Alilka komentáře u knih
Půjčila jsem si knihu v knihovně... Je to moje první kniha od této autorky... Přiznám se, že jsem se zpočátku nemohla nějak zorientovat, ztrácela jsem se v ději a postavách..., ale pak se to najednou rozjelo a já nemohla přestat číst. Prostě pořádná staromódní detektivka. Jdu si půjčit další knihu. :-)
Uff, to byla ale jízda. Kniha je velmi dobře napsaná, pohltila mně hned od první stránky... Uvědomila jsem si, že to nikdo v životě neměl a nemá asi jednoduché... Nejvíce mně zasáhla pasáž na straně 271 - 272, vybavily se mi vlastní vzpomínky, ale to už je hodně dávno co jsem podobnou situaci zažila. Votyová se stává mojí oblíbenou spisovatelkou...
Překvapilo mně kolik v sobě tato útlá a malá kniha skrývá lidských příběhů a propletených osudů... Četla se moc dobře. Jo,jo, život je pes..., nebo myš?
Velice dobře a zajímavě napsaná kniha ze zdravotnického prostředí. Smekám před autorkou a její odvahou srovnat německé a české zdravotnictví, tak jak ho viděla a zažila na vlastní kůži. Pro mně opravdu velké překvapení, že v Německu něco taky nefunguje tak jak by mělo. A že si často postěžovala? Kdo by si v takové situaci nestěžoval... Ode mě má poplacání po rameni, je opravdu dobrá, protože přes počáteční potíže a nedorozumění včechno nakonec zvládla.
Naprosto souhlasím s komentářem Rave (20.11.2020). Jen bych se opakovala... A ano v závěru do sebe všechno zapadá a přitom se nabízí i pokračování... I já se už teď na něj těším! Kam parta došla a koho ještě potkali?
Přesně jak píše ve svém komentáři Biba_with_Book (20.6.2024) Naprosto souhlasím, ale ještě navíc si myslím, že by si kniha zasloužila druhý díl s objasněním jak to všechno bylo doopravdy a s uzavřeným koncem. Kniha od příjezdu do Luhačovic napínavá jak gatě, přečtená jedním dechem... Možná mě příběh zaujal i proto, že jsme se nedávno vrátili z dovolené v Luhačovicích a místa o kterých se v knize píše mám v živé paměti, ovšem kromě kola, cesty do Vizovic a mlhy. :-D Cestou domů mě zaujala upoutávka na tuto knihu na dveřích autobusu, tak jsem si jí hned zašla půjčit do knihovny, a nejen ji, ale i další knihy této autorky, na čtení už se moc těším. Kateřina Karolová se určitě zařadí mezi moje oblíbené spisovatelky. :-)
Jako všechny předešlé, které jsem zatím od autorky četla, perfektní detektivka. Klevisova mě opět nezklamala.
Kniha mně rozhodně nezklamala..., člověk se rychle dostane do obrazu, když má přečtené všechny předešlé knihy. Mrazí z toho, když si člověk pomyslí, že to podsvětí bylo a asi i je a všechno se to děje. Škoda, že se v závěru knihy Krauz nezeptal Kamila jaké maličkosti si chce ještě vyřídit, než zase odjede... Borise mi je moc líto.
Opravdu skvělé zakončení trilogie. Jsem autorce moc vděčná za celou sérii, moc dobře se četla, i když byla o těžké době. Některé pasáže mi byly povědomé z vyprávění v mé rodině..., a že v ní bylo moc politiky, holt ta doba už byla taková. Žiju v tomto regionu od narození, nyní už 48 let šťastně ve smíšeném manželství, já Češka se slovenskými kořeny po otci a manžel je Polák. Naši pradědové sem přišli za prací z Haliče a o dvě generace později můj otec ze Slovenska. Občas se zajedeme podívat na Šikmý kostel a důl Gabriela, jezdili jsme tam i před vydáním série o staré Karvinné a na hřbitově tam máme pochované předky nás obou. Pro mě je celá trilogie o Šikmém kostele doslova poklad. Děkuji paní spisovatelce a těším se na její další knihy, ať už budou o čemkoli... Ráda si na ně počkám.
