Alilka komentáře u knih

Knihu jsem četla mojí mamince, ostatně našla jsem jí v její knihovničce. Po prohlížení obrazových knížek měst a přírody Jižní Moravy to byla rozhodně dobrá volba. Mám ráda tvorbu Jana Zrzavého, hlavně jeho Kleopatru. Proto mě samotnou zajímalo jeho vzpomínání na dětství, domov a mladá léta. Vůbec to neměl lehké a přece se prosadil, což je moc dobře. Nejhorší bylo snad to, že ho nepodporovali v malování ani vlastní rodiče, ano až tak upřímně popisuje svůj příběh. Na jejich obranu nutno uznat, že to byla těžká doba, báli se o něho, že se jako malíř neuživí. Nakonec se přece jen dočkal uznání i od nich, hlavně od otce, který dříve věřil více svému holiči než Janovi.
Moc hezky napsaný životní příběh jednoho velikána bez příkras a kudrlinek. Přečtením poznáte Zrzavého radosti i smutky a také jak vznikaly jeho první obrazy co jim předcházelo. Zajímavé čtení. Moje maminka mé čtení pozorně poslouchala, takže se jí kniha líbila tak jako mi a to mě těší.

6 13.10.2016

Rozhodně to není slátanina. Autorka obdivuhodně věrně zachovává styl Emily Brontëové i charakter osob zobrazených ve Větrné hůrce. Ve svém strhujícím románu mistrovsky doplňuje Heathcliffův a Katčin příběh právě o ony tři roky, kdy Heathcliff beze slova z Větrné hůrky zmizel a během té doby se vypracoval z opovrhovaného pacholka u koní ve váženého pána. Doplňuje tedy to, co mě zajímalo po přečtení Větrné Hůrky.
Co se tedy přihodilo od okamžiku, kdy Heathcliff uprchl z Větrné hůrky, jak přišel ke svému vzdělání a bohatství a proč se další události vyvinuly tak, jak je známe – ale staly se tak skutečně? Baví mě, že je do příběhu zakomponována i sama Emily se svou sestrou Charlotte a také pán Lockwood, který nám vlastně vyprávěl celý příběh o Haethcliffovi a Katce v knize Emily Brontëové - Na Větrné hůrce.

1 13.10.2016

Na to, že je to drsný příběh, čte se kniha velice dobře, díky elegantnímu stylu autorky.
Když pátráte po předcích, začne vás zajímat historie. Přiznám se, že po této knize jsem sáhla proto, že mě zajímá vše z té doby. Baví mě objevovat jak naši předkové žili. Augustin Zimmermann, je temná, smutná kniha o osudu jedné rodiny, která je inspirovaná skutečnou událostí, která byla mnohem horší než jak je popsaná v knize. Myslím ale, že se začínající spisovatelce Zuzaně Kultánové podařilo v její prvotině dobře popsat a vystihnout dobu, ve které se tento děj odehrává a přiblížit čtenáři jak se to všechno tenkrát asi odehrálo. Jediné co mě zarazilo při čtení této knihy bylo, že na tu dobu měla rodina nějak málo dětí, nevím proč tuto skutečnost spisovatelka změnila, protože ve skutečnosti měli dětí pět. V knize jsou uvedeny jen dvě děti.
Samozřejmě jsem po přečtení knihy pátrala na netu, jestli neobjevím nějaké informace o této skutečné události, a objevila.

2 08.10.2016

Je zajímavé si přečíst v jaké době žili mojí předkové.

2 23.08.2016

Ano, jedním dechem. Vyhovují mi ty kraťoučké kapitoly, vždy si řeknu ještě jednu a přečtu jich tak několik. Skvělé napsaná kniha, moc dobře se čte.

3 23.08.2016

Bezvadná kniha či spíše takový pracovní sešit, který slouží jako základ pro rodinnou kroniku. Nabízí prostor pro souhrnné zaznamenání rodinné historie, objevených faktů a informací. Po vyplnění může sloužit jako ukázka hledání předků, dokument toho, kam až se podařilo v rodinné historii dopátrat. Přehledně lze zaznamenat jednotlivé generace a k nim navázané záznamy z matričních knih, údaje o místech, kde předci žili a působili nebo jakému povolání se věnovali. Jsem zvědavá jak daleko se mi podaří knížku zapsat svými záznamy.

3 19.08.2016

Perfektní pomůcka pro badatele, hodně mi pomáhá při pátrání po mých předcích.

