alimraj1
komentáře u knih
Yvetta Simonová a její osudoví muži
Pavel Vrba
Yvettu Simonovou považuji za opravdovou ikonu československé populární hudby a moc si jí vážím, ale kniha o ní a jejích ,,osudových mužích" mi nepřišla dost dobrá.
Možná že si v sobě kóduji prvky své generace, že nemám ráda zbytečné řeči okolo věci, která je jasně stanovená. U knihy mi chyběla fakta - většinu tvořily náhodné informace, polemizace autora a - to mi přišlo opravdu nejzbytečnější - astronomické předpovědi, či co to mělo být.
O Simonové, Chladilovi, Spurném a Vomáčkovi jsem se dozvěděla minimum, o Vlachovi nepatrně víc, ale kdyby mi knihu někdo podal bez obálky, možná bych ani nepoznala, o čem má přesně být. Možná nedomyšleným deníkem autora.
-komentář upravím, potřebovala jsem zachytit myšlenky bezprostředně po dočtení-
Lekce chemie
Bonnie Garmus
Rozhodně kniha k zamyšlení. Ne však k tomu povrchnímu, které vyžaduje snad každá přečtená kniha, ale rozhodně k hlubšímu, uspořádanějšímu, na vyšší úrovni.
Tak či tak mě přemíra různých náhod ke konci už trochu lezla krkem, ale ostatně si přiznejme, že příběhy bez náhody nejsou snad ani pravými příběhy.
Nepovažuji to tedy za něco neomluvitelného.
Jediným problémem, spíše mojí osobní chybou, byl fakt, že mi snad ani jedna postava během čtení nebyla příliš sympatická, obzvláště hlavní hrdinka. Asi tomu tak ale vzhledem k povahám postav mělo být.
Kniha je velmi čtivá, doporučuji ji snad úplně všem, kdo mají alespoň trochu rádi závan vědy a rozporů vědy s běžným životem, rodinných tajemství či atmosféry přelomu padesátých a šedesátých let.
Určitě někdy vyzkouším i anglický originál.
Vítězný oblouk
Erich Maria Remarque (p)
Jedna z nejlepších knih, co se mi za poslední dobu dostaly do rukou.
Remarque nezklamal a dílo dotáhl k dokonalosti:
- Po dějové stránce skvělé: žádné kýče, žádná Eiffelovka, prostě čistá špinavá předválečná Paříž.
- Postavy byly takové, jaké měly být. Sympaticky nesympatické i nesympaticky sympatické. Jakoby člověk pochopil, co si o nich oficiálně myslet, ale zároveň přitom před ním ukrývaly i svoji tajemnou, neodhalenou tvář.
(Osobně se mi nejvíce zalíbilo vylíčení Joan Madouové, která mi v průběhu byla čím dál méně příjemná, ale o to více jsem ji zbožňovala.)
- Dialogy: U nich chápu, že nemusely každému vyhovovat. Občas se totiž velmi lyrizovaly a vyznívaly spíše úvahově či jemně filozoficky. Jejich délka navíc nebyla úměrná časovému rozpětí. Kniha si mě však právě díky nim získala, připadala jsem si totiž ověnčená kombinací různých libozvučných slovních spojení, nad nimiž se dalo posléze dlouho přemýšlet. Navíc přidaly knize na jedinečnosti a dokázaly čtenáře skvěle vtáhnout do děje.
Cukrárna v Paříži
Julie Caplin
(SPOILER) Jako „oddechová literatura“ dobré, ale jiné vyžití se mi v knize najít nepodařilo. Zápletka mi přišla poněkud okázalá a chvílemi mě svíral pocit, že už jsem se kdysi s něčím podobným setkala. (Přesun od obtěžující rodiny; „nepřekonatelná“ Paříž; kontrast Anglie x Francie; Eiffelova věž; dívka, o níž si všichni myslí, že není dostatečně vyspělá....to všechno jsou motivy, které jsou už dlouho zcela vydolovány.)
Z té druhé strany pohledu to byla poměrně čtivá kniha, tudíž nebylo složité se k její četbě jakkoli přemáhat. Proto dám z této série ještě nějakému dílu šanci - třeba budu mile překvapena.
Hana
Alena Mornštajnová
„Silný příběh vystihující dobu krveprolití a útrap.“
Tak by se jednoduše dala tato kniha charakterizovat.
Příběh byl velice čtivý, už u knihy Tiché roky od stejné autorky jsem obdivovala lehkost, jež z řádků tak nějak sama od sebe dýchá na čtenáře.
Kniha je opět zajímavě členěna - tentokráte se skládá ze tří hlavních částí. Ty ze života hlavních postav rozděluje místy trochu zdlouhavá o rodinné historii. (Samozřejmě v dobrém slova smyslu).
Z těchto všech mě osobně nejvíce bavila ta první o životě Miry. Řádky mě chvílemi dokázaly vnést zpět do dětství, vtáhnout do děje a zapřemýšlet nad tragédií, která se udála.
Třetí část o životě zprvu poněkud podivné Haně mě bezpochyby rovněž pohltila, ale utrpení místy překráčelo hranici mých smyslů - to dokazuje to, jak autorka dokáže zaujmout a věrohodně vylíčit danou situaci. Musela jsem přivírat oči, aby se mi rozostřil možná až příliš ostrý obraz genocidy.
