Aleh komentáře u knih

Očekávala jsem trochu něco jiného, ale pak jsem si uvědomila, že kniha na mě působí tak trochu podobným dojmem jako asi působí zběsile pádící život Marie, která se najednou ve svých 47 letech zastavila a stojí na životní křižovatce. Jak dál? .... je mi 47 let, jsem rozvedená, musím si na tuto skutečnost teprve zvyknout, moje dcera už je dospělá, mou pomoc potřebují stárnoucí a v mnoha ohledech už nemohoucí rodiče, jak dál se svou věčně nespokojenou a brblající sestrou? A co láska? Čeká na mě ještě někde někdy láska? A co moje práce? Dělám opravdu to, co můj život naplňuje? Marie má o čem přemýšlet. Tak trochu jiná kniha než na jaké jsem od jiřího Hájíčka zvyklá

30 04.03.2023

Anička. Statečná, neskutečně silná, skromná dívka. Život se s ní nemazlil. Poznáváme ji v jejích 17 letech. Přijímala život se vším všudy a vždy si nějak poradila. Příběh ženy, která se nikdy nelitovala. Čtenář se s ní seznámí, když v roce 1946 přijíždí po smrti obou rodičů do tehdejšího Československa ke své jediné žijící příbuzné. V Heřmánkovém údolí se začíná odvíjet její život... Tady nalézá svůj domov. Kniha o nezlomné vůli ženy, která nachází kus svého štěstí navzdory době, okolnostem a prostředí, ve kterém žije. Doporučuji.

57 27.02.2023

Vrátila jsem se (díky čtenářské výzvě) ke knize Vejce a já. Dnes (jako mnoho jiných čtenářů) vidím tuto knihu a příběh Betty a jejího manžela Boba zcela jinýma očima. Kdysi jsem o tom příliš nepřemýšlela. Je to autobiografický román a autorka psala, aby se z toho aspoň vypsala. Tvrdý život prakticky mimo civilizaci pro ženu, která na to nebyla zvyklá.
Kniha vyšla poprvé již v roce 1945, ale stále má co říci i dnešním čtenářům. Dnes vnímám humorně popsané situace jako jakousi přidanou hodnotu, ale mezi řádky čtu, že tomu tak nebylo.

40 07.02.2023

Představovat si, co by bylo, kdyby ... je jedna věc, druhá věc je žít v tom a prožít to. Tolik odvahy jako měla Marie Hajná bych neměla. Pro takové hrdiny není boj za lidská práva prázdným pojmem. Vrátila jsem se znovu k tomuto románu. Je to dobrý počin od autorky zvláště pro generace, které tu dobu nezažily.

Povídky od Jo Nesboa. Nevěděla jsem, co mám očekávat. Povídky od Nesboa jsem četla poprvé. Zaujalo mě to. Zajímavé vyprávění, rychlé rozuzlení, překvapivý závěr. Tradiční společnost opravdu stojí na rozcestí. Co nás všechno jednou v budoucnu čeká? Co všechno nám autor chtěl sdělit? K zamyšlení....

25 22.01.2023

Autorka se zaměřila na nelehký zápas všech členů jednoho farmářského rodu s tvrdou realitou a každodenním bojem o přežití v 1. polovině 20. století uprostřed australského vnitrozemí. Svět sám pro sebe. Kus země, která je němým svědkem drsného údělu jedné farmářské rodiny. Kus země, která je pevně spojena s jejich životy. Uprostřed tohoto světa se potká Meggie a mladý kněz Ralph. Příběh zakázané lásky, který je oslavou a kořením života. Příběh, ke kterému se budete chtít určitě vrátit.

30 19.01.2023

Mám ten příběh ráda. Učitelka Helenka Altmanová je mi moc sympatická. Nevyhledávám příběhy z učitelského prostředí, sama se ve školství dlouhou řadu let pohybuji. Je to komedie a příběh je psán s lehkostí, vtipem, nadhledem a taková je i oblíbená paní učitelka Helenka (a ten nadhled je ve škole velmi důležitý). Zvládá s přehledem vše, co jí život v soukromí i ve škole připraví. A že toho je opravdu hodně. Miluje svou rodinu, miluje svou práci a což teprve, když se zamiluje ona sama... Přečetla jsem knihu a viděla jsem i film. Kamila Magálová byla úžasná. Přesně tak jsem si postavu Heleny Altmanové představovala. Pro pobavení a odpočinek.

24 18.01.2023

Kytice není kniha, kterou otevřu, přečtu a třeba se k ní už nikdy nevrátím. Zase ji otvírám, tentokrát si vyberu .... Obvykle podle nálady, podle rozpoložení. Je krásná, neomrzí, potěší, poučí, je tady. Vyberte si z ní třeba jednu květinu a potěšte se. Obdivuji nádherný jazyk, kterým je napsána. To je Kytice.

Zaujala mě obálka.. Ráda čtu deníkové zápisky. Je to jako bych nahlížela do duše člověka. Každá doba má své já jsem vyrůstala v sedmdesátkách. To bylo úplně něco jiného. Navíc psáno s humorem, takže proč ne. Pro pobavení.

18 07.01.2023

Oblíbená zpěvačka, překrásné texty a podmanivé melodie písní. Od mládí statečně bojovala s těžkou nemocí. A dlouhá léta nad ní vítězila Celý život rozdávala lidem radost a potěšení. jeden lidský osud se uzavřel....., ale její písníčky budou těšit lidi dál......... Hanička písnička. Život naplněný prací a láskou.

