Amolein komentáře u knih
Zajímavý literární počin. Krimiromán psaný od konce. Ne, že by se v literatuře retrospektiva nevyskytovala, ale zde je opravdu důsledná, včetně přesného časování.
Krimi je to vcelku průměrné. Hlavní sila knihy je v onom převráceném způsobu vyprávění, který vás nutí neustále přehodnocovat fakta, protože na začátku jste situaci viděli pouze jedním pohledem. Potom si situaci přečtete pohledem dalším a teprve potom se dozvíte o motivaci postav a celá scéna najednou dostává zcela nový význam.
Tohle neustálé přehodnocování situace mi připomnělo práci detektiva, který vyslýchá jednotlivé svědky události a každý mu přednese příběh po svém, a teprve později si detektiv může doplnit motivy jednotlivých aktérů.
Nebo ještě lépe to odráží naše každodenní uvažování. Také nejdříve zažijeme nějakou situaci, něco se nám přihodí a my hned o tom "víme své". Jenže teprve později se dozvídáme co předcházelo, proč se tak člověk zachoval, co měl vlastně v úmyslu? A najednou nám věci dávají zase jiný smysl.
Právě tohle mě na knize bavilo nejvíce. Ano, slabá místa kniha má. Hlavně v první polovině vám některé části mohou připadat nezajímavé, protože autor nemůže vyzradit mnoho informací a vy se tak můžete lehce ztratit. Ale věřte mi, že na konci do sebe bude vše pěkně zapadat. Naopak se budete chtít k předchozím pasážím znovu vrátit, abyste se na ně mohli podívat znova, ale už v nové perspektivě, s informacemi, které o celém příběhu máte.
Příjemné rychlé počtení, které bohužel rozehrává pouze povrchní příběh, jemuž chybí hloubka.
A to je vlastně to, co mi na knize vadilo nejvíc. Jako divák seriálu, jsem vlastně věděl dopředu, kam bude vyprávění příběhu směřovat a jak to celé dopadne. Alespoň ten základ byl prostě dán už seriálem. Takže jsem očekával, že se tu dozvím nějaké zajímavé detaily, možná i překvapení a nějaké skryté tajemství minulosti "Jedenáctky" a její matky. To jsem ale nedostal. Proto si myslím, že by tato kniha mohla být zajímavější spíš pro ty, kdo seriál ještě neviděli. Na druhou stranu fanoušci seriálu, tady mají zase několik easter eggů přímo ze seriálu.
Kladně na knize hodnotím velkou škálu reálií z konce šedesátých let v Americe. Aspoň se čtenář o této době něco dozví.
Četba rychle odsýpá, jazyk knihy je dosti jednoduchý a ne nijak moc bohatý. Na druhou stranu autorka dokázala, že aspoň v druhé půlce se do knihy skutečně začtete a rychlé tempo vyprávění vám jenom pomáhá ponořit se do příběhu.
U postav mi vadilo, že byly prostě dané. Autorka si s nimi nijak nehraje, nikam neposouvá jejich charakter a ani mezi nimi nerozehrává komplikované vztahy. To opět knihu dost zjednodušovalo. No a k jejich chování bych také měl nějaké ty výhrady. Určitě není moc dobrý nápad, někoho pevně držet za ruce, když do něj pouštíte elektrošoky.
Shrnuto, podtrženo: dobrá oddychová četba.
Opět jsem se dostal ke krásné klasické fantasy. Příběh dragonýra Relkina a draka Bazila je napínavou ságou až do poslední stránky. Jejich boj proti Temnému je plný zvratů a vás to nutí číst pořád dál, abyste se dozvěděli, jak to tentokrát dopadne. Napětí i postupnému vyprávění příběhu pomáhá, že autor děj líčí z pohledu několika postav, mezi kterými přeskakuje. Proto je četba stále svěží a nenudí vás. Na druhou stranu děj zpomalují až příliš podrobné pasáže popisující boje. Autor je však zvládl skvěle, a tak se v nich určitě neztratíte, jak se u takto popisných pasáží mnohdy stává.
Dva hlavní hrdiny si oblíbíte a určitě nejen je. Autor vám v knize představí i další kladné postavy, se kterými máte možnost se sžít.
Knize bych vytknul snad jen její přílišnou jednoduchost v černobílém vidění dobra a zla. To je sice typické pro klasickou fantasy, ale určitě bych uvítal, kdyby třeba i záporné postavy (mimochodem moc jich tam není) byly více prokreslené. Dozvědět se o temné straně, proti které celou dobu stojíte, jen to, že je prostě zlá, mi přijde celkem málo.
