Andělka16 komentáře u knih

Knihu Jeffa VanderMeera Anihilace jsem četla v německém překladu Michaela Kellnera s názvem Auslöschung.
Přiznám se, že jsem měla zpočátku potíže se začíst. První stránky postrádaly děj, všechno bylo příliš popisné a neurčité. Text je zprávou z vědecké expedice, jakýmsi deníkovým záznamem psaným hlavní hrdinkou. Perspektiva zaujímá velký odstup od hrdinky, proto není možné se s ní identifikovat, snad jen později pomocí flashbacků do její minulosti.
Vadilo mi, že jsem zprvu netušila, o co v oblasti X kráčí. Později jsem pochopila, že autor záměrně a umně simuluje počáteční zážitek členek expedice, když překročí tajemnou hranici Oblasti X a jsou cíleně ponechány v nevědomosti. Půl roku byly připravovány na tuto výpravu a kondiciovány, aby (pouze) plnily svou funkci. Ani jméno si neponechaly. Čtenář si tak sám na vlastní kůži okusí situaci, ve které se postavy ocitly. No, nečetlo se to zrovna lehce.
Naštěstí brzy přišla scéna první návštěvy věže//tunelu. Nebylo možné přehlédnout, že právě scény, které tak příjemně mrazily v zádech, nesly zcela zřetelně vliv Lovecraftových povídek. A podobně jako Lovecraft uvede autor VanderMeer čtenáře do bezvýchodné situace a nenabízí řešení.
Úžasně schizofrenní a paranoidní kniha. Nebezpečí, neznalost, nevědomost, psychologická manipulace až k sebevraždě (považte tu hrůzu), lži, obecná nedůvěra. To vše se členkám expedice vznáší nad hlavami jako zlý omen nebo meč Damoklův. A při čtení knihy roste temná předtucha, že tohle nedopadne dobře.
Strašidelné, originální, filozofické.
Od první třetiny knihy text příjemně plynul a co věta, tak perla na zamyšlení. Na druhé straně mi občas připadalo, že čtu jakési filozoficko psychologické pojednání o realitě, o životě a jeho smyslu.
Shrnutí na závěr: Geniální, úžasná, fantastická sci-fi kniha, která se čte jako parádní učebnicový popis projevů paranoidní schizofrenie, s ochuzením vůle, téměř mystickými zážitky, bizarními bludy a halucinacemi, zmateným myšlením a rozsáhlou sociální dysfunkcí. :-) (Autor mi snad toto přirovnání promine.)
Překlad: S tak skvělým překladem z angličtiny do němčiny jsem se už dlouho nesetkala. Kellnerova nádherná němčina nejspíš rozbuší srdce nejednoho germanisty.

10 03.01.2018

Zklamání nad zklamání. Knihu jsem si pořídila kvůli jména Kepler...
U knihy Playground mi došla jediná věc: K čemu oba autoři potřebovali a použili nálepku fantasy.
Pokud v knize píšete scénu o zabití sedmilétého dítěte sekyrou a jsou tam další brutální prvky, nad kterými se čtenáři obrací žaludek naruby, udělejte z toho... fantasy! A všechna hrůza půjde (?) mimo vás. Však tohle není realita, že?
Fantasy souvisí (světe div se!) se slovem fantazie, týká se snění, zamyšlením se nad spravedlností, dobrem a zlem, týká se věcí vyšších, není pouze řemeslným popisem brutality, která zamýšlí šokovat čtenáře. To zavání pachtěním se po laciném humbuku a prodejnosti za každou cenu.
Ke ztotožnění se s hlavní postavou chyběla bližší perspektiva. Vypravěč byl hrdince příliš vzdálený, dokonce občas viděl i do hlavy jiným postavám a za zavřené dveře. Záměr nebo začátečnická chyba?
Kniha je sice dobře napsaná, přesto byla pro mě velkým zklamáním. Nepřinesla mi vůbec nic, neobohatila mi volné chvíle ani nepovznesla mysl. Lepší by bylo, kdybych ji bývala nečetla.

Četla jsem v němčině. Zajímavé je, že v úvodním slově v knize komentářů k Aristotelově Poetice cituje německý filozof Otfried Höffe českého spisovatele Hrabala!!! Nesmírně mě to potěšilo.

