Vlasy dryád přehled
Renata Štulcová
Rafaelova škola série
< 5. díl >
Vlasy dryád, pátá kniha série Rafaelova škola. Rafaelova škola je tajemný romantický příběh s prvky léčitelství, esoteriky a ekologie z poloviny zasazený do současného světa, kde v křivoklátských lesích najdeme přírodovědné gymnázium zvané Rafaelova škola. V ní pátým rokem studuje šestnáctiletá Marina Fialková, protože si to přála její nezvěstná maminka. Marina tady poznává druhou polovinu existence, neviditelný svět za oponou. Svou maminku již nalezla, nyní se stává dryádou, bytostí na rozhraní mezi živočichy a rostlinami. Dospívá a je postavena před volbu své budoucnosti. Současně potkává lásku, o které sní. Je však tato láska tou, která jí byla předurčena?... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vlasy dryád. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (27)
Co tohle je!?
Předchozí díly ještě šly, i když byly plné klišé, ale jak se objevil na scéně Rowan, celá slavná Rafaelova škola se změnila v nepovedenou Wattpad fanfikci třináctileté holky. Nejspíš si autorka chtěla splnit svůj pubertální sen aspoň prostřednictvím otravné Mary Sue.
Dávám jednu hvězdičku za Marininy spolužáky. U nich jsem se opravdu pobavila.
Jsem opravdu z Rafaelovy školy nadšená! Užívám si to... Tenhle díl jsem přečetla jedním dechem za 3 dny....
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vlasy dryád v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 112x |
ve Čtenářské výzvě | 25x |
v Doporučených | 14x |
v Knihotéce | 54x |
v Chystám se číst | 19x |
v Chci si koupit | 10x |
Autorovy další knížky
2011 | Vílí křídla |
2003 | Nemetonburk aneb Tajemství ve skále |
2012 | Tance nág |
2009 | Růže a krokvice |
2018 | Vlasy dryád |
Na tento díl jsem se velice těšila kvůli dryádám a stromům, ale bohužel příroda byla opět devalvována na ornament, místo přírody v knize figuruje zeleň jen jako doplněk luxusních interiérů a anglický park kolem zámku, dokonce i Dianin les je obehnaný mřížemi - něco tak nesvobodného a pseudopřírodního mi k autorkou proklamované životní filosofii nesedí. Stejně jako u Vlnění nymf i zde najdeme malé doprovodné obrázky u každé kapitolky, které velmi pěkně ilustrují děj kapitoly. Hned v úvodu je obrázek kola roku s keltským stromovým kalendářem. Jak kolo, tak i kalendář nemají se straými Kelty nic společného. Kolo roku je wiccanský vynález, vzniklo až ve 20. století a jeho inspirace předkřesťanskými svátky je někdy velmi volná (nedochovaly se informace, jak a kde všude byly vlastně slaveny), někdy jde i o zcela smyšlené, novodobé svátky. Stromový kalendář zase pro změnu má kořeny až raném novověku, Keltové nic takového nepoužívali. Pověst o Dianině vládě v Aricciu u jezera Nemi nevychází z ničeho menšího než z Frazerovy "Zlaté ratolesti", což je text, který bychom měli brát s velkou rezervou, stejně jako Frazerovy názory na archaické náboženství celkově.
Marina je taková ufňukaná, rozmazlená, ano, prožila těžké chvíle, dětství bez matky, ale oprvdu je nutné, aby si místo spokojenosti, že konečně má matku i lásku, pořád stěžovala, jak je o hrozné, být dcerou vílí královny, když z toho přitom neustále těží (luxusní hadříky, kabelky, šperky, dobrůtky, extra zacházení a pobyt v Římě pro celou třídu,...) ? Ještě nepochopitelnější mi připadá nářek, že se musí schovávat. Vždyť to tak ve skutečnosti vůbec není, je přece často středem pozornosti, a to nejen ve třídě, ale především na různých akcích, jako bylo v minulých dílech divadlo, soutěže, v tomto díle je to ples. Právě tento ples ve stylu císařovny Sisi je značně postavený na hlavu. Nejen, že jsou Sisi a Franz líčeni jako kdovíjak zamilovaný pár (ala sladkobolné filmy s Romy Schneiderovou, o kterých víme, jak jsou na hony vzdálené realitě), ale především nesmyslná volby Mariny do role Sisi, kde si ji všichni mohou dobře prohlédnout a vidět, jak velice je podobní Aine. K čemu se královna víl schovává v Čechách (a nenavštíví Marinu ani ve chvíli zdranění, aby ji nedejbože něco neprozradilo), když ale přitom přijede na ples, kde jsou obě velmi dobře viditelné a srovnávatelné? Stejně tak bylo nesmyslné, když si Marina a matka vyměnily ony "maskovací brýle". Vždyť to naopak na jejich podobnost upozorňuje... Vítězství v shakespearovské slam poetry soutěži je dalším okamžikem, kdy je Marina ve středu pozornosti. Její myšlenka na to, že by si přála, aby jí někdo z poroty nadržoval, je více než úsměvná. Vždyť je jí nadržováno a těší se zvláštnímu zacházení již od počátku docházky a Rafaelovu školu!
Jediný lék na Marininu melancholii či nepohodu je pro Aine i pro Dianu něco tak přízemního a konzumního, jako je nakupování kabelek, šatů a bot, zkrátka udržitelnost opět dostává na frak. To neustálé shoppování a vysedávání po kavárnách je otravné a stereotypní. A všechna ta snobárna s rádoby společenským chováním, protokolárním oblékáním a etiketou... no nevím, jestli tohle už se od předchozích dílů nezačíná vzdalovat až příliš a jestli si to autorka neměla nechat do nové, zcela jiné série.
Údajně moudrý profesor historie Rabenschwarz krmí Marinu moudry typu "dějiny píší vítězové", jako kdyby nevěděl, že právě od toho je historie - snažit se proniknout do toho, proč autoři píší tak jak píší, proč některé věci zamlčují a jiné zdůrazňují... Zkrátka mluví, jako by vůbec nevěděl nic o historiografii a metodologii historikovy práce.
Bydlení v obřích stromech asi vypadá pohádkově, ale takto upravený strom je vykutaný, dutý a tudíž mrtvý. Je to ale krásná ukázka zacházení s přírodou v celé této sérii, potažmo v neopohanských, new age a ezo hnutích, kde často najdeme právě podobný přístup, který na první pohled přírodu oslavuje, ale ve skutečnosti ji ničí nebo ignoruje, že jde o živý organismus, člověku nesloužící a nepodléhající.