Ann.e komentáře u knih
Příběh je to prostě nádherný. Překvapilo mě, kolik se toho za dvě stě stránek může stát, jak barvitě může být vystižena krajina i postavy samotné. Nejvíce mě dojala Edmundova proměna a ocenila jsem i krásné vztahy (především ten Aslanův k Lucince a Zuzaně).
Moje oblíbená série je u konce. Emilie, Konstancie, Charlotte a Élisabeth mě provázely mými léty (prázdninovými). Miluji takovéto romány - trocha historie, detektivní zápletky, romantiky a zajímavých postav. Zapomenutá závěť je přesně tím ukončením, které si série zaslouží - nadějné.
Přiznám se, že je to moje první kniha od Kundery. A chystám se na další. Nemám vlastně ani moc slov k tomu, jak dobře napsané to je. Autor má velký přehled, píše srozumitelně. Koupě opravdu nelituji. :)
Trochu jiná křížová cesta, ale zasáhla mě dost. Kolik toho Ježíš pro nás vytrpěl a jak nás to může proměnit - to je poselství této knihy.
Moc na poezii nejsem, je pro mě těžké vůbec pochopit, co tím chtěl básník říci. Ale tohle bylo přesně to, co jsem potřebovala. Básně jsou vlastně prosté, ale mají v sobě tolik vřelosti a nostalgie. Budu se k Mamince rozhodně vracet. A sáhnu určitě i po dalších Seifertových dílech.
Tohle bylo úžasné čtení - nejenom o Božím zázraku Vánoc, ale o současné společnosti, tolik myšlenek se vztahovalo k filosofii i sociologii (třeba pojetí rodiny a její současná krize)...
Byla to moje první kniha od Tomáše Halíka a už teď se těším na další.
Krásná kniha o Božím odpuštění, milosrdenství, kdy se člověk dostane z toho nejhoršího k tomu nejlepšímu. Příběh měl až hojivý účinek, brala jsem některé věty jako balzám na duši. :) Prostě křesťanský román, jak má být! :)
Petr a Lucie je dílem, které má místo v klasice místo jisté. Jazyk a myšlenky autora - úžasné. Bohužel mi ale vadila postava Lucie, její přístup. To, že Petrovi otevřela oči, není špatně, spíš mi např. vadilo, že jí a její mamince připadalo normální vyrábět zbraně, kterými zabíjení vlastně podporují (anebo ukončují, toť otázka). Nicméně to, že jí ani nenapadlo se nad tím zamyslet...
Příběh ale ve mně mnoho zanechal a samotná láska Petra a Lucie je nádherná :)
Tohle bylo hodně zvláštní... Mersault je pro mě zatím nepochopitelným člověkem. Jak píše Vendula39, měla hlavní postava hodně přátel, byl u nich i oblíbený. Každopádně to je mnohovrstevnatý román, každý detail má svůj význam a budu se k nim ještě vracet. Některé scény (pozorování ulice mi padly do noty), většina ale ne, celkově mě přístup hlavního hrdiny vadil, což ale není kritika spisovatelské umu autora.
Mnoho příhod mě bavilo (např. když Péťa opravil chyby v dopise pana Svobody), jazykově vlastně dokonalé (protože autor ví, co dělá) a obrovská poklona panu Poláčkovi, že něco takového dokázal napsat za války, když v podstatě čekal na transport.
Druhá část ve snech mi připadala jako fajn osvěžení, ale po pár desítkách stran už jsem si přála návrat do reality. :)
Dechberoucí a krásné, jedna z knížek, kterou bych každému doporučila.
Moc krásný příběh, hořkosladký, sladkobolný.
Je úžasné, jak autor dokáže vytvořit prostředí a postavy pomocí složitých souvětí a metafor.
Určitě jedna z nejzajímavějších knih, co jsem kdy četla.
Příběh je krásně napsaný, smrt jako vypravěčka je velmi originální a samotná Liesel je kouzelná. Líbilo se mi, jak se Liesel pročítala knížkami a jak měla velmi krásná přátelství.
Obrovské plus za to, jak bylo vše popisováno - metafory, přirovnání...