any333
komentáře u knih
Země stínů
Emily Rodda (p)
Tento třetí díl se od zbylých dvou docela hodně odlišoval, takže už začínám vážně uvažovat, že se pustím i do třetí série, i když to bude zase o hledání nějakého artefaktu. Ale kniha je hubená, dobře se čte a i na tak málo místě se toho stane docela dost, takže je to dobré v mnoha ohledech, pokud jeden hledá oddechovku.
Nejvíc na mě rozhodně zapůsobily líhně nových tvorů v Zemi stínů a celková představa, jak to tam muselo fungovat, stačily mi jen ty hromady, co je skupinka míjela. Při 'ovládnutí' jsem tušila, co byla sestra zač, takže mě to odhalení tolik nevytrhlo. Překvapivějším se stala skutečnost, kdo byla doopravdy Liefova snoubenka. A podle všeho to vypadá, že se v další sérii dočkáme nějakého formálního románku s Jasmínou. Uvidím.
Bitva o labyrint
Rick Riordan
Myslím, že po čtyřech knihách od tohoto autora bych už mohla poznamenat, že se nemůže stát, aby mě to nějak zklamalo. Vždy se dočkám vtipu, záhady, akce, prapodivných situací a také skutečností, co by mi mohly být tak jasné hned na první pohled, kdybych se o ně tedy přes sledování průběhu děje víc zajímala. Ale to má být patrně účel; odlákání pozornosti, aby se jeden pak cítil překvapený.
V tomhle díle se mi to stalo dvakrát a vážně jsem se proklínala, proč mi to došlo až tehdy, když se ta osoba sama představila a nebo na to musel přijít Percy. Jinak jsem si ale rozhodně užívala ty jeho vtipné poznámky, když se na něčem sekli. Athenina dcera se trochu urážela, ale mě to přišlo jen jako možnost ke šklebení, než že bych to brala nějak vážně. Mám totiž představu, jak to asi s nimi stejně bude.
A nevím, jestli je to jen moje domněnka, ale Grover se tady o něco změnil, protože se hned vrhal do dobrodružství. A setkání s hledaným(stejně jako s jinými obyvateli labyrintu) mě docela dostalo.
Zase jsem si oblíbila o něco víc Tysona a byla ráda, že se tu zase objevil Nico. Přešel na stranu svého otce, takže se teď zařadil do skupiny postav, co si prostě musím oblíbit, i kdybych nechtěla, což se ale nikdy nestane. Teď tedy nezbývá než čekat, jak to dopadne s Lukem v dalším díle, když to takhle zamotal. Ale jelikož pak ještě existují Bohové Olympu, nemuselo by to být tak zlé. A snad se zase objeví Nico.
Akademie Point Blanc
Anthony Horowitz
Jelikož má série docela dost dílů na to, aby se při příbězích některé prvky musely v rámci dodržení postupu u vyřešení mise zopakovat, byla jsem zvědavá, kolik toho objevím tady. A řekla bych, že jsem toho asi kromě výběru speciálních pomůcek moc nenašla. Každopádně myslím, že jsem se seznámila s novou sérii, u které budu moct vypnout i přes akční obsah, protože u něčeho prostě vím, jak to pravděpodobně určitě bude pokračovat.
Alex tady na krátký okamžik získal novou sestru a já tak trochu čekala, že se to mezi nimi vyvine v něco víc, když už si k sobě tak našli cestu. Snad se objeví i v nějakém z příštích dílů.
Největší překvapení přišlo rozhodně u toho, když se odkrylo, co jsou doopravdy klony zač. A i když jsme díky těm okamžikům, kdy byl Alex v limbu, věděli, co se s ním stalo, bylo alespoň pro mě příjemné sledovat tu jeho paranoiu.
Konec mě osobně naštval, protože jsou dvě možnosti a jedna z nich mě značně znepokojuje. Ale zase, mohlo by to díky té horší možnosti pokračovat? Třeba se dozvím víc v dalším díle.
Ledová krev
Elly Blake
Čekala jsem od příběhu zaběhnuté koleje a k Ruby dva nápadníky, takže mě začátek a hlavně první část velmi příjemně překvapily. I v zemi ledu mi všechno připadalo nesmírně sladké a já se s chutí nořila do dalších kapitol, kde jsem byla svědkem pošťuchování mezi Ruby a Arcusem. Stále jsem musela dumat nad tím, co skrýval.
Celý dobrý dojem tomu tak trošku pokazil prostředek víc ke konci, kdy se objevil princ a mně v hlavě naskočil varovný majáček, že se ta moje předtucha ještě může vyplnit. Pak se navíc objevil ještě jeden z Rubyiny minulosti, ale to se naštěstí nepotvrdilo. Samotné finále bylo famózní a vypudilo všechny představy o geometrických tvarech, a i když se k tomu ještě přidalo jedno odkrytí, řadím příběh mezi romanticko-fantastické oddechovky, co mě příjemně překvapily.
Rohy faunů
Renata Štulcová
Tak tenhle díl jsem si zatím užila nejvíc. Možná kvůli tomu, že jsem si poprvé vyzkoušela čtení ve tmě pouze při svíčce(a doporučuji, nebolí z toho oči jako z lampičky), ale víc za to mohou Vilda s Buližníkem se svými vtipy a popichováním a také Marina a Plantefolie. Ti se postarali o spoustu komických a bizarních situací, kdy už jsem jim vážně ke konci držela palce, protože to nebylo možné, jakou ti dva měli smůlu na lidi.
