AnselmaAlois komentáře u knih
Nádherně poetický, povzbuzující a dojemný příběh o síle vůle, o touze splnit si sen a o nekončící naději.
Je to kouzelná knížka...jako by se ke mě dostala z jiného světa. Doteď mám pocit jako bych dýchala svěží vůni lesa a slyšela jemné klokotání žaludů o desku stolu, jako bych i já viděla do vyrovnaných očí Elzéarda Bouffiera.
K povídce jsem se dostala čirou náhodou, a jsem za tu náhodu vděčná.
Řadím k mým nejmilejším knihám a doporučuji každému, ať to také, - vědomě či náhodou - zkusí.
Krásná kniha, je čtivá a přitom tak smutná, nutí vás zafilozofovat si nad životem který žijeme jako by to byla samozřejmost, a přitom si neuvědomujeme, nebo si nechceme uvědomit, že každým prožitým dnem jsme blíž Smrti.
Velmi neobyčejný čtenářský zážitek.
Asi bychom si měli uvědomit, že Bůh nás chce mít takové jací jsme, a nemá cenu to měnit, ať už jsme s tím spokojeni nebo ne. Člověk nemůže mít všechno a ať je chytrý nebo hloupý, může se mezi svými vrstevníky vypracovat a být šťastný.
Vědec bude uspokojen potleskem publika, zaostalého potěší, že se naučil péct rohlíky a tím se zalíbil kamarádům.
Být inteligentnější nemusí nutně znamenat být šťastnější, o tom nás Charlie ve svých "pracovních hlášeních" nadobro přesvědčí.
„... Ať se tolyk nesteká gdyš se mu lidi smňejou a pak bude mít víc přítel. Je lechkí mít přátelé gdyš človjek nechá lidi ať semu smňejou. Tam gde du budu mít zpoustu přítel.“
Asi nejvíc mi bylo líto toho, kolik lidí opovrhuje postiženými, či mentálně zaostalými, vybíjí si na nich zlost, zneužívá jejich důvěřivost a dobromyslnost a zesměšňuje je.
Na autentičnost téhle knížky a na prostou, ale všem otevřenou duši Charlieho Gordona jen tak nezapomenu.
Mám pro tu knihu slabost. Čas od času si jí musím přečíst a vždy mě znovu dojme a překvapí. Zajímavé, že se na pár stránek vejde tolik moudrosti a krásy aniž by to působilo banálně jako ve všech knihách tohoto druhu které přišly po Malém princi a snažily se ho nějakým způsobem napodobit.
Ty křehké a vlastně ošklivé kresbičky tomu všemu vyprávění dodávají zvláštní půvab, bez nich by byla knížka poloviční. Vím že nejsem zdaleka jediná, ale pro mě má Malý princ speciální místo v knihovně.
(SPOILER) Naprostá literární nádhera. Martin Eden na mě z knihovny vyčítavě koukal už dva roky a z nějakého důvodu jsem ho pořád odkládala. Kdybych věděla jak skvělý příběh se mezi těma dvěma deskama skrývá, neotálela bych.
Takhle mě čekalo milé překvapení, příběh se stupňoval a gradoval až vyvrcholil v jedinou lidskou tragédii.
Kniha je psána čtivě, musíte se ale poctivě prokousat pomalu se rozjíždějícím začátkem který je plný vzletných filozofických úvah a zamilovaného rozjímání. Takových míst je v knize několik, ale ze zkušenosti vím, že právě ty knihy které nás takto napínají a nechávají si dostatek prostoru pro vyjádření, mívají ty nejsilnější konce a zanechají vás po přečtení v tichém zamyšlení.
Přesně tak to bylo u Martina, se kterým jsem už od začátku sympatizovala. Nevím jak vám, ale mě hned ta mravokárná Ruth s tou svojí aurou neposkvrněnosti pila krev. To bylo pořád: "Martine, nemluv tak hrubě, " a "Martine, neříká se jaký lidi, ale jací lidé". No bejt Martinem, urychleně zas zdrhám na moře. A jak se oba mladí sbližovali, tušila jsem nějakou katastrofu. Brzy začalo být jasné, že Martin Ruth dalece převyšuje nejen v rychle nabytých vědomostech, ale také v schopnosti samostatně uvažovat. Jeho vývoj mě ohromně bavilo sledovat a skoro jsem tu bolest s jakou si vtloukal učení do hlavy cítila za něj. London je mistr slova, to se musí nechat. A taky umí čtenáře perfektně naštvat. Kolikrát mě ta úskočnost a přetvářka buržoázní společnosti kterou tu znázorňuje Ruth, její rodina a přátelé z těch 'lepších míst' úplně dohřála.
