Anne Leyyd komentáře u knih
Velmi pěkná, odpočinková kniha. Ačkoliv její celkové vyznění působí trošku „románovitě“, autorce se povedlo poskládat jednotlivé části příběhu tak, že jsem si jako čtenářka dovedla představit, že by se něco podobného mohlo stát.
Co mě štvalo (a nevím, zda za to vinit samotnou autorku nebo český překlad), tak použití některých výrazů, které mi opravdu vadily, protože zničily celkový hezký dojem z dané scény - ale to je v podstatě detail.
Jeden plus jedna je pěkná odpočinková kniha, která vás chytí a do konce nepustí. 4 zasloužené hvězdy.
Nevím, co přesně jsem od této Zusakovy prvotiny čekala, rozhodně ne nic závratného, ale i tak jsem byla zklamaná. Poněkud nemastný, neslaný příběh s občasnými záchvěvy mouder. Pasáže popisující sny mě svou nelogičností a někdy vyloženě hulvátstvím opravdu zklamaly a naštvaly, dle mého navíc postrádaly jakýkoliv smysl. Tři udělené hvězdy jsou prozatím dočasné, uvidím, co přinese pokračování. Přece jen... autorovi báječné Zlodějky knih bych ještě chtěla dát šanci.
Knížka se četla velmi dobře. Vyprávění z pohledu aristokratického pejska bylo pěkné, osvěžující a zajímavé. Čekala jsem opravdu všechno, jen ne konec, který nastal. Doporučila bych určitě jako takovou milou a odpočinkovou letní četbu :-)
Zavádím nové pravidlo - pokud mě kniha do poloviny nijak výrazně nezaujme, nebudu ji dočítat. Tato kniha je ukázkový příklad. Autorův styl psaní není špatný, čte se dobře, místy se člověk trochu zasměje, jinde znechuceně zavrčí nad rádoby „vtipnými“ přirovnáními a pokusy o opravdové vtipy, ale to je tak… všechno.
Příběh absolutně není ničím originální, s výjimkou většího důrazu na čtyřnohého Dogga. Zbytek je typická zápletka typického románu, kdy se nový „páníček“ snaží uspět v nové práci, na truc své bývalé se zákonitě musí vyspat s její sestrou, a zákonitě se mu musí líbit nová mladá kolegyně z práce, kterou se nejspíš pokusí získat…
Ne, fakt mi není líto, že to nedočtu. A jako odpočinkovou knihu si rovněž představuji něco více smysluplného.
Povedený příběh, které opět nepostrádal originální hrdiny, které si nešlo neoblíbit. V Cath jsem se často našla, Levi byl bezva a ostatní dotvářeli pěkný celek.
Ale přece jen - abych byla upřímná a spravedlivá, tak bych spíš dala 4,5 hvězdy, protože mám dojem, že se mi Eleanor a Park líbili víc.
Každopádně si velmi ráda přečtu cokoliv, co od této autorky vyjde ;-)
Nejdřív jsem myslela, že A. K. Ryan přetrhnu, protože TAKOVÝ MEGA ŠOK jsem už dlouho nezažila, ale... UFF!
Perfektní zakončení série. A mé vřelé doporučení všem, kteří máte rádi příběhy z vesmírného prostředí. Skvělá série s tak lidskými hrdiny, jakou jsem snad ještě nečetla. Jsem vážně nadšená! :-)
Vzdávám to. Končím. Tohle prostě NEFUNGUJE. Opravdu jsem se do toho snažila začíst, přetrpěla jsem 50 stránek, ale prostě to NEJDE. Nic se tam neděje!
Styl autorova psaní je sice víceméně příjemný, vůbec není špatný, ale zkrátka jak tam není pořádný děj, tak se k tomu dokopat nedokážu. Jindy bych měla knihu s tímto počtem stran přečtenou max za 2 dny a tuhle už čtu / nečtu víc jak 5 dní! Což je pro mě známka, že začínám číst jen z donucení.
Sledovat to, jak se Miyuki prochází po pláži, chodí sem tam do hospody, kýchá a to je místy protknuté příběhem o životě nějakého člena vesnice... Ne! Fakt ne.
