andrii24 komentáře u knih

Miláček - medovníček prvorepublikový. Nejen divačky dříve narozené zahořely, když... jako tajemný pan tajemník v "Evě, která se natropila hloupostí," svůj šarm i identitu chránil. Sladkým slůvkem, francouzským nádechem pohladil. Sametovým vzezřením okouzlil, jediný mezi všemi. Hedvábný růžový kavalír s hrstí pivoněk. Český Montgomery Clift, který ovšem uměl i přemostit. Ku příkladu v Batalionu srdéčko pozlobil. Roztomile "zaškodil," jako oficír. S Hanou Vítovou proti sobě stojící, společenské schůdky vzájemně si mydlící.

Pravá dáma pláten stříbrných. Legendární, nestárnoucí, noblesní, vnější i vnitřní krásou oplývající. Odvážná, přímá, charismatická, přející, milující. Průvodkyně cesty svého příběhu, který ještě zdaleka neřekl své poslední slovo. Paleta splněných snů na jevišti filmového i osobního života odkryta všem dobrým lidem, obdivovatelům a znalcům. Nechte se s chutí unášet milou návštěvou, přenést se v čase do zlaté éry filmového umění i do přítomných okamžiků, plout proudem vzpomínek a myšlenek, do kterých je vám ctí se ponořit natolik, abyste se na malý okamžik, stali jejich součástí. Radostně, s citem i nostalgií, se probírat rancem vzpomínek zalitých sluncem i návraty do let neveselých, vážných. Psáno lehkým perem, procítěným jazykem, romantickým dotekem, s vážností a láskou k lidem i profesi. Vřele, vstřícně, pokorně, ozdobeno srdcem. Neprošlapanou pěšinkou kráčet vstříc velkému snu. Tu cestu vyplnit vším, co sám život nabízí i bere, beze zbytku. Jedině tak lze dojít k cíli jako královna. Lady L., Sophia Loren. Šťastná to žena: Včera, dnes a zítra.

27 23.10.2015

Už nevyjde z ní ani jiskřička. Padla její hvězdička. Kazisvěti. Herodesové. Kati múzy spanilé. Podlá zmijí krev. Plazivá, v kořenech. V moci má. Odlévá. Nejprudší to, "korunní" jed.

Barokní baronesa, co se pohrdavě nesla Godardovým intelektem. Pravda iluze stříbrného plátna. Vlasy jako ze Champagne, samá pampelišková pavučina. Medový dekolt Marilyn Monroe Francie, vystavený na sofa. Pod věží Eiffelovou, v Saint - Tropez. Samotná. Pravda v reálu. Proti všem, za čtyřnohé. Bojovná. Mluvčí němé tváře.

Čilá, vilná, pe/p/rná čertí víla. Hadí žena. Baronesa, pokušitelka Prášilová.

Žihadlo, éro, ze kterého jsou, na ose jeviště-hlediště, hin. "Madam Tarzan" s vějířky v uších. Mata Hari s vášní, nočním žárem po těle, v duši.

Byl při tom. Britský Juraj Herz, a přitom rek kumštu žertovného. Podavač třaskavé kanonády nenápadných f/ó/rků. P/r/odavač "prímových" šprýmových drinků, vtipných kaší. Váž/e/ný účastník Večírku, na němž zpočátku tiše seděl, pozoroval, figuroval jako pěna, posléze salto mortale své komiky rozjel. U tabule s Vraždou na večeři, vyzbrojen nevlastním synem a geniálním mozkem, "rozšmodrchal," kdo pachatel, kdo obětí. To sousto "noir."