Určitě tedy doporučuji každému fanouškovi klasické fantasy.
Prima sezóna: Přečteno podruhé a opět pobavilo. Kniha je z dnešního pohledu vlastně tak trochu young adult žánrem. Pojednává totiž o milostných eskapádách dospívajícího mladíka. Škvoreckého alter ega Danny Smiřický zde v šesti povídkách prožije 6 různých lásek. Přemýšlel jsem, jestli by ale kniha mohla bavit dnešní mladé čtenáře. Je to o dospívání a lásce, psáno obecnou češtinou, čtivé, děj jednoduchý, vtipné i erotické. Takže ano. Na druhou stranu je to zasazeno do doby protektorátu, často se zde používá němčina, jazyk postav poněkud zestárl, také jazz už dnes mladí moc neposlouchají, řeší se tu víra a také je zde vylíčeno politické pozadí. I přesto si myslím, že zrovna tato kniha by mohla dnešní dospívající ke Škvoreckému přitáhnout.
Prima sezóna je oddychovou četbou, ale pan Škvorecký i v takto odlehčené četbě dokázal nejen pobavit, ale přiblížit válečnou dobu z pohledu mladých a také ukázat krásy češtiny.
Knihu rozhodně doporučuji. Hlavní postava Dannyho vás jistě nenechá chladným. Buď ho budete litovat a fandit mu, tak jako já. S holkami měl prostě smůlu. Nebo ho za to jeho sukničkářství a hloupost budete odsuzovat. Každopádně se jedná o velmi "krásnou" literární postavu. Mladí se v něm mohou přímo zhlédnout, starší generace zase nostalgicky zavzpomínat, jaké to bylo, když jsme lítali za holkami.
Dočteno. Trvalo to sice trochu déle, ale jenom kvůli tomu, že nebylo moc času. Jinak se kniha četla jedním dechem. Zažíval jsem u ní takové ty stavy, ještě jednu stránku a už půjdu spát a najednou koukáte, že jsou dvě ráno. Jedná se o strhující čtení. Nevím, jestli je to paradox, ale kniha je o závislosti na hře a sama vytváří závislost na čtení. Postupné rozkrývání událostí směřuje k nečekanému, přesto uvěřitelnému závěru. Hlavně v závěru knihu prostě nejde odložit, dokud nezjistíte, co za vším vlastně stojí.
Slabší je začátek knihy, kdy vám množství postav (středoškolských studentů i herních postav) může připadat nepřehledné. Ale čase je začnete poznávat více a zorientujete se. Taky se jedná o žánr Young Adult literatury, ale to tady nebude vadit ani dospělému čtenáři. Uvažování i jednání teenagerů je tu zase dobře uvěřitelné.
Knihu jsem dostal od své sestry, protože ví, že hraji počítačové hry. :) Nedokážu tedy úplně posoudit, jaký zážitek by kniha přinesla těm, co s počítačovým hraním nemají zkušenosti. Mnoho pasáží knihy se totiž odehrává ve fantasy světě počítačové hry.
Skvěle odvyprávěné fantasy dobrodružství. Na ostrovech Moonshae ve světě Forgotten Realms se odehrává klasický boj dobra se zlem. Ztělesnění bestie Kazgoroth chce svrhnout Bohyni a uvrhnout celé ostrovy do temnoty. Tomu se snaží zabránit Tristan Kendrick se svými přáteli. Čeká ho nelehký úkol, přesvědčit ostatní, že se blíží nebezpečí, a sjednotit lidi, půlčíky, druidy a další v boji proti bestii.
Ano, příběh je sice klišé a postavy černobílé, ale způsob podání je opravdu strhující. Kniha vás okamžitě vtáhne a vy budete s napětím sledovat kroky hrdinů a s obavami kroky zlé bestie.
Pokračování trilogie nijak nevybočuje z řady klasické fantasy ze světa DragonLance a průměrného vypravování Margaret Weis. Příběh se nijak zvlášť neposunul. Cestování je klasickým tématem fantasy. Většinou ale po přečtení knihy jsem pak schopen s nadšením vyprávět, jaká dobrodružství hrdinové podstoupili a co všechno na cestě zažili. Tady mně to přišlo nezajímavé. Ani "epické" kouzlo, kterým Reistlin vyčistil celou vesnici, nestojí za to. Nějak mě to prostě moc nezaujalo. Chybí mi tu něco, co by mou zvědavost táhlo dopředu, abych měl větší chuť se zajímat o to, co přijde, koho na cestě potkají a jak to celé dopadne. Bohužel jsem toto neměl, a tak mi zbývá se jen plahočit příběhem až k závěrečnému boji s Královnou Temnot.