Poetičnost příběhu nechybí, ale můj styl to zkrátka není. Přečetla jsem si poslední kapitolu a vůbec nelituji, že jsem se čtením sekla.
Nehodnotím a doporučuji těm, kterým nevadí nemastnost neslanost příběhu a poetičnost děje. Pokud máte rádi dobrodružství nebo aspoň NĚJAKOU jakž takž zápletku, tak po Zlatu nesahejte.
Kniha ode mě získala 5 zasloužených hvězd a to i přes nějaké ty nelogičnosti, kterých jsem si při čtení ani nevšímala. Děj je svižný, nikde se nezdržuje a rozhodně nenudí.
Postavy jsou osvěžující a netypické. Romantika, akce, humor, dobrodružství a JACK! Prostě 5 hvězd :-)
Máte-li rádi dystopie, young adult a skousnete drobné chybky, pak si Krvavou cestu užijete.
Kniha se VELMI DOBŘE četla, neměla hluchá místa a byla zajímavá. Poskytla mi spoustu námětů k zamyšlení a uvědomění si toho, že… pojem „normální“ je pojem zcela RELATIVNÍ.
4 hvězdy proto, že jsem čekala ještě něco víc, silnější ukotvení příběhu a jeho smysl, bohatější vyprávění. I přesto vám ale knihu doporučuji, zvlášť pro ty z vás, kteří jste se s tématikou psychicky nemocných ještě blíže nesetkali. Pokud vás témata léčeben a lidí s psychickými problémy zajímají, není podle mě lepší kniha na rozjezd.
Velice slibný námět i děj, který však byl naprosto zdrcen do prachu koncem, který jednoduše celou knihu hodil do příkopu. Pokud by se autor jen trochu více rozepsal a neukončil ho tak STRAŠNĚ otevřeně, dám hvězdy 4 nebo i 5, ale za toto (ukončení) neukončení dávám 3.
Knihu doporučuji milovníkům otevřených konců, kde si 90 % musíte domyslet sami.
Zajímavý příběh, který má co říci a obsahuje mnoho námětů k zamyšlení. Doporučila bych ho spíše starším čtenářkám, ačkoliv mám za to, že by se mohl líbit i mužům.
Recenze na blogu: http://zefill.blogspot.com/2014/05/pocatek-proste-laska-recenze-na-knihy.html
Pokud máte tuto sérii rádi, pak vězte, že závěrečný díl budete HLTAT jako o život. Cynthia Hand se v Nespoutané nespoutaně překonává. Za celou četbu jsem v knize nenašla místo, které by mě nudilo a kdy už bych si říkala, ať se něco začne dít.
Oproti Zasvěcené se zde NEUSTÁLE NĚCO DĚJE, všechno do sebe krásně zapadá, jedna scéna navazuje na druhou a určuje ji.
Musím přiznat, že mě autorka maximálně překvapila. Víte, jak to myslím – máte určitou představu, jak by to mohlo pokračovat, všechno tomu směru napovídá a najednou PRÁSK! A jste někde úplně jinde, dokonce tam, kde vás na začátku ani nenapadlo, že byste mohli být.
Co se týče závěrečných sekvencí (schválně uvádím množné číslo, jelikož jich tam podle mě bylo více – nebyla to tedy jen ona „typická“ jedna bitva a pak šlus) tak ty byly opravdu o nervy. Šlo do tuhého a díky předchozímu vývoji (a tomu kdo zemřel) si nejste jistí, zda je Cynthia Hand autorka, která zabije kohokoliv nebo zachrání většinu. Zkrátka nevíte, jak to skončí, a skřípete zuby.
Zaujala mě autorčina představa pekla, zapůsobil na mě Samjeeza, a samozřejmě retrospektivní příběh, který na jeho minulost vrhnul trochu jiné světlo.
Co mě trochu mrzelo tak to, že Tucker v Nespoutané nedostal tolik prostoru, kolik bych chtěla, aby dostal. Moc se mi stýskalo po nezapomenutelných milých pasážích s ním, které byly v 1. díle.
Christian se snažil po celou dobu příběhu a jeho postava byla moc hezky podaná, nicméně - na Tuckera nemá a já neměla ani na okamžik chuť fandit více jemu.
