Ania_x komentáře u knih

Příběh, jenž vás rozdrtí svou něhou.

3 13.01.2017

Ano. Ano. Ano. Tento díl je vše, co jsem od této trilogie žádala. Bezpochyby nejlepší díl. Po přečtení této knihy se mi nechtělo loučit dokonce ani s hlavní hrdinkou Juliette, která mi v předchozích dílech do oka zrovna nepadla. Je až vzteku, že spoustu postav jsem si oblíbila až v posledním díle. Nečekala bych, že se mi bude tento Roztříštěný svět tak těžce opouštět.

2 29.10.2016

Prostě ne.

1 28.10.2016

Pro začátek bych ráda upozornila, že mezi prvním a tímto dílem vyšla ještě novela o Warnerovi - Destroy me, která do češtiny přeložena nebyla. Sama jsem se o její existenci dozvěděla teprve po přečtení knihy, a číst ji tedy budu teprve zpětně. Můj názor bude tedy tou novelou neovlivněný a také bude obsahovat SPOILERY.
Posledních pár stran prvního dílu ve mně rozproudilo zvědovost a naději, že díl druhý bude opravdu stát za to. První čtvrtina knihy byla k nesnesení. Celé se to točilo okolo těch samých myšlenek; Nejsem nebezpečná. Adam. Jsem nebezpečná. Adam. Jsem zrůda. Adam. Adam. Adam... Pak konečně Juliette někdo objasnil situaci. A nebyl to nikdo jiný než můj nejoblíbenější hrdina z této knihy Kenji, který na ni vykřičel všechno, co jsem jí chtěla říct sama. Kenji, děkuju. Juiette konečně pochopila, že pro dobro všech bude nejlepší, když začne spolupracovat. Konečně. O několik stran později mě kniha začala bavit o dost více. Byť jsem stále Warnera považovala za bezpáteřního a bez srdce, rozhovory, které s ním Juliette vedla, byly mnohem zajímavější než její stýskání si po Adamovi.
Když vyjmete z příběhu to fňukání Juliette a Adama ( v těch momentech jsem je oba chtěla tou knihou praštit po hlavě), tak je děj vlastně dost povedený. Dokonce je lepší než v prvním díle. Na další díl jsem rozhodně zvědavá.
Ke konci bych ještě jednou ráda vyzvihla postavu Kenjiho, který jako jediný svým humorem rozjasňuje tento příběh.

2 28.10.2016

Tato kniha si mě hned na začátku získala krásnými metaforami a slovními spojeními. Autorka dokázala v jedné větě použít slova, která k sobě na první pohled úplně nepatří, nakonec z nich však vznikl neobyčejný celek. A právě tohle je na celé knize z mého pohledu to nejcennější.
Hlavní hrdinka Juliette mi byla sympatická, byť mě chvílemi vytáčela. Adama jsem si také oblíbila. Dohromady mě však ke konci knihy už začali vytáčet. Warnera ráda nemám. Dle mého názoru to je jen zakomplexovaný jedinec, co se honí za mocí a Juliette. Snad jsem si ještě docela oblíbila Kenjiho, ale nevím jistě, co si o něm mám myslet.
Co mi na knize vadí, jsou krátké kapitoly. Kvůli nim jsem knihu neustále odkládala a nečetla ji souvisle.
Ačkoliv mě kniha do děje úplně nevtáhla, připadá mi zajímavý a jsem zvědavá, co bude dál. Rozhodně mám tedy vplánu přečíst další díly.

3 27.10.2016

Příběh je pěkný. Nenadchne, neurazí.
Ačkoliv mám narnijské příběhy ráda, neskutečně mi vadí střídání hlavních hrdinů. Jsem čtenář, co se k hlavním postavám, jsou-li sympatické, upne a nechce je pustit, především pokud jde o knižní série. Lucinku, Edmunda, Zuzanu a Petra jsem si oblíbila, ale v tomhle díle už (a opět) nepotkáme žádného z nich. Místo toho tu máme Eustace a Jill, při čemž mi sympatický nebyl ani jeden z nich. Byla bych mnohem raději, kdyby se celá knižní série motala pouze okolo oné ikonické čtveřice sourozenců.
Jsem si však jistá, že tohle ne tak milé hodnocení je z části i má vina. Kdybych byla bývala četla tuto knihu a vůbec celou sérii jako dítě, zřejmě bych si ji oblíbila více. Co už.