1 19.08.2016

Chtěla jsem něco přečíst mamince a náhodou jsem ve svojí knihovně objevila malou útlou knížečku, která má jen 148 stránek. Ani nevím kde se u nás vzala, ale asi jsem jí někde koupila za 10 Kč podle nálepky na zadní straně obalu. Byla jsem zvědavá o čem to bude. Začala jsem tedy předčítat a wow, bylo to úžasné čtení, pomalinku po kapitolách při každé návštěvě maminky. Kdo knížku četl, určitě mi uvěří, že jsem se na další čtení vždy moc těšila. Knížečka mi živě připomněla moje dětství prožité u babičky na vesnici a i mě se tenkrát zdálo, že stromy rostou až do nebe. U poslední kapitoly si moje maminka už trošku zdřímla a já si proto mohla dovolit povolit uzdu svým emocím a závěr knihy proplakat. Určitě se k této knížce ještě někdy vrátím a doporučím k přečtení svým dětem, dospívajícím vnučkám, známým a ostatním knihomolům.

Chtěla bych ještě dodat, že knihy vydané v sérii je dobré číst popořádku. Pokud si přečtu nejdříve knihu vydanou jako čtvrtou a pak si přečtu knihu vydanou jako první, může se mi ta kniha zdát slabší. :-)
Série, jejíž hlavní postavou je komisař Joona Linna, vyšla v tomto pořadí:
1 - Hypnotizér, 2 - Paganiniho smlouva, 3 - Svědkyně ohně, 4 - Písečný muž, 5 - Stalker

5 09.08.2016

Tuto knihu jsem dostala od dcery k vánocům a nemohla jsem se ke čtení dostat. Využila jsem toho, že právě marodím a do čtení jsem se pustila. Sice jsem po dvou kapitolách zjistila, že už jsem asi viděla filmovou verzi, ale kniha je kniha. Právě jsem jí dočetla a trvalo mi to jen tři dny, prostě jsem se od ní nemohla odtrhnout, pořád jsem jí měla po ruce. Podle mě, je kniha velmi dobře napsaná a dobře se čte. Ať si každý říká co chce, ale pro mě byly zajímavé všechny postavy a příběh má hlavu i patu. Už se těším až se pustím do dalších dílů..., mám ráda knihy, které se čtou takzvaně jedním dechem a tato kniha k nim rozhodně patří. Teď už jen čekám až mi pošta doručí Paganiniho smlouvu. :-D

6 07.08.2016

Právě jsem knihu dočetla, nemohla jsem se od ní vůbec odtrhnout, napínavý děj mě nutil využít každé volné chvilky a louskat jednu kapitolu za druhou... Jsem zvědavá na Oběti ráje, zrovna leží přede mnou, tak jdu na to... Mám obě knihy půjčené z knihovny a je o ně velký zájem, takže jsem si je musela zarezervovat. :-D

3 13.05.2015

Nezdá se mi, že by kniha byla slabší než "Nechtění", ale je jiná, to je logické. Je bezvadně napsaná, napínavá a zvědavost mě nutila číst skoro bez přestání. Opravdu jsem byla rozmrzelá z toho, když jsem musela knihu odložit kvůli jiným povinnostem. :-D
Snad jejiné co mi občas vadí je fakt, že aktéři mívají dost často ruce složené na prsou. ;-)
Bez této informace bych se při čtení obešla, ale to je už i o překladu... :-)
Jinak jsem si autorku už zařadila mezi svoje oblíbené a ruce složené na prsou na tom nic nezmění. :-)

5 21.04.2015

Kniha přečtená jedním dechem.

4 21.04.2015

Ano, kdo má Viewegha rád, měl by si tuto jeho knižku přečíst. Velmi úpřímná, hodně smutná a přesto i se špetkou jeho nezaměnitelného humoru. Přečetla jsem si jí se zaujetím a obdivem k tomuto odvážnému člověku, který si ze sebe i v takto vážné situaci dovede udělat srandu, i když to bolí. Přeju mu, aby mu vydržel krásný vztah s rodinou a přáteli.

5 02.06.2014

Báječná kniha, která se mi báječně četla. :-)

5 02.06.2014

Souhlasím s pidalkou777! :-)

2 02.06.2014

Perfektně napsáno a přečetla jsem jí jak se říká opět jedním dechem, tak jako předchozí díly. Nezdá se mi, že by bylo přelongdonováno, jak jsem někde četla, a už se těším na další jeho dobrodružství. Je jasné, že je v knize i trochu nadsázky, (na jednoho člověka se toho děje nějak moc), ale bez ní to nejde, jinak by to byla nuda. Četla jsem tento díl se zaujetím možná i proto, že jsem těsně před tím, než jsem se pustila do čtění poslouchala audioknihu od Alighieriho Božskou komedii a Inferno celé pojednává právě o Alighierim a hlavně jedné části jeho Božské komedie, peklu. Docela bych doporučila i ostaním čtenářům toto dílo Alighieriho si přečíst a zcela určitě jim to změní dojem z knihy Dana Browna Inferno. Samozřejmě to není podmínkou... :-)

6 25.12.2013