Nechci spoilerovat, a proto už jen dodám, že TAKHLE NĚJAK si představuju důstojné (epické) ukončení skvělé ságy, jakou Nadpozemská bezesporu je. Co se týče Zasvěcené, která mi ten dojem trochu dost narušila, tak budeme předstírat, že 2. díl byl autorčin „tak trochu omyl“ a šlápnutí vedle, nicméně 3. dílem vše plně nahradila a dohnala, takže nemůžu jinak, než dát 5 hvězd a Nadpozemskou vám VŘELE doporučuju ;-)
Na tuto novelu jsem se vrhla po dočtení série a jsem ráda, že ne dřív. Čekala jsem něco ÚPLNĚ jiného a začátek mě upřímně řečeno moc nebavil. Myslela jsem, že povídka bude z pohledu Amy nebo Syna, a proto jsem už byla méně nadšená, když jsem si přečetla anotaci.
Ovšem po dočtení jsem byla ráda, že to bylo tak, jak to bylo. Pohled Seléné ROZHODNĚ stál za to a nakouknutí do života ostatních skvělých postav (Luthora mezi ně SAMOSEBOU nepočítám) bylo zajímavé a hodně věcí objasňující. Člověk si pak může udělat daleko lepší představu o tom, jaké to pro ty tzv. „blázny“ na Universu prve bylo.
Nicméně i když novela byla bezesporu dobrá, tak jedno přečtení mi BOHATĚ stačilo. Celkové vyznění je prostě HROZNĚ depresivní a smutné. Seléné si nezasloužila umřít a už vůbec ne kvůli tomu bastardovi, který jí zničil život. Ne, zkrátka bych byla radši, kdyby jí Beth Revis dopřála šťastný konec, jelikož taková super hodná a milá holka by si ho zasloužila. Takže celkově za 4 hvězdy.
Bohužel nedočteno. Po úžasné sérii Drahokamy jsem od Kerstin Gier čekala něco podobně skvělého, ale tohle mě zklamalo. Dostala jsem se ke straně 70 a prostě mě to nebavilo ani nezaujalo natolik, abych s tím chtěla pokračovat.
Možná, že za to zčásti může fakt, že ještě nejsem matka, ale prostě jsem čekala víc. Vtipná místa byla sem tam, ale přišlo mi to takové „nemastné neslané.“ Třeba se k této knize za pár let vrátím, ale momentálně ji pouštím k vodě.
Než jsem se do knihy pustila, tak jsem čekala něco… hodně dobrého, zajímavého, lásku mezi hvězdami, dystopii odlišnou od jiných – a skutečně jsem to dostala (i když té romantiky by tam mohlo být víc :-) )
Tento příběh je opravdu jiný, než další knihy s dystopickým námětem, které jsem četla. Autorka mi svou precizností připomněla Colleen Houck a její Tygří ságu, ale vzhledem k tomu, že tady se propracovanost týkala hlavně technických věcí, necítím nějak potřebu se k tomu vracet (na rozdíl od Tygrů :-) ) Beth Revis má můj VELKÝ OBDIV, protože jsem u ženy nečekala, něco tak... technicky propracovaného. Opravdu DO DETAILU. Úplně jsem nad tím žasla. Stejně jako nad stvořeným životem na lodi (z Období mi ještě teď běhá mráz po zádech, fuj). Člověka při tom napadá bezpočet otázek, nutí ho to k zamyšlení a je rád (já jsem tedy byla nesmírně), že může žít na Zemi a cítit, prožívat, rozhodovat se, mít kolem sebe přírodu…
Co se týče děje celkově, tak plynul pozvolna. Místy bych byla radši, kdyby se to urychlilo, ale nemůžu říct, že by mi to vyloženě vadilo. Na autorčin styl psaní jsem si zvykla celkem rychle a opravdu mě to vtáhlo do děje. Jak jsem se dostávala ke konci, tak jsem jen kulila oči a takové rozuzlení jsem tedy nečekala.
Moc se mi líbila a byla jsem spokojená s PSYCHOLOGICKÝM vývojem postav. Skvělé. Bez chyby.
