Angel_Castiel komentáře u knih

Korán je tady 16. nejhůře hodnocená kniha a má horší hodnocení než veledíla jako Základy mužského šovinismu, Padesát odstínů šedi, Satanská bible nebo Viewegh. Pozoruhodné. Ale když si člověk prokliká profily, které daly »odpad«, zjevně se jedná o účelově založené profily. Asi další způsob, jak hrdinně bránit Evropu před hordami muslimů. Korán a islám jsou důležité a hodnotné součásti lidské kultury, i když s řadou prvků je možné (a dobré) nesouhlasit a podrobovat je kritice (a tím nemyslím vyřvávání po náměstích a polévání modliteben prasečí krví).

59 31.01.2016

Krásná, magická a hluboká kniha. Její poetický a mystický styl se mi hodně líbil. Kdo má rád Junga a navazující proudy, příběhy, archetypy atp., tomu kniha určitě sedne. Podle mě není (čistě) pro ženy, spíše pro určitý druh lidí.

22 20.12.2014

Psychologické procesy byly popsány tak působivě, až jsem je téměř fyzicky zakoušel sám na sobě (a to jsem knihu četl v létě na zahradě, kdybych ji četl o temném zimním večeru, asi bych se zhroutil). Při čtení se člověk opravdu cítí jako Raskonikov ve své miniaturní komůrce a s nezměrnými běsy v nitru. Nejpůsobivější postava knihy je pro mě ale Soňa.

14 17.01.2015

Kytici mám rád od mala, jsem rád, že si Erben dal tu práci a posbíral ji. Z básní jsem vždy cítil silnou atmosféru a konkrétně třeba Vodník na mě opravdu zapůsobil (do té doby jsem znal vodníky pouze jako sympatické kreslené postavičky, které na dně rybníka kouří dýmku a jezdí na sumcích). Musím přiznat, že vzhledem k mé náklonnosti ke hřbitovům mi byl vždy velmi sympatický mrtvý voják ze Svatební košile:

„Ach pro Boha! tu kostel snad?“
,To není kostel, to je hrad.´

„Ten hřbitov – a těch křížů řad?“
,To nejsou kříže, to můj sad.´

Krásné :)

13 16.07.2015

Tuhle knížku jsem si zcela náhodně půjčil ve školní knihovně kvůli krásnému starému obalu, aniž bych o ní nebo o autorovi cokoliv věděl. Takže jsem byl velmi příjemně překvapen. Je to psáno krásným jazykem a z každého řádku je cítit, že měl autor Šumavu opravdu rád.

13 12.01.2015

Jaroslav Kmenta jde do hlubin Babišovy minulosti a ukazuje stíny, souvislosti a praktiky, které jsou s jeho minulostí a s jeho vzestupem spojené. A také to, co se dá při pozorování Andreje Babiše snadno vytušit – většinou z Babiše vidíme jen fasádu. Problém je, že udržovat fasádu a masku vyžaduje energii, ani Babiš se nedokáže přetvařovat za všech okolností a v nepříjemných situacích poodhaluje pravou tvář. Zajímavé, že někdo s tak pochybnou minulostí a patologickou osobností dokáže získat tak vysokou a stabilní voličskou podporu.

11 22.05.2018

Ne že by tam nebyly části, které znějí hezky, smysluplné nápady a kritika, která je víceméně oprávněná, ale je jasné, že to není Babišovo autentické dílo, ale jen další marketingový produkt ANO. Navíc politický a společenský vývoj v České republice má podle mě daleko k pravým důvodům, proč Babiš oficiálně vstoupil do politiky (ve které se samozřejmě pohyboval už dávno předtím, přestože se v předmluvě snaží prezentovat jako politikou nezkažený člověk, který s politiky přišel do kontaktu až se založením ANO).

Na druhou stranu – úspěch Babiše ukazuje frustraci lidí z ohraného boje levice vs pravice a bolestný nedostatek dlouhodobých vizí, což by v konečném důsledku mohlo mít pozitivní a očišťující efekt.

11 21.05.2018

Nic proti kritice islámu, ale i kritika islámu by měla mít nějakou úroveň. Když to porovnám s jinými kritikami, které jdou do hloubky, nabízejí cesty ke konstruktivní kritice a nové náhledy na problematiku, tak nelze nad texty a proslovy Martina Konvičky než mávnou rukou.

