Aleh komentáře u knih

Tuto knihu jsem našla v knihobudce na nádraží. Někdo to vzdal příliš brzy. Až budu mít cestu kolem, vložím tam na oplátku knihu nějakých jiných receptů. (A že jich doma mám!). Určitě je zajímavá a plná dobrých nápadů. Kdo vaří a připravuje jídlo pravidelně každý den pro celou rodinu, může se touto knihou inspirovat. A v povánočním období je určitě na místě ubrat tuku, přidat čerstvé zeleniny, více ovoce. A co navíc, všechny připravené pokrmy krásně ladí oku, takže zajisté i dobře chutnají a člověk má dobrý pocit, že pro sebe dělá něco navíc. Je na ní vidět, že byla vydána v roce 2012, ale stále tam je plno námětů, které můžeme při vaření a přípravě jídel použít.

7 10.01.2025

Tušila jsem, že 6. kniha zprava ve 3. poličce odshora bude knížka pro děti. A proč? Mám vnučku, která chodí do školy. Moc ráda čte, a tak jsem už před časem dala do předních řad všechny možné dětské knížky, které jsme doma měli od doby, kdy byla naše dcera malá. Předčítala jsem z nich já sama a teď už čte i naše malá vnučka. A tak jsem se dostala ke knížce Mach a Šebestová. Úžasná vyprávění o malých školácích ze 3.B . Každé malé dítě by si přálo mít to kouzelné sluchátko a zažít taková dobrodružství jako Mach, Šebestová, Kropáček a nesmím zapomenout také na paní Kadrnožkovou a jejího psa Jonatána. A musím zmínit také nádherné ilustrace Adolfa Borna. A samozřejmě skvělé večerníčky namluvené Petrem Nárožným.

10 10.01.2025

Jules Verne a jeho další dobrodružná vyprávění. Už název slibuje, že dobrodružná plavba 15 malých dětí se pořádně protáhne a budou se muset o sebe postarat a být odkázáni sami na sebe. Autor psal své příběhy ve 2. pol. 19. století. A i v dnešním moderním světě nám mají stále co říct a najdou si i mezi příznivci takové literatury své čtenáře. Literární klasika, která stále žije. No není to úžasné?

12 03.01.2025

Broučci od Jana Karafiáta je jednou z knih, která patřila k mému dětství. Měla jsem ji moc ráda. Dnes jsem se díky čtenářské výzvě k ní opět vrátila. A přede mnou ožilo to, na co jsem už téměř zapomněla. Nejen, že autor pro malé čtenáře krásně popisuje přírodu a svět malých broučků, ale poukazuje také na to, co člověk v životě potřebuje nejvíc. Pocit sounáležitosti, lásky, bezpečí, jistoty, že člověk není v tom světě sám. Autor přibližuje prostřednictvím zvířecí říše hodnoty, které jsou pro život člověka velmi důležité. Krásné, zábavné i poučné.

16 02.01.2025

A jak to bylo po válce? Tak to už je období, které tak trochu znám z vlastní rodiny, z vyprávění rodičů, prarodičů, přátel, .... I když jsem se narodila 15 let po válce, tak toto období je poznamenáno bojem proti komunistickému režimu. A vypořádat se s touto ideologií a ukončit vládu jedné strany se nám podařilo až v listopadu 1989. Paní Karin Lednická ani tentokrát neslevila ze svého úmyslu zachytit tuto dobu věrně a pravdivě tak, jak jsme u ní zvyklí. Úžasný literární počin. Smutné, ale taková byla doba. Doporučuji.

24 29.12.2024

Vybrala jsem si tuto publikaci ke splnění čtenářské výzvy. Už několikrát jsem ji sice měla v ruce, ale tentokrát jsem si našla čas a díky ní znovu spoluprožívala ty chvíle napětí, soustředěnosti před výkonem a ty chvíle nepopsatelného štěstí a radosti , když to vše, co pro to sportovec udělal, se zúročilo v jednom jediném a neopakovatelném okamžiku. Velmi ráda sleduji výkony našich sportovců na mezinárodních kolbištích a ty olympijské výkony sleduji obzvlášť. A tak se i po olympiádě (obecně po všech olympiádách) vracím k těm krásným chvílím splněných snů a tužeb alespoň v knižní podobě, které jsou vždy doplněny unikátními fotografiemi. z místa konání. Nemám ji přečtenou od první do poslední stránky, ale vždy, když ji otvírám jako bych se vracela do té doby a úžasné atmosféry, která každou olympiádu provází.

