AndreaP. komentáře u knih
Knihu jsem vzdala po první třetině. V okamžiku, kdy nesympatická hlavní hrdinka do sebe naháže na jeden zátah šest zákusků a již v další větě o tomto mluví jako o předkrmu a uvažuje, co si dá k obědu a defacto nemyslí na nic jiného, mi způsobuje spíše nevolnost než požitek z četby. Je neskutečně pitomá a chová se jak puberťák a ne zralá žena, celkově je absolutně mimo mé chápání, ač jsem věkově stejně stará. Čtení takové knihy já osobně považuju za ztrátu mého času. Někomu se jistě líbí, já nejsem cílová skupina. Humor pochybný, někdy až na sílu. S bídou dávám jednu hvězdičku, aby se neřeklo.
Nevím proč, ale hlavní hrdinka knihy mi byla něčím nesympatická, což se nedá říct o komorníkovi Hopkinsovi, ten naopak mě v knize velmi bavil. Historických románů, s ohledem na to, že je to můj oblíbený žánr, jsem přečetla už mnoho, musím konstatovat, že i mnohem lepších, než byl tento. Je fakt, že tato je kniha zaměřením spíše detektivka. Takže mé hodnocení je taková zlatá střední cesta, tři hvězdičky, osobně si myslím, že do dalších dílů se ale pouštět nebudu. Ale nikdy neříkej nikdy.
Taková romantická oddechovka o lásce a odpuštění, vině a trestu. Má dvě roviny děje, což na mě působilo hlavně ze začátku trošku chaoticky a měla jsem problém se zorientovat, kde zrovna jsem. Příběh jako takový je ale čtivý, i když na mě trošku neuvěřitelně překombinovaný.
Svým způsobem velice zvláštní kniha, nepamatuji si, že bych kdy četla příběh, kde je tak dopodrobna popsán den za dnem, ne-li minuta po minutě, ale zde to mělo své opodstatnění a líbilo se mi to. Krátké kapitoly, kniha se rychle čte, je to taková jednohubka na jedno odpoledne. Lehce předvídatelné, jak kniha dopadne, konec celkem dost zrychlený oproti úvodu, což mi až tak nesedělo.
Pro mě je tato kniha osudová. Ačkoliv vím, že inzulín byl objeven přesně před sto lety, byla za něj udělena Nobelova cena a dodnes tento zázračný objev zachraňuje tisíce životů, včetně toho mého, tak v této knize se člověk dozví zákulisí tohoto životního objevu. Zjistíme, jak skromný, uzavřený, osamělý a defacto celý život nešťastný geniální doktor Banting byl, jsme seznámeni rovněž s podrazem, který byl učiněn doktoru Bestovi, který ač se na objevu výrazně podílel, cenu nezískal a mnoho dalšího. Kniha končí větou "Doktore Bantingu, i mne denně zachraňuje Váš inzulín. Děkuji". Já za sebe pak píšu...
"Doktore Bantingu a doktore Beste, i mne denně zachraňuje váš inzulín. Děkuji, že jste to i přes neskutečné potíže nevzdali."
Moc milá a pohodová kniha, pro mě osobně trošku těžší start, nicméně dostala jsem to, co jsem čekala, letní dovolenkovou oddechovku se sympatickými hrdiny. Takovou kavárnu bych moc ráda také navštívila.
Závěrečný díl této trilogie byl doslova napěchován napětím a dramatem, kdy ústřední postavou byla opět hlavní hrdinka Sylvie, která snad musela řešit úplně vše, až mi jí bylo často líto. Všechny tři knihy jsem měla půjčené najednou, takže jsem je četla v jednom zátahu, aniž bych se musela v mezičase s hrdiny loučit, a za mě osobně, ač tento poslední díl byl napínavý díky přírodní katastrofě, tak byl ale nejslabší. Kdybych měla ale hodnotit sérii celkově, tak skvělé oddechové čtení z čaroskrásného prostředí Bretaně plného zajímavých lidí a hlavně kamélií. Jsem nadmíru spokojena a autorce moc děkuji.
