andrii24 komentáře u knih

My dva, vedle sebe, bez sebe. Mizející poutníci na cestě bez cíle, tak blízce semknuti se míjíme. Samotáři tělesnosti, nitro jako roztržené ticho zašumělo neprůbojně, příliš něžně. My zbloudilí ve svých životech dotýkáme se nedostižné naděje, uvrženi do podbízející se okolní netečnosti, apatie. Sami sobě jsme nevyřešenou hádankou, existencí plachého okouzlení, pocitového třepotání. Jsme jak sněhové vločky dopadající na zem tragédie. Nechat se unést tím zvláštním poutem přitažlivým, neprobádaným, tlukotem rozechvělým. Jsme o krok blíž či vzdáleni vzájemnému objetí? Je nám bráněno vyslovit se lásce naplno, oslovit ji. Jen tak vedle sebe dýcháme, přihlížíme, s ostychem nedostupní kroužíme. Jako by byl v dálce zmrazen ten hlas, který neslyší nás. Vždyť láska je ta křehká víla, která prostupuje mezi námi zahalena. Každým krokem, každým pohybem, každým očním kontaktem, nádechem i výdechem. Nechť duše, která jak smuteční stěna, prolomí se a polibkem odmění se. Já a ty, jedině s tebou, mlčet, niterně kráčet mihotající se samotou.

21 27.12.2018

Jeden skvost stíhá druhý. Nejblyštivější perly filmového klenotnictví, které se "vystavené" v knižní výloze, předbíhají na křídovém papíře. Stačí se zasnít a už ujíždíte z břehu tíže reality do toho opojného světa lehkosti bytí bájné imaginativnosti.

21 23.05.2017

Nejzásadnější hlavní role, nejkomplexnější filmový a společenský charakter Archieho Leache. S pověstnou anglickou kapkou, v Americe chycenou grand linkou. Hrdinný imaginární dubl. Fyzický garant převtělený se v klam.

21 26.02.2017

Se zaujetím otáčím stránku za stránkou, s decentní zvědavostí nakukuji pod pokličku nečernobílého nebe černobílých legend. Pan Cibulka nezklamal ani tentokrát, nejednu perličku o velkých i malých pro nás přichystal.

21 20.08.2016

...naplno vysílá žár intimního osvětlení, to šimravé "in flagranti..." Šípy Amorovy, které se trefily, které zabloudily, které minuly svůj cíl. Poznání příchutí lásky ve všech jejích variacích. Láska - ta tajemná kráska, která oslňuje i drtí srdce lidských bytostí. Paleta vyznání citů ryzích, cizích, koketujících, v barvitých tazích. Poodhrnutý závoj (ne)naplněných milostných dýchánků. Vzdechy slasti, steny bolesti. Láska jako paprsky slunce i krůpěje slz, jako obřad, meditace, erotické opojení. Láska neztlumí nikdy svou zář, jen růžové brýle občas odhodí do dáli, snad někam na oltář. Pravá láska neopouští lože milenců. Povídka "V tramvaji" - touha pomilovat se tady a teď. Dotýkat se skulinek fyzických, sjíždět stále níž a níž. Budiž anonymním milencům /do/přáno právo na hřích těla vyprahlého. Oddat se nezávazné rozkoši, i když své tváře nikdy nespatří. Nechť je dovoleno prostoupit zakázanou zónou, být na chvíli v extázi, nechat mysl volně unášet lechtivou fantazií, po snových krajích, rajských i trudných nábřežích...

21 01.08.2015

Členové reality, kterou bolavé slzy skrápí. City trápí. Situace, které nehladí. Smutek, který rozladil. /V/ hloubi duše. Hledače slunečních hodin.

20 11.05.2020

Ivan Luťanský: Princ na neděli, který nevrátil se z cest po cizích krajích. Odešel, ale ještě neměl. S romantickým tajem. Do dáli modrých oblaků, za září červánků. Navždy. Mladý, silný, talentovaný. Syn stověžaté matičky. Stříbro Zlaté kapličky. Robert Redford vltavských vod, čtvrti žižkovské. Medových vlasů majitel.

Petr Svojtka: Český James Dean s vlasem delonovským, havraním, hlasem intonačně ryzím, znělým. Sůl prken, co svět znamenají. Měla bych sto chutí na stroji času nechat se /pře/nést a usednout hned, v hledišti, když on na jevišti Romeem… Příliš brzy byl anděly povolán do útrob nebeských bran. Snad tam na něho vytoužený kralevic dánský čekal…

... spustil závoj zdrženlivosti. Památník módního vkusu vysoké elegance pyšných citů. Majestátní rety, co na šatech kavalírů zanechaly ornamentu. Přál si být tím nejdražším kamenem, vsazeným do jejího prstenu. Být v loďce, která pluje jejím směrem. Polibkem na špičce střevíčku. Rád by sroloval podvazkový pás až ke kotníčku, a zašel mnohem dál. Jste ten nejnedostupnější vonný, zralý květ, který opíjí můj dech. Nikdy nepřistoupím na tu roli se scénou loučení, nepřijmu ji. Rajské je milovati, srdce naplniti, však netrhat, nepleniti.

