Andrsen komentáře u knih
Knihu jsem četla poprvé ve 14 letech a čerpala z ní mnoho následujících let - zejména mi ukázala úctu a obdiv k hodnotám, které stály aktérům knihy za to položit za ně život, v protikladu k postavám jako byl třeba Nero... Petronius Arbiter mi od těch dob stále někde v hlavě připomíná, že zastává-li člověk nějaké hodnoty a věří v ně, není potřeba stát na stupních vítězů, a přesto se morálním vítězem stane. Letos je mi 49 - a knihu si opět kupuji domů a po těch dlouhých letech si ji opět přečtu, protože je to pro mne - i s odstupem tolika let - jedna z TOP knih mého života... Letos ji nabídnu dceři...
Přečetla jsem toho už hodně, skvělá díla i ta méně hodnotná. Pohled na přečtené knihy je ovlivněn obdobím našeho zivota, ve kterém je čteme. A tato kniha bude jednou z těch, na kterou nezapomenu. A kterou chci vlastnit, hladit její vazbu a při pohledu na polici s ní si uvědomit, kolik podob má život a smrt a historie a budoucnost a láska a nenávist. Tuhle knihu si přečtěte. Nebudu hodnotit, zda byla nejlepší,nebo byla modrá a já jsem čekala spíše inkoustovou.... Tahle kniha si prostě zaslouží vaše myšlenky, zaslouží si bydlet ve vašem srdci. Bude to jedna z těch, které ve vás chvíli zůstanou.
I když to není literarní dílo století, tuhle knihu jsem četla snad 10x. Od dob studií na VŠ až po dnešní léta ( matka puberťačky) se k ní vracím. V podstatě obyčejné životy party mediků a jejich další životní cesty, přitom ale výborná psychologická sonda do nadějí, snů, priorit a zvolených životních cest. Pokaždé si z této knihy něco vezmu. Moc doporučuji ( moje srdcovka).
Já jsem přečetla knížku jedním dechem, a po přečtení poslední stránky jsem jen zůstala zticha. Už dlouho jsem nečetla tak "plný" příběh, nesetkala se s tak dokonalým popisem lásky, už dlouho mě žádná kniha tak niterně neoslovila. Klobouk dolů, zesnulá paní spisovatelko. Za mne poklona největší.
Knihu jsem dostala jako pozornost od zástupce obchodního partnera, a tak jsem neměla v podstatě žádné očekávání. Je to lehký žánr, ale s velkou poklonou vyzvedávám její humor, nadsázku a vtip. I když jsem měla náladu pod psa a nebylo daleko k slzám, i v takové chvíli me knížka rozesmála.... a to přece není málo, právě naopak. Čtivé, dobře napsané, plné suchého humoru, který mám ráda. Trochu mě mrzelo, že vlastně nevím, jak rodinka na Kostce dopadla, ale snad to napraví pokračování. Já bych si dala říct :-)