Vlasy dryád
Renata Štulcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/396648/bmid_rafaelova-skola-vlasy-dryad-AVe-396648.jpg
4
85
85
Rafaelova škola série
< 5. díl >
Vlasy dryád, pátá kniha série Rafaelova škola. Rafaelova škola je tajemný romantický příběh s prvky léčitelství, esoteriky a ekologie z poloviny zasazený do současného světa, kde v křivoklátských lesích najdeme přírodovědné gymnázium zvané Rafaelova škola. V ní pátým rokem studuje šestnáctiletá Marina Fialková, protože si to přála její nezvěstná maminka. Marina tady poznává druhou polovinu existence, neviditelný svět za oponou. Svou maminku již nalezla, nyní se stává dryádou, bytostí na rozhraní mezi živočichy a rostlinami. Dospívá a je postavena před volbu své budoucnosti. Současně potkává lásku, o které sní. Je však tato láska tou, která jí byla předurčena?... celý text
Přidat komentář
Co tohle je!?
Předchozí díly ještě šly, i když byly plné klišé, ale jak se objevil na scéně Rowan, celá slavná Rafaelova škola se změnila v nepovedenou Wattpad fanfikci třináctileté holky. Nejspíš si autorka chtěla splnit svůj pubertální sen aspoň prostřednictvím otravné Mary Sue.
Dávám jednu hvězdičku za Marininy spolužáky. U nich jsem se opravdu pobavila.
Jsem opravdu z Rafaelovy školy nadšená! Užívám si to... Tenhle díl jsem přečetla jedním dechem za 3 dny....
Strašně pěkná knížka, moc doporučuji. Akorát přezdívky Ro a Mar... Za to bych autorku nejradši zabila.
P.S. Jsme jediná, komu tahle hudba Rafaelku strašně připomíná? https://www.youtube.com/watch?v=hlWiI4xVXKY
(SPOILER)
Hned po Vlnění nymf to byla ta nejhorší kniha ze série. Měla jsem jí rozečtenou šest měsíců! Prostě jsem přečetla první kapitolu a už jsem nemohla pokračovat. Následuje ta nejdelší recenze, jakou jsem zatím napsala. A spoilery.
[Marina se během pár stránek úplně bezdůvodně zamiluje do Rowana a zapomene na Arthose. Už jenom za to bych jí nejradši jednu vlepila, protože se to mezi nimi vyvíjelo tak dobře. Ale pak se objevil zrzek z Anglie a všechno šlo do kytek. (Vlastně mi to připomíná ty seriály, kdy má kluk, do kterého se hrdinka zamiluje vždycky anglický přízvuk, protože to tvůrcům připadá sexy)
Upřímně už mi Marinina milostná vzplanutí lezou krkem. V každý knize se objeví nový kluk, se kterým dva chvili chodí, pak se rozejdou a objeví se někdo další. Chápu, že Marina je mladá a sbírá zkušenosti o tom, jak vlastně vztahy fungují. Chápu, že se lidi rozcházejí, ale pro všechno na světě! Paní Štulcová, už s tím přestaňte!
Rowan mě štval už od začátku. Jeho chování vůči Mrině mi přišlo nepříjemný. Je mi jasný, že to mělo vypadat galantně a romanticky, ale někdy to působilo otravně a směšně. (Třeba to, jak jí nesl svačinu) A ty jejich zamilovaný přezdívky ve mně pokaždý vyvolaly záchvaty smíchu (Ro! Mar!) Doufám, že Rowan zase odtáhne.
Nevím, jestli to bylo tím, že s Marinou mlátí hormony nebo za to mohla Rowanova přítomnost, ale z odvážné a celkem sebevědomé Mariny se stala nemožná slepice, která dokáže myslet jen na jednu osobu. Schválně zkuste hádat, kdo to je. Dokonce i když byla v tý naprostý tmě, ze které měly vyjít jaksi vnímavější a silnější, to jediný, co viděla byl Rowan! Taky nedělá skoro nic, co nesouvisí s výše zmíněnou osobou.
Vlastně mi Marina poslední dvě knihy připadá jako úplně jiná postava. Je tak ufňukaná a nerozhodná. Připadá mi, že se chová jako dítě. Je to jedna z věcí, která mě pomalu odrazuje od čtení dalších dílů. (Tohle a taky její neustálý a otravný střídání kluků)
Taky už bych se, sakra, ráda dozvěděla něco víc o té rodinné kletbě. Z toho věčnýho naznačování už začínám šílet. Proč nemůže Marina přestat slintat nad Rowanem a radši řešit tohle? To jí to vážně ani trochu nezajímá?
Děj knihy byl hodně pomalý a celkem o ničem. Tohle je pátá kniha, čekala jsem, že už se stane něco dramatickýho. Prostě cokoliv, co by nás posunulo v příběhu.