Tato sága mě prostě baví, a to jak místem krásného prostředí bretaňského pobřeží, kde se příběh odehrává, tak námětem, který dále rozvíjí osudy postav z příběhu. I tento díl, stejně jako první, jsem slupla jako malinu, skvělá oddechovka a jdu rovnou na díl třetí. Nebude se mi chtít Ostrov kamélií opustit!
Kniha se čte dobře, navíc když miluju knihy z lékařského prostředí, ale mě osobně nijak zvlášť nenadchla. Není špatná, to rozhodně ne, ale mezi mé topky se určitě nezařadila.
Druhý díl trilogie nás opět zavede na ostrůvek do krámku s vonícím pečivem, mezi naše staré známé hrdiny a Neila. Po skvělém prvním díle jsem měla ze začátku trošku problém se začíst, na můj vkus autorka moc vysvětlovala první díl, ale pak už to bylo opět skvělé a pohodové čtení.
Náročná kniha (myšleno obsahově) s velmi silným příběhem. Zoufalství matky musí zasáhnout každého.
Taková pohodová oddechovka, která mi na stole přistála v době covidové, kdy veškeré fungování knihoven probíhá jen přes výdejní okýnko a tuto knihu mi namátkou vybrala má paní knihovnice. Byla to trefa, kniha se mi líbila.
Velice zajímavé téma, kniha se sice dobře četla, ale osobně si myslím, že autorka tomu mohla dát více hloubku, že je to téma, které šlo propracovat více.
Tato kniha byla mé první setkání s autorem, kdy jsem po něm zcela náhodně sáhla v knihovně. Velmi těžký námět sexuálně zneužívaného dítěte byl velmi čtivě popsán, i když pro mě jednání lékařky bylo v jistých směrech značně nepochopitelné. Přečtení knihy určitě doporučuji a hned jdu na další knihu autora.
Nerada takto píšu, vlastně takové hodnocení dávám teprve podruhé v životě, ale nic blbějšího jsem už dlouho nečetla. Respektive snažila se číst, definitivně jsem to vzdala na 60 straně. Jsem zase nadlouho z takové "literatury" vyléčená.
Mám ráda knihy podle skutečné události popisující životní příběh daných lidí. Todle tato kniha splnila, je to osobní pohled do života nevidomé ženy, která o zrak přišla v mládí a její boj s každodenními maličkostmi, které nám, co vidíme, ani nenapadne, že by mohl být problém.
Slova zde nestačí. Nedají se vyjádřit jen tak pocity, které člověk má při čtení tohoto příbehu. Kruté, nádherné. Kniha ve mě zanechala stopu.
Co ke knize napsat? Oddychovka, u které nemusíte myslet, protože už po pár stránkách víte, jak kniha skončí. Stylově je to napsané s lehkostí a děj hezky odsýpá. Co mi ale neskutečně lezlo na nervy, a chvílemi jsem fakt měla chuť knihu kvůli tomu odložit, tak to byla hlavní hrdinka. Její myšlení, chování malého dítěte, strkání nosu do všeho, bože. Vím jistě, že v reálu bych si s takovou osobou neměla co říct.
Kniha mě okouzlila, šokovala i navnadila současně. U čtení jsem si hledala informace o Nepálu, stejně tak fotografie, abych se tam uměla i obrazně přenést. Začala jsem číst a nemohla přestat, hltala jsem každou stránku. A to, že je to autobiografie, tak o to víc kniha působí. Držím Myshe palce ♥
Taková hodně nenáročná oddechovka na jeden zátah. Autorka má lehký styl psaní, smysl pro humor, který se dobře, nenásilně čte. Nečekejte od knihy ale žádné hlubší poslání, je to opravdu taková lehká jednohubka. Neurazí, ale ani vysloveně nenadchne.