Aires
komentáře u knih

Upírská selekce? Když před vypukla upírská mánie, měla jsem dojem, že upírů mám na deset let dopředu více než dost. Ale pozlátku krásných šatů, romantiky a kouzlu Versailles se těžko odolává. Odoláte snad dortíku se šlehačkou a třešinkou na vrchu? Já rozhodně ne. Prokletá krev to všechno slibovala, žádné delikátní propojení chutí, nebo nápadů, se však nekonalo...
Představte si svět, kde Velká francouzská revoluce nikdy neproběhla. Francie je královstvím. Po chodbách Versailles běhá zlatá mládež a upíři. Krev, magie, královské intriky. Zní to skvěle, ale působí to jako patchwork deka. A přiznejme si, že i když na oko vypadají možná hezky, slátaniny jsou prostě fakt slátaniny. Tou Prokletá krev skutečně je. Potenciál má, všechno je ale dost neuměle propojené. Nic není vysvětleno. Čtenář, kterého zajímá, jak funguje magie, kolik je třeba upírů a jiné detaily, má prostě smůlu. Láska mezi hlavními hrdiny navíc nesrší žádnými feromony, prostě chyba chemie. Uspěchaný a zmatený konec. Zkrátka, tohle se příliš nepovedlo. Dobrý nápad, šitý horkou jehlou...


Příběh o tom, že protiklady se přitahují a o tom,že hodné dívky zbožňují darebáky. Takové vztahy bývají komplikované. A hlavní hrdina Rule Archer je natolik komplikovaný,že by k němu měli dávat i návod k použití. Ten by se proklatě hodil Shaw, která se je do něj léta zamilovaná. Jestli objeví recept, jak s výbušným Rulem mít úspěšný vztah, bude to jako objev kamene mudrců! Takže zasednout ke kafíčku a připravte se na příjemné romantické čtení, vhodné na rozbušení srdce. Nic velkolepého však nečekejte. Hodných dívek a darebáků je již v knižním světě dost. Tuhle dvojici si budete pamatovat chvíli, pak na ni zapomenete...


Mapa k tobě je neskutečně krásně napsaný román, plný velké lásky. Tohle nejsou planá slova, protože Heather a Jack jsou skutečně kouzelná dvojice. Kniha je psaná trochu jinak. Autor si více hraje se slovy a píše tak nějak poeticky. Čtenáře zvyklé na červenou knihovnu, kde je nejdůležitější rychle skočit na to, nebo na laciné harlekýnky, to nejspíše odradí. Ale já si to velmi užívala. Příběh se mi zapsal pod kůži a tak správně zabrnkal na city. Jedna z nejhezčích romantických knih, které jsem v poslední době četla. Jen bych tomuto příběhu klidně dopřála více prostoru. Takhle je zbytečně stěsnaný.


Miluji kočky, romantiku i hřejivé příběhy, které pohladí u srdce. Ranní přání ovšem nebylo pro mě to pravé. Příběh je doslova rozkošný, protkaný miloučkými myšlenkami. Je psaný ale hrozně zvláštně. Přelouskala jsem třicet stránek a po nich jsem měla jediné přání - zaklapnout knihu. Vše je zmatené a hlavní hrdinka je jako bytost z jiné planety. Dává pokojům barvy podle nálady, přemýšlí jestli přijde krásný déšť nebo špatný déšť ,jestli její kočky chtějí večeřet na hezké podlaze a jestli jim vadí, že každá má jiný počet písmen ve jméně. Zkrátka je to snílek s velkým S, který má hlavu v barevných oblacích. Pro někoho může být její příběh tím pravým pohlazením. Pro mě to byl ovšem moc velký úlet. Prostě nemám to štěstí, abych viděla za každou barvou emoce, tančila po chodnících nespoutaně bosa a měla tak bohatou fantazii.


