Alvari komentáře u knih

Jsem v rozpacích. Na jednu stranu to bylo všechno hrozně předvídatelné (opravdu bolestně), na druhou to bylo oproti ostatním dílům takové svěží a rozmanitější. Další věcí, která mě hrozně vadí je fakt, že postavy se skoro nikam neposouvají ve svém rozvoji (jedinou potenciální výjimkou je v určitých chvílích možná Evanlyn/Kasandra). Je to sice pořád knížka pro mladé čtenáře, ale i tam bych čekal nějaký ten pokrok. Pořád se to čte velice svižně a líbil se mi i fakt, že nějaký prostor dostalo více postav a nebyla to jen óda na Halta, popřípadě Willa. Celkově se to číst dalo, ale nebylo nic vyloženě nového.

11 18.03.2020

Pokud budu na knížku nahlížet ze stránky informační, nemám jí co vytknout, byla velice zajímavá a poučná. Ovšem v knížce se vyskytovaly chyby a některé věty byly přeloženy (nejspíše, nečetl jsem originál) a poskládány tak nešťastným způsobem, že jsem se musel vracet na jejich začátek a přečíst si je znovu. Z toho důvodu jen 4 hvězdičky.

11 20.06.2019

Nechápu, jak je možné, že jsem před dvěma roky vůbec přemýšlel, jestli si Sebrané spisy koupit či ne. Teď po jejich dočtení se mi to jeví jako "nepředstavitelná hrůza", protože bych přišel o takové skvělé čtení. Navíc je dle mého názoru obrovská škoda, že je stále v našich končinách Lovecraftova tvorba tak málo známá. A kdybych měl vybrat texty, které pro mě v tomto souboru nejvíce vyčnívaly? Je to těžké, protože mě bavily všechny, ale pokud bych měl opravdu vybírat, byl by to Stín z času, Stín nad Innsmouthem a samozřejmě V horách šílenství. A teď mě prosím omluvte, jdu si sehnat kopii Necronomiconu ;-).

11 24.02.2018

Tohle mě vcelku dost bavilo. I přesto, že se dá brzy poznat, kdo Emilie je, se mi i tak líbilo, jak byly ty náznaky nápověď dávkovány s mírnou vzestupnou tendencí. Obecně byla postava Emilie na příběhu to nejzajímavější. Hezky bylo odvyprávěno i to, jak k Věci Makropulos nejprve přistupovali ostatní postavy. Jakým způsobem by s ní naložili a proč by jí měl mít právě ten či onen, a jak poté všichni postupně otáčeli, když jim Emilie vyprávěla svůj příběh.

10 18.10.2022

Velice svižná a čtivá knížka, jen za polovinou příběhu byl úsek, který byl trošku vláčnější. Vcelku hodně mě bavil všudypřítomný výčet Ethanových pocitů a myšlenkových pochodů. V mnoha případech to bývá menším kamenem úrazu, ale tady tomu (alespoň pro mě) nebylo. Na druhou stranu je pravda, že chvílemi mi Ethan připadal až příliš fyzicky a psychicky odolný, ale co já vím o bývalých vojácích a agentech tajné služby. :) Ve finále musím hodnotit kladně, protože mě to jako celek prostě bavilo.

10 01.12.2020

Ztracený svět byl stejně jako Jurský park opravdu Crichtonovský. V určitém smyslu mě bavil ještě o malý kousek víc. Sám za sebe celkem nechápu, že se někdo musel "prokousávat" odbornějšími pasážemi. Byly plné zajímavých poznatků a myšlenek, hlavně ze strany Iana Malcolma, stejně jako tomu bylo v díle prvním. Crichton opět z mého pohledu nezklamal.

10 17.11.2020

Dobrá třetina knížky mě vcelku bavila. Námět Willa pracujícího konečně o samotě, mě plnil nadějí na nějakou změnu. Byl jsem očividně opět naivní. Navíc jsem nepochopil všechen ten povyk okolo jeho vlastního léna, který vlastně na konec přišel úplně vniveč. Magii bych celkem uvítal, protože mohla být jakýmsi zpestřením, ta byla ovšem nedlouho poté absolutně zmasakrována a pověšena za určitou část těla do průvanu... Zbytek byl už jen takové plácání se kolem tajností a "koňomluvení" plného občasných ucházejících pasáží s otevřeným (a očividným) koncem.

10 05.04.2020

Doufal jsem, že pan Flanagan naváže stylem dílu předchozího, ale nestalo se a já se dobrou polovinu knížky, která by se dala nazvat "Halt nezdolný a věčný", děsil toho, co ještě přijde. Naštěstí druhá polovina příběhu to docela zachránila, protože se do popředí dostaly i ostatní postavy a ve finále to vlastně celkem šlo.

10 03.03.2020

Zatím nejzábavnější díl ze série. Přišel mi takový nejskutečnější, zvlášť první polovina knížky. I přesto, že se dalo hodně věcí předvídat, tahle skutečnost mě nijak moc netrápila. Největší zásluhu na tom měl asi fakt, že už jsem dopředu počítal s tím, do čeho jdu a díky tomu jsem byl docela mile překvapen.

10 11.02.2020

To si takhle člověk čte a čte a najednou je v půlce knížky. "Cože?" Příběh není ničím hluboce složitým a v tom je jeho síla. Až mě překvapilo, jak čtivé to bylo.