Začíná tam být nějak moc postav (noví výmění studenti, ta holka, co na začátku zachránila Marinu, ta siréna se jménem, který nejde vyslovit) a to mi ztěžuje orientaci v příběhu.
Taky mi chybí Medea, která měla v téhle knize docela málo prostoru. Nemůžou spolu Marina a Medea trávit víc času když jsou kamarádky? Ne, místo toho je Marina nalepená na Rowana a Medea si taky našla přítele. (Vůbec si nepamatuju, kdy k tomu došlo)
Ale bylo fajn dozvědět se něco víc o stromech a dryádách. Líbilo se mi jejich bydlení v obřím stromě a Panovo flirtování s Aine mi vždycky zvedne náladu.
Konečně jsem se dostala na konec této knihy. Trvalo mi to o dost déle, než jsem očekávala, ale nakonec se vyplatilo vytrvat.
Zprvu jsem měla dost problém se začíst, hlavně první polovina knihy mi dala dost zabrat. Měla jsem pocit, že řada pasáží byla pro mne osobně až příliš "ukecaná". Ale abych pravdu řekla, až teď zpětně jsem začala chápat, že ty detaily tam vlastně opravdu měly svůj význam. Druhá polovina knihy pak dostává na spádu a oproti první půlce je o dost akčnější a napínavější. Mně asi ta druhá půlka vyhovovala více.
Autorka zde také nabízí několik nových postav, které celý děj skvěle posouvají kupředu, já si je užila a většinu nových postav si oblíbila. Zároveň se mi líbí, že naši staří známí hrdinové konečně dospívají a pomalu se z dětí stávají dospělí. Byť puberta stále řádí, ten postupný přerod tam je patrný a mně se to moc líbí.
A konečně mám svůj soukromý tip na to, kdo asi za celým tím spiknutím proti Marině celou tu dobu stojí. Teď už jsem jen zvědavá, jak moc se pletu nebo nepletu. Pravda, některé detaily z dřívějších knih jsem jaksi zvládla zapomenout, takže plést se určitě mohu. Každopádně jsem na to zvědavá, až se to jako čtenář konečně dozvím. :-D A tak se těším, co si pro čtenáře autorka přichystala v dalších dílech.
Vlasy dryád hodnotím slabšími 4 hvězdami. První půlka mi nesedla úplně tolik, ale ta druhá polovina mi to vcelku vynahradila.
Pátý díl opět nezklamal :-) kniha je velmi krásná, čte se jedním dechem :-) tato série mě moc a moc baví.
Tak toto bylo pro mě opravdu zklamání. Všechny předchozí díly miluju, chválím je kde se dá, ale toto bylo zabití času.
Celý děj je plytký, hlavně ty rozhovory mi přišly jak z facebookové skupiny 'nudné dialogy'. Vše se tam omílá pořád dokola...(ano všichni víme, že je Médeina matka psycholožka). Všechny vztahy mi nepřijdou opravdové. Je to vidět jak u Mariny a Médey(jejich přátelství postrádá jakoukoli hloubku,svěřování tajemství,škádlení,podnikání šílených nápadů,...), ale hlavně je to znát u Mariny a Rowana. Čtenáři je už od začátku knihy jasné, že jsou do sebe oba dva zamilovaní. Jenže tady se o zamilování ani mluvit nedá, protože na to, že má být Marině 16 se pořád chová jako by jí bylo 11. Toto že měla být romantická kniha? Hlavně mě opravdu štve, jak si Mari hraje pořád na chudinku a vůbec si nevěří. Bylo by příjemné zpestření, kdyby si svoje síly uvědomovala a začala je vědomě používat proti ostatním, takhle se chová jako typická Mary-Sue(definici sem musím vložit,protože zcela vystihuje Marinu-jsou bezchybné, často morálkou, inteligencí a schopnostmi dalece převyšují své vrstevníky,nebývají zcela lidské-mívají vílí, elfí, upíří, vlkodlačí apod. (nikdy ne např. skřetí) předky,nevyrůstá se svou rodinou a v průběhu příběhu se dozví, kdo jsou jejich praví rodiče a mnohdy odejdou k nim). Tyto útržky z wikipedie snad mluví za vše...
Oproti předchozím dílům knize chybí samotné učení ve škole (dříve jsme se dozvědli o spojení se zvířetem, o účincích vody,...) a přitom o komunikaci stromů by se toho dalo také spousta naučit. Toto 'nadpřirozeno', jehož znalosti se dají využít i v našem světě, tu prostě chybí. O předchozích dílech hovořím jako o svých učebnicích, ale toto je vážně plytké a nezajímavé.