Už je to nějaký ten den, co jsem dočetla tuto knihu a s ní i celou trilogii. Doteď vlastně úplně nevím, co si mám o posledním dílu myslet. Jsem z něj rozpolcená. Zničil mě. Ohromil mě. Od chvíle, co jsem knihu dočetla, mě trápí myšlenka, že mohla být napsána jinak. Milosrdněji. Ale takové války nejsou.
Hunger games jsou jako jízda po emocionální horské dráze. Málokdy jste nahoře, a pokud ano, pak vás čeká prudký sešup dolů. Miluji to. Tento díl není jiný, ba naopak všechny pocity se násobí a vše je o poznání silnější.
Při čtení jsem prožívala takovou tu čtenářskou schizofrenii, kdy půlka vašeho já chce knihu dočíst co nejdříve a znát celý příběh, a ta druhá touží po tom, abyste knihu mohli číst navěky. Vůbec se mi s Katniss, Peetou, Hurikánem, Haymitchem, Cetkie a s ostatními loučit nechce.

5 26.10.2016

Během čtení první poloviny knihy mi došlo, že tato trilogie je vlastně něco na způsob 1984 pro teenagery. Následující část bude obsahovat SPOILERY.
Rozhodně jsem nečekala, že do arény smrti se podíváme znovu. Bohužel to pro mě bylo spíše zklamání. Už jsem nebyla tolik natěšená, jaký probůbec budou mít tyto Hladové hry, byť se od předchozích pochopitelně lišily. Doufala jsem v revoluci. Čekala jsem, že vražedná pomsta bude mířená na Kapitol, ono to však bylo úplně naopak. Vypadá to, že na vzpoury ze stran splátců a krajů si budu muset počkat až do třetího dílu. Snad.
Milým překvapením pro mě byly nové postavy, a to především Finnick. Je to hrdina,ke kterému se člověk musí pročíst.
Úloha druhých dílů v trilogiích je těžká. Musí udržet laťku, kterou nastavil první díl, ale přitom ji nesmí vyzvednout příliš vysoko, protože mají za úkol až díly třetí. Ačkoliv mě Aréna smrti bavila o poznání více, i tomuto dílu dávám plný počet hvězd a jdu vstříc finální části příběhu ze světa zkaženého Panemu.

2 21.10.2016

Kniha, co vás pohltí. Když se začtete, zapomínáte na sebe, své každodennosti a na prosté potřeby jako je spánek. Vlastně se musíte přemlouvat k tomu, abyste knihu odložili a dopřáli si pár hodin odpočinku. Celých pět kapitol se nutíte knihu pro dnešek zavřít, a když se k tomu konečně odpodláte, zjistíte, že je vaše krev příliš zaplavená adrenalinem, a že bez dalších pár kapitol stejně neusnete. Toliko k atmosféře knihy,
Co se hlavních hrdinů týče, nemám výtky. Peeta je sympaťák a libílo se mi, že Katniss narozdíl od většiny dívčích hrdinek svá rozhodnutí zakládá spíše na rozumu než na citech. Jsou napsáni uvěřitelně, dýchají. Routu jsem si též oblíbila hned na začátku. Z Haymitche jsem měla smíšené dojmy, ale věřila jsem, že je k vítězství dovede. Předpokládám, že v dalších dílech poznáme více i Hurikána, na což se těším. Jen doufám, že nenastane ten klasický milenecký trojúhelník, nebo že aspoň nebude tolik kýčovitý.
Děj je příšerný po morální stránce, úplně z něj mrazí. Napsán je však bezchybně.
A teď mě omluvte, jdu se nadále utápět v Katnissině světě, tentokrátev podání druhého dílu - Vražedná pomsta.

8 19.10.2016

Díky této knize jsem narazila na další výjimku potvrzující pravidlo o tom, že knihy jsou vždy lepší než filmy. Ačkoliv se příběh jednoduše četl, když si člověk zvykl na to, že je psán jen v dopisech, e-mailech a vzkazích, přišel mi zbytečně zdlouhavý. Vždyť už díky anotaci a řečnické otázce na zadní straně přebalu je jasné, jak příběh skončí, proč to tedy protahovat. Tím nenarážím na počet stran, ale na věk hlavních hrdinů na konci příběhu. I z morálního hlediska mi byl bližší film, kde sice dojde také k řadě ne úplně ideálních situací, ale je to vše podáno s humorem a ne v takovém množství.
Z knihy si tedy odnáším pár informací a dojmů, které budu brát v úvahu při příštím sledování filmu, ovšem ke knize už se nevrátím. To ale neznamená, že knihu nedoporučuji. Příběh Rosie a Alexe mám pořáT ráda, jen jsem měla vysoká očekávání.

