antuka komentáře u knih
Postapokalyptická dystopie pro náctileté holky. Nevadí mi ta škatulka, jen už do ní nepatřím a proto bylo moje očekávání minimální - dostala jsem se k tomu až v nouzi, kdy na konci prázdnin nezbylo doma už nic jiného k přečtení. Překvapivě to nedopadlo tak hrozně, jak by člověk čekal.
Potěšilo a nejvíc překvapilo, jak dobře je napsaná hlavní ženská postava. Super!
Tyjo, co napsat o knížce, kde chyba je evidentně na straně čtenáře? Chvílemi mi připomínala Meyrinkova Anděla západního okna, nicméně troufám si tvrdit, že metoda zrcadlení je v Hawksmoorovi využitá o něco líp a z některých pasáží jsem byla vysloveně nadšená.
V knížce je spousta zajímavých a velmi nosných myšlenek, které jsou určitě v jistém smyslu platné a v debatě o podobě zdravotnictví je třeba se jimi zabývat. Nicméně tyto myšlenky jsou bohužel utopené v hromadě nepodložených tvrzení, neozdrojovaných dat a pod., takže celá kniha ve výsledku působí jako ideologická nalejvárna a dojmologie, což jim značně ubírá na váze. Proto se takhle odborný, a to ani odborný esejistický text psát nemá, protože tím škodí nejen sám sobě, ale v tomto případě - protože jde o slavnou práci - i celé prezentované perspektivě. Velká škoda.
Je to vostuda, ale nečetla jsem klub rváčů. Dokonce jsem to ani neviděla (já vim! kaju se!). V souvislosti s touhle knihou mi to ale vůbec nevadí. Jsem moc ráda, že jsem se Chuckem seznámila právě díky Misty! Bylo to skvělé! Frustrace byla frustrující, zklamání bezedné, hněv bezbřehý, děj se hnal úprkem a já jsem se musela přesvědčovat, že další den si nechám až na další den. Celý to je pošahaný, ale tak akorát, chvílema malinko nechutný, ale taky tak akorát. Co dodat, tenhle podzim a tuhle čtenářskou výzvu mám šťastnou ruku, snad mi to vydrží!
První dějová půlka je skvělá už jenom tím odosobněným pohledem vypravěče na běžné mezilidské aktivity (zdvořilost, reciprocita, milenecká očekávání apod.), druhá půlka je boží (haha), hlavně proto, že tam je! Bohužel (hahaha) se k ní budu muset vracet...
Stihla jsem jen dvě povídky ze tří a mám z nich dost rozporuplné pocity z promarněného potenciálu. Sci-fi je v nich taková malá, česká, lokální, což se mi dost líbilo a i to fantastično je tam řešené jen tak mimochodem, mezi sháněním grantů a právníků, což mám ráda. Ale nevím, z nějakého důvodu to dohromady moc nefunguje, takže když mi vypršela výpůjční lhůta, ani mi nebylo líto, že už ji musím vrátit.
Tahle knížka je sice starší, takže obrázky je lepší si najít na internetu, ale jinak je v ní všechno - od něžného hubení škůdců, přes stříhání stromů, nejvhodnější kombinace rostlin až po péči o golfový trávníček a zakládání cestiček. To všechno v biokvalitě! Doporučená kombinace: http://www.databazeknih.cz/knihy/vypestujte-si-co-snite-281835, tam jsou zase ty obrázky a skoro žádný text...
Páni, tak on mě někdo pořád sleduje! Neřikejte! Bentham vymyslel Panoptikon v 18. století, Foucault o něm (mimochodem mnohem poutavěji než Hawks) psal před víc než čtvrtstoletím. Už jenom to dělá tuhle knížku strašně zastaralou a směšnou. Moderní je snad jen minimální využití slovní zásoby a souvětí...
Anděl západního okna se nejspíš neprotíná s mým současným duchovním vývojem. Mraky postav a symbolů jsou sice chvílemi zajímavé, ale není třeba to příliš sledovat, protože děj funguje na principu Deux ex machina. Události budoucí tak nelze ani v nejmenším odvodit z toho, co už se v knize stalo, případně z charakterů postav. Jediné co funguje, je princip zrcadlení, takže je velmi pravděpodobné, že to co jste už četli si přečtete někde ještě jednou, ale spíš dvakrát nebo třikrát...