Hloupá a zbytečná kniha.

Čas od času si Malého Prince přečtu, pro zachování duševního zdraví.

10 29.11.2014

Přestože nejsem křesťan, podobné knihy mi vždy přišly moc hezké a obohacující.

9 09.01.2015

Během čtení jsem si několikrát vzpomněl na Zápisky z Mrtvého domu. Dostojevského psychologické postřehy ze sibiřské věznice mi v mnoha ohledech přišly velmi podobné těm Franklovým. Ve filosofických a existenciálních rovinách, ale i v drobnostech, v popisech, jak vězni prožívají život ve vězeňském táboru, jak se snaží najít svobodu a smysl i v tak těžkých a prakticky nepředstavitelných podmínkách. Koneckonců asi není nic tak zvláštního na tom, že se lidé v extrémních situacích chovají do velké míry shodně a prožitky jsou univerzální, bez ohledu na časové nebo geografické rozdíly.

8 29.05.2018

Komplexní a zároveň čtivá kniha o islámu, ideální pro základní přehled. Také bych rád zareagoval na komentář kiddlinky. Pochybuji, že je možné zachovat absolutní objektivitu, vždy člověk musí zvolit přístup a nějak téma uchopit. Přijde mi spíše chvályhodné, že to autor otevřeně přiznává. Antiislamisté k islámu přistupují mnohem tendenčněji, ale ještě se tváří jako jediní objektivní a pravdiví.

8 24.01.2016

»Člověk porozumí druhému pouze natolik, nakolik zakusil sám totéž. Být sám analyzován neznamená nic jiného než být otevřen celé lidské zkušenosti, která zahrnuje dobré i špatné, vše.«

Líbí se mi Frommovo pojetí psychoanalýzy, kdy psycholog pacienta nezkoumá, ale snaží se do něj vcítit natolik, aby prožíval jeho zkušenost jako svou vlastní.

8 13.02.2015

Knihu máme v domácí knihovničce. Pročítám ji od dětství, pravděpodobně to bylo moje první setkání s ruskou literaturou. Někdy se musím podívat do Petrohradu.

8 17.01.2015

Myslel jsem si, že by se mi kniha mohla líbit, ale ta kniha je poděs. Přečetl jsem pár prvních stránek a poté jen listoval a kontroloval, jestli je kniha tak špatná po celou dobu. Ano, je.

8 12.01.2015

Nedávno jsem četl, že guru, který tuto knihu napsal, se poněkud zvrhl, ale ta kniha mi přesto přijde dobrá. Cvičení jsou detailně popsána a nakreslena, takže člověk přesně ví, co dělat. Navíc je kniha komplexní a plynule přechází od lehkých a jednoduchých cviků k těm složitějším a náročnějším. Doporučuji držet se tempa, které předkládá kniha. Ve své aroganci jsem začal složitými cviky, takže jsem se pak musel rozmotat a kajícně nalistovat první kapitolu.

8 28.11.2014

Temně mystická a dekadentní exkurze do beznaděje. Knihu jsem zvládl dočíst asi až na třetí nebo čtvrtý pokus, ale jsem rád, že jsem ji přečetl. Je obohacující, sice poměrně svérázným způsobem, ale přesto obohacující.

7 20.12.2015

Příjemné čtení. Ke knize jsem se dostal skrze školní povinnou četbu, tím si vysvětluji nízké hodnocení ostatních a zařazení knihy do modré zóny.

7 17.01.2015

Bývá zajímavé, když filosofové a filosofky píší vedle filosofických textů také romány, povídky nebo poezii, dodává to jejich dílu jako celku nový rozměr. Román Mandaríni je zajímavé čtení z prostředí francouzských levicových intelektuálů v poválečné Francii (tedy z prostředí, které Simone de Beauvoir důvěrně znala). Během války lidé toužebně hleděli na období po válce jako na zlatý věk, kdy se vše vrátí do idylických předválečných kolejí. To se ale v žádné rovině života nestalo. Minulost nejde vrátit. Sny, že vše bude jako dříve, přináší pouze zklamání a rozčarování.

5 02.12.2016