amysa komentáře u knih
Po této knížce jsem sáhla zcela náhodně v naší knihovně... Jinak by mě ani nenapadlo ji číst nebo po ní pátrat... Ale musím říct, že mě docela bavila a zpětný náhled z budoucnosti do naší současnosti má určitě něco do sebe... Ne, že by člověk chytal nějaká neznámá moudra, ale když to čtete takhle "obráceně", svoje kouzlo to přeci jen má...
Zkrátka sci-fi pro romantičky a optimistky jako jsem já, moc jsem Elefovi a Máje fandila:-)
Ač jsem četla něco, co už jsem znala, viděla a nebo četla opakovaně, tak mě stejně nikdy neomrzí vracet se zpátky mezi řádky pana Svěráka... To je tak milé pohlazení, taková pohoda... Díky za příjemně strávené chvíle a také za prostou skutečnost, že i čeština může být krásná, hravá a kouzelná...
Hezký, zajímavý námět, jen jsem asi tento příběh nečetla v ten správný okamžik, abych si knížku užila naplno... Přiznávám, že jsem nebyla zrovna trpělivou čtenářkou a při čtení jsem se kolikrát přistihla, že mi mé myšlenky utíkají úplně jinam, mimo příběh a občas jsem i získávala pocit, že mě některé ty stále opakující se pasáže spíše štvou než baví... Ale vydržela jsem, dočetla a výsledek není vůbec špatný... Zkrátka takové příjemné a ideální čtení třeba na dovolenou...
Sbírka fejetonů, která potěší, pobaví a neurazí... Autorčin styl pro mě není úplně neznámý a líbí se mi právě ten všudypřítomný nadhled, který člověku velmi snadno vykouzlí úsměv na tváři:-) Až ho budu zase potřebovat, moc ráda se vrátím...
Příjemná, pohodová knížka, u které jsem po několik večerů odpočívala tak uvolněně, že jsem po pár řádcích okamžitě usínala :-) Ne, nebyla to nuda, to jen ta předvánoční únava si vybrala svou daň... Místy vtipné, svěží, i něco pro gurmány... dobré to bylo...
A já opět tak trochu zápasím s pětihvězdičkovou stupnicí... prostě když dám knížce za 3, tak je to u mě dobrý a ty zbývající si nechávám v záloze na moje další topky, které jsem už přečetla a pevně doufám, že ještě hodně přečtu:-)
Takže tak, klidně si Jadranskou snoubenku vyzkoušejte:-)
Opět náhodný výběr v naší knihovně, který zněl velmi slibně a i po začtení jsem si libovala, jakou jsem to měla tentokrát šťastnou ruku... Zlákalo mě především prostředí, ve kterém se příběh odehrává a je pravda, že jeho popisem jsem zklamaná vůbec nebyla. Co se týče vlastního děje příběhu, tak je velká škoda, že autorka neudržela kvalitní linku příběhu a na závěr mě čekalo další čtenářské klišé... Každopádně musím uznat, že styl autorky není vůbec špatný... Nevím tedy, zda se jedná o tak dobrý překlad, ale její hra se slovy se mi moc líbila a dokonce mě zlákala natolik, že si od této spisovatelky zkusím zase něco přečíst:-)
Příjemné, svěží, vtipné a upřímné řádky, ostatně taková se mi paní Livia zdála vždy a tato knížka mě v tom jedině utvrzuje. Jsem moc ráda, že mě k ní přivedla náhoda a já jsem si mohla o této sympatické, zajímavé a vzdělané první dámě zase něco přečíst... Určitě mohu toto milé zastavení doporučit, nijak dlouho vás nezdrží, je to jako kdyby jste si s paní Livií moc hezky popovídali u odpolední kávy:-)
Pěkný příběh ze života, líbil se mi, ale mám přeci jen pocit, že musím hodnocení alespoň trošku ubrat za ne příliš zdařilý styl psaní či překlad, protože se mi těch 450 stran nečetlo až tak úplně lehce... Nevím, jestli se k ní ještě někdy vrátím, protože můj seznam knížek, které si chci přečíst, se den ode dne nebezpečně rozrůstá, ale možná bych někdy zkusila dát autorce ještě šanci i v její další knížce...
Každopádně se zkuste začíst i vy, doufám, že si vás Georgia s Dakotou, Anitou a s ostatními pletařkami, čtenářky získá...