London uměl perfektně pracovat s emocemi, dokonale vykoukal tupé, stádovité chování lidí a rozpitval to všechno tak, že vám bylo blivno a pomalu jste začali ztrácet víru v lidské dobro. Bohužel nenastal žádný obrat k lepšímu, a ve chvíli, kdy bohatý, ale vnitřně mrtvý Martin skočí z lodi do moře aby se utopil si uvědomíte, jak hrozně marné tohle všechno bylo. Obětoval se až na dřeň, byl vystavovaný hladu a posměchu, nedůvěře vlastní snoubenky a to jen proto, aby nakonec dosáhl všeho co chtěl, a nepřineslo mu to žádnou radost.
Byl to jednoduše hrozně smutný příběh napsaný mistrovskou rukou a jsem moc ráda že jsem se k němu dostala. Pokud nejste úplně zatvrzelí, tahle kniha vás donutí přemýšlet o lidské povaze jako máloco.
"...Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže,
Jeden všechny přivede, do temnoty sváže..."
Knihu jsem četla na všestranné vřelé doporučení a těm kdo mi knihu doporučily mohu srdečně poděkovat. Přivedly jste mě totiž na cestu toho nejlepšího fantasy jaké jsem kdy četla!
Je to úžasné a radím vám: i vy si to přečtěte, protože až se ponoříte do uchvacující Středozemě, nebudete se chtít vrátit domů!
Já měla jen trochu nevýhodu, protože jsem zatím nečetla Hobita a v knize na něj bylo pár narážek. Ale dá se to i tak skvěle pochopit. Je to neuvěřitelně čtivé, obdivuji Tolkiena že vytvořil tak úžasně pestrý svět plný bájných stvoření, nádherné přírody ale i dřímajícího zla které se pomalu dere na svět...Je téměř neuvěřitelné co se může vyklubat v hlavě jednoho angličana! Je to famózní svět, propracovaný do nejmenšího detailu. Mě navíc úplně bere dech, jak si autor vymyslel i dějiny té své země, významné postavy a data, je to radost číst.
A tak krásná jména jako Gandalf, Glorfindel, Lúthien či Aragorn nebo úžasné názvy měst:Gondor, Morthond, Hobitín, Minas Morgul, to všechno je...obdivuhodné.
Prosím, přečtěte si to! Přečtěte si celou trilogii, protože litovat snad není možné! Vyrazte na dlouhou cestu s Tím, kdo nese prsten a prožijte s ním nebezpečná i krásná dobrodružství....
Kytice je naprostá klasika, která by neměla chybět doma nikomu. Z básní je vidět,že už tehdy věděli, co člověka pořádně vyděsí..
(Poprvé přečteno 20.9.2020)
Tahle bajka vámi otřese od základů.
Není to pro každého a přesto si myslím, že tuto knihu by si měl přečíst každý. Mě osobně strašně vyhovovalo, jak byly lidské vlastnosti aplikované na zvířata, působilo to strašně děsivě a asi navždy mám fobii z prasat :D. Kniha mě osobně oslovila více než kdejaká hrůzyplná povídka, protože to, o čem se zde píše, se skutečně dělo a děje, ačkoliv nemáme zrovna chuť tomu věřit a jsme jak ty tupohlavé ovce které si jen bečely svou. "Farma zvířat" má v sobě neuvěřitelné kouzlo a čte se opravdu rychle, není to ale ten typ knihy kterou odložíte a hotovo. Naopak, tahle vás bude ještě dlouho pronásledovat. Budete se bát, budete přemýšlet, budete plakat. Protože z původní ideje o rovnosti a lásce všech zvířat se postupně stane ohavná prasečí krutovláda, kde už neplatí dřívější pravidla a místo něj přichází jedno nejdůležitější: " Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější!"
Pan Orwell má můj obdiv.
Hobit od J. R. R. Tolkiena je úžasně čtivý a napínavý příběh, předehra k podstatně složitějšímu dílu Pánu prstenů.
Kniha je prý určena spíše dětem, ale zalíbí se i každému dospělákovi pro svou čistotu, prostotu a mocné poselství které si nese. Je to nádherné a dojemné, ale i vtipné a s opravdu nezapomenutelnými postavami. Komu by se vymazal z paměti malý ale udatný Bilbo? Šišlavý a úskočný Glum? Vůdčí zlatomil Thórin Pavéza? Nebo čestný a mocný Gandalf?!