18.10.2016

Přestože jsem knihu přečetla během jednoho dne, byla pro mě velkým zklamáním. Snad poprvé jsem zůstala vzhůru do noci, abych knihu dokončila, ne protože bych se nemohla dočkat rozuzlení příběhu, ale naopak protože jsem se jí už další den zabývat nechtěla. Všechny postavy mi přišli neosobní a nesympatické (snad až na samotného vypravěče tohoto příběhu; Nicka). Jakékoliv emoce a pocity mezi hrdiny mi připadaly beztvaré a prázdné. Jediné, co mě opravdu dostalo, byl závěr knihy, snad se tomu stalo proto, že už jsem od příběhu nic nečekala.
Bohužel, tuhle klasiku už do ruky nevezmu.

13.09.2016

Ohledně toho dílu mám tolik myšlenek a pocitů, že ani nevím, kde začít! I přes fakt, že kniha má více než 600 stran, se nikdy nedostane do bodu, kdy by příběh stál. Pravděpodobně za to vděčíme velkému množství hlavních postav, jejichž chování, rozhodnutí a pocity sledujeme. Nová hrdinka Cress, která se připojila do měsíční party, mi byla sympatická již od samého začátku. Připojuje se tedy k mým oblíbencům z této knižní série, mezi které již patřila Cinder, Iko, Kai a Thorne.
Příběh byl neuvěřitelně čtivý, což je ironicky pro nás, knižní fanynky, spíše ke škodě než k užitku. Díky krátké době, ve které jsme jistě všechny tento příběh přelouskaly, si na její pokračování počkáme o to déle, než kdybychom si jeho čtení vychutnávaly třeba po dobu měsíce. Nezbývá než dodat, že dalšího dílu se pochopitelně nemůžu dočkat, a že mi dělá obrovkou radost, že bude čítat ještě o 200 stránek více než tento díl.

3 09.09.2016

S dalším dílem Měsíčních kronik přicházejí i nové postavy; Scarlet a Vlk. Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, tato nová dvojice mi nebyla ani zdaleka tak sympatická jako Cinder a Kai z první knihy. I díky tomu mě potěšilo, že dále následujeme i naši měsíční mechaničku Cinder a také jejího nového spojence Thorneho. Právě kapitán Thorne je ten typ sebstředného egoistického chlapíka, kterého si prostě zamilujete, a jeho humor je bezkonkurenční. Druhá polovina knihy se mi líbila mnohem více než její začátek a naprosto mě navnadila na následující díl; Cress, kterému jsem vyšla vstříc tehož večera, co jsem dočetla tento díl.

1 09.09.2016

Zpočátku jsem byla z této knihy trochu zděšená; hlavní hrdinka žije v budoucnosti, je kyborg, její nejlepší kamarádka je android a to, že lidé žijí na Měsíci, je přece dávno známá věc. Po pár desítkách stránek jsem se ovšem do knihy naprosto ponořila a přečetla ji během jediného dne. Marissa Meyer se zkrátka zjevně chytila myšlenky, že už se nedá napsat nic, co by již někdo nenapsal, a rozhodla se ji obrátit ve svůj prospěch. A tak se ujala pohádkových princezen a udělala z nich pořádné dívčí hrdinky, které rozhodně nemají v plánu jenom čekat na svého prince. Tuto knihu a stejně tak další díly Měsíčních kronik můžu jenom doporučit.

4 09.09.2016

K přečtení knihy jsem se odhodlávala dlouho, až to nakonec dopadlo tak, že jsem nejprve viděla film. Dvakrát. Dva dny za sebou. Díky tomu mi došlo, že film je sice krásný, ale já toho ze světa Louisy a Willa zkrátka pořebuji víc; potřebuji knihu. A tak jsem hned druhý den opouštěla knihkupectví s novou láskou v knižní podobě.
Příběh jsem začala číst hned po cestě z knihkupectví, a to doslova. Fakt, že jsem věděla, jak bude celý příběh plynout, mi ani trochu nepřekážel v tom, abych se následující den a půl nevěnovala téměř ničemu jinému než této knize.
Než jsem tě poznala je zkrátka hořkosladký knižní dezert, který vaše srdce probudí k životu.

11 09.09.2016