Ajlinn komentáře u knih

Z hlediska jazyka je knížka jasně podprůměrná. I když chápu, že je těžké hodnotit jazykovou stránku, když jsem ji nečetla v originále. Autorka používá jednoduché a někdy až směšné dialogy. Text mi v některých pasážích připomíná středoškolské slohové práce.
Námět je kapitola sama pro sebe. Po úspěšném vydání Šifry mistra Leonadra se s podobnými tituly doslova "roztrhl pytel". A i když Dana Browna příliš ráda nemám, tak musím říct, že "když dva dělají totéž, není to totéž". Opět se zde setkáváme s velmi ohranou zápletkou. Chytrý vědec a nějaká žena objevují dávno zapomenuté tajemství. Samozřejmě by se příběh neobešel bez neustálých honiček se záporáky a záchranou světa "za minutu dvanáct". Být historikem musí být opravdu fuška. Nejvíce směšné mi přišlo, když hlavní hrdina objevil skutečnost, kterou zná snad každý průměrně vzdělaný člověk.
Na závěr musím podotknout, že knížka si svoje čtenáře určitě najde. Nicméně i v rámci současné literární produkce patří podle mě mírně pod průměr. Já osobně bych si knížku vzala tak na rozpálenou pláž k moři, kde mi vedro brání myslet. Nakonec dávám 1*, na více hvězdiček knížka nemá, ale na druhou stranu úplný "odpad" to také není.

2 05.02.2015

Jak už zde někdo poznamenal, vlastní kniha je velmi čtivá. Sám autor v předmluvě uvádí, že chtěl vytvořit jasný příběh bez nutnosti číst jednu stránku dvakrát, aby čtenář pochopil její smysl. Přitom jsem ale neměla pocit, že by sklouzával v rámci jazyka k přílišné jednoduchosti. Vlastní příběh je poměrně prostý, ale opět to není nijak na škodu. Carda prý částečně inspirovala Asimovova Nadace (nečetla jsem ji, tak nemohu soudit). Ale podle mě zde lze nalézt také prvky z Lemova Solaris (závěr příběhu, kde najde planetu přeměněnou na mrtvolu obra). Stejně tak motiv mimozemšťanů jako "hmyzu" se objevuje i v dalších dílech, např. Sterlingův Roj, který vyšel v přibližně stejné době. Nejzajímavější tedy zůstává téma bojové místnosti, ale především geniálních dětí a možností jejich uvažování. To je další důvod, proč mě tato kniha "baví". Ačkoliv nemám osobně příliš ráda příběhy, kde vystupují přechytralé děti (něco na způsob amerických rodinných filmů), tak tady mi to nevadilo. Naopak. Což bylo dáno zřejmě tím, že Ender uvažuje jako dospělý člověk (a předpokládám, že hodně dospělých by takto ani nikdy uvažovat nebylo schopno uvažovat). Card si je velice dobře vědom toho, že někomu může vadit to, jak tyto děti uvažují. A velmi zdařile to komentuje v předmluvě. A právě předmluva ještě více zlepšila mé hodnocení této knihy.

1 05.02.2015