Knihu doporučuji zejména milovníkům válečných románů. Pro „normálního“ čtenáře je tato kniha občas dost smutná a tvrdá.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
(SPOILER) První tři čtvrtiny knihy byly naprosto úžasné. Autorka skvěle vylíčila atmosféru padesátých let. Mojí nejoblíbenější částí se tedy stala ta, v níž se Svatopluk seznámil s Evou.
Kapitoly určené životnímu pohledu ze strany Bohdany mě naopak bavily až ke konci, ale její němost si autorka mohla při vší úctě odpustit. Tato nemalá vsuvka mi celou knihu zkazila asi nejvíce, neboť na takovéto podstatné podklady nemá být poukázáno až ke konci, nýbrž možná co nejdříve. Další věc, která mi mírně překážela, bylo naprosto zbytečné stejné znění konce předchozí a začátku následující kapitoly. Ano, občas se mi formulace líbila, ale někdy mi přišla nemotorně poskládaná.
Naopak se mi líbilo střídání „ich“ a „er“ forem v pravidelně se střídajících kapitolách o dceři a otci a také jazyk, jakým se autorka vyjadřovala. Byl jemný, lehce pochopitelný, prostě skvěle vystihující český román jednadvacátého století.
Od této autorky je to první kniha, kterou jsem četla, a tak se těším na další tituly. Třeba mi také zpříjemní pár večerů.
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Povinná četba z devítky. Není co dodat, válečné knihy prostě moc nemusím.
Ostře sledované vlaky sice nejsou výjimkou, ale i tak mi něco daly a nic nevzaly, takže mohu s chladnou hlavou přidat kladné hodnocení.
Vesnický román
Karolina Světlá (p)
Ach, co mi to má nejoblíbenější autorka, Karolina Světlá, provedla!
Četbu Vesnického románu jsem stále odkládala, neboť jsem se a něj velmi těšila a chtěla si jej „vychutnat“ na dovolené. Byla to sázka na jistotu, neboť jsem již dříve četla Kříž u Potoka či Kantůrčici, které se mi moc líbily. Nakonec přišlo spíše zklamání. Plytký děj se míchal s nepříjemnými pocity, takže na tuto knihu raději pozapomenu a budu nadále dělat, jako by se nic nestalo. Karolinu Světlou na první příčce svých oblíbených autorek i tak ponechám.
Dědina
Petra Dvořáková
Pocházím z Vysočiny, takže mi je jazyk použitý v knize vcelku blízký, ale jest asi mojí chybou, že jsem si za dobu, co pravidelně čtu, zvykla na vytříbenou češtinu, již autoři používali převážně v předminulém století. Při čtení jsem tedy musela občas chvíli trpět, ale za ty chvilkové mžitky před očima to rozhodně stálo.
Vesnice (ano, u nás dědina) je místo pro příběhy jako stvořené a není divu, že autorka této výhody plně využila. Výsledkem je čtivá kniha o třech kapitolách rozdělených do více podkapitol, v níž čtenáře po chvíli čtení už nic nemůže překvapit. Přesto se těší na další a další strany, aby zjistil, jaké fiasko se zase odehraje a kdo bude tentokráte hlavním viníkem.
Oskar a růžová paní
Éric-Emmanuel Schmitt
Na tuto knihu nikdy nezapomenu. Měla jsem ji hned přečtenou a poslední slova jsem dočítala se slzami v očích. Velmi silný a hlubokomyslný příběh...
Vřele doporučuji!
Lidé u moře
Johan Bojer
Kniha, v níž je velmi pěkně vykreslena tehdejší doba. Příběh dokáže čtenáře natolik upoutat, že onen dotyčný u knihy prosedí věčnost a neustále si jednotlivé části dokola opakuje.
(Nejen) Za mě samozřejmých 5*
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV
Jaroslav Hašek
Nehodlám tu rozepisovat náturu hlavní postavy (ostatně - takových debat je k dohledání snad na tisíc), ale rozhodně doporučuji si tuto klasiku přečíst a udělat si na ni vlastní názor.
Mně osobně se kniha čte hezky a často se přistihuji při jemném úsměvu.
Královny ošklivek
Clémentine Beauvais
Dost potrhlá kniha, asi se k ní už vracet nebudu.
Doporučuji v případě, že chcete číst něco, nad čím se nemusí přemýšlet.
Kaziměsti
Martin Bečan
Velmi zajímavá a hlavně originální kniha. Nezávislým milovníkům fantasy žánrů doporučuji.
Esmeralda a další příběhy o kočkách
Stella Whitelaw
Nečtu celou knihu najednou, ale každou povídku zvlášť s delšími odstupy. Považuji je vždy za příjemné vsuvky mezi jinou četbou.
Robinsonka
Marie Majerová
Tato kniha mě sice oslovila, ale pouze po dobu jejího čtení. Nevím, trochu jsem pak na ni zapomněla a už ji asi vícekrát číst nebudu.
Hezká, ale jednou a dost...
Česko: Ottův historický atlas
Eva Semotanová
Velice zajímavá a líbivá encyklopedie (atlas). Je hezké si v ní listovat - člověk se pokaždé něco nového dozví.
Povídky o vlasti
Dmitry Glukhovsky
Ani nevím, proč jsem si tuto knihu kupovala. Právě takovéto pochmurné ruské povídky moc nemusím. I přesto mi však kniha dala něco, co nelze popsat slovy...
Milovníkům těchto žánrů tedy doporučuji.