Měl na povel nejednu cvičku i rozcvičku. Vojenský "Bronx," Kluky z bronzu. Byl hrdinou Atentátu, Jekyllem i Hydem z Majora. Zatímco všichni ostatní pili Dobrou Vodu, on hltal ostře řízný protiproud. Až do otupení, utopení bičované, říčné duše. Jako kafkovský hráč Pasiánsu spolu s dalšími hereckými esy hledal skulinku ven z kasemat. Maskoval svou tvář, host ubytovaný v Hotelu pro cizince. Byl Svědkem umírajícího, ale i účastníkem Krásného, Času jeřabin, kdy odlétají Tažní ptáci, vlaštovky se zdraví. Člověk jako vy, který jede nelehký Dostih životní. Pán s kuráží a vlastním názorem. Rozverný i v gala. Na úrovni. Profesor tělovýchovy, ducha profesionality. Pod Borsalinem, českým hlasem Alaina Delona. V žíle tvorby filmového mraveniště, francouzským režisérem Americké noci. Výrobcem fantazií světa. Český Dustin Hoffman.

26 09.01.2020

Šel, nejen po golfovém greenu, generacemi. Evergreen energický. Hlas, po parfému cigaretovém, /z/vonící. Po klubech svá sóla, noční proud života, rozjíždějící. Švihák pěvecký. Plaváček melodický. "Steve McQueen" českých pódií.

26 07.01.2020

Jako nahý mezi vlky. Píp. Holátko mezi supy. Osamocený, bílý holoubek mezi zkázonosnými, černočernými nálety, jehož andělské perutě zatížit, k zemi přikovat chtěly stereotypní trny. Soudy jako plamenomety.

26 05.11.2019

... ba přímo ďábelské, milostné léčky a tance Afrodit. Hry s fyzickou rozkoší, až dekolty pukají. Panny v budoáru čekají, zaučím, šaty strhnu vzápětí. Exkluzivní štědrost dam, madam, já padám na sofa, já vám dám... vyvrcholení na výši. Je k pomilování, jeho zálusk svádět, k zakousnutí, jeho drákulovský polibek, eroticky temný pohled Casanovy. Dráždivý, poraněný klenot, vikomt "bazilišek" Valmont, jehož chtíč nelačnil, jen dýku sám sobě hluboko do srdce zabodl. Čáry vášní, máry lásky vytahují nařasené krůpěje slz. Plačky, karmínový mor potřísnil zdobné vlečky, napudrovaný fraucimor.

"Rozvinulo se poupátko..." Milenci v hříchu, milenci v mukách. Zakázaná láska tak přeci chutná. Provokativní, neposlušná, milovaná, nevyčerpatelně osudová. Mým tajemstvím je Lolita. „Světlo mého života, plamen mých slabin.“ Můj hřích, moje duše. Můj sen, zakázané ovoce. Můj svět, má zkáza, svědomí, má láska nejdražší. Byl jsem v ráji, který započal ódu i requiem, které sešlehaly plameny v máji. Já směl na „chvíli žít.“ Jen s tou jedinou jsem toužil k oltáři jít, s ní jedinou se soužit. Běduji, ach, běduji. Spatřil ji – šperk nevinnosti ceněný. Smyslná panenka rosená kapkami, polonahá koketa, dívčí bohyně s dokonalými křivkami. Sladká schovanka – bude má milenka? Večer co večer, předehra jiter. Sám a sám, já pisatel hříchu, přání mám. Přihlížím, lačně toužím. Z nedostatku lásky, kéž bych směl hladit vlásky, políbit tvář i ramínka nezletilé krásky. Jsem schopen milovat, tísnit se v blízkosti dívčích niter. Jsem provazochodec na laně bez jištění, fotograf zakázaných neřestí, milencem, který zhostí se její „panenskosti.“ Ten, který nepohrdne její rozmazleností. Jsem mentor, který odhalí tajemství slastných a náruživých nocí, podělí se o rozkoš, jak se sluší. Jsi nepolapitelným peříčkem, bonbónkem, světlem mých očí, motýlem přelétavým, omamně vonící mocí. Oslovilas mé srdce, opětuj mé přání. Vyveď mě z šedi večerů pod lampou. Ukolébej mě, usínal bych rád v tvé náruči. Pohled nevyzrálý, zato svůdný. Paraplíčko dětství odhodila. Maliny dozrály, závoj odhrnula, pod ním třpyt erotický, vůně ženy. Jsem prokletý, prokletý básník, vyhaslý, nedospělý, který ztratil schopnost slova veršovat, kterému došel inkoust i papír. Zajat představou, výtkou lechtivou, vinen touhou, obviněn z něžnosti, skutkem myšlenky, v rozpuku hříšné nevinnosti, půvab šibalský. Trestuhodných citů vznět, dostavil se lásky hněv, který znám nazpaměť. Soupeřím, žárlím, rivala revolverem srážím. Byl jsem připraven, přistižen, chyboval jsem, prohrál jsem. Pozůstatky vášně potácejí se mnou. Jsem krví potřísněn. Mám se mučit, loučit, vykřiknout? Já, zločinec pohoršení, cynicky horlivý, opuštěný. Paleta vyschla, korálky se rozkutálely. Zamyslil se, přiznal se. Miluje ji.