10 12.02.2019

Ani nějak nevím, co bych o Amerických bozích pořádně napsal. Nemám tušení, kam přesně bych tuto knížku zařadil a popravdě mi ze začátku chvíli trošku trvalo se ve všem zorientovat. Vypadalo to na takové pohodové vyprávění, které mě nepouštělo, a tak nějak jsem očekával, že se ve stejném duchu potáhne knížka celá. Jenže pak přišel nějaký zlom a příběh zaryl své drápy tak hluboko, že už mě nepustil. Nechci tu vypisovat nějaké konkrétní případy, co se mi kde líbilo nebo naopak. Hlavním bodem všeho je to, že mě knížka bavila, k mému překvapení opravdu hodně, protože jsem si o toho tolik nesliboval, a to je pro mě to hlavní.

10 25.03.2018

Prvních zhruba patnáct stránek jsem si zvykal na styl i mluvu, protože to bylo něco diametrálně jiného, než normálně čtu. Pak už se to četlo hezky. Asi jediné dvě věci mě trošku na příběhu zklamaly. Za prvé jsem čekal, že se bude příběh více točit okolo Krakatitu jako takového, ale většinu času byl spíše v pozadí a fungoval společně s Prokopovou honbou za tajemnou dívkou a jeho rozhodnutími jako nástroj jeho dalších peripetií. A za druhé to bylo zakončení příběhu, které bylo na můj vkus takové trošku nijaké. Jako celek mě ovšem knížka bavila více, než bych na začátku čekal.

9 21.09.2022

Druhé Pines je rozhodně jiné než to první. Není zde přítomna ta mystičnost a neznámo. Jenže ono to vlastně ve finále ani trošku nevadilo. Rozjezd byl sice trošku vláčnější, ale jako celek to bylo super a hezky to do sebe zapadalo.

9 14.12.2020

Čtivé to bylo stejně jako díl první, ale i přesto se mi druhý díl nelíbil tolik jako první. Příběh byl minimálně v prvních dvou třetinách knížky zajímavý, ale jak se pomalu blížil konec, přišlo mi to občas až zbytečně přeplácané a to ubíralo i na zajímavosti. Věcí, které byly důležité a "musely se udělat", bylo chvílemi příliš. Navíc si myslím, že Pavel Bareš vytvořil zajímavé pozadí pro příběh, které tu ale už tolik nevyužil. Komiksové aspekty textu mi nijak zvlášť čtení nekazili, ale klidně bych se bez nic obešel. "Vyzdvihnout" ale musím jednu věc, která mě s přibývajícím množstvím textu víc a víc sra... iritovala. Na každé další stránce jsem si říkal, že jestli ještě jedna postava použije "m-hm", tak si nechám od našich koček vydrápat oči na zakázku. Tohle už prosím ne-e.

9 30.08.2019

I přes množství odborných termínů, si knížka dokázala udržet mou pozornost a přes začáteční obavy mě i dost bavila. Budu si holt muset od Crichtona přečíst ještě něco dalšího.

9 29.07.2019

Zakončení trilogie, které se mi opravdu líbilo. A i když byl Prach knížkou nejkratší, bavil mě ze všech tří nejvíce. Děj byl nabitý událostmi i zvraty a ke všemu ta stejná atmosféra plná lidskosti a uvěřitelnosti, která alespoň z mého pohledu fungovala ve všech třech knížkách opravdu skvěle. Zatím asi nejlepší postapo série, kterou jsem četl.

9 03.06.2019

Ka dokonalo své a jména byla zvolána. Loučím se tímto s Rolandem a všemi ostatními. Bylo to dlouhé putovaní? Bylo. Provázel ho zatajený dech, smích
i slzy, ale stálo to za to. A tak hlásám: "Dlouhé dny a příjemné noci, kamaráde. Otče. Běloušku. Olane... Říkám díky."

9 21.01.2019

Silmarillion jsem četl pěkných pár roků zpátky a v tomto mém znovu pročítání Tolkienovými texty, jsem začal Húrinovými dětmi. Pokud bych knížku měl brát jako samostatný celek (a ne jako část Silmarillionu), opravdu se liší od všech ostatních svým neoptimistickým průběhem a míří do svého trpkého a tragického konce, kde se naplní sudba Húrinova rodu. Příběh je to nicméně stále kvalitní a čtivý.

9 01.04.2018

Po knižní pauze od Hraničářova učně, jsem se k němu vrátil a bohužel si dám po tomto jednom dílu zase pauzu další. Flanagan sice píše poutavě, a proto se to čte vcelku hezky, ale je to roztahané, koně už tu zase mluví a začali dokonce zvedat i obočí (jak by řekl Uriel Septim VII. "Gods give me strenght") a počet vyložených nesmyslností v podání knižních super hrdinů by musel zaskočit snad i většinu osazenstva Malcomových chráněnců.

8 08.09.2020

Nějak nevím co bych o tomhle dílu napsal. Celkově byl vlastně docela o ničem. Alespoň že mluvení s koněm (až na pár výjimek) odpadlo. Dobývání hradu bylo vyloženě plytké za přispění Malcolmova "Signal Festivalu". Abych nebyl zase jen negativní, celkem mě bavila postava Xandera, občas i Malcolma a Kerena. Příběh byl zakončen otevřeně, tak jsem zvědav. A znovu se bojím.

8 17.04.2020