21 17.12.2022

Pro mě velmi zvláštní román. příliš dlouhý, i když si jsem vědoma toho, co všechno nám chtěl autor říct, s čím se chtěl se svými čtenáři podělit, která témata chtěl vyzdvihnout. Garp i jeho matka touží psát a taky se tak děje. Tak trochu je toho v knize moc. To, co chtěl napsat její autor John Irving, to, o čem psala Garpova matka, to, co světu chtěl sdělit samotný Garp. Možná, že by pomohlo, přečíst si celou knihu znovu, ale i tak musím říct, že jsem často přeskakovala pasáže, které mě nezaujaly a možná, že to byla chyba. Zvláštní, mám raději, když je vše jasně a srozumitelně napsáno a čtenář tak ví, na čem je. Možná, že se ke knize někdy vrátím... Až bude více času. Bude někdy?

26 04.12.2022

Osud jí předurčil přetěžký život. Do vínku toho China moc nedostala. Je těžké o tom psát, myslet na to, mluvit o tom, číst o tom, .............. China to všechno žila. Těžká, přetěžká léta dětství a dospívání s puškou v ruce............. Dnes žije na severu Evropy v civilizovaném světě, ale zapomenout nejde. Žije.

19 24.11.2022

Bavilo mě to. Petra Dvořáková nechává celý příběh vyprávět hlavním hrdinou, jímž je špičkový chirurg, ale také zároveň syn, otec, manžel a také milenec a v neposlední řadě i alkoholik Hynek Grábl. A musím konstatovat, že se jí to povedlo. Určitě to nebylo jednoduché, aby jako žena spisovatelka celý román odvyprávěla z mužského úhlu pohledu. Hynek je nespokojen se sebou samým, nerozumí si se svou věčně nespokojenou ženou, starosti mu dělají jeho dětí, musí se vypořádat se smrtí svého blízkého, bojuje se svými dluhy, s financemi, se závislostí na alkoholu.... Přečtěte si tento román, abyste se dozvěděli, jestli to všechno ve svém životě Hynek Grábl (ne)ustál ...Žádná smyšlená pohádka, ale život sám...

44 05.11.2022

Čas od času se k této knize vracím a stále a stále jsem fascinována poselstvím, které v sobě kniha pro další a další generace nese. Při čtení se mi ani nechce věřit, že toto dílo vzniklo již bezmála před sto lety a stále nám má co říci a je aktuální. Karel Čapek byl opravdu vyjímečný člověk a jedinečný spisovatel.

41 23.08.2022

Vrátila jsem se ke knize Dívka, jíž jsi tu zanechal. Bylo zajímavé sledovat osud Sophie, ale zároveň mě zaujalo i "putování" Sophiina portrétu prostorem a časem, který se téměř po 100 letech objevil doma na stěně u Liv, která jej dostala darem od svého manžela...
Krásný čtivý příběh od Jojo Moyes.

33 18.07.2022

Nesouhlasím s tím, že je tato kniha prezentována jako humoristický román. Jsem zvyklá u Michala Viewegha na to, že své čtenáře pouští do svého soukromí až příliš často, ale na můj vkus popisuje některé události a vyjadřuje se k různým situacím. které by nám čtenářům mohly být možná jen okrajově sděleny nebo i zcela utajeny. je to samozřejmě otázka vkusu samotného autora i nás čtenářů. Rozhodně, ale tento příběh nebude patřit k těm, které bych si s chutí znovu po čase přečetla. Je mi to líto, ale je to tak.

24 06.07.2022

Paní Eva Urbaníková se často ve svých knížkách věnuje vztahům. Příběh jedné nešťastné lásky začíná idylicky, ale vztah mezi partnery není natolik silný, aby překlenul krach firmy, dluhy a nejistotu, co bude dál. A nastupující pocit osobního selhání otřese nejen vztahem dvou dospělých lidí, ale také vztahem k partnerově dceři.

19 30.06.2022

S chutí jsem si přečetla Zážitky z karantény. Každého nás ta doba nějak zasáhla a více či méně ovlivnila. Pohltilo nás to všechny a každý se s tím vyrovnával po svém. Doma se žilo, vařilo, peklo, nikam se nespěchalo, měli jsme čas pro sebe i na sebe navzájem a ať se nám to líbí nebo ne prověřilo nás to. Oddechovka, která nás na čas vrátí do karantény. A těmi recepty se rozhodně můžeme inspirovat.

20 27.06.2022

Životice nejsou románem, ale jak se v podtitulku uvádí jsou obrazem (po)zapomenuté tragédie. Obdivuji práci paní spisovatelky, která nám touto kombinovanou formou propojení literatury faktu a beletrie znovu připomněla, co se v historii událo a jak těžce to přeživší účastníky poznamenalo.
Tak mi přichází na mysl, kolik takových míst bylo a kolik z nich jich určitě bylo zcela neprávem opomenuto neboť jejich pamětníci již dávno nejsou mezi živými a milosrdně plynoucí čas dal dalším generacím zapomenout příběhy, které nejsou o nic méně významné než ty události, které se záhy po uplynutí šíříly jako lavina nekonečným prostorem a časem.

44 22.06.2022

Název, který příliš neláká. Obálka, která čtenáře moc nepřitáhne. Ale zpracování tématu se mi líbí. je dobré si to připomínat. Románu nechybí čtivost, čte se lehce, vše je srozumitelné a jasné. Krátké kapitoly se mi osvědčily už mnohokrát. Autor střídá v románu skutečnost s fikcí, ale mnohdy si uvědomíme, že výsledný efekt kopíruje nelichotivou pravdu. Takový byl záměr autor, to si musíme uvědomit.

22 05.06.2022