Představte si, že vaše kamarádka náhle zmizí. Vyklouzne z vašeho života a jako mávnutím kouzelného proutku po ní nezbude žádná stopa. Zjistíte, že ji nikdo neznal. Neměla mobil, účet na sociálních sítích ani doklady. Kým vlastně byla? A co když vám nikdo nevěří, že vůbec existovala. Byla snad jen přelud? Bylo na ní vůbec něco pravdivého? Nebo byla naprosto cizí?
Thrillerů, kde se z rádoby normální postavy vyklube někdo úplně jiný, s temnou minulostí, je celá kupa.Když je roztřídíte na ty lepší a horší, tahle kniha bude jasně na té vítězné straně. Rozhodě se zařadí mezi ty lepší. Naprosto cizí je poutavá, čtivá a vážně se na začátku těžko odhaduje. Přesně takové thrillery mám ráda! Jen trochu zamrzí ukvapený konec :)


Žila byla jedna královská dcera, která byla skrz naskrz špatná. Zlo v ní vábilo draky, kterým vyprávěla zakázané staré báje. Nejmocnější Drakovládce chtěl dívku pouze pro sebe, aby nasával její smrtící sílu. Až ji jednoho dne ve vzteku popálil. Od té doby byla princezna poznamenaná ohněm.
Stala se lovkyní draků a postrachem. Nazývají ji Iskari, podle pradávného příběhu o Iskari a Namsarovi. Princezna Asha je teď Iskari, ztělesnění ničivé síly. Před její sekerou se třesou draci i lidé široko daleko. Jediný, kdo se jí nebojí, je její snoubenec Jareq. Jenže Asha po svatbě vůbec netouží. Nechce přijít o volnost. Jediné, co ji od sňatku může zachránit, je přinést králi hlavu toho největšího z draků, velkého Drakovládce.
Byla jednou jedna kniha, která byla psaná jako pohádka. Pohádka o princezně bojovnici, krutém králi a o dracích. Tak se dá popsat Poslední Namsara. Miluji knihy o dracích, takže jsem nemohla odolat nutkání si ji přečíst. Draci, silná hlavní hrdina, fantastické království. To všechno znělo nesmírně slibně a proto jsem od knihy čekala hodně. Toužila jsem po příběhu který bude procítěnější, více nabitý emocemi, a nad kterým se mi bude tajit dech. Nakonec jsem dostala něco trochu jiného. Více pohádkovějšího, než jsem čekala. Pohádky nejsou špatné. Ale zkrátka to neuspokojilo moji představu o výborném příběhu.


Krásných okřídlenců, co vám snesou modré z nebe, už tu bylo dost. Andělé nejsou v young adult literatuře nic nového. Dokonce jich je pěkná řádka a vy si tak můžete vybrat, jestli chcete Daniela Grigoriho z Pádu, Zavrženého Patche anebo archanděla Kassiela. A víte co? Jednoznačně volím Kassiela. Autorka hravě setřásla všechny konkurenty. Její Sedmé nebe je totiž mnohem lepší, čtivější, návykovější. Není dokonalá kniha. Má trochu pomalejší rozjezd a občas místy připomíná Stmívání. Ale přesto vám tahle kniha ukradne duši, omotá si vás kolem prstu a pustí až na samotném konci. Intenzivní čtení zaručeno! :)


Na jednu stranu neskutečně hezký příběh, z kterého přímo cítíte závan mrazivého větru. Velmi dobře popsaná atmosféra sibiřské Rusi, kde lidé bojují v zimě o přežití a stále věří všem magickým příběhů, které si vykládají u kamen. V lesích se toulají bájné bytosti a snad i samotný pán zimy Mrazík. Autorka skvěle využila slovanský folklor a Medvěd a slavík je tak v podstatě převyprávěním pohádky o Mrazíkovi. Je to kniha jedinečná svým kouzlem. Pokud vám sednou pohádkové příběhy a poetický styl psaní, budete nadšení. Pokud ovšem dáváte přednost i troše akce a dobrodružství, jako já, čeká vás menší rozladění. Vše se totiž líčí velmi pomalu, zbytečně dopodrobna a strhující je až samotný závěr.