Opravdu nejzajímavější je sledovat vztah dvou bratrů, kteří jsou jako dvě strany jedné mince. Jeden dobrý, druhý temný, přesto je pojí nerozdělitelné pouto.
Po velkém zklamání z Kronik přináší začátek nové trilogie Legendy trochu lepší vyprávění. Příběh je tu mnohem sevřenější, zbytečně se nerozplývá nad zbytečnými událostmi z druhého konce světa a točí se kolem menšího počtu postav. Díky tomu se můžete nechat lépe přenést do světa DragonLance.
A protože jde o pokračování, už většinu postav znáte. Bohužel je opravdu znáte se vším všudy. Opět tu chybí nějaký vývoj postav. Prakticky u všech dokážete předvídat, jak budou reagovat, jak se zachovají. Menší změnou si zde prochází Karamon, tak jsem zvědavý, jestli se bude jeho charakter vyvíjet i nadále.
Klišoidní příběh o temném mágovi, který si hodlá podrobit temnotu, je zde okořeněn vztahem dvojčat. A tak vztah mezi Raistlinem a Karamonem byl pro mne hlavním tématem knihy.
Přestože knize chybí nějaká přidaná hodnota (zajímavé postavy, dějové zvraty, neokoukaný příběh), jde o kvalitní fantasy.
Bohyně zla se opět probouzí a do země Krynn se vrací draci. Podaří se jim ovládnout svět, jako se vypráví v prastarých legendách? Proti nim se postaví dosti různorodá skupinka dobrodruhů: rozpolcený půlelf, zásadový rytíř, tajemný čaroděj, krásná léčitelka, zachmuřený trpaslík a veselý šotek.
Tohle je něco, co hráči Dračího doupěte/D&D dobře znají. A není divu. Kniha totiž představuje jedno z takových dobrodružství, které skutečně i samotní autoři knihy hráli. Proto je nutné ke knize přistupovat trochu odlišně. Nesledujete logiku chování postav, kterou jim vymyslel autor. Sledujete autentické chování hráčů při hře. Někdy vám chování hrdinů může připadat nelogické, jindy zase můžete obdivovat, jak si hráči postav poradili se nebezpečím, která na ně vymyslel Pán jeskyně.
Ale co říci k hodnocení samotné knihy? Kladně hodnotím velmi bohatý děj, který se zde celý ani nedá shrnout. Kladně hodnotím rozmanité postavy, které mají výrazný charakter. Bohužel zde nemůžeme sledovat ani žádný vývoj postav. Např. vnitřně rozpolcená postava je prostě od začátku do konce rozpolcená, žádné změny nás v průběhu děje nečekají. Také jsou všechny postavy dost archetypální. Prostě většinou platí, že rytíři jsou čestní, šotci veselí, trpaslíci staří a rozmrzelí. Nejzajímavější se mi jevila postava čaroděje, který je aspoň trochu obestřen tajemstvím. A čtenář těžko odhaduje jeho motivaci, vlastně ani nevíte, jestli je dobrý, nebo zlý.
Knihu bych tedy doporučil těm, co hrají Dračí doupě a podobné hry. Nemáte-li s kým právě hrát, přečtěte si tuto knihu.
Úctyhodné zakončení trilogie, které navazuje na předchozí díl ve stejném duchu. Opět je kniha rozdělena na dvě části. V první najdeme pokračování příběhu o Mezkovi, který tentokrát pátrá po Druhé Nadaci. Narušení Seldonova plánu je ale nakonec zřejmě zažehnáno. Sledovat, kdo je chytřejší, zda Mezek, nebo Druhá Nadace, je chytlavé.
I druhý příběh této knihy je vystavěn na tom, kdo koho přechytračí. Opět hledáme Druhou Nadaci a musím říci, že na konci se nám dostane velmi zajímavých odpovědí. Při čtení se mi dostavoval pocit: tak teď už to je jasné! Pak ale přišly nové informace a vše bylo zase jinak. A ani u úplného konce si nejsem jistý, co je vlastně pravda. Čtenář to může vnímat jako konečné vysvětlení na konci trilogie, ale protože vím, že trilogie má své pokračování. Závěru knihy bych moc nevěřil.
