andrea7191 komentáře u knih
Tyhle žánry nechci hodnotit ani hvězdami. Je to děs a hrůza. Nicméně klobouk dolů před těmi, kteří po takových zážitcích vezmou do ruky papír a tužku, otevřou se a sdílí to se světem. Dovedu si představit, že je to iistá forma terapie a jsem ráda, že dneska už se o těhle věcech mluví a nejsou tabuizovaná.
Ale neodpustím si poznámku: veškeré dospělé osazenstvo rodiny by zasloužilo vykleštit zaživa.
Asi není potřeba psát komentář..... jsou knihy, u kterých je to zbytečné.
Ne až tak klasická Kingovka - hororovka, ale pěkně na psycho jedeme...
Příběh je zajímavý, ale čím dál tím více mi přišel těžko uvěřitelný. Hlavní hrdina je emočně plochý, bez zjevných charakterových rysů. Tak trochu "robotí" osobnost. Sem tam je sice vidět jakýsi emoční základ (viz. manželka), ale to je asi tak všechno. Příběhu to dává takový plochý nádech a to je škoda.
Opět dobré, ale opět se musím říct, že více mě bavil děj kolem týmu a Kim samotné, než případ, který vyšetřovali.
Klasika, kterou četl snad každý v rámci povinné četby na ZŠ.
Tahle kniha se mi dostala do ruky už před několika lety a tehdy mě nadchla. Kingovo styl psaní je prostě strhující a člověk se od toho nemůže odtrhnout. Znovu jsem si jí vzala poté, co jsem viděla filmy, které podle ní byly napsané a musím říct, že kniha je stále mezi těmi nejlepšími, které King kdy napsal.
Poslední dobou si ulítávám na podobných tématech. Ne, že bych v tom hledala smysl všeho a odpověď na životní otázky, ale nějak mě to k tomu táhne a tady jsem sáhla vedle. Nic mi to nedalo. Vlastně v tom nevidím nic "navíc", nic, nad čím bych se zamyslela. Je to jen další kniha v řadě.
Jako jo, pro někoho, kdo přemýšlí nad tím, čím se živí, ale nebere to až tak na dřeň, je to fajn knížka. Nic nevnucuje, jen nabízí. Recepty jsou snadné, ingredience snadno dostupné a pokud někdo nevládne kuchařskému umění, tak jako já, nemusí se bát složitosti receptů, protože prostě složité nejsou.
Chvíli mi trvalo, než jsem si zaškatulkovala postavy a přestaly se mi plést a do knihy jsem se plně začetla až po 1/3, ale pak to stálo za to. Bylo to napínavé a děj se nevlekl. Nesbo se tímto zařadil mezi oblíbence.
Knížka se mi dostala do ruky na doporučení, ale mě nijak zvlášť nenadchla. Podruhé bych jí už nečetla, bohužel. Začala jsem Jáchymem a vůbec mi neseděl jeho styl, způsob uvažování a chování. Na puberťáka v rozkvětu bych čekala něco jiného. Možná je to i tím, že kdyby mi bylo o pár let méně, viděla bych to jinýma očima.
Moje snad první přečtená knížka v životě. Spousta obrázků, veliká písmenka. Kraťoučké věty. Jo, to je moc hezká knížka pro nejmenší a začínající čtenáře.
Opět krásně zamotaný příběh, který se vyvíjí, nestagnuje a čtenář stále neví, komu věřit a komu ne. Autorka nezklamala. Kniha "padla" za jeden den.
Kniha mě velmi mile překvapila. Ze začátku jsem se v tom trochu ztrácela, ale jakmile jsem chytla nit, nedokázala jsem se od ní odtrhnout. Styl psaní je trochu odlišný od toho, na co jsem zvyklá, ale vůbec to není na škodu. Misím se tedy přiznat, že ani jedna z postav mi nebyla plně sympatická, naopak, ale právě proto mě to tolik bavilo. Napětí od začátku až do konce.
Naprostá klasika mezi autorovými díly. Pecka, napětí až do samého konce...
Legendární kniha, kterou snad zná každý a kdo ne, dělá velikou chybu. Tohle už je prostě klasika.
Tohle hodně překvapilo. Celou dobu jsem si myslela, že vím, o jakém příběhu čtu, ale byla jsem překvapená, že jsem se celou dobu pletla. Velmi, velmi zajímavé.
Tak nějak jsem nejdřív nevěděla, co od toho čekat. Zavánělo to Stepfordskýma paničkama a začátek mě moc nebavil. Nicméně poté, co se to trochu rozjelo jsem knihu nemohla odložit. Pasáže, kdy Jessie byla v ústavu a povídala si s konkrétní osobou, mi přišly perfektní a napínavé. Jak už tady psali jiní, byla jsem velmi překvapená z konce. Tedy konkrétně mě překvapilo odtajnění věznitele. Linie manželství pro mě byla jen jakýsi provázející příběh, který jsem četla letem světem, protože mi nepřišel nijak zvlášť originální a vnímala jsem ho jen jako doplněk k profesnímu příběhu hrdinky.
Půjdu proti proudu, mě se to nelíbilo. Nebavilo mě to. Moje chyba, ne chyba knihy. Začátek mi přišel neuvěřitelně zdlouhavý a nedokázala jsem se napojit na hlavního hrdinu tak, jak by se asi očekávalo.
Hmmm, celou dobu jsem měla tendence to srovnávat s Landsmanem a jeho Deníčky. Na základě toho musím říct, že z tohoto nejsem nijak odvázaná. Landsman za mě lepší. Ale i tak to nebylo špatné. Vadlo mi, že některé kapitoly byly na dané téma příliš dlouhé a byly celkově mimo mísu. Například kapitola o fotobuňkách pro mě naprosto nedávala smysl, ale to je asi jen můj problém. Za mě zlatý střed a musím říct, že Backman má lepší knížky, než je tahle.