Začínám už jasně tušit, kdo to pořád vkládá do textu tajné hrozby a předsevzetí, ale něco mi říká, že to ještě potrvá, než se s tou osobou čtenáři setkají. Jinak v komentářích vidím, že nejsem jediná, koho to popohnalo k tomu, aby se začal zajímat o Sen noci svatojánské, protože jsem si myslela, že mi to třeba pomůže přijít na kloub všem podivnostem, co se tam děly a proč tam každý rýmoval.
Osamělé moře
Patrick Carman
Oproti Alexe to zase bylo něco jiného, ale protože tohle píšu až po dočtení pátého dílu, musím říct, že ten další je nabytější víc. Trochu mě na začátku vyprávění zarazily podmínky popisovaného sirotčince, protože jsem nenacházela žádné světlé stránky, ale jelikož odtamtud rychle utekli, tak to šlo. Záhada podivného domu a ornamenty na jejich nohou společně se setkáním se sirem Wakefieldem pro mě znamenaly nejlepší scény a také skutečnost plynutí času v sirově úkrytu mi přišla zajímavá. Následné události pak zapadaly do toho, co známe z minulých dílů. Jen bych uvítala, kdyby se objevil jiný nepřítel, aby to nevypadalo jako stále natahovaná série. Tenhle díl se dá prostě označit za takový přechodník mezi místy a událostmi, co jen předznamenává a nebo čeká na jiný.
Les zbloudilých
Anne Plichota
Tak tohle bylo něco. Tenhle díl jsem přečetla v rekordním čase a myslím, že je pro mě oblíbenější než první. Sice se mi tu nesplnilo přání o podívání do Edéfie - nebo ne alespoň tak úplně - , ale zato byla plná Tugduala. Já prostě takovéhle typy postav zbožňuji a když měli ještě s Gustou na sebe blbé kecy, musela jsem se smát. A i když se ani téhle série nevyhnul milostný trojúhelník, tady mi ani tak nevadí. Jen jsem docela zvědavá, jak se někdy v budoucnu rozhodne samotná Oksa.
Co se týče děje, líbila se mi ta nová tajemství vyplouvající na povrch a také děj, který se neodehrával u nás, takže se stalo víc závratnějšíchh dobrodržství než v prvním díle a taky jsme se dozvěděli o nových magických zlepšovačích. Zároveň tu však byl na odlehčenou i pohled od Dragomíry a od Orthonovy neteře z minulého dílu, která neměla lehké rozhodování.
Autorky využily rozmanitost dějových linek a když je propletly dohromady, vzniknul celý příběh, od jehož konce mi už zbývá pouhý jeden díl. Po dočtení jsem si hledala o sérii informace a je mi docela líto, že v češtině vyšla už jen trojka a zbytek ne. Přijde mi to škoda, už kvůli Tugdualovi.
Ledová země
John Flanagan
Už podle anotace nám může být jasné, že Halt dodrží svůj slib, netypovala bych ale, že zrovna tím způsobem, jaký použil. Ze začátku se mi víc zamlouvaly části s pohledy z Ledové země - tedy až na tu událost v hospodě - , ale jak se z Horáce stal onen svobodný rytíř, nebyla jsem moc nadšená, že mám náhle číst o Willovi nebo o Evanlyn. To však neznamená, že mě nezaujaly poměry na dvoře, kde musel Will pracovat a jak se tam ještě za takovou cenu udržoval při životě. I když, po tom, co zmizela loď, mi jejich kapitoly připadaly slabší, zabývaly se jen popisem, jak musela odeznít závislost. Oceňuji ale, že tak rychle plynul čas. Každopádně jsem si prostě nejvíc užila rytíře se znakem dubového listu a jsem zvědavá, jestli se skupinka v dalším díle už konečně setká.
Přízrak na stadionu
Thomas Brezina
Čtyřka řeší další zapeklitý případ a poprvé v mnou čtených dílech k sobě dokonce přibere pátého člena. Nejvíce mě asi zaujal nápad s čerstvým betonem a tím, co tam přátelé našli. Jen už jsem asi z těhle knížek vážně vyrostla, zdají se mi až moc předvídatelné a hrdinové jednají způsoby, kterým už nerozumím. To je však má chyba a myslím si jinak, že jsou tyto knihy vhodné pro odlehčení od složitější příběhů a nebo pro začínající čtenáře, aby je neodradilo množství stránek. Proto to tady utnu, abych si nenarušila nadšení, co jsem z nich dříve pociťovala.
Akorát, zdá se jen mně, že Čtyřka vždycky, pokud někam jedou bez rodičů, dostanou nějakého podivínského opatrovníka? Stačí si vzpomenou na Čarodějovu věž nebo Masku se zářícíma očima, ale objevuje se to i tady.
Hvězda splněných přání
Jill Murphy
Hezké zakončení série. Jen mě trochu zaráží, jak se z průšvihářky vypracovala na premiantku třídy za jediné pololetí.
