Rohy faunů
Renata Štulcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156280/bmid_rohy-faunu-mgN-156280.jpg
5
153
153
Rafaelova škola série
< 3. díl >
Faunka Marina vstupuje do třetího ročníku Rafaelovy školy v Lesním sídle krále Pana. Učí se žít v lese, starat se o královy zvířecí mazlíčky a meditovat s Lunou, když jí nastanou starosti. Její maminka se začne chovat velmi podivně. Na každý víkend zmizí a svou lásku nevěnuje ani Marině ani jejímu otci, ale Marininu štěněti Čertovi. Stejně podivně se začnou chovat i Marinini spolužáci. Marina se trápí, chtěla by všem pomoct, ale jak vypátrá, kdo tohle všechno způsobil? Přitom je už druhým rokem zamilovaná do hráče školního florbalového družstva se zvláštním jménem Plantefolie. Jak dopadne jejich první rande? Je Plantefolie Marinina životní láska?... celý text
Přidat komentář
Opět je třeba vysoce ocenit autorčinu fantazii. Avšak, hned na úvod - onen král lesa, který ma na hlavě paroží, ten není odrazem nějakého dávného, predkřesťanského božstva, ale za jeho vznik vděčíme Margaret Murrayové a různým romantickým představám 19. století (doporučuji knihy Horák: Návrat starých bohů, Kreuz: Kouzelnické a čarodějnické procesy). I celé Lesní sídlo a zvířata v něm (sice nemluví, ale naprosto nejsou divoká a plachá, naopak jsou velmi nakloněna člověku a jakmile potkají studenty v lese, loudí od nich jejich svačiny - těžko najít něco méně přírodního a divokého, připomíná mi to normalizačně domestikovaný a v lati stojící les pana hajného z komedie Ať žijí duchové, kde je také živá příroda potlačena do velmi usměrněné a zkultivované podoby) nám neukazují přírodu jako takovou, ale pokřivenou, domestikovanou a modernímu pohodlnému člověku podřízenou pseudopřírodu, která v sobě vlastně nic přírodního a divokého nemá. Je to naopak její prznění, devalvování na pouhý krásný, kýčovitý ornament. Příznačná je třeba všudypřítomnost břečťanu v Lesním sídle. Sice krásně vypadá, ale bývá často nebezpečným invazivnim druhem, který poškozuje svého nositele (bortí zdi, přispívá k vývratu stromů,...). Jak se do té popisované přírody, lesa, divočiny hodí všechny ty rtěnky, řasenky, podpatky, fén...?
A když má Štulcová tak ráda Shakespeara - je cosi shnilého v přírodě Rafaelky...
Teprve cca na straně 45 mi došlo, že inspirací k tomuto dílu byly (mimo jiné) i Zvonící cedry Ruska od Megreho, ten tendenční škvár.
K všudypřítomným řasenkám, rtěnkám, podpatkům a minisukním přibyl ještě fén, Marinin mindrák z tloušťky a přesný návod na líčení řas. Nějak mi nedochází, jak se tyto povrchní záležitosti shodují s přírodností, ekologickým a hlubokým, na správné hodnoty zaměřeným životním stylem?
Když se po neshodě s Arthosem Marina zlobí i na matku, ta si ji usmiřuje (opět!) igelitkou dárečků. Takové přitakání vyprázdněnosti, mělkosti vztahů + materialismu mi k proklamovanému správnému a přírodnímu žití prostě nesedí. Panův žertík s Aine a její pobláznění do pejsků je zdlouhavý a zbytečně natahovaný, jako by se aurorka snažila nahnat své knize více stránek.
Občas na mě text působil dojmem, jako by autorka psala na přeskáčku, s velkými prodlevami. Jak jinak si vysvětlit veletoče typu: miluju Plantefolieho, nemiluju Plantefolieho, smažu jeho číslo, chci s ním chodit, Lev mě nezajímá, Lev = Arthos, Arthos Lva hledá, záškodnice chce Marinu zabít, záškodnice chce, aby Marina zešílela, protože jinak by se narodila znovu, najednou ji záškodnice chce zase zlikvidovat... Některé části si zkrátka odporují, jako by si sama Štulcová nepamatovala, co píše.
Tuhle knihu jsem si užila skutečně naplno! Trápení s láskou postupuje, Marininy útrapy jsem prožívala, jako by byly moje vlastní. A ač to bylo bolestivé, dokázala jsem si to užít. I když to asi zní divně. :-D Ale fakt, hrozně mne baví knihy, které umí přenášet emoce na své čtenáře. Jak to paní autorka dělá, to nevím, ale zcela jsem se do toho ponořila a těžko se mi odtrhávalo. Zároveň tu je spousta napětí, které mne bavilo sledovat... spousta intrik a pletichaření... Rozhodně se těším na další díl. Co na tom, že tahle série je primárně pro mládež, já si to užívám i jako dospělá!