Při čtení mnou zmítaly různé pocity, opravdu jsem nečekala že bude kniha až tak MOC emotivní. Byla tak emotivní, že jsem bojovala s pláčem, strachem a nechutí...těžko uvěřit, že se do tak uzounkého plátku vejde tolik smutku a žalu. Život na západní frontě líčila knížka krutě, syrově ale bohužel úplně pravdivě. Bylo hrozné představit si, co museli ti lidé prožít, zvlášť když byli tak mladí a za válku ani v nejmenším nemohli... Je to nádherná kniha, snad ani ne tak výjimečná svým stylem jako právě ožehavým tématem 1. světové války.
Slovy se skoro nedá vyjádřit,jak strašně moc se mi kniha líbila a jak hluboce mě zasáhla.Je to příběh,ve kterém se vám přesně a bez předsudků vykreslí starodávný Řím,ve kterém vládl krutý Nero.Charaktery postav zde jsou velice působivé,přesné a věrohodné-ctnostná Ligie,měkosrdcatý Ursus,lhostejný Petronius,lstivý Chilón a konečně také nebojácný Vinicius.Ti všichni vás do děje přímo vtáhnou a vy hltáte stranu za stranou.Tehdejší pronásledování křesťanů bylo skutečně nespravedlivé,v této knize se dozvíte co za ním stálo a co vše museli vyznavači tohoto náboženství vytrpět za jiné a přesto se mukám stavěli statečně a s radostí.Příběh má i mnohem hlubší poselství a to na něm mám tak ráda.Kdyby to šlo,dala bych více než pět hvězdiček!
"Pak se tichem ozvala Petrova slova,trhaná vzlykotem:´Quo vadis,Domine?´
Nazarius odpověď neslyšel,ale starcův sluch zachytil smutný a mírný hlas,který pravil:´Když ty opouštíš můj lid,jdu do Říma,aby mě ukřižovali podruhé.´
Apoštol ležel na zemi,obličej v prachu,bez hnutí,beze slova.Nazariovi se užuž zdálo že omdlel nebo zemřel,ale Petr konečně vstal,zvedl roztřesenýma rukama poutnickou hůl a beze slova zamířil k sedmi pahorkům města.Když to chlapec uviděl,opakoval jako ozvěna:´Quo vadis,Domine?´
´Do Říma,´odpověděl tiše apoštol.
A vrátil se zpět."
Na tuto knihu jsem se těšila a zároveň se jí trochu obávala. Spousta uživatelů níže totiž knihu hodnotí jako těžce stravitelnou, ba dokonce k ukousání nudnou.
Naštěstí jsem se bála zbytečně, kniha mě uchvátila hned na první straně. Je to skvělé dílo které dává všem dosavadním Tolkienovým knihám nečekanou hloubku a promyšlenost, najednou vidíme že Středozem a její hrdinové nevznikli jen tak "lusknutím prstů", ale že za jejich zrodem stála léta práce, vymýšlení a pečlivého dosazování letopočtů, a to vše je natolik přesvědčivě udělané, že máte při čtení pocit, jako by Arda opravdu existovala, jako by byla tak skutečná, jako je skutečná naše zem.
Doporučuji všem, kteří byste chtěli nahlédnout hlouběji do autorových myšlenek a přímo do srdce jeho bájného světa, poznat jeho trnitou historii, impozantní místa a hrdiny ze slavných pověstí.
"Adam vládl nade všemi. Byl Král. Až do dne, kdy ho vůle být králem opustila. Pak pošel a stal se potravou pro ty silnější. Nejsilnější byl vždycky Králem, nejenom zásluhou své síly, ale zásluhou své chytrosti, štětí a síly dohromady. Mezi krysami."
Je mi z téhle knihy tak úzko...
Jak strašné to muselo v Čangi být! Nelidské podmínky, chudá strava v minimálním množství, žádné soukromí, žádná hygiena, žádné zábrany. Díky této knize se asi budu o tematiku zajateckých táborů více zajímat.
Kniha je psána velmi čtivě, syrově a věcně, autor se nesnaží nic zatajovat, prostě jak to tam bylo, tak to tam bylo. A Clavellovi se to věřit dá, když v Čangi sám pár let prožil! Postavy mi hrozně přirostly k srdci a stejně jako jim, i mě najednou bylo líto že je konec dnům v táboře a že všichni začnou nový život který třeba nebudou schopni žít, protože je ta tři léta k nepoznání změnila, protože se z nich stala takřka zvířata, ačkoliv oni sami si toho vědomi nebyli. Neubránila jsem se pocitu, že by jim snad v Čangi bývalo lépe...což je asi hloupost, ale zvyk je zvyk, ať je sebenepříjemnější.
