Aleh
komentáře u knih
Kdybych zemřel
Jiří Švejda
Vrátila jsem se k románu Kdybych zemřel. Román o hledání smyslu života. Téma, které je aktuální stále. A tak se čtenář mimo jiné dozví, že někdy nemusí úpěnlivě smysl života hledat. Někdy stačí chopit se příležitosti, neubližovat lidem kolem sebe a zároveň i sám sobě, využít toho, co mu život kolem něho nabízí a prostě žít. Nebo by se nám taky mohlo stát, že se budeme stále za něčím pachtit a život nám zatím proteče mezi prsty. Určitě to čtenáře donutí zamyslet se sám nad sebou a nad svým životem.
Jejich příběh
Jitka Prokšová
Četla jsem již několik knih Jitky Proškové a její kniha Jejich příběh je další sázkou na jistotu. Kniha se dobře čte a od samého začátku je čtenář udržován v napětí. Jde o příběh dvou sester, autorka střídá minulost a přítomnost a tak krok za krokem pomalu odhaluje příčiny složitého vztahu dvou sester, který začal kdysi dávno už v jejich dětství...
Hranice návratů
Jitka Prokšová
Kniha povídek o životě, lásce, o odchodech a návratech, o ztrátách a nálezech, o síle citu. Povídky jsou krátké, ale mnohdy netřeba více slov. A čtenář má prostor a čas k zamyšlení. Moc pěkné.
Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
Kniha vyvolává emoce a to je dobře. Autorka má svůj styl a sama uvádí, že se jedná o syrové, bouřlivé a vášnivé vyprávění ze života. Život takový je a neměli bychom si myslet, že nic takového neexistuje a je nepřípustné. Život má mnoho podob. Souhlasím s tím, že možná je román určen spíše pro ty, kteří už mají něco za sebou, že už mají něco odžito a hned tak něco je nepobouří nebo nepřekvapí. Autorka přichází se zajímavým literárním zpracováním, které románu přidává na čtivosti. Román se mi líbil a budu se těšit na další životní příběhy od paní Radky Třeštíkové.
Dokonalá vražda
Peter James
Tak to je opravdu taková malá kriminální jednohubka na jedno odpoledne nebo večer. Dobře se to čte, poměrně rychle jde autor na věc. Naplánovat dokonalý zločin ale není zase až tak jednoduché. A pachatel nakonec spravedlivému trestu stejně neujde. To vše vám nabízí příběh Victora a Joan Smileyových v této útlé knížce.
Zrcadlo
Táňa Keleová-Vasilková
Autorka se věnuje ve svých příbězích především rodinným vztahům. Tentokrát je však manželství Heleny a Martina nudné tak, že tady ani k žádné zápletce dojít nemůže a Helena se velkou měrou podílí na tom, kam jejich vztah po 23 letech dospěl, bez možnosti aspoň trochu se snažit něco změnit k lepšímu. Jejich dospělá dcera jim však nastaví to pomyslné zrcadlo, aby viděli sami sebe. Snad jim to v dalším životě pomůže..... Souhlasím však s mnohými čtenářkami, že dřívější tvorba autorky byla lepší. Jakoby už vyčerpala náměty o čem psát? nebo jsem se já už posunula někam jinam? A není to poprvé, co mě to napadlo.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Strhující příběh jedné malé cácorky. Jedné letní noci jsem nemohla spát a otevřela jsem Les v domě. Myslela jsem si, že přečtu pár kapitol a přemůže mě spánek. Nešlo to odložit.... Skončila jsem až nad ránem. A mimochodem mistrně literárně zpracováno. Tak jak to umí paní Alena Mornštajnová.