Vrátila jsem se k románu Kdybych zemřel. Román o hledání smyslu života. Téma, které je aktuální stále. A tak se čtenář mimo jiné dozví, že někdy nemusí úpěnlivě smysl života hledat. Někdy stačí chopit se příležitosti, neubližovat lidem kolem sebe a zároveň i sám sobě, využít toho, co mu život kolem něho nabízí a prostě žít. Nebo by se nám taky mohlo stát, že se budeme stále za něčím pachtit a život nám zatím proteče mezi prsty. Určitě to čtenáře donutí zamyslet se sám nad sebou a nad svým životem.

Četla jsem již několik knih Jitky Proškové a její kniha Jejich příběh je další sázkou na jistotu. Kniha se dobře čte a od samého začátku je čtenář udržován v napětí. Jde o příběh dvou sester, autorka střídá minulost a přítomnost a tak krok za krokem pomalu odhaluje příčiny složitého vztahu dvou sester, který začal kdysi dávno už v jejich dětství...

13 11.10.2024

Kniha povídek o životě, lásce, o odchodech a návratech, o ztrátách a nálezech, o síle citu. Povídky jsou krátké, ale mnohdy netřeba více slov. A čtenář má prostor a čas k zamyšlení. Moc pěkné.

11 06.10.2024

Kniha vyvolává emoce a to je dobře. Autorka má svůj styl a sama uvádí, že se jedná o syrové, bouřlivé a vášnivé vyprávění ze života. Život takový je a neměli bychom si myslet, že nic takového neexistuje a je nepřípustné. Život má mnoho podob. Souhlasím s tím, že možná je román určen spíše pro ty, kteří už mají něco za sebou, že už mají něco odžito a hned tak něco je nepobouří nebo nepřekvapí. Autorka přichází se zajímavým literárním zpracováním, které románu přidává na čtivosti. Román se mi líbil a budu se těšit na další životní příběhy od paní Radky Třeštíkové.

Tak to je opravdu taková malá kriminální jednohubka na jedno odpoledne nebo večer. Dobře se to čte, poměrně rychle jde autor na věc. Naplánovat dokonalý zločin ale není zase až tak jednoduché. A pachatel nakonec spravedlivému trestu stejně neujde. To vše vám nabízí příběh Victora a Joan Smileyových v této útlé knížce.

13 30.08.2024

Autorka se věnuje ve svých příbězích především rodinným vztahům. Tentokrát je však manželství Heleny a Martina nudné tak, že tady ani k žádné zápletce dojít nemůže a Helena se velkou měrou podílí na tom, kam jejich vztah po 23 letech dospěl, bez možnosti aspoň trochu se snažit něco změnit k lepšímu. Jejich dospělá dcera jim však nastaví to pomyslné zrcadlo, aby viděli sami sebe. Snad jim to v dalším životě pomůže..... Souhlasím však s mnohými čtenářkami, že dřívější tvorba autorky byla lepší. Jakoby už vyčerpala náměty o čem psát? nebo jsem se já už posunula někam jinam? A není to poprvé, co mě to napadlo.

13 25.08.2024

Strhující příběh jedné malé cácorky. Jedné letní noci jsem nemohla spát a otevřela jsem Les v domě. Myslela jsem si, že přečtu pár kapitol a přemůže mě spánek. Nešlo to odložit.... Skončila jsem až nad ránem. A mimochodem mistrně literárně zpracováno. Tak jak to umí paní Alena Mornštajnová.