Zajímavá sonda a náhled na to, jak to funguje nebo spíš nefunguje v mezinárodní misi... Jak se jedna naprosto odhodlaná a mladá právnička vydá nadšeně pomáhat do Kosova a jak postupem času její nadšení i odhodlanost opadává, bezmoc převládá, nesmyslná nařízení ubíjí, peníze chybí a nebo neustále někam mizí... A také o tom, jak se jí v tom všeobecném marastu podaří najít a udržet vlastní cestu k obyčejným lidem a konečně koná věci a pomoc, kvůli které vlastně přijela...
Na tuto knížku jsem dostala doporučení od naší knihovnice a vůbec nelituji, že jsem si jí přečetla, otevřela mi oči...
Knihy od Simony mám ráda, čtou se dobře a je v nich až mrazivá a surová realita bez příkras, která vyznívá o to více, kdy už všichni víme, jak to s jejím životem nakonec dopadlo:-(
Příběhy v jejích knihách jsou si sice dějově hodně podobné a velmi často splývají, ale přeci i náš skutečný život taky takový je, pořád jen lítáme nahoru a dolů a když máme kousek štěstí, tak i nějaký ten happyend potkáme...
Srdceboly jsou oproti jiným knížkám taková celkem pohodová "jednohubka", cítila jsem, že po Kingovi potřebuji nutnou změnu žánru a to se povedlo! 3,5 hvězdy a rozhodně budu pokračovat, na mém nekonečném čtecím seznamu nyní čeká Tchýně a uzený...
Nicholas mě opět nezklamal, jeho styl psaní mi hodně připomíná další mou oblíbenou autorku Sandru Brown. Oba umí tak pěkně a čtivě skloubit romantiku, napětí a nikdy nezapomenou přihodit i pár vtipných střípků:-) Osudová zatáčka se mi líbila, byla pro mě sice celkem i předvídatelná, ale i tak se to moc hezky četlo a chvílemi jsem ani já netušila, jak to nakonec dopadne...
Zatím má knížka podle počtu hodnocení celkem málo čtenářů, proto jí neváhám doporučit k přečtení. Nudit se určitě nebudete a těch 320 stran přelítnete jako nic, věřte mi:-)
Hezký, vůbec ne přeslazený příběh, zasazený na americký venkov mezi světovými válkami... Příběh Elly a Willa se mi moc líbil, není až tak předvídatelný jak se zdá, místy je i napínavý, smutný, ale především čtivý a láskyplný. Knihy této autorky si přečtu vždy velmi ráda a ani tato mne nezklamala, ba naopak, strávily jsme spolu velmi příjemné chvíle mé letní dovolené. Pokud jste od L.V.Spencer ještě žádnou knihu nečetli, tak tuto mohu jedině doporučit a věřím, že i vás si její líbivý styl psaní, získá...
Podle anotace jsem čekala, že to bude přesně knížka pro mne, měla jsem určitě mnohem vyšší očekávání, než jsem v průběhu čtení získávala a které mám po dočtení knížky. Celkově to pro mě nebyl žádný zázrak, chvílemi jsem se knížkou doslova prokousávala, některé věci mi vyloženě vadily, nebavily mě třeba ty facebookové statuty a vyhledávání informací v googlu... Možná to malinko zachránil konec knížky, protože posledních 100 stránek jsem si přečetla celkem i s chutí a Tazatele jsem si tipla taky správně. Ale celkově jsem asi na tuhle knížku neměla ten správný "čtecí náboj", takže nemám chuť si ji přečíst znovu a do knihovny ji vracím zcela bez emocí...
