anna7042 komentáře u knih
Přečteno už před mnoha lety. Tenkrát to byla kniha mezi spoustou dalších stejně i více kvalitních. Máme v podvědomí, že většina dnešní literatury je v podstatě líbivý brak? Já když mohu srovnávat, ten dojem mám. Proto je asi in vysoké hodnocení, které mně nepřipadá moc důvěryhodné. Kniha Jako zabít ptáčka se u mně řadila mezi Medojedky, Na ostří nože. Něžná je noc a spoustu dalších, které měly osobitý styl a pero. Takže by mně osobně připadlo být pozérní, kdybych dala čtyři* či pět*. Dávám tři* a nepřipadám si jako barbar. Mám za sebou lepší.
Dekadentní nuda, hrdina je jako povaleči na Piccadilly v šedesátých, které nakonec květinové úlety přestali bavit. Umyli se, ostříhali, slušně se oblékli a stali se těmi, které v těchto telecích letech nenáviděli. Právníky, lékaři atd.
Kniha se mě moc líbila. Byla i napínavá, čtivá a něco jsem se dozvěděla o modrých lidech.
No musím napsat, že první díly byly nejlepší. Více se generace točily, teď hodně časově zpomalily. Sice se už nemusím vracet na konec předchozího dílu, na druhé straně se to už moc dějově táhne. Vzhledem, že dříve autorka psala i dva díly ročně a hodně zpomalila, tak sebou by měla hodit. Někde jsem četla, že bude psát až do současnosti. Toho se zřejmě tímhle šnečím tempem už nedočkám.
K tomuhle souboru povídek mě zlákalo, že jde o povídky různých autorek. Rozhodně to nebyla Martina Cole, od níž jsem si kdysi koupila Hanebnou krásku a přestože dávám šanci každé knize, tuhle jsem vzdala téměř na začátku pro její vulgární pero. Ale některé povídky se hodně dobře četly, např, Krasavec, jiné byly slabší a některou jsem musela přeskočit. Ale v celku se dobře četly a ušla s nimi chvilka.
V mém životě už čteno třikrát, z toho docela nedávno a pro početnost stránek asi už naposledy. Nestíhám. Daphne du Maurier mám moc ráda pro její osobitný styl psaní a už v podzimu života jsem nenatrefila na podobný. Škoda. Vy mladší se možná dočkáte, i když nedoufám, takové autorky se už nerodí v téhle konzumní a komerční době.
Přesně tak, v téhle knize oceňuji nejen krásný příběh, moudré a střízlivé hrdinčino rozhodnutí na konci, ale hlavně její dialogy s Williamem. Doporučuji nečíst dokecaný Únik 2 jinou autorkou. Parazitování na cizím příběhu tvrdě neuznávám, ať se to týká Mrtvé a živé, Věčné Ambry apod. Pro mě prostě špatné zkušenosti.
Du Maurier je moje oblíbená autorka, tenhle román mám brožovaný ještě z dávné totality, stejně tak Mrtvá a Živá a Králův generál. Tyhle tři jsou moje nejlepší od ní a Dům na pobřeží jsem četla fakt hodněkrát. No už je to asi dlouho , zrovna teď jsem na ni dostala chuť.
Tak téhle knize říkám Moje každoroční.... Mám první vydání VIK, takže má jiný přebal. Ale obsah je luxusní a fakt ji za den přečtu každý rok. Pro romantiku, styl psaní a pro její akorátní počet stran. Kdyby byl příběh rozpatlaný na hodně stran, uškodilo by mu to. To víte, četla bych dál, ale už by to pak třeba nebylo každý rok. :-)
Takový zamilovaný polorodokaps, snad i brak, ale je to hodně odpočinkové a i čtivé. Kdysi jsem četla i Lásku v pralese a ta byla o fousek lepší. Sem tam se něco takového hodí vložit mezi ostatní čtivo.
Tenhle románek mám po mamince, ještě když byla mladá a spoustu jiných, protože měla o dost staršího bratra a ten jí je s nadšením kupoval. Takže něco na způsob Divošky Kim. Také jde o letní románek, kde dcery paní Veselé jedou i s věčně mladě se cítící babičkou na skromnou dovolenou k starému vědci. Jsou tam samozřejmě i mladí asistenti a tak dívky jedou v utajení jako mladí chlapci, aby badatele nerozptylovaly. Nevím, zda tohle bude ještě někdo někdy číst, ale neprozradím nic víc, jen to, že se nakonec vdala i babička. Já sama jsem tohle četla už před mnoha lety, ale pamatuji děj i po tolika letech a že se mě to líbilo. Takže trochu sentimentality a nostalgie hraje svou úlohu. Tak nějak. V téhle sešitové edici to zřejmě museli vydat na dva díly.
Přirozené a spontánní vyprávění o cestování. Z ženského pohledu živé, poutavé a vtipné a tak důvěrně napsané, že jsem měla sugestivní pocit, že cestuji s paní Sedlmayerovou společně.
Přečetla jsem celou ságu komplet a vzhledem, že autorka chce dojít až do současnosti, měla by sebou hodit. První díly vycházely dvakrát do roka, teď jeden tak za dva roky. První díly byly nejlepší a pěkně generačně skákaly. Od poloviny ságy se to hodně zpomalilo a děj se vleče. Téma první světové se plouží už v několika dílech, prvotní razantnější spád mě vyhovoval lépe. Ale je to skvělá sága, čtivá a podává kus anglické historie, kterou mám moc ráda.
Přečteno, několikrát za život. Moje srdcovka.