Vrah, který sbírá sbírá tetování. Kůže je pro něj uměleckým dílem. Detektiv Francis je odhodlaný ho zastavit. S tím mu pomáhá tatérka Marni, která chce ochránit svoji komunitu. Pokud se jim nepodaří zabijáka zastavit, každý kdo má na těle kérku, si bude muset doslova hlídat kůži. Mohl by o ni snadno přijít...
Velmi vychvalované čtení. Je to autorčin debut a je poznat, že má ještě co zlepšovat. Kniha je čtivá a napínavá, ale nesedlo mi vyprávění z pohledu třetí osoby. Navíc vše se rozhýbává jen velmi pomalu. Žádné stopy, nikdo nevěří teorii o vrahovi, který jde po tetování a policajti si neustále házejí klacky pod nohy. Chtělo by to ještě trochu přidat spád a bylo by to skvělé čtení :)


Světla zimní noci pro mě byl příběh plný překvapení. Pustila jsem se do něj kvůli kouzelné zimní obálce a mnoho nečekala. Nemám ráda válečné knihy, ani knihy z tohoto období. Je v nich často bolest, útrapy a samé neštěstí. Světla zimní noci se odehrávají za druhé světové války, jsou však jiná. Kniha je plná cirkusové atmosféry, padajících vloček, přátelství a ztracené i nalezené lásky. Rozhodně zaujme a potěší všechna srdce svojí dojemností a silou.


Moje druhé setkání s Greenem. Náhled do hlavy Azy, která nejčastěji myslí na milióny bakterií, na to jestli je skutečná a jestli náhodou nedostane infekci, byl nesmírně zajímavý. Opravdu jedinečná kniha. Připomínala mi Mléčnou dráhu. Spirála galaxie a uprostřed temná díra. Hlavní hrdinka se nemůže vymanit ze svých ničivých myšlenek a jede plnou rychlostí v té spirále stále blíž a blíž k té temné díře. Zároveň to je ale všechno, co se v této knize stane. Není tu žádné vyvrcholení nebo šťastný konec. Prostě jen konec. Tečka.


Závěr série je drtivé zklamání. Čekala jsem nějaké dramatické rozuzlení. Vysvětlení toho, kde se vzaly a jak fungují safíry. Jak přesně je prokletý Row. Čekala jsem, že Kelsea ovládne magii a smete nepřátele jako přílivová vlna. Je tu snad někdo, kdo nedoufal, že bude nejlepší královnou, kterou kdy Tearling měl? Klidně bych jí dopřála i nějaký ten románek s Rafanem nebo Kostějem, ale určitě jí nepřeju tento osud. Autorka tímto koncem překroutila vše, v co jste doufali a naservírovala nám svůj laciný pokus, jak vše ukončit. Vypadá to, že ji prostě nenapadlo nic lepšího, než udělat si z této série dobrý den a vše jakoby smazat. Je to průšvih, který ani kouzelné safíry nezachrání.


Šelma je thriller přesně podle mých představ. Napínavý, geniální a překvapivý. Mám ráda, když je hlavní hrdina vědec nebo někdo, kdo umí najít zdánlivě nesouvislé souvislosti. Profesor Theo Cray je přesně ten správný hrdina, který mě baví, podobně jako třeba Langdon z Šifry mistra Leonarda. Celá ta napínavá hra na šelmu a kořist se mi nesmírně líbila a tuhle knihu jednoznačně doporučuji. Musíte si ji přečíst, protože jde asi o nejlepší krimi příběh roku. Jediná vada na kráse je přemrštěný konec, který by se ve skutečnosti jen těžko udál.


Kolik životů potřebujeme, abychom se naučili žít? Tomovi Hazardovi stačí jeden a to neobvykle dlouhý.
Nemám slov. Jeden z nejpřekvapivějších objevů letošního roku, který vám ukáže, že i pohádkově dlouhý život má své pro a proti. Můžete procestovat svět. Být součástí historie. Zažít přelomové objevy. Žít kdekoliv a být naprosto čímkoliv chcete. Ale zároveň budete osamělí. Uvidíte umírat své blízké. Nic kolem nás není věčné a dlouhověkost proto není úplně výhra. Prožijete raději jeden život s láskou nebo budete čelit všem dlouhým rokům sami? V téhle knize najdete spoustu krásných myšlenek. Jediné co mi trochu vadilo, bylo neustále přeskakování v ději.