Dnes večer jsem měla "bezva nápad" poslouchat původní text povídky od S. Kinga - Náklaďáky (sb. Noční směna) a k tomu si pročítat překlad do češtiny, abych se "něčemu přiučila". To jsem se nasmála. Zde jen několik perliček z překladu:
do skladu - přeloženo - do kvelbu.
Útočí - překlad - Von pude po nás!
jako bys přihrával... Překlad - jako bys to bral zezadu na velký vápno
až výlevka praskla... Překlad - že jsem jí prorazil dno (pozor: myšleno hlavou - to bych chtěla vidět)
budova - překlad - jídelna
černoch - překlad - barman
Při nárazu mu odletěly boty. Překlad - Měl zuté boty.
V té chvíli zestárl o padesát let. Překlad - Bylo mu asi padesát let.
Vrhla se mi do náruče. Překlad - Vrhla se na mě.
Odpočiňte si - Dej si rest.
cisterna byla prázdná - cisterna byla vypumpovaná do mrtě
Nadčasová tvář, jejíž stáří lze jen těžko určit. Překlad - Její tvář, to je nadčasová, věčná tvář válečné vdovy.
A to nejlepší na konec:
Černoch už byl venku pět hodin. - v knize přeloženo: Už tu máme večerní červánky a barman je tam už pět hodin. :-) Těsně vedle!!
O tyhle perly jsem se prostě musela podělit. :-)

14 08.03.2017

Hodnocení knížky – Kill Order - Die Auserwählten - v češtině Rozkaz zabít
Je poznat, že se Dashner v psaní krapet zlepšil oproti nešťastnému druhému dílu Labyrintu - Spáleniště: Zkouška, který se mi nelíbil pro matoucí děj, chybějící napětí a zbytečné rozhovory o ničem. Třetí díl Labyrintu – Vražedná léčba byl z mého hlediska docela dobrý. Četla jsem vše v němčině, český překlad proto nemohu posoudit. Příběh celého Labyrintu usiloval o bombastické scény za každou cenu, ale děj na mě působil spíše nepromyšleně.
V knize Rozkaz zabít – Kill Order – což je prequel Labyrintu - podle mě autor zapracoval na svém stylu, ale zase zbytečně dramatizoval a protahoval všechny scény až nad míru únosnosti. Hlavní hrdina je neustále zaplétán do soubojů. A padesátý pěstní souboj už prostě ztrácí na dramatičnosti. A čtenář může tíhnout k přeskakování zbytečných odstavců. Navíc hlavního hrdinu doprovází bývalý voják z povolání, který často "stojí opodál“ a nechá týnejdžra vybojovat mnoho soubojů. Působí navýsost nedůvěryhodně.
Přeze všechno mám Dashnerův příběh kolem Labyrintu ráda a autorovy knížky si ráda přečtu. Líbí se mi, že je v každé knize switch a překvápko, přesně jak to má být. Hlavní postava v Labyrintu je výborně propracovaná, v Kill Order žel není propracovaná vůbec.
Autor by měl méně psát a více přemýšlet a hlavně škrtat věty a příliš triviální rozhovory. Dashnerova dystopie je zajímavá a svým způsobem originální. Autor dokáže táhnout již čtvrtou knihu na základě tajemství o dubiózní společnosti, která způsobila po slunečních erupcích „konec civilizace“.

4 19.02.2017

Zde je hodnocení románu Rovnováha života od paní Bartové:
Vypůjčila jsem si knihu elektronicky - nejlepší varianta, kterou jsem mohla udělat. Byla to moje elektronická prvotina. Užila jsem si ji. Raději bych knihu ale skutečně vlastnila. Stojí za přečtení. A hlavně - stojí za to ji vlastnit a půjčovat ji dále nebo ji doporučovat všem známým i neznámým. Je dobré ji doma prostě mít. Hledáte-li něco, do čeho se začtete od první strany a nepřestanete, pak jste u správné autorky. Hledáte-li něco, co rozehraje Vaše struny ženské části Já, které je v dnešní době omýváno i mleto různými vlivy a ukrutnými tlaky, a chybí-li Vám kamarádka, která řeší to stejné, opět jste tu správně. Najdete. Hlavní hrdinka svým příběhem rozhodně prověří všechny vaše emoce. Řeší všechno, co vy. Každodennost i sebe - sny, cíle, výzvy, vztahy. Dokonce dělá i chyby. Najdete spoustu porozumění a rozhřešení, které umí dát rodina. Co je na knize nejkrásnější? To, jak hlavní hrdinka svým vlastním příběhem předvádí, jaké taje, kouzla a zázraky umí přinést život a jeho opravdické žití, ikdyž pod viditelnou a hmatelnou nesnází, tíží, strachem a rizikem, kterou s ní díky brilantně vedené ruce autorky prožijete. A také je krásné to, že Láska je prostě nad námi všemi. Díky za to!