Alyx komentáře u knih
Prostředí zajímavé, ale děj nastavovaná kaše. Po čase se ty intriky přejí a člověk zapomene, že se řeší za jakých okolností zemřela jedna z hlavních postav. Na konci to zrychlí, možná až moc.
Zajímavá knížka, která je logicky ovlivněná osobou autorky. Vybírá "výjimečné ženy" hlavně z pohledu anglo-amerického prostředí. Zároveň chybí jakýkoliv kritický pohled, což není úplně dobře. Například Eva Peron není tak úplně jednoznačně pozitivní osoba, jak je tu prezentována. Ale celkově je knížka dobrá.
Musím téměř svatokrádežně přiznat, že se mi ilustrace Kateřiny Milerové líbí víc, než jejího otce. Tak a řekla jsem to :-) Zvířátka jsou taková baculatější, přátelštější. Knížku máme doma a nedáme.
Ten nápad s tajemným americkým městečkem (v tomto případě dvojměstím) se mi líbil moc. Mám prostě pro divná městečka, v nichž hlavní hrdina hledá "pravdu" slabost.
Gamebook, u kterého jsem si poctivě malovala mapu. Hezká zábava.
Záleží, co od knihy očekáváte.. Je to temný pomalu plynoucí psychologický příběh, který nechává nahlédnout do nitra duševně nemocné ženy žijící v pokroucené realitě. Jak se události odehrály ve skutečnosti čtenáři prozradí až konfrontace s okolím (smrt matky) nebo je to jen naznačeno (dítě, zranění sestry).
Co se závěru týče, přeci jen bych ocenila, kdyby se mi dostalo vysvětlení událostí, které kniha jen naznačí. Ale i tak dávám čtyři hvězdy.
Obstojné čtení, neříkám, že ne. Ten komentář o RPG hře je přesný. Ale je to variace na strašidelný dům, takže slabší, ale přeci jen tří hvězdičky.
Patří k těm slabším ze série o Pendergastovi. Ale pořád je to slušné čtení.
Více v recenzi: http://www.bux.cz/literarni-kavarna/ctenarske-recenze/lincoln-child-a-douglas-preston.html
Stále docela vtipná knížka, ale už se vytratila lehkost a nadhled, který autorka ukázala třeba v Chalupářce. To je ale asi přirozený vývoj. Chalupářku psala žena plná síly, Z lodiček do holin důchodkyně (Ovšem ve srovnání s průměrnou důchodkyní je stále plná optimismu, to zas jo). Opět jde o autobiografický příběh a opět Marcela Mlynářová rekonstruuje starý objekt. Na počátku knihy rozdá nemovitosti dětem. Chalupu na Vysočině (známou z chalupářky) dceři, pražský byt synovi. Chce se přestěhovat k mamince, ale maminka najednou odmítne a autorka chce zůstat ve svém bytě. A autorka se velice diví, že z toho snacha není nadšená. upřímně, pokud něco slíbí, má to dodržet a ne se opájet svou velkorysostí a pak cuknout. Na knížce je taky vidět, jak se změnila doba. V Chalupářce se řešilo, jak sehnat stavební materiál, v Z lodiček do holin se řeší jak zabezpečit dům proti zlodějům...
Na první "dospělou" knížku od Lanczové, kterou jsem v pubertě četla moc ráda, jsem byla vážně zvědavá, ale zklamala mě. Autorka neztrácí nic ze své čtivosti, ale k čemu to je, když je hlavní hrdinka na na pěst a je prakticky nemožné se s takovou ... ztotožnit. Vlastní děti ji mají za rohožku, exmanžel taky...a ona si libuje v roli oběti, čím víc ji její dcera drtí, tím je k ní úslužnější. V celé knize je jeden jediný okamžik, kdy jedno z dětí projeví vůči matce nějakou kladnou emoci, když se jí vlažně zeptá, zda jí nic není, když brečí na balkóně, a ona to okamžitě zazdí. Ona se přeci obětuje vždy a všem... knížka se hodí pro ženské, které jsou rády za rohožky a vlastní děti s nimi tak zacházejí, aby se utěšovali představou, že je to přeci normální, že NĚKDE UVNITŘ je ty děti miluji.
Hezká fantasy variace na ukázku traumatu znásilněné ženy, která vychovává násilníkovo dítě (nebo je o tom alespoň přesvědčena.) V knížce hrdinka stále bolestivě zkouší, zda se v synovi neprojevuje démon. V reálu by ho jen bedlivě sledovala, zda se neprojeví geny otce.