Hlavní hrdina Ruslan je výborný hráč. Jednoho dne je proto najatý tajemným cizincem, aby za něj hrál v nejmodernější hře Obránce perimetru. Sotva na nabídku kývne, už se probouzí na palubě vesmírné lodi jako princ Georgij. A posádka lodě se nestačí divit, když se z jejich obtloustlého prince, který tráví dny v opojném stavu a o taktice nemá ani páru, najednou stane výborný stratég. Přesně takového stratéga však budou potřebovat, protože jen o pár galaxií dál číhají vesmírní emzáci, kteří chtějí ze všech planet udělat kůlničku na dříví :)
Žánr lit-RPG mě jednoduše baví :) Velkolepý vesmír jako ze Star Wars, vesmírné koráby jako ze Star Treku a k tomu akční napětí jako v té nejvydařenější RPG hře. Sektor osm vás jednoduše vtáhne do velké bitvy o všechny známé galaxie


Nedočteno. Příběh oddechový, pro lidi s hlavou v oblacích. Pro ty, kteří sní o ochočených miliardářích, milostném zážitku po kterém se ocitnete v závratných výšinách a po nebesky dokonalé lásce. Na mě ovšem moc naivní a tuctové. Není to špatná kniha, ale ani zázrak :)


Konečně dočteno. Prokousat se touto knihou bylo únavné. Oheň probuzení má vše, co by měla dobrá fantasy mít. Draky, dobrodružství, odvážné hrdiny, velkolepý střet dobra se zlem. Zkrátka je to fantasy jako řemen a na první pohled nad ní milovník fantasy bude slintat blahem. Ale je tu háček. Autor by svým vyprávěním uspal i rozzuřeného draka. Po pár stránkách vám zaručeně začne padat hlava. Možná je to kniha moc obsáhlá, plná popisů a zbytečností. Z šest seti stránek by stačila jen polovina. Závěr je sice fantastický, ale po jejím dočtení už si nepamatuji, co vlastně bylo na začátku. Celé je to monotonní a bez emocí. Příště dejme autorovi napít trochu krve červeného dragga a možná ten příběh trochu nabere spád a výbušnost :)


Šťastní lidé čtou a pijí kávu. Krásný název, který ve mě probouzí představu vůně kávy a kouzlo útulného antikvariátu v Paříži. Jednoduše jsem si myslela, že je to kniha pro knihomola jako stvořená, ale bylo to šlápnutí vedle. Název je to nejlepší z celé knihy. Ve skutečnosti je o tom, jak se Diane vzpamatovává z velké životní tragédie. Kouří jako fabrika a den za dnem se opíjí. Zkrátka má depresi jako vyšitou a tak uteče do Irska. Nejdřív vesele pokračuje ve své snaze zdolat co nejvíc krabiček cigár denně, ale pak potká svého nového souseda. Edward je protivný morous, ale možná právě on bude lékem pro Dianinu depku a její bolavé srdce.
Takže žádné knihy, žádné kafíčko, žádná velká romantika. Depka, cigára, a letmý záblesk naděje. Čekala jsem něco veselejšího, co zahřeje a pohladí u srdce. Proto je pro mě knížka zklamáním


Uf, tohle byla pěkná ptákovina. A to nejen podle názvu, ale i podle děje. Hlavní hrdinka neustále vráží do mohutných svalnatých těl, v patách má deset elitních hochů a půlka z nich se jí líbí. Hrají s ní podivné hry, jsou tajemní jako hrad v Karpatech a nebezpeční jako celá smečka upírů Cullenových, když zavětří krev. Hrají s hlavní hrdinkou podivné hry, ale ona má stále úsměv na rtech. Občas ji děsí k smrti, ale hned vzápětí se s nimi chce líbat. Je tu spousta otázek. Byla jsem zvědavá co se za všemi těmi hrami skrývá, ale kniha nepřinesla vůbec žádné odpovědi a nevím o nic víc, než na začátku. Snad jen to, že většina z těchto hochů dobře líbá...


Milá a romantická kniha. Čtení ideální pro letní chvíle na koupališti nebo když vás honí mlsná. Dostanete naservírováno trochu lásky s čokoládou. Delikátní chuť však mírně kazí umíněná hlavní hrdinka a občas je to zdlouhavé.
