarrei jako špeha. Vše se vymkne a jak to nakonec dopadne si musíte jednoznačně přečíst.
Jsem moc ráda, že jsem dostala možnost si i druhý díl přečíst. Byl ještě víc akčnější než díl první, což mě opravdu potěšilo. Popisů je tu o dost méně, za to intrik od Ymiry přibývá. Isarell se stala bojovou princeznou, a tak má konečně větší moc než v předchozím díle, přesto je často jen pěšákem ve hře mocnějších.
Mnohem více prostoru dostává rytíř Kreón a další grai Andreil Smrtihlav. Pokud Vám přišly jejich části v knize zbytečné, tak tady to začne postupně zapadat, dílek po dílku jako puzzle. Na konci jsem si rozhodně poplakala, protože ten závěr byl naprosto srdce lámající!
Během dubna budu posílat první díl ve spolupráci s autorkou do štafety, takže pokud Vás knihy zaujaly, neváhejte mi napsat.
Kráčíš k bráně smrti, ale než do ní vstoupíš, čeká tě prohrát ještě jednu bitvu.
Velcí andělé Maintré, co jen vám ta Ymira sype do pití! Budete ji bránit do posledního dechu, jedna jako druhá, i kdyby vám přitom trhala kůži z těla.
Moc děkuji autorce za poskytnutí druhého dílu k přečtení.
(SPOILER) Bianca Iosivoni píše romány hodně zaměřené na psychologii hlavní postavy, už to předvedla v sérii Strmý pád.
Callie mi upřímně moc nesedla, podle mě moc řešila minulost, se kterou vůbec neuměla pracovat, navíc už to bylo tolik let, takže by to měla mít v sobě uzavřené, jenže o čem by to pak bylo. Líbil se mi Keith, který se na rozdíl od Callie choval dospěle a ještě s ním byla legrace.
Vtipná byla chemie mezi hlavními postavami, jak se snažili nebýt spolu a přesto je to k sobě neuvěřitelně přitahovalo. Největší hrdinka příběhu je podle mě Stella, která po smrti manžela (Calliena otce) zůstala se svými nevlastními dcerami i na úkor toho, že se její syn odstěhoval ke svému otci. To chtělo neuvěřitelnou sílu. Oblíbila jsem si Holly a Fay a doufám, že v dalších dílech dostanou více prostoru.
Muset tu být pro Holly mě donutilo se ovládat. Ano, byla jsem tu pro svou sestru. Ale také jsem toho využívala jako výmluvy, abych se s těmi událostmi nemusela vypořádávat i já sama.