Na rozdíl od prvního dílu mě Povětroň příliš nezaujal. Je to zejména tím, že mi vyprávěné příběhy nepřišly dost zajímavé a nedokázal jsem se do nich začíst. Na druhou stranu mě u četby udržoval Čapkův mistrný vyprávěcí styl. Pořád jsem cítil napětí, i když nakonec žádné nepřišlo.
Příběh ale v této knize není to hlavní. V podstatě by mohl napsat stejnou knihu a vyměnit postavy i příběhy. Důležitější je asi podstata, která už není tak skryta jako u Hordubala. A tou jsou hranice našeho poznání. Krásně je zde ukázáno, jak každý do té své pravdy vkládá své zkušenosti, svůj pohled, své interpretace. Objektivní pravda se stává nepoznatelnou a zbytečnou. My žijeme v těch svých pravdách a svých pohledech.
To je ale jen jedna filosofická myšlenka. A tato kniha jich obsahuje velkou spoustu. I proto se mi četla kniha pomalu, často jsem se při čtení zastavil a přemýšlel, jestli život je opravdu takový, jak píše pan Čapek.
Nakonec nesmím zapomenout ani na rovinou Čapkova humanismu, který se tu projevuje také ve více rovinách. Jednak ve snaze porozumět osudu druhého člověka, jednak v pojetí pacienta X. Člověk, jenž nemá ani jméno. No a přečtěte si v samotné knize, co se o tam píše o člověku, který nemá ani jméno.
Hodnotím tedy jako ne úplně snadnou knihu o relativizaci hodnot a o člověčenství.
Vtipné letní čtení, tentokrát postrádá příběh klasickou osnovu se zápletkou, vrcholem a rozuzlením. Spíše jde o různé "zkušenosti/peripetie" Skeeva se ženami.
Potíže, které musí Skeeve a MYTH v tomto díle vyřešit, jsou dvě. Jednak jsou to problematické finance Possiltského království a druhak osobní potíže velkého Skeeva se ženami. Takže máte před sebou satiru na účetní a zároveň na manželství. Musím ale přiznat, že ačkoliv je tady nahlížen vztah muže a ženy zejména s humorem, je v této knize obsaženo dost hlubokých mouder o fungování manželství.
A taky musím zmínit vtipy, které pramení ze zvláštností světa Mýtů, který tady pan Asprin vytvořil. Cestování naprosto odlišnými dimenzemi přináší unikátní spojení, například, když se do "středověkého" světa dostane někdo s kreditkou, nebo tam ve svém volném čase posiluje, aby si spravil figuru a udržoval se v kondici.
James Bond ve čtrnácti letech. Akční dobrodružství pro děti, což jsem na začátku nevěděl, ale dočetl jsem to. :)
Naivitou až k neuvěření, jednoduchým jazykem, ale rychlým dějovým spádem je tato kniha určena pro věkovou kategorii teenager. Pro ně je také snadné se ztotožnit s hlavním hrdinou a zažít si tak své "klukovské" sny a akčním hrdinovi.
Být v tom věku, tak budu nadšený, takže...5 hvězdiček.
Další povedené pokračování mýticke série. V tomto dílu nás čeká pět s lehkostí a vtipem napsaných příběhů již známých dobrodruhů. Že nejde o jeden příběh, ale rovnou pět, není jediná odlišnost tohoto pokračování. Autor změnil formu vyprávění. Vypravěčem už tu není pouze kouzelník Skeeve, ale každou kapitolu vypráví někdo jiný ze skupiny. To je zajímavý model, ale mě příliš nezaujal.
Kniha obsahuje i autorovu předmluvu, v níž tuto změnu vysvětluje. Závěrečná kapitola zase nastiňuje, o čem budou další díly.
Vcelku průměr. Kdyby to nebylo tak zdlouhavé, byla by kniha mnohem lepší. Prvních dvě stě stránek bylo spíš utrpení, teprve pak se to dobře rozjelo a čtení bylo trošku napínavé.
Tahle kniha je takovou Kingovou klasikou, jenom toho strachu u mě nevyvolala tolik, kolik bych si přál. Strašidelný dům ani duchové prostě hororově nepůsobili. Nejvíc mě přitahoval zajímavý příběh. Bohužel byl až nadmíru natahován. Neustále se opakující motivy mi časem už vadily. Podbízivá erotika, která se musela opakovat každých deset stránek, aby čtenář udržel pozornost, taky nebyla vhodná.
