andrii24 komentáře u knih
Vydá-li se. Líhat, bohatě střídat. Mizí lůzy. Blýskne se coby lehká múza. Pod nákladnými lustry, honosnými baldachýny. Hladí, hlídá si, hltá sametové měšce pod zdobnými kabátci, aby mohla lahodit jen jedinému /pří/stavu. Ale i ten nejslunečnější, když povolání zavelí, zahalí mlhy. Soukromý ostrůvek lásky zmaří dálky války. Život zasype tón slánky. Slzavým krokem dolů schod. Obtěžkána jen jedinou hojivou náručí.
Ó, pohleď, co proved.´ Jak stíní, siný. Jeho tělo, mysl zatíží. Mefistofelovské. Šeptající podlé jáství, které houpe gondolami. Šibeniční loutkář vede si. Očerňuje. Bazíruje na nitkách temnoty. Kypří falzy realitu druhých. Slovy, rétor jehel tká, smilstvo fata morgán. Rubínový rubáš apokalypsy.
Krasopisné doteky, hrdliččina slova nesou listy léta, až najednou dojde náplň na další řádek, ale neodepisuj ten cit, i když si našel jiného adresáta. Stále stojí za to, ho číst. Do konce. P. S. Po sychravé próze let, rozepíšou se samy (s)loky básně, větvící se v zalepené medové obálce.
Kolotoč citu, růži do dekoltu. Milencům "z nedělní školy." Cukrovou vatu. Lásce. Ku/s/ taktu.
Dráhy a břehy, podstatné podstavce drahé slečny s tulipány a pralinkami, k níž přistoupil, u které vílí Amor "zakročil." "Do hodiny" vykouzlil bytost éterické povahy, motýlkovských šatů, sněhurkovských vlasů, mléčné pleti, s červenkovými úsměvy.
... ztraceni. Mezi venkovskými stěnami. Všední dny zanechali. V závětří měst. Lapeni do koloritu líného času stavení. Dvoření se půdě, zeleni. Na dvorcích, zápraží. Nejen letní hosté. Při pikniku. Bytí na čerstvém vzduchu. Volná pole, poezie působnosti.
Tu mají na vestě. Rozkmotřenci. Tak rychle stříhejte skalpy do koflíků, než vás skálopevně chytne, učit bude svět fraků.
Vyléčí, meditativní krajinky, medové rezidentky z malinové chaloupky, co bodá člověka, kvůli člověku?
Stíní jí pyramida chamtivých. Nedopadne, padne. Kleopatřino El Dorado, Atlantida ve zlatém. Sošná figura zataví své útroby. Kouzelná flétna Amorových sonát se protne s fugou Morany. A zůstane jen oslnivý, nedostižný opiát v sítích poddolovaných, vzdalujících se komnat. Privilegovaná legenda mytické, nejmagičtější země. Karavana zamotaných sarkofágů, zavátých porcí prachu, písky času. Kulisy siluet. Magnetizující, smaragdové podnebí aromatického, ebenového kontinentu.
Zaklíněný, zprvu v líném, soudném letním dni. Spolu s ním, ale žádná komisní, jeho osobní klenot. V klání nažehlených obleků. Proti klanu lítého stylu, v týlu konání "přátel žehu."
Kafkovské fouknutí do palety. Nakouknutí pod. Pražské prsty, pařížské dlaně. Ruce magických "jinde." Čarovný lektvar barev. Revuální zátiší intimit. Férie mezi rámy. Schovanky malby.
... princip-ál nebeské imaginace. Velký král/grál esence pravd, v hádankách.
Zákeřná legenda. Dracula z říše zvířat, z tajemna. Vypočítavě vyčkávající. Toxický šum sla/s/tí. Zuby jako šavle nabroušené, řezající. Stahující. V barvách karmínu si libující.
Čtenáři - rybáři, navnaď se. Usedni v revíru, kudy teče osobitá řeka. Ponoř se do mých vod. Chyť si na splávek. Úsměvné vlnky do sítěk. Vylov si. Renomovaný. Rovný, nejen v saku. Život.
(SPOILER) Svlaž, žákyně, hlavu vzpurnou, plnou bažin. Není nad letního muškaře, mušketýra od leknínů, když první motýl nelenil, odletěl.
Ranili ji svými nemužnými, polibky motýlími, ne navěky. A tak žena rozložená v koláži loží, v šálcích, s šálem románků, jen zúžila své možnosti u(s)pokojit duši, bytost múzy. Byla jen kanapkou na mnoha "kanapích," pod zdobnými baldachýny. Omámenou konvalinkovými svět(l)y.
Hlasité lásky, vrásky. Trasy módemana ve fraku. Všechny stránky znělé "vatry," barvy ohnivého melodika. V módu procítěné uhlazenosti, charismaticky planoucí vzlykavosti. Magie chlapáckého témbru, sametového "vyprávěcího" barytonu, jenž si střihl i trnoví. Vytáhl sinavý cíp z mokasín.
(SPOILER) Místo, které nezaplaší, nespláchne vlny mysli. Nepoloží je na vyhřáté oblázky. Vyloží úklon, zkamenění, těžiště tíhy. Lad, který nezažili. Jen malé zašumění blízkosti, a pak vyschnuté šampaňské první noci. To, na čem záleží každé dvojici. Zasáhne vina loží. Nevynaloží dostatečné pochopení se. Pomalu v moll po molu odchází, "prší" na dva ostrůvky, dvě bytůstky, schoulené do sebe. Tak bolí rezervované polibky.
Etablovaný před tabulí stál. O pannu Thálii za oponou, která je tu pro každý divácký sál. Klasa v emoci, když se mění jeho vlas(t). Látka na téma, která trému nemívá: "Láska, hrdě zpěvná, pevná v nás."
Čas má. Mámivý opiát světlušek a cikád. Hody varietní férie. Jankovatí ten, kdo miluje, pod jahodovým nebem. Z moci nektaru letních Sirén.