Barbar, kdo ONU nezná. S fondem fantazie, erotické akrobacie. Klasická pohádka pro dospěláka. Kosmická Amazonka, vybavená hvězdnými křivkami, které se zásadně nedrží při zemi.

20 28.02.2020

Omamující, mystický hlasu tón. To pan "Edoušek" vyslal do mých oušek nejlahodnější, nejpoctivější manu, mistrovské menu. Vrchol charismatu dabingových škol.

Geniální duch shakespearovský posadil na křeslo charakter mýtů morálky, věrnosti, slabošství. Svět opentlen ctnostmi a neřestmi. Vnějším pozlátkem, kočičím zlatem. Zlomen bídným "altruismem." Tone v pýše, která nabízí svou oprýskanou zář. V kápi pravdy jen převlečený tmář. Je "hoden" takové hany, takového pokoření? V srdci hoří marnivost a zášť, rozsudek obepnul prohnanou duši jako plášť. Jak potrestán a potupen člověk, prost dobrých mravů, pln žárlivosti, hamižnosti, lidských slabin? Stojí mezi všemi opodál, sám osamocen, bez majetku - smutným vladařem žebráků mezi mlýnskými koly, tragédem, marným přeludem. Kdo z přihlížejících oplakávat bude jeho pád?

Dveřník. Pirát, cizinec. Charismatu plný ranec. Žádoucí má image přední strany, pohled hříšných čokoládových očí, cool temně ohnivý tep. Zadumaný, neprobádaný, desperát bytí. Nebeský pekelník. Žádný cukrátkový romantik.

Severský Orient-Express. Švédská zápalka, jež rozžehla svůj um - drama charismatu ve "svaté zemi." Neochvějný, přirozený půvab nordické "bella feminy," jenž nalezl životní zalíbení v objetí filmové kamery. Punc přirozené femme fatale dokonale se pohybující, zkrášlující, obývající apartmá iluzivní.

Opojná je melodie, když se znovu strunky první mízy rozezní. Múza láska dala mi tvé jméno, když se rozednilo. Sladkou medicínu nemocnému. Rajský tón, /t/akt amorkovský. Zátiší, kousek cudného erotického pelu, "menu" prchavého vzrušení..."Tvá ňadra, jako dva ranečky převázané mašličkami z hedvábí. Sliny se sbíhají, ochutnávám, rozbaluji..."

20 14.04.2019

Ze zámku do podzámčí. Dvůr boháčů, dlaň žebroty. Váček zkažených charakterů, koš dobroty. Kočár vezoucí čtenářskou smetánku za oponu permoníků a pěvců romantismu. V přestrojení za chuďase uzře a prozře. Ochranitelský plášť čestného rytíře přehazuje přes nevinnost a čistotu zlaté panny, jíž rády by se ruce správce, té šelmy intrikářské, dotýkaly. Potrestané zlo, psi pekelní si vyzvednou z kola reje karnevalového. Vše jako v pohádce dopadlo. Dobro korunu pýchy srazilo, žezlo opět pozvedlo.

20 10.03.2019

Hlídejte si svou duši. I slunce je zde klam. V nablýskaných zrcadlech odráží se zmar. Zběsilost se řine po červených kobercích. Neblahý, vyhrocený zvrat. Premiéra Bukanýra odvála třpytivost ducha, přináší na rukách zkrvavené tělo člověka. Nenávistný, apokalyptický stav. Nelze už vrátit to, co pošlapal zfanatizovaný dav. Šok, strach, slzy v očích. Růže z praskliny ve zdi jako mučedník, symbol ztracené lásky, trčí. Černý prach kolem vyztužených kulis fičí. Triumf pekla, dokonalost snu se klidila z cesty.

20 06.02.2019

Přišly na mysl chvilky. Chvilky předané, vlastní nitru intimity. Magický vějíř. Rozevřený... tu slunci, tu luně. Náladě poezie, tajné maně, melancholii, citlivosti laskavé nostalgie. Motýl na polštáři. Motýl v pavučinách. Múza na „planetě Bergman.“ Život živ Liv, v metaforách.

20 18.07.2018

Zapálené interview. Osobnostní "pelmel" intelekt. Osobité odpovědi. Autorsky vytříbené eseje. Zamyšlení nad proudy v oceánu bytí, moře moudrosti, kapka nostalgie.

20 09.06.2018

Muž jako hora. Jménem, výškou svou i svých děl. Když vás bere umění na vrcholu, stoupejte, zdolávejte. Svěřte se mu do rukou.

20 06.06.2018

Tímto domem tepe smrtící historka. V něm nenajde se žádný anděl ani svatá socha. Ze stěn prýští rudá žeň, inferno krve, vzrůstající chlad, vzrušující pach morbidity. Račte dál. S princeznou temnoty přes nevyzpytatelný práh bizarních nálad, stíny zanícených, rodinných komnat.

20 18.05.2018