AnetK komentáře u knih
Neplánovala jsem komentovat, protože všechno už je popsáno dole, ale nedávno jsem zažila rozhovor, o který se musím podělit.
XY: Anet, ty si četla padesát odstínů, že jo?
Já: Jo, no a?
XY: Marťa si to teď koupila a začala číst.
Já: A baví jí to?
XY: No to nevím. Čte jenom scény, kde si to spolu rozdávaj.
Došla mi slova... Vypovídá to dost o povaze této knihy?
Všichni se učíme o Holokaustu. O studentu Janu Opletalu. Kdo však ví o teroru, jenž nastal v pobaltí? Druhou světovou válku jsme probírali před pár měsíci (jsem ve druhém ročníku na SŠ) a o tomto tam nebyla jediná věta. Jen rychlá zmínka o okupaci Norska, Dánska, Belgie. Pobaltské státy tehdy tvrdě doplatily na sovětskou politiku a ani teď více než 60 let poté se o tom nemluví.
Jinak příběh je psán velmi realisticky, znázorňuje bolestnou naději a víru v lepší zítřky. Z Linina pohledu vyplývá, jak neočekávané tehdy zásahy NKVD byly a jak kruté zacházení byli lidé z "podřízených" ras/národů nuceni snášet.
Nejvtipnější historická romance, jakou jsem kdy četla.
První se nic moc neděje a poté vám záhy dojde zbytek příběhu. Jinak autorka příšerně tlačí na pilu...
Slátanina naprosto nelogických situací, která vyústila v předpokládaný konec.
Autorka by se mohla pustit do psaní scénářů pornofilmů, úroveň jejich zápletek se dá směle porovnávat s tímto příběhem. Každopádně pokračovat v kariéře spisovatelky bych nedoporučovala.
Prožívám hluboké zklamání, protože Zoner Press se očividně nechystá vydat další díly. A aby to už tak nebylo dost špatný, autorka je běloruska, což zabíjí jakoukoliv šanci na čtení knihy v originále.
I když je to pro mě trochu nezvyklý žánr, tak je to opravdu krásný příběh, který dojme, tolik nepodobný dnes hojně vydávaným kýčovitým románům.
Představte si, že vás honí banda zombíků. Určitě se nezastavíte na místě a nebudete přemýšlet nad dokonalostí svého společníka.
Tato a podobné scény mi po celou knihu lezly na nervy. Dobrý nápad byl zabit hloupostí hlavních postav.