26 30.10.2018

Mystické, fantazijní, snové, reálně podivné. Figurky a atmosféra jako kdyby vyskočily přímo z lynchovských pláten a sveřepě se otiskly na stránky této povídky. Rébus, jenž se honí hlavou ještě pár týdnů po přečtení. Labyrint podvědomí - halucinace, vězení tíživé, bludné reality, komoda zlých snů s hmatatelnými, nevysvětlitelnými obrysy. Plusem celé knihovnické anabáze budiž dominantní "noir" ilustrace, které ještě více přiživují a zamotávají už tak symboly a taji nasycený, nejednoznačný příběh.

26 12.04.2015

Otevřené, osobité, bezostyšně osobní, zištně upřímné, bez opájení, bez škatulat, od srdce. Vydobyté výšiny jít si za svým, svou vlastní cestou, nehledě na diktát davu. Při četbě memoárů se Brandovo já rozprostře do zcela nových dimenzí. Díky myšlenkám a vzpomínkám se k němu de facto dostanete ještě mnohem blíž. Jeho vyprávění podlehnete stejně jako jeho filmům a charismatu. Pro Brandovy fanoušky povinná četba. Jen vy a Marlonovými ústy portrétovaná odhalení z truhlice niterné geniality, šmátrající nejen po dobrém světle, v šatníku filmové iluze a zákoutích života. Nechte se přenést, imaginárně se posadit do křesla naproti němu, stát se pomyslnými hosty v pokoji myšlenek, posluchači toulek bohatého, nepromarněného žití mistrovského výtržníka, svého druhu rebela. Vždyť on zaneseno měl už ve svém příjmení, že je značkový, a tak se dobrovolně stavím do fronty, dámskou volenkou prosím o vzorec posledního tanga mužného kmotra v přístavu Desir(é)e dřív, než nastane vzpoura, štvanice či apokalypsa.

26 11.01.2015

Mramorový sochař - stavitel mravenčivých niter, především u dívky s pampeliškovým vlasem. S tváří zasněné, nedostižné, atraktivně jinotajné, krásně smutné Monicy. V labyrintu citů, "čtyřlístku" bez štěstí, citů rozkolísaných, tápajících, těkavých. Komplikovaně usmýkaných mraveništi moderní doby.

25 09.06.2021

"Český Quinn Anthony." Z Hradce na Florenc, i do hor. Zemitý bonviván, "krev a mlíko" fanfarón. S hlasem, co se uměl smát, jako zvon. Bytelně zavěšeným nejen v americkém Bytě, který nebylo možno přeslechnout.

25 24.08.2020

Jen pro vaše oči. Leporelo póz. Herecký Olymp. Vybraný ročník múz, země cikád a oliv.

25 19.08.2020

Na jedno, jak se básnívá, jak je známo. "Ptáčátka - štamprlátka" pod stolem, pod společnou střechou. I se starou známou, jako lidstvo samo. Ano, "dámou" kocovinou.

25 17.04.2020

Lehce voní letní kytička, čerstvá rosa na/v ní. Těžce celý, zamlžený podzimní pugét. Chuť pozdně podávaného čaje.

25 15.04.2020

Do modravé tmy nebe, pavučinek z nitek snů, položeni. Pod "napudrovaným" sluncem noci, melancholickým princem oblohy... Poezie fantazií k rozjímání. "Svoji" malí tuláci k levandulovému usínání.

25 09.02.2020