Vejce a já
Betty MacDonald
Vejce a já je klasika, ke které se čas od času vrátím. Nemusím tu knihu číst celou, ale stačí pár kapitol. Připomenu si Betty a její život na slepičí farmě. Život, na který nebyla zvyklá. A přece mnohé ze svého života dokázala popsat s humorem sobě vlastním. Nelehké živobytí, zapadlý kraj, kde lišky dávají dobrou noc a snaha přenést se přes ty těžké chvíle humorem a kráčet životem dál. Ne vždy nám život ukazuje tu vlídnější stranu. Určitě k zamyšlení.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Po letech jsem se vrátila ke Slepé mapě. A zjišťuji, že stále objevuji něco nového... Mám ráda příběhy, které přesahují život jedince a obrací se i do jejich minulosti, k jeho předkům, k jejich životu, k jejich myšlenkám, k jejich zkušenostem. A stále se mi v mysli vybavuje, jak tomu kdysi bylo i v naší rodině. Jak naši předkové žili, přemýšleli... Jak moc konkrétní dějinné události ovlivnily a doslova obrátily jejich životy. Úžasné, k zastavení, zamyšlení se nad svým životem....
Smrt v justičním paláci
Daniela Kovářová
Dobře se to četlo. Autorka využila známosti prostředí, ale o skutečné práci justice jsme se toho až tak moc nedozvěděli. Krátké kapitoly mi vyhovují. Detektivka pro chvíle pohody.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Petra Soukupová je zkušená autorka. Nepotřebuje mnoho prostoru a času a před námi se jako lavina ženou překotně události, které svedly Alici a Richarda dohromady a než se čtenář naděje mají dvě děti a je z nich rodina. Autorka popisuje poměrně podrobně každodenní život rodiny nejen zvnějšku, ale zároveň otvírá jejich duše a nahlíží do těch nejniternějších koutů všech zúčastněných a popisuje, jak tu či onu zdánlivě obyčejnou rodinnou záležitost kdo vnímá a jak na něj působí, aniž by o tom všem s ostatními mluvil. A tak běží jako úprkem rok za rokem.... Dobře se to čte, mnohdy také poznáváme v konání a myšlení členů rodiny i sami sebe, možná bychom chtěli poradit, něco udělat jinak, něčeho se vyvarovat, ale Alice, Richard, Kája a Lola neslyší a nevidí a sviští životem jako na toboganu.....
Manželky po letech
Táňa Keleová-Vasilková
Když jsem v knihovně procházela knihy od Táni Keleové-Vasilkové, měla jsem pocit, že je to zbytečné, protože jsem je všechny už četla. Narazila jsem však na Manželky po letech. Od autorky úžasný nápad, vrátit se po 22 letech k Martině, Ivě, Michaele a Martině. Jsou jako moje kamarádky, jsme přibližně ve stejném věku. A tak jsem se těšila na to, jak se všechny "holky" s tím životem během 22 let popraly, jak se jim vede, co jejich děti (dnes již dospělé) , manželé .... Co je po padesátce trápí, co jim dělá radost starost, na co se těší, prostě, jak jde život. Hltala jsem stránku za stránkou. Čtivé, zajímavé, milé zastavení jako setkání s mými blízkými.
...a naposled konvalinky
Jarmila Pospíšilová
2 ženy, 2 životy, 2 osudy. Magda a Eva. 2 ženy, které k sobě našly cestu a měly si co říct a navzájem si byly oporou. Magda na sklonku svého života svou zkušeností a radou, Eva svou pomocí a empatií. Zajímavé, příběh dvou žen nutí k zamyšlení nad sebou samým, nad smyslem života, nad rodinnými vztahy, nad životem a smrtí. 2 ženy, 2 osudy, které život na určitý čas v určité době a na určitém místě svedl dohromady.