A tak strašně ráda bych věděla, jak to bylo dál: jestli se Král a Petr ještě někdy setkali, jestli Mac nakonec našel svou ženu, jak dopadl Gray, jestli ještě někdy slyšeli o Larkinovi...jak já bych to chtěla vědět! A přitom se to nikdy nedovím, můžu se jen dohadovat...
Kniha na mě opravdu silně zapůsobila, a to zejména poslední dvě kapitoly. Všechno mluví v její prospěch: zajímavé téma (místo obvyklé Evropy se děj odehrává v Asii), skvělý styl psaní, věrohodné postavy, spoustu nezapomenutelných okamžiků a celá ta atmosféra ze které čiší touha přežít - nemohu jinak než vřele doporučit.
Zde vyhrával jen ten silnější, chytřejší a odvážnější. A to byl Král. Mezi krysami.
Parádní,čtivé,nervydrásající.
"Jeden malý černoušek,vztek měl na svět zrádný, proto se sám oběsil - a tak nezbyl žádný,..."
Tak tohle bylo něco!Chtěla jsem si přečíst jako jen takovou tu "odpolední jednohubku",ale hned na první stránce mě do sebe děj vtáhl a já jen s napětím četla a četla,jak to s malou Nelou a Stáňou,které unesli pouštní lupiči do otroctví bude.Knížka je neuvěřitelné čtivá a i přes to že má skoro 300 stran,přečtete jí během dne.Když jsem přečetla,zařadila jsem ihned Henryka Sienkiewicze mezi mé nejoblíbenější spisovatele a teď se chystám číst jeho Quo vadis.Skvělé!!!
Na konec jsem se hrozně těšila. Vše se tu dává do pohybu, do popředí se konečně dostávají také podceňovaní hobiti, kteří se zde mnohokrát vyznamenají. Bitva u Minas Tirith je popsána dokonale, stejně tak putování Froda a Sama, všechno je propracované do posledního detailu. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, je to něco, co nemá a nebude mít ve světě obdoby. Ale jak jsem se čím dál tím víc blížila ke konci, četla jsem stále pomaleji a pomaleji, protože jsem věděla, že se už brzy budu muset s mými milovanými rozloučit. A to se mi vůbec nechtělo. Konec byl neskutečně dojemný, smutný a zdrcující, pan Tolkien ví, jak své čtenáře bezpečně rozplakat. Bylo to od něj, myslím, trochu zlomyslné, ale jsem mu vděčná aspoň za ty dodatky, které mi ukázaly (byť značně stručně), jak to bylo se Společenstvem a především hobity dál.
Je to monumentální, uchvacující dílo, a rázem si získalo celé mé srdce. Neumím si představit, že teď budu číst něco jiného, co nemá se Středozemí pranic společného. Celá trilogie má mé nejvřelejší doporučení.
Po delší době jsem se vrátila k mé oblíbené autorce a myslím, že mi ta pauza prospěla. Dokázala jsem lépe ocenit Aghátiny (vlastně Poirotovy!) úžasné logické vývody a i když se právě Poirot objevil na scéně dost pozdě, všem vzal dech, jako vždycky. Kniha je nabitá emocemi, nenávistí, žárlivostí, lží...a právě podle lži nakonec Hercule Poirot odhalí pravdu!
Dojemný,napínavý a uvěřitelný příběh napůl psa a napůl vlka,který musí snášet odloučení od divoké přírody a lidská nenávist z něj udělá nebezpečného tvora. Avšak v nitru Bílého Tesáka je cosi,co by z něj mohlo zase udělat mírumilovné zvíře,chtělo by to jen potkat toho pravého člověka,kterého by dokázal milovat. A takový člověk se jednou objeví...
Naprosto dokonalá hra, nad kterou snad není, rozhodně patří mezi mé nejmilejší. Množství kvalitních hlášek,vtipné situace a výtečné herecké počiny...
-Severní pól je dobyt! Dobyt! Dobyt...no, nic moc..
-Frištejnský simuluje zánět slepého střeva. Zdařilá operace. Frištějnský simuluje pooperační slabost!
-Když to srovnám s výletem na Kokořín...
-Ty máš krysu,huso!
-Pravdu má náčelník!
Na tuhle knihu nemá čas vliv. Je stále tak okouzlující, čtivá a ironická jako byla před 150 lety.