Andyyy komentáře u knih

Že by mě kniha pobavila, to se říct nedá. Nedokázala jsem se na ni ani pořádně soustředit a pořád ji odkládala. Možná mi chybí ještě pár let nebo něco mezi nohama na to, aby mi kniha dala něco víc než pár zajímavých historek, které si pánové vyprávěli.

1 17.12.2018

Úvodní kapitola popisující selekci v Osvětimi mi přišla až přehnaně citově zabarvená a vzbudila ve mě obavu, že se celá kniha ponese ve snaze rozbrečet čtenáře na každé stránce. Po seznámení s rodinou a prostředím, kde Viola vyrůstala, se ale pohled změní a úvod do toho zapadá. I po všem zlém, co se přihodilo Viole a lidem, se kterými se setkala a zprostředkovala tak i jejich příběh, mi nakonec přišlo horší, jak se lidé k propuštěným (nebo uprchlým) vězňům chovali po skončení války. Z dnešního pohledu už se těžko věří tomu, že většina považovala zážitky z táborů za výmysly vězňů a nadále zůstávali ve své lhostejnosti nebo i bezdůvodné nenávisti. Díky tomu že je čtenář s hlavní hrdinkou již od dětství a díky velice procítěnému zpracování kniha nezapadne (alespoň pro mě) mezi ostatní vzpomínková díla z období války.

1 08.03.2018

Ne, romantismus v jakékoliv formě zřejmě není období pro mě. Když čtenáře hlavní hrdina nezaujme vůbec ničím, není to dobrý začátek. Všechny postavy jen nekonečně rozebírají vlastní pocity a problémy, které jsou podle nich ty nejhorší mezi všemi a nikdo se nemá hůře. To není ani dobré pokračování. Dvě hvězdičky jsou za hlavní myšlenku a za vývoj netvorových pohnutek, který ukazuje, co s někým dokáže udělat lhostejnost a ústrky ostatních. Jsem ráda, že jsem se do knihy pustila, ale jsem i ráda, že už to mám za sebou.

2 31.07.2017

Knize rozhodně nelze upřít značnou literární kvalitu a schopnosti autora napsat tak silný příběh. Jednu hvězdičku ale musím strhnout spíše za můj pocit. Místy se mi dělalo nevolno z toho, co dokáže hamižnost jednoho člověka a knihu už nejspíš nikdy neotevřu.

2 27.06.2017

Pokud by kniha byla vydaná jako seznámení s českými stopami v Sarajevu, tak by to ještě bylo přijatelné. Ale název je velice zavádějící a s obsahem má pramálo společného. Náplní knihy je převážně autorův výlet do Srbska za českými jmény. Aby se nějakým způsobem došlo k Františku Ferdinandovi, jsou používány úryvky z knihy Vzpomínky na Bosnu od českého četníka Františka Valouška. Atentátu a Gavrilo Principovi je věnováno jen poměrně málo prostoru. Díky roku vydání mám trošku pocit, že název Tak nám zabili Ferdinanda byl použit jen proto, aby knihu udělal atraktivnější a prodávanější, když už vyšla v roce 100. výročí atentátu.

Nicméně informace o Češích a v Srbsku a jejich vlivu na tamní život za dob rakouské monarchie jsou zajímavé a poměrně i překvapivé (vzhledem k tomu, kolik Čechů tam žilo a pracovalo) a jsou podané jednoduchou a čtivou formou. Kdyby se knížka věnovala jen tomu a nesnažila se mermomocí naroubovat k sarajevskému atentátu, výsledek by byl pravděpodobně mnohem lepší.

1 20.04.2017