Amy jsem si oblíbila. V drtivě většině jsem ji chápala a asi bych se chovala hodně podobně, být na jejím místě. Synův pohled mě ale pokaždé bavil víc :-)
Další věc, kterou jsem si opravdu HODNĚ UŽÍVALA (a tleskala za to autorce), byl styl vyprávění z pohledu Amy a Syna. A jak už někdo psal v recenzi, tak v tomto případě to opravdu VYPADALO, že to vypráví 2 OSOBY, nikoliv jedna (jak to bylo třeba u knihy Rekviem od Lauren Oliver, kde se mohly prohodit jména Leny a Hany u kapitol, a nikdo by nepoznal, z pohledu které postavy se děj vypráví). Což ROZHODNĚ NENÍ případ této knihy.
A ačkoliv mám nyní dojem, že se ke knize už opravdu nebudu mít potřebu vracet, jdu se hned vrhnout na pokračování, protože tenhle příběh za to stojí.
Do téhle knížky se mi na půl hrozně chtělo a napůl strašně nechtělo. Na začátku jsem nevěděla, jestli jsem udělala dobře, když jsem se do ní pustila, ale pak jsem se od ní nemohla odtrhnout. L. Oliver nezklamala. Ne, že bych čekala něco jiného po Deliriu a Pandemoniu :-)
Co kdybyste věděli, že jste umřeli a svůj poslední den prožíváte znovu – přesně 7x? Udělali byste něco jinak? Změnilo by vás vidět jeden den a lidi v něm tak, jak jste si jich dřív nevšímali a neviděli je? Docela námět k zamyšlení…
A ačkoliv kniha nekončí typickým happyendem, byla jsem na jejím konci spokojená. Autorka nic nepřikrášlovala – naopak, hlavní hrdinka byla ze začátku pěkná mrcha. Často jsem jen kroutila hlavou a říkala si „jak může to a to udělat“… ale na druhou stranu – nikoho nesuď, pokud jsi 2 týdny nechodil v jeho mokasínech, že?
Moc se mi líbilo, jak se Sam postupně vyvíjela a jak si uvědomila, s kým to vlastně chodí a taky, jak je Kent bezvadný. Ty scény s nimi se mi vážně moc líbily, akorát mě mrzelo, že si Kent nemohl ty předchozí dny pamatovat... :-(
Kniha vyvolává mnoho otázek a rozhodně stojí za přečtení. A i když se v ni 7x opakuje tentýž den, nikdy není stejný…
Čekala jsem, že to bude opravdu typická červená knihovna a to se potvrdilo. Pokud bych tenhle žánr měla ráda, tak si ten příběh určitě zamiluju.
Bylo tam pár věcí, u kterých jsem se upřímně zasmála. Bylo to fajn na oddech, ale do budoucna se podobným dílům asi vyhnu. Pokud se v knize často používají slova jako „vášeň, smyslnost, přitažlivost a spalující“ atd… tak jaksi ztratí ze své síly a působnosti. Navíc popis „svalnatá stehna“ už byl na mě vážně moc :D
+ vážně nemám ráda, když se erotické scény odehrávají jen proto, aby tam byly a kniha byla více "přitažlivá", pokud už, tak aby to mělo nějaký smysl. Což jsem tady nenašla, prostě jen "vzplanutí" a ráno procitnutí, že to vlastně byla víceméně chyba...
Zápletka pěkná, ale ničím extra originální. Stačí si přečíst obsah knihy a už víte, jak to dopadne…
Jak napsala moje kamarádka, tak by se knížka hodila na cesty vlakem. Prostě oddechovka, kdy vypnete a jen si čtete něco lehčího. Žádné překvapení, děj předvídatelný. Hrdinka mi přišla trochu naivně mimo, hlavně co se týkalo Willa… Nevím no, takový typický dívčí román, ale opravdu typický.
V tomhle žánru se nevyžívám, protože pokud u knihy zjistím, že dokážu odhadovat děj, už mě tolik neláká. Na oddech to bylo dobré, ale jedno přečtení stačilo. V knihovně tuto knížku mít nepotřebuji.
Líbil se mi nápad na obálku a vnitřek s těmi obtisky od hrnku kafe, to bylo super :-)