Chyběl mi tu Arthos, mohl dostat víc prostoru. Marina se vůči němu chová ignorantsky, nesnaží se ho pochopit. Podvědomě si myslí, že se svět točí jen kolem ní. Taky návstěva Plantefolieho byla naprosto zbytečná. Však se tam jen porval, řekl jí kotě a zdar. Této knize opravdu chybí hluboké rozhovory a je to opravdu škoda.
Ty kurzívou psané monology jsem taky měla na salámu. Všechno je psané tak moc průhledně, že člověk prostě netuší, ale VÍ, že Marině nikdy žádné pořádné nebezpečí nehrozí, byť se nás dospělí hrdinové snaží přesvědčit o opaku.
Další věc je to, že vše je jaksi až moc uvěřitelný reálný život, jako by to psala sousedka od vedle. Žádně opravdové drama. To by se dalo počítat jako plus, ale přeci jen unikáme do světa knih pro něco nevšedního.
Až moc okaté snažení plynutí s dnešní dobou-samé mobily, gps, atd... Jak už tu psal uživatel 9876. Také se ti teenageři nechovají vůbec na svůj věk, přeskakují mezi chováním 10 letého dítětě a 50 letého dospělého, ale chování puberťáku nezahlédli ani z rychlíku.
Taky by se mohla Mari naučit vyrovnávat se šikanou, protože tohle je NUDA.
Jediné, co mě pořád zajímá, je zápletka ohledně Atlantidy a naděje, že je Arthos ten správný lev.
Mám těch výtek mnohem víc, ale ve zkratce tomu chybí pořádný děj, opravdové a hluboké vztahy mezi hrdiny a hlavně ty rozhovory vypadají jen na okrasu, nikam se neposouvají a bývají ve většinu případě utlé zazděním záporáka, který nedostane ani možnost se bránit.
Než vyšla tato kniha, přečetla jsem ty předešlé díly ještě jednou... Moje fantazie pracuje a prahne po zfilmování :)
Má smysl psát komentář ke knize, když zcela souhlasím s komentářem, který tu byl ke knize uveden od uživatele/uživatelky Inugoya? Asi ne, stačí si přečíst tedy komentář ke knize pod tím mým.
Jen jednu věc bych dodala. Kniha se "rozjíždí" až teprve ve chvíli, kdy se na scéně objevuje Rowan ... takže 150 stránek musí člověk přetrpět a pak je to zase super čtení.
Tuhle sérii mám ráda, i když hlavní hrdinka mi sympatická není. Pořád se utápí v tom samém dokola a je to nuda. Taky mě mrzelo, že z Athose udělala autorka padoucha a místo něho tam vlepila až příliš dokonalého Rowana (pořád mi naskakuje paralela s S. J. Maasovou, nemůžu si pomoct). Co mi taky chybí je, že s každým dalším dílem, je v sérii míň a míň legend, zajímavostí, nebo chcete-li ezoteriky, a přitom to dělalo ty knihy vyjímečné. I přes výhrady mě dynamika mezi Marinou a Rowanem bavila, i když bych si přála, aby Marina už trochu dospěla. Pět knih pořád akorát jen skuhrá, zatímco všichni okolo se můžou pominout. Už by to chtělo změnu. Každopádně jsem zvědavá, jak celá série dopadne :)
Jako byl pro mě druhý a třetí díl zklamání, tak čtvrtý a hlavně teď pátý to vynahradil. Moc mě bavil. Trochu méně děje, více lásky - takové té krásné, první.... méně duchodního přesahu, což mě trochu mrzelo, ale něco se mladý člověk i tady dozví. Nejde o žádnou velkou literaturu, ale velice milé čtení. Mladým děvčatům a romantickým maminkám určitě doporučuji.
Krásná pohádka i pro maminky dívek, které jsou ve stejném věku jako hlavní hrdinka. S Rafaelkou vyrůstá moje dcera a já jsem ráda, že si ty krásné knihy mohu přečíst také. Moc se těším na pokračování a jsem šťastná, že se podařilo vyřešit problémy s vydáváním
Po třetím rereadingu Vlasů dryád jsem nadšená ještě víc než, když jsem je četla poprvé. Chápu, kniha není pro takové ty zapšklé povahy. ;-) První láska, to vzájemné oťukávání, nejistota, to v Dryádách úplně miluju. Mrazilo mě, když jsem zjistila, že Aine řeší i vážné záležitosti. Pozor spoiler. Myslím, že Johanka z Arku je jen začátek něčeho velikého z toho úžasného vílího světa. Když o ní v Dryádách pokaždé čtu, mám z toho radost. A pak ta kletba. Od prvních kapitol se Dryádami táhne dryádí kletba, ale není prozrazená, jen můžeme tušit. Teprve když už víme, jak působí, můžeme si zpětně uvědomovat, jak ji autorka skvěle zapracovala do každé kapitoly. Dryády jsou dokonale napsaná kniha a škoda, že do podzimu 2019 je tak daleko. Netrpělivě očekávám šestou knihu Písně sirén. Ta bude určitě ještě lepší.