Kauza nekauza, je to výborně napsaná kniha a myslím si, že se v ní najde více čtenářek než jen Toy Box, která se touto kauzou více zviditelnila včetně literární redaktorky Evy Kíčové, které dosud znalo asi jen málo lidí. Aleně Mornštajnové fandím a nadále zůstane mojí oblíbenou spisovatelkou. Myslím si, že spisovatelka jejího formátu nemá potřebu od někoho opisovat, ale z něčeho čerpat inspiraci musí, jinak to ani nejde a dělají to tak všichni a holt osudy lidí jsou si někdy dost podobné...
Myslela jsem si, že mě tato kniha po dánovkách nebude bavit, ale opak je pravdou. Je to nádherný dobrodružný román.
Opět přečteno jedním dechem a teď už mi nezbývá než čekat až výjde další kniha na kterou se už teď moc těším. A nebo taky začít číst sérii zase od začátku, zrovna nedávno jsem přečetla dvě, které jsem si kdysi dávno, když jsem DD objevila, půjčila v knihovně. Teď jsem si je koupila ve slovenštině a vůbec jsem si je nepamatovala... :-D
Čtu Dánovky pěkně popořádku a nikdy mě žádná nezklamala, tahle není vyjímkou. Baví mě, jak se knihy mezi sebou pěkně prolínají a dozvídám se rozuzlení případů, které se řešily v některé minulé knize. Žádné knize nechybí napětí a humor vraždářské party, v této nechyběla krutost a hyenismus pachatelů.
Tento příběh si mě postupně a nenápadně získal a podmanil, že jsem prostě musela číst dál, musela jsem se dozvědět, co bude s Michelem, Franckem, Cecil a jejím bratrem a taky jak dopadne vztah Michela s Camille... Kdo je vlastně Saša, Leonid a Igor.... je to nádherný román zachycující dospívání Michela, který se víceméně náhodou stane členem Klubu nenapravitelných optimistů, který tvoří emigranti z východního bloku... V knize je mnoho moudra o vztazích, rodině, přátelích... Taky mě dostaly básně lidí, kteří kdysi museli zmizet.
Naprostá spokojenost, konečně mám jasno ohledně Hildy Wolfové, která se jevila už dávno jako podezřelá v několika případech a nakonec je úplně nevinná... Ono se někdy nevyplatí věřit svým kamarádům, "že pane Burger"... :-D Jak se říká důvěřuj, ale prověřuj. Což v tomto díle parta ze 141 zvládla skvěle.
Opět skvělá Keplerovka, takže přečtená jedním dechem. Knize nechybí napětí a tajemnost, stejně jako někteří jsem do poslední chvíle viděla pachatele v někom jiném a malilinko mě zklamalo, že to není on. :-D Ale v tom je právě to umění napsat dobrou detektivku. Joona Linna jako kriminalista má moje sympatie...
Skvělá kniha, moc dobře se četla. Klidně bych brala pokračování... Jak se asi žilo dál Benymu, Víťanovi, Fabrikantovi a taky Mojmírovi a nejen... :-) Připomněla jsem si svoje mládí, práci ve fabrice a také mizející kolonky u nás.
Chvilku mi trvalo než jsem se začetla..., ale pak už to jelo. Při čtení jsem se bavila, ale taky mi bylo do breku, např. kapitola PES, tak tu jsem dočetla fakt se slzami v očích. Je to skvělá kniha o lidech a hlavně partě dětí, kteří dospívají na Žižkově v době normalizace. Knihu můžu jen doporučit a já už jdu louskat knihu Klikař Beny, která na tuhle knížku volně navazuje. Těším se...