Postavy byly zajímavé. Rozhodně rozporuplný byl samotný hlavní hrdina. Na to, kolik mu bylo a ženatý už byl, tak mi přišlo hodně zvláštní, jak neobratně si počíná s novou známostí. Nejvíc se mi asi ale líbila malá Kyra spolu s Mettie.
První díl této velkolepé fantasy ságy se mi bude hodnotit poněkud obtížně. Pokud bych měl knihu hodnotit samostatně, dostala by horší hodnocení, ale jelikož ji považuji za spíše takový rozjezd do dalších dílů, lze jí některé věci odpustit.
Na prvním místě musím říct, že knihu považuji za velmi dobrou. Již dlouho jsem nečetl takto epické dílo, do kterého se člověk může opravdu ponořit a zkoumat cizí světy. Je to zase něco jiného oproti akčním rychlovkám.
Co mi ovšem vadilo? Že ač příběh považuji za zajímavý (v rámci high fantasy), tak je psán nezajímavě. Napínavé situace vůbec nejsou napsány napínavě. Autor se snažil (možná je to způsobeno překladem, to nedokážu posoudit), aby i styl vyprávění měl punc zastaralosti. Používá zbytečně komplikovaná dlouhá souvětí s větnou skladbou netypickou pro dnešní češtinu.
Při čtení mi vadily i další na první pohled drobnosti. Spojování staročeských výrazů s cizokrajnými jmény (např. pantáta al´Vere) mi prostě nesedí. A jiná jména taky nebyla zvolena příliš dobře, kolikrát se mi stálo, že jsem se zasekl při čtení jména hlavní postavy Tam (někdy šlo o příslovce). Fakt by mě zajímalo, jestli se v originále jmenuje Therein?
Velmi pozitivně ale hodnotím propracovaný a zajímavý svět. Opravdu mě bavilo pronikat do různých tajemství tohoto světa, objevovat, jací lidé a jak v něm žijí.
Rozhodně kladně hodnotím i mapu, která je součástí vydání a kde můžete sledovat místa, v nichž se příběhy odehrávají.
Já určitě budu pokračovat ve čtení dalším dílem. Pokud máte dostatek času a chcete se ponořit do jednoho z nejrozsáhlejších knižních fantasy, pusťte se do toho právě s Okem světa.
Šestý díl mýtické ságy je psán zase tradiční lehkostí a humorem, takže vás určitě nezklame.
Tentokrát se ovšem nepodíváme do žádné nové dimenze, abychom objevovali nové neznámé světy. Nové nebezpečí si pro hrdiny přijde přímo k nim domů. Taky se v tomto příběhu neocitají v ohrožení jejich životy jako spíše jejich pověst a peníze. Pro Aahze je ale ohrožení peněz mnohem horší než ohrožení života. Však jeho upjatost na peníze je už známá.
Jednu věc bych knize ale přeci jen vytkl. Je to její závěr. Skončí dřív než se to pořádně rozjede. Těšil jsem se na krásné vylíčení závěrečného "souboje" a ono nic. Stejně je useknutá závěrečná debata o budoucnosti našich přátel, ale její rozuzlení si určitě autor nechal do dalšího dílu.
Toto krátké, rychlé a zábavné čtení určitě doporučuji čtenářům fantasy literatury.
Hodně jsem se obával, že nemůže fungovat kombinace takové klasiky jako je Shakespeare spolu s japonskou mangou. Spletl jsem se. Je to hodně dobré a troufám si říct, že by tato kniha mohla prodat kouzlo Shakeperových veršů i mladšímu publiku, které třeba tolik nečte.
Komiks děj tragédie hodně zrychlil, to je snad moje jediná výtka ke knize. Vše ostatní je prostě výborné, jazyk, verše, kresba... doporučuji.
Opět vynikající oddechová a velmi humorná četba. Slovo šlamastyka se stalo symbolem celé série a tady jich je hned několik najednou. Navíc se s některými musí poprat Skeeve sám bez pomocné ruky svého rádce Aahze. Vše se zdá zase na nějaký čas vyřešené, ale...to už si jdu do knihovny pro další díl.
Tento díl se mi četl poněkud obtížněji. Ale jen malinko. Nebyl psán s takovou lehkostí a i téma mi přišlo trochu vážnější. Ale když se mi odhaloval svět, ve kterém byl ukryt poklad, za nímž se naši hlavní hrdinové vypravili, tak jsem zase musel obdivovat fantazii pana Asprina. Tento svět si budu dlouho pamatovat.