alisie komentáře u knih
Čím dál více sama sebe překvapuji, jak určitou část fikce jsem ochotna přijmout a pak přijde ten zlom, kdy je té fikce moc a v tu chvíli kniha ztrácí na hodnotě.
Jen v Kindlu se vám může stát, že začnete číst knihu od poslední kapitoly a najednou úplný konec. A mě bylo divné, že jsem vpadla do plného celistvého příběhu, který jsem moc nechytala. Ale dala jsem knize druhou šanci a začala jsem číst od začátku. Čím déle jsem četla, tím více se mi kniha líbila, ale do dalších dílů už nemám tolik chuti, i když Oberon a jeho myšlenky na "steak a harém pudlic" mi bude chybět.
V prvním díle Smrt zrozená v Praze jsem obdivovala každou větu a jakousi uvěřitelnost děje, v druhém díle se poutavá kniha nechala unést a pohltit sama sebou a to doslova. Uvěřitelnost se ztratila a nahradila ji jakási změť fantasy a scifi, navíc mě trochu mrzela nedořešenost různých postav. Konec knihy nabídl možnost pokračování... Kdyby to jen bylo uvěřitelné.
Čekala jsem od toho víc, ale věta "Na 5. hodině ranní není nic dobrého. I v bibli se naprosto jasně píše, že v 5 ráno vstává akorát Satanovi péro." mě usmála, obzvlášť, když jsem schopna v létě vstát v pět a jít si zaběhat.
Netypický formát psaní příběhu pomocí - sms, facebooku a mailů. V převážné části knihy nebylo toto na škodu, v závěru by si některé pasáže zasloužily obyčejný text. Kniha byla poutavá, což se o většině knih "náhodný výběr v knihovně" nedá říci.
Po přechozí cyklo knize jsem si musela trochu "zvykat" na styl psaní. Nikde žádný smích, vtipná věc, nic. Škoda netradičního formátu, špatně se čte při cestování v mhd. I ta záplava fotek vlastně nebyla tolik potřeba, ale samozřejmě, smekám před výkonem- je to prostě masakr, spát deset dní vždy 2-3hodiny denně a přitom podávat plný výkon.
Smála jsem se až nahlas, skvělá kniha, která mi dokázala, že do extrémní cyklistiky mám ještě hodně daleko, ale ukázala mi to s humorem a lehkostí, že mi to vlastně ani není líto.
Povídky se Sherlockem, ikdyž nejsou od Doyla, jsou dobrou volbou na jakýkoliv den.
Pointu jsem na poslední chvíli odhadla správně. Ale některé výroky mě pobavily i nahlas - nejdelším úsměvným místem byl rozhovor s Pamelou o sexu, kdy Doře odpovídala na její otázky týkající se sexu.
Další kniha z "vybíráme dle obalu", když se procházíme knihovnou. Při prvním otevření mě nepříliš potěšila jednoduchá větná skladba. Mnoho zbytečných postav, které do děje příběhu nejsou nutné. Kniha ukazuje obyčejné zážitky dvou žen, jejich problémy, radosti. Nic víc, nic míň. Pro vandelení v posteli po ránu a před usnutím, proč by ne.
Příjemné povídky z říše fyzikálních tajemství, autorku to asi velmi musí bavit a je dobrým vypravěčem, sem tam jsem se smála i nahlas.
Spíše zklamáním, kniha mi nic nedala, nic nevzala, rozhodně mě nemotivovala vzít boty a jít ven běhat, občas jsem nepoznala, kde příběh končí a kde začíná druhý. Možná je to nejlepší běžec, ale tuhle knihu psát neměl.
Nemohla jsem se zbavit pocitu, že jsem knihu četla, přesto jsem si děj nevybavila. Spíše podprůměrné čtení.
Knihu jsem četla již potřetí, hlavní zápletku jsem znala, ale s koncem jsem si nebyla jistá, takže nakonec jsem byla i nedočkavě napnutá, jak to dopadne.
Dlouho jsem měla knihu v záložce k přečtení, zároveň s varováním, že se mi to asi nebude líbit. Začátek byl docela příjemným zpestřením, ale postupně to zpestření přešlo v prvoplánový kalkul. Knihu jsem dočetla, ale kdyby byla o polovinu kratší, nevadilo by mi to.
Nemohla jsem se zbavit pocitu, že zahraniční sportovní knihy se mi čtou lépe, ale co se musí nechat je, že asi opravdu ukazuje ultra a celkově běh v jiném světle. To odhodlání běžet závod v o dvě čísla menších botech, překonávat pravidelné problémy se žaludkem na trase - to je za hranou mé běžecké vůle a mého chápání.
U přirovnání běhu k opečovávání anglického trávníku jsem se musela smát nahlas, jak v průběhu čtení, tak i na konci - děkuji za toto trefné přirovnání.
Až podle databáze jsem zjistila, že jsem už četla první díl této série, nakonec jsem si matně, ale velmi matně vzpomněla na jméno staré upírky Marvelnové. Což asi vypovídá o kvalitě této knihy. Prostřihy do příběhu v minulosti mě vůbec nebavily, klidně bych je oželela. Přemýšlím, zda má ale cenu dočítat sérii. Upíři mě baví, ale styl knihy mě dost nenadchl.
Pro někoho, kdo četl celý blog jedním dechem, kniha objevná nebyla. Pozitivně hodnotím přídavek domácích cvičení jak na podložce, tak s kočárkem. Ale i tak se kniha čte sama.
Nejsem si zcela jistá, co nám příběh chtěl říci, občas jsem se v těch simulacích ztrácela, ještě že tam alespoň vždy bylo označení Brémy a datum...
Spletité až do konce, místy možná až překombinované.