Třetí díl byl opět nádherný, moc krásná série která se čte velmi dobře. Poklad v mé knihovničce :-)
Třetí díl z této série hodnotím, zatím, jako nejslabší. První polovina knihy se mi hůř četla, někdy mi připadlo, že se ztrácím jak v ději - jsem teď ve škole nebo s Marinou doma, protože z textu děje to šlo děsně špatně poznat a zdál se mi neuspořádaný - tak v popisu některých činností, které studenty tercie čekají.
Druhá část knihy už se čte daleko líp, kniha dostává opět spád a byť jsou v textu příběhu náznaky, že už se Marina se svým vyvoleným Lvem potkala, zatím se čtenář může jen domýšlet, kdo by to mohl být.
Únavné ale bylo neustálé "pofňukávání" a "lítostivý" postoj Mariny.
Závěr knihy mě však nenechává na pochybách, že se určitě pustím i do dalšího dílu z této série.
K tomuto dílu mám stejné výhrady jako ke druhému. Ale čtení mě baví, takže pokračuji.
Fauni jsou veselí, hraví a někdy trošku škodolibí. I děj knihy tomu odpovídá. Napětí prvních dvou dílů na chvíli vystřídá legrační kouzlo, které postihlo královnu víl Ainé a několik Marininých spolužáků.
Tak tenhle díl jsem si zatím užila nejvíc. Možná kvůli tomu, že jsem si poprvé vyzkoušela čtení ve tmě pouze při svíčce(a doporučuji, nebolí z toho oči jako z lampičky), ale víc za to mohou Vilda s Buližníkem se svými vtipy a popichováním a také Marina a Plantefolie. Ti se postarali o spoustu komických a bizarních situací, kdy už jsem jim vážně ke konci držela palce, protože to nebylo možné, jakou ti dva měli smůlu na lidi.
Začínám už jasně tušit, kdo to pořád vkládá do textu tajné hrozby a předsevzetí, ale něco mi říká, že to ještě potrvá, než se s tou osobou čtenáři setkají. Jinak v komentářích vidím, že nejsem jediná, koho to popohnalo k tomu, aby se začal zajímat o Sen noci svatojánské, protože jsem si myslela, že mi to třeba pomůže přijít na kloub všem podivnostem, co se tam děly a proč tam každý rýmoval.
Od trojky jsem se nemohla odtrhnout ani při rereadingu. Aine je okouzlující, jak šišlá. A Marina, Pan, Puk, to je vážně trojice. Donutilo mě to přečíst a skouknout Sen noci svatojánské, a musím říct, že Rohy faunů jsou jako pokračování Shakespeara.
Výborná kniha. Celou sérii jsem si oblíbila, jsou to mé nejoblíbenější knihy.
Všem moc doporučuji.Ne, jinak... MUSÍTE SI TO PŘEČÍST!!!
Čtvrtý díl vyjde knižně někdy po Vánocích!!! :))
http://renatastulcova.blogspot.cz/2016/08/rafaelka-bude-zase-vychazet-knizne.html#more
rafaelku mam moc ráda.přímo tento díl mě nadchnul ze všeho nejvíc.Ale škoda je že pořát nevychází slibovaná rafaelka 4 (kniha).na to abych si mohla přečíst E-knihu si ještě musím pořídit čtečku na kterou nemam peníze
Roky jsem čekala s přečtením třetího dílu, abych mohla rovnou navázat čtvrtým. Díky nezměrnému úsilí paní Štulcové se zadařilo a já mám od pátku poctivě koupený ebook čtvrtého dílu a mohla jsem si tedy užít nerušený rafaelkovský víkend. Podařilo se. Pořád mám sice nějaké ty výtky,ale jako celek jsem si oba díly užila a těším se na ten pátý. Ráda bych ohodnotila i ten čtvrtý,ale díky zkostnatělému literárnímu trhu našeho státu nedostal ISBN a tudíž nemůže být vložen ani sem do databáze. Takže alespoň takhle - stojí za to.
Moc dobrý. Už se těším na další díly.
Doufam,že bude R.Štulcová dál psát tak pěkně.
Byla bych radši, kdyby to napsal někdo, kdo nepíše jako moje spolužačky. No, jedna píše mnohem líp než paní Štulcová.
Nápad dobrý, Marina to ale totálně kazila. Chovala se fakt jako tříletá. To se i já chovám rozumněji. Ale i přesto chci další díl. (Ach, ti dva jsou fakt rozkošný páreček :D ) 3,4*
Štítky knihy
pro děti příroda městská (urban) fantasy víly, rusalky elementární bytosti
Autorovy další knížky
| 2011 |  Vílí křídla |
| 2003 | Nemetonburk aneb Tajemství ve skále |
| 2012 | Tance nág |
| 2009 | Růže a krokvice |
| 2018 | Vlasy dryád |
Ve třetím díle Rafaelovy školy se přesouváme do tercie, kdy se studenti metamorfují ve fauny a seznamují se s královstvím lesa. A také pokračuje jejich puberta... která se nevyhýbá ani elementálům. Opět hezky napsaná fantasy, s dobře vystavěným příběhem, v českých kulisách.