Taková příjemná a čtivá "blbina" na zlepšení nálady, nebudete se jen smát, najdete tady i momenty k zamyšlení... Jinak Kim jsem moc fandila a jsem ráda, že se "polepšila". Já jsem si díky ní moc hezky odpočinula:-)
Gejša se mi líbila, četla se mi dobře, i když jsem od ní v půlce odběhla k jiným knížkám a zbytek dočetla až teď během 2 dní, takže jsem jí četla dohromady snad skoro celý měsíc... Ale času, který jsem nakonec s touto knížkou strávila, vůbec nelituju a kdo o Sajuri ještě nečetl, určitě to zkuste:-) Já skutečné příběhy čtu moc ráda, byť většinou nejsou vždy tak veselé a šťastné a i tady je to vše laděné spíš smutně a melancholicky, ale to je prostě realita života, tak dříve gejši zkrátka žily a pro krásu a úspěch trpěly.... Vůbec jsem malé Čijo neměla co závidět, po celou dobu jsem jí jen litovala a přála jí, ať se jednou dočká svého štěstí a lásky. Určitě nic neprozrazuji, natočený film je hodně známý a možná jsem ho kdysi i viděla, ale já si na něj moc nepamatuji, takže teď mám příležitost a možnost srovnání:-)
Jsem ráda, že jsem mohla lehce proniknout i do historie, zvyklostí a také mentality Japonska a tahle země je pro mě tak vzdálená ( nejen na mapě ) a někdy tak nepochopitelná, že jsem zkrátka ráda, že žiju tam kde jsem:-)
Původně jsem dala tři hvězdy, to je pro mě dobré hodnocení, že se mi kniha líbila, ale maličko mi vadila ta rozvláčnost a některé věci opakované stále dokola, ale s odstupem času mi připadá, že to vše zkrátka asi tak mělo být....
Netuším, jestli si jí ještě někdy přečtu znovu, asi mi to zatím jednou stačí, ale kdo ví...
Toto je moje třetí přečtená knížka autorky, omlouvám se jí předem, ale jiné už číst nechci... Vůbec mi nesedí styl, jakým je příběh vyprávěn, není napsán nijak kostrbatě, čte se celkem dobře, ale ten pocit, který ve mně během čtení narůstá a po přečtení zůstává, prostě není dobrý... Emocemi vůbec nešetří, spíš naopak, ale na mě to všechno působí tak nějak ploše, strojeně nebo já nevím, jak to lépe popsat, prostě nedobře... Já nemusím číst knížky, ve kterých je zaručený jen happyend, čtu klidně i smutné věci, ale i tak mám po dočtení knížky pocit, že je knížka pěkně napsaná a že je to prostě bomba... A to se mi u této autorky bohužel ještě nestalo... Možná někdy s odstupem času a v nouzi nejvyšší zkusím další pokus, ale teď určitě ne. Souhlasím, že někdo může být jejími knížkami nadšený, vůbec nikomu to neberu, tak to má být, každý má jiný vkus, jinou chuť, ale já mezi nadšené čtenářky nepatřím a zřejmě ani nikdy patřit nebudu...
To je tak, když člověk hodnocení dopisuje s odstupem času...
Vím, že se mi knížka líbila, ale noormálně jsem si už musela znovu přečíst anotaci, abych si připomněla, o čem příběh vlastně byl... Pro mě poměrně předvídatelný, nicméně mě příjemně překvapil, potěšil a moc hezky jsem si u něj odpočinula...
Od autora jsem už kdysi četla Nic netrvá věčně a nijak nadšená jsem nebyla... Tímto příběhem si u mě svou reputaci napravil a dokázal mě připoutat k písmenkům... Zajímavý, napínavý příběh, jen bez toho závěru bych se už vážně obešla a nebo bych ho nejraději upravila k obrazu svému tak, aby byla moje romantická dušička spokojenější:-) Dalším čtenářským pokusům se rozhodně bránit nebudu a uvidím, která knížka se mi zase příště připlete do cesty...
Opět jedna z knížek, kde komentář dopisuji až s větším odstupem času...
Autorka se nám snažila převyprávět kroniku jedné rodiny a zasadit ji do historických událostí doby minulé... Některé pasáže byly zajímavé a povedené, ale některé naopak zmatené a zavádějící... Nicméně se jedná o příběh, který se skutečně stal a ze kterého mrazí o to víc, když si uvědomíme, že to vše byla jen malá kapka v moři.... a že podobný osud potkal a dotýkal se mnohem více lidí, celých rodin a zbytečně zmařených životů... Na to se prostě nesmí zapomenout...
Paní Poledňákovou mám moc ráda a přeji jí brzké uzdravení...
Po její novince jsem sáhla spíš ze zvědavosti a upřímně si musím přiznat, že celkový dojem z příběhu mě nijak neuspokojil a nebyl pro mne ani napínavý ani humorný, tak jak anotace slibuje... Tentokrát opravdu jenom za tři, na víc to nestačilo, bohužel, ale pokud paní Marie zase něco sepíše, přečtu si to moc ráda, protože písmenka umí poskladát moc pěkně a docela hezky se čtou...