Alethea_k komentáře u knih
Spokojený bude každý, kdo má pravé srdce intelektuála, lingvistika, touží po kvalitnějším textu, nebo chce vyzkoušet něco nového. Přiznám se, posledních 30 stran jsem už dočetla, abych to měla za sebou, ale zbytek knihy byl skvělý. Jeden z kvalitních blogů převeden do knižní podoby.
Úvodní básně v člověku navodí iluzi dokonalého umělce, ovšem po několika stranách tato iluze opadne a přijde na řadu zklamání...
Tiše vyzná svoji touhu, lásku, prohru a vše tiše vyšumí do ztracena...
Na druhý díl jsem se opravdu těšila. Zklamání je proto o to větší. Autorka se rozhodla popisovat bezvýznamné okamžiky a místa, namísto akce, důležitých mezníků děje a vývoje postav. Kdybych měla vyškrtat hluchá místa, rozsah by se nejspíš pohyboval okolo 150 stran. Na druhou stranu okamžiky, jež si bezpochyby zasloužily větší pozornost, jsou odbyty zkratkovitostí, mnohdy zmateností. Konec je podivně urychlen, jako by si uvědomila, že "počet stran splnila, takže končíme...."
Jediné, co oceňuji, je fakt, že se nesnaží nikterak napravit charaktery postav. Šeherezáda i Chálid jsou neustále tvrdohlaví a sarkastičtí.
Vyplývá z toho jediné. Autorka si prvním dílem nastavila vysokou laťku, kterou zkrátka klišoidními částmi a nezáživným vyprávěním nemohla překonat. ZA MĚ NE!
Přemýšlela jsem, co je nejhorší kniha, kterou jsem kdy přečetla. A dnes jsem na to přišla. Právě tato!
Jediné plus jsou ilustrace, protože když se zamyslíte... jsou stejně "divné" jako sama kniha.
Nedokázala jsem se začíst. Možná jsem na tom nebyla (náladou) tak špatně, jako při prvním dílu, takže tato kniha neměla šanci mě uklidnit. Druhou možností je fakt, že kniha jako taková postrádá smysl. A kdyby neexistoval druhý díl, lidé by Zoellu a její sérii Girl online tolik "nehejtovali".
Další kniha od Haliny, která mi zvedla náladu. Dokázala jsem se odreagovat, zapomenout na své starosti. Pravda podaná vtipnou formou, několikrát jsem se smála na hlas. V létě nejlepší volba.
Příběh jako takový se mi líbil, ale pěkně dlouho se zase budu vyhýbat starým překladům. Zabralo mi pochopit, co je jak myšleno. Stejně si myslím, že jsem každou větu nepochopila a stále mi něco uniká.
Myslím si, že tato kniha je opravdu zbytečná. Přečetla jsem pouze povídky o Maxonovi a jeho matce. Dále jsem neodolala a přečetla si Druhé výročí. S těmito dodatky jsem spokojená. Ale dále si nechci svoje vzpomínky na Selekci kazit žádnými osudy, ani vysvětlivkami. Kdyby se Kiera Cass už vykašlala na Selekci a začala pracovat na něčem dalším, udělá líp.
Tok myšlenek, kdy jedna předbíhá druhou a všechny se derou na povrch. Velice příjemné - být pro jednou v hlavě někoho jiného a tím zahnat aspoň na chvíli svoje obavy, strachy, povinnosti...
Krásný příběh o lidech, chudobě a všem, čím si člověk během života projde.
Nečekala jsem od knihy vůbec nic, jen odpočinek. A právě proto se mi nejspíš líbila. Jednoduché ilustrace doplňují jednoduchý příběh, zato emoce jsou pravé. Každý z nás si nejspíš nějakým rozchodem prošel a díky tomu je tento příběh aspoň trošku reálný. Na 5* to ale není z prostého důvodu. Moc se nedívám na filmy a z tolika názvů a přirovnání se mi občas až motala hlava.
Určitě v celé sbírce někdo smysl najde, ale mně se líbilo pouze: Černé dny. Můžeme zde nalézt spoustu zajímavých myšlenek, ovšem skladby o přírodě mě nenadchly.
Úžasné ilustrace, z básní si dle mého názoru každý něco odnese, protože se všichni čas od času cítíme sami.
Některé "tipy" sednou každému (vzhledem k jeho aktuální životní situaci). U některých se pousmějete nebo v lepším případě zasmějete nahlas. A ten zbytek jsou blbosti, ale přejdete to. Ne všechno se dá brát vážně, každý je v něčem tak trochu "konzerva". Ale jako celek s obrázky je Cestou fak it fajn. Ne že ne.
Knihu jsem nedočetla. Připadalo mi vše stejné. S morbidností mají ostatní pravdu. Vydržím hodně, ale číst dobrovolně o takových věcech? Nechci dostat depresi. Doufám, že romány jako Sto roků samoty mě od něj nezklamou.
Pořád dokola a o ničem. Ráda ve verších hledám něco víc. A nic jsem nenašla.
Kdybych mohla, dám knize hvězdiček mnohem více. Za mě nejlepší kniha z young adult literatury, kterou jsem kdy četla. Nevytkla bych knize vůbec nic. :)
U této knihy si nejsem jistá naprosto ničím. Nevím, zda se mi Páralova tvorba líbí nebo ne. Na to, jak jsem slyšela samé ódy na jeho tvorbu, jsem poněkud zklamaná. Možná jen špatný výběr z jeho knih.
Není to sice to nejlepší, co jsem kdy četla, ale je to opravdu zajímavý kousek v české literatuře. Děj má spád a celkově je kniha napsána o normálních věcech, ale zároveň tak nějak zajímavěji, netradičně. Na jedno odpoledne ideální.
Bez jablka je asi to nejlepší převedení blogu do knižní podoby, co jsem kdy četla. Doufám, že toho společně napíší ještě dost! Opravdu mě to bavilo.