Alma-Nacida komentáře u knih
Opravdu nechápu, čemu prospěla podivná forma této knihy, přímá řeč kurzívou místo uvozovek, ani nucení čtenáře, aby bádal, kdo zrovna o kom a o čem hovoří čí přemýšlí. Snesla bych to, pokud by kniha měla menší rozsah, nebo větší spád, nejlépe obojí. Ale takhle... Celkem zklamání, od M. Haddona jsem čekala víc.
Rozpaky, rozpaky... Některé povídky jsou celkem fičák, úžasná imaginace, černý humor, plíživý děs a nečekaná sranda. Zato jiné - snůška slov. Co taková povídka Dělo? Tam mi smysl uniká, je to jako byste si dali houbičky a pak šli napsat seznam na nákup. Ty dobré povídky jsou rozhodně HODNĚ dobré, to zas jo. :)
Jak se ubránit sentimentu, když člověk píše o věcech dávno ztracených - o svém mládí a vlasti? Autorovi této knížky se to, myslím, povedlo. Hodně mě zasáhly povídky zařazené na konec výběru, asi od povídky SAMÁ NĚMČINA, z níž cituji:
Hlavou se mi honilo: zdalipak - kdyby ještě otec básníka Wolkera žil, kdyby žila matka prezidentova (Masaryk) - by byli jako Němci odsunuti?
Děs, běs, krev bez rozmyslu, vyžívání se v brutalitě... Nedočetla jsem, nechápu, že něco takového vyjde. Škoda papíru.
Velmi čtivá detektivka s propracovanou psychologií postav, napsaná se znalostí prostředí. Těším se na další díl. :-)
Nevím, buď to je tím, že moje mládí je už fakt v hajzlu, nebo je tato kniha zřetelně slabší než předchozí autorovy počiny. Sem tam jsem se bavila, to zas jo ;-), ale radila bych zkracovat, stříhat, nerozkecávat se!
Kdyby nebylo historických pasáží s Ježíšem a Marií Magdalenou, byla by kniha spíš podprůměrná, takhle jsem navýšila hodnocení o jednu hvězdu právě za tyto podle mě velmi zdařilé pasáže. Přiznám se, že jsem naopak v "moderních" částech docela přeskakovala. ;-)
Vynikající přehled základních operací v matematice a geometrii, asi jako přehled učiva pro ZŠ, doporučuji.
Rozpaky, rozpaky... Jako poselství knihy vnímám to, že nelze dostat, to co chceme, hlavně proto, že to chceme. Závěr se ztrácí v mlze, proč hrdinka nechává svého syna bezmála bez povšimnutí jsem taky nepochopila, jestli zabila svého muže z lásky nebo z nenávisti nebo z jiného důvodu se mi taky nevyjasnilo. Když má kniha přes 500 stran, zdá se i to trochu málo.
Kniha se mi líbila víc, než její předchozí část (Hárún a Moře příběhů), ale stejně mě za srdce nechytila, možná se na tom podílí moje velké očekávání od světově proslulého spisovatele, nevím...
Kniha je na to, že ji napsala a ilustrovala 12.letá dívka, pozoruhodná. ALE! Neuvěřitelnou náhodou poté, co jsme s dcerkou četly tuto knihu, jsme si půjčily v knihovně Divoké kočky od Erin Hunterové a bác, Kristýna spadla z piedestalu. Myslím, že nemůže být náhoda, že jak v Králičích válečnících, tak v Kočkách je hlavní hrdina domácí mazlík, který odejde do divočiny, kde vstoupí mezi válečníky, kde spolu v bitvách soupeří 4 klany, kde je dokonce kocourek zrzavý a dostane bojové jméno Plamen a králíček je zrzavý a dostane jméno Ohnivák, kde v obou případech figuruje mystická Hvězdná armáda zemřelých bojovníků, velitel je v obou případech samička... Dodávám, že kniha Hunterové je starší... Ach jo... Toho si měl někdo všimnout před vydáním :(.
Kniha má zajímavý námět, vtipné názvy míst i jména postav, ale nějak nechytla za srdce ani děti, ani mě. Ačkoli o tom přemýšlím, opravdu neumím říct, čím to je.
Pěkný pokladohledačský díl, jen mě zmátla změna obalu, dříve bylo na první pohled jasné, že jde o Letopisy královské komory.