40 24.08.2024

Vejce a já je klasika, ke které se čas od času vrátím. Nemusím tu knihu číst celou, ale stačí pár kapitol. Připomenu si Betty a její život na slepičí farmě. Život, na který nebyla zvyklá. A přece mnohé ze svého života dokázala popsat s humorem sobě vlastním. Nelehké živobytí, zapadlý kraj, kde lišky dávají dobrou noc a snaha přenést se přes ty těžké chvíle humorem a kráčet životem dál. Ne vždy nám život ukazuje tu vlídnější stranu. Určitě k zamyšlení.

Po letech jsem se vrátila ke Slepé mapě. A zjišťuji, že stále objevuji něco nového... Mám ráda příběhy, které přesahují život jedince a obrací se i do jejich minulosti, k jeho předkům, k jejich životu, k jejich myšlenkám, k jejich zkušenostem. A stále se mi v mysli vybavuje, jak tomu kdysi bylo i v naší rodině. Jak naši předkové žili, přemýšleli... Jak moc konkrétní dějinné události ovlivnily a doslova obrátily jejich životy. Úžasné, k zastavení, zamyšlení se nad svým životem....

Dobře se to četlo. Autorka využila známosti prostředí, ale o skutečné práci justice jsme se toho až tak moc nedozvěděli. Krátké kapitoly mi vyhovují. Detektivka pro chvíle pohody.

12 07.04.2024

Petra Soukupová je zkušená autorka. Nepotřebuje mnoho prostoru a času a před námi se jako lavina ženou překotně události, které svedly Alici a Richarda dohromady a než se čtenář naděje mají dvě děti a je z nich rodina. Autorka popisuje poměrně podrobně každodenní život rodiny nejen zvnějšku, ale zároveň otvírá jejich duše a nahlíží do těch nejniternějších koutů všech zúčastněných a popisuje, jak tu či onu zdánlivě obyčejnou rodinnou záležitost kdo vnímá a jak na něj působí, aniž by o tom všem s ostatními mluvil. A tak běží jako úprkem rok za rokem.... Dobře se to čte, mnohdy také poznáváme v konání a myšlení členů rodiny i sami sebe, možná bychom chtěli poradit, něco udělat jinak, něčeho se vyvarovat, ale Alice, Richard, Kája a Lola neslyší a nevidí a sviští životem jako na toboganu.....

25 11.11.2023

Když jsem v knihovně procházela knihy od Táni Keleové-Vasilkové, měla jsem pocit, že je to zbytečné, protože jsem je všechny už četla. Narazila jsem však na Manželky po letech. Od autorky úžasný nápad, vrátit se po 22 letech k Martině, Ivě, Michaele a Martině. Jsou jako moje kamarádky, jsme přibližně ve stejném věku. A tak jsem se těšila na to, jak se všechny "holky" s tím životem během 22 let popraly, jak se jim vede, co jejich děti (dnes již dospělé) , manželé .... Co je po padesátce trápí, co jim dělá radost starost, na co se těší, prostě, jak jde život. Hltala jsem stránku za stránkou. Čtivé, zajímavé, milé zastavení jako setkání s mými blízkými.

23 14.10.2023

2 ženy, 2 životy, 2 osudy. Magda a Eva. 2 ženy, které k sobě našly cestu a měly si co říct a navzájem si byly oporou. Magda na sklonku svého života svou zkušeností a radou, Eva svou pomocí a empatií. Zajímavé, příběh dvou žen nutí k zamyšlení nad sebou samým, nad smyslem života, nad rodinnými vztahy, nad životem a smrtí. 2 ženy, 2 osudy, které život na určitý čas v určité době a na určitém místě svedl dohromady.

17 26.09.2023

Tak to je prostě Petra Dvořáková. Těžké téma k zamyšlení. Zpracováno, tak jak to autorka umí nejlépe. je to o hledání sebe sama a smyslu života. Kdo nebo co Jaroslavu Havlátovi pomůže? A proč právě zahrada? Poměrně útlá knížka, ale pro čtenáře bylo o Jaroslavovi řečeno mnohé. Víc nebylo zapotřebí.

33 07.09.2023