Zahrada
Petra Dvořáková
Tak to je prostě Petra Dvořáková. Těžké téma k zamyšlení. Zpracováno, tak jak to autorka umí nejlépe. je to o hledání sebe sama a smyslu života. Kdo nebo co Jaroslavu Havlátovi pomůže? A proč právě zahrada? Poměrně útlá knížka, ale pro čtenáře bylo o Jaroslavovi řečeno mnohé. Víc nebylo zapotřebí.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Další kniha od Michaely Klevisové. Detektivka se zajímavým námětem a k tomu sympatický vyšetřovatel Josef Bergman. Autorka píše poutavě, dokáže vtáhnout své čtenáře do děje a stále je udržuje v napětí, co bude dál. Zajímavé a napínavé. Líbilo se mi to stejně jako třeba její Dům na samotě nebo Vraní oko. Těším se na další detektivky.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Dlouho jsem odolávala této autorce, ale úplně zbytečně. Moc jsem toho od ní zatím nepřečetla (Drak spí a Vraní oko), ale její Dům na samotě se četl velmi dobře. Na jedné straně spousta postav, ale každá z nich má významné postavení v průběhu děje. Postavy jsou popsány velmi pečlivě, stejně tak i vztahy mezi nimi. Klasická česká napínavá detektivka. Navíc popis malebného českého prostředí a přírody a sympatický inspektor Josef Bergman, který má složitý a zapeklitý případ starého mlýna na samotě na starosti. A abych nezapomněla, moc se mi líbil epilog.
Vraní oko
Michaela Klevisová
Tentokrát nás autorka zavedla do krásného prostředí jedné chatové osady na jižní Moravě, do prostředí mokřadů, kde vzniká nová ptačí rezervace. Ne všichni, co tam žijí, jsou tomu však nakloněni. A tak je jen otázkou času, kdy se v chatové oblasti objeví kriminalista Josef Bergman, protože tam dojde k vraždě....Mám ráda příběhy zasazené do konkrétního českého prostředí. Pro nás, kteří jsme nějak více či méně s těmi místy nějakým způsobem propojeni, má kniha navíc určitou přidanou hodnotu. A příznivci Michaely Klevisové se mají na co těšit (jako ostatně vždy).
Nalakuj to narůžovo
Martina Formanová
Myslím si, že čtenáři Nalakuj to narůžovo jsou především ti, co mají za sebou i její Skladatelku voňavého prádla a Snědla dětem sladkosti. Autorka potvrdila i svým dalším autobiografickým románem svůj styl psaní a vyjadřování myšlenek. Často se ve vzpomínkách obrací k rodině, svému dětství a rodnému Brnu. A tentokrát se snaží vypsat a vypořádat se smrtí svého manžela. A snaží se o to se sebeironií a s nadhledem. Tušila jsem, že po smrti Miloše Formana po čase přijde na řadu i toto téma, aby svým čtenářům sdělila, jak se s tím snaží vypořádat a nastartovat svůj nový život. A zjevně se jí to daří. Překvapila mě i tím, že se pustila do stand-upu.
Jelení vršek
Hana Marie Körnerová (p)
Bez nadsázky musím konstatovat, že příběh z konce 16. století je pro mě příliš vzdálené téma. Mám ráda v literatuře především současnost. Ale oblíbila jsem si Hanu Marii Körnerovou a její styl psaní a tak ani tento příběh neunikl mé pozornosti. Ano, téma lásky je věčné a objevuje se v literatuře v každé době. Stejně tak téma vztahů v rodině (hlavně těch napjatých) , zvláště když jde o majetek nebo dokonce i o život. A to jsou témata, která se v literatuře objevují napříč staletími. A uznávám, že historické souvislosti tentokrát nestály až tak v popředí děje. Ano, četlo se to dobře, ostatně jako i jiné knihy od této autorky. Částečně se děj také dal předvídat již od samého začátku. Vdova po Vilémovi ze Zhoře hraběnka Diana přijíždí z Francie do Čech na hrad jeho staršího bratra Jana ze Zhoře....
Katedrála z písku
Jarmila Pospíšilová
Líbí se mi ten styl psaní a nemůžu říct, že by mě to nudilo Styl psaní je poměrně úsporný a na malém prostoru toho svým čtenářům sděluje poměrně hodně. Autorka dává prostor všem členům rodiny a střídavě je nechá mluvit a posouvat tak děj kupředu. Každý se tak na to dívá ze svého úhlu pohledu. Život rodiny plyne, ale určité události a náhody dají do pohybu to, co už mělo zůstat utajeno. V každé rodině je něco a mnozí v knize najdou třeba i návod, jak překlenout složitá období v tom svém životě. Letní četba a mimochodem se mi moc líbí i název knihy Katedrála z písku. Lze se pouze domýšlet, co všechno tím autorka chtěla říct.