První tři díly Rafaelky jsem přečetla jedním dechem. Čtyřku jsem četla v e-verzi, to se mi četlo špatně, ale stále byla zajímavá. Vlasy dryád však pro mě byly velkým zklamáním. Oproti předchozím dílům byly dějově velmi plytké, a to i navzdory tomu, že do příběhu vstupují nové postavy a prakticky celá kniha se odehrává v Itálii. Vše se točí převážně kolem nového spolužáka Rowana - další velké lásky Mariny a jejích pochybnostech, zda je jejich láska vzájemná. Po přečtení několika kapitol jsem si začínala připadat, jako když odtrhávám lístky akátu se slovy: "Má ji rád, nemá ji rád..." Jedinou výraznější zápletkou je dryádí kletba a její následné zlomení, vtěsnané prakticky do jediné kapitoly ke konci knihy.
Ať si říká kdo chce co chce, já jsem z knihy nadšená. Rafaelka mne jako vždy pohltila a nepustila až do poslední stránky. Bylo tam přiměřeně napětí i té sladké romantiky, kterou si podle mě Marina zaslouží. Některé postavy mě překvapily, několikrát jsem se zasmála a něco mi vyrazilo dech - za mě super.
Pokud bych měla něco vytknout, tak by to bylo přidávání nových postav, které nehrály v příběhu žádnou roli místo rozvíjení známých charakterů, o nichž se v sérii zatím téměř nic neprozradilo a pár logických nedostatků (např. účel výměny brýlí).
Pokud pomineme tyto dva minusy, je to dokonalá četba pro romantické dívky hledající i nějakou tu napínavou a tajuplnou zápletku a samozřejmě nejen pro ně.
Kdyz jsem loni objevila tuto serii, bylo to obrovske prekvapeni a prvni 4 dily jsem precetla snad za vikend. Na Vasy dryad uz jsem si musela trochu pockat, ale vyplatilo se, kniha je to poradne tlusta. jenomze ted uz mi zbyva jen par stranek a ja nevim co dal. Aspon tedy pisu recenze a doporucuji, doporucuji a doporucuji. Tim, ze se dej odehrava v Cechach a jen kousek od mista, kde bydlim, je pro me vsechno spis realita nez fantasie. troufam si tvrdit, ze tohle je presne ta knizka, kterou matky kradou svym dceram a pak predavaji vnoucatum a takovych moc neni.
Tak, pokud milujete napětí a romantiku a rádi si při knize odpočinete, bude se vám kniha líbit stejně jako mně! Nadchl mě dost vysoký počet stran, protože obecně když mě kniha zaujme, tak jsem opravdu ráda, když je ta kniha také pořádně silná! Líbilo se mi, že je tu hodně romantiky, jak o tom předem autorka psala, a skvělé je to zmiňované napětí, které čtenáře možná až moc rychle přenese od začátku do konce knihy.
Marina už je v této knize ve věku, kdy řeší svou budoucnost, je vidět, že dospěla, ale přesto se těžko srovnává s tím, co se po ní chce, jak moc se liší její představy od představ její matky. Líbilo se mi, jak jsme se v průběhu příběhu dozvídali nová fakta, která formovala Marinino rozhodnutí. Ke konci knihy už bylo cítit, že se z Mariny opravdu stává Ainina následnice.
Naprosto úžasní jsou noví hrdinové, ale nebudu spoilerovat, takže jen prozradím, že druhý Lev je trochu egoista. Ale on na to má, aby byl takový. Přesto je to skvělý kluk. Jsem dost napjatá, jak to celé mezi ním a Marinou dopadne, co nám ještě autorka připraví za překvapení.
Spolužáci kolem Mariny byli zábavní, užila jsem si nácvik plesu. Skvělý nápad, jak nahradit Marině taneční, na které tady v Česku nemohli.
Zaujal mě také příběh Marininy sestřenice Egerie a mimochodem, na Google jsem pak i zjistila, jak má autorka skvěle nastudovanou mytologii a historii Evropy, na kterých Rafaelku od počátku staví. To klobouk dolů.
Dryádí kletba byla opravdu úžasný motiv, a protože za mě je Rafaelka každým dílem lepší, neumím si ani představit, co se odehraje v dalším díle. A jsem na to zvědavá! Autorka někde psala, že prý nás čeká mnohem méně romantiky. Chystá se na nás prý thriller. Tak hlavně doufám, že to všichni přežijou.
Jediné negativum vidím v tom, že knihy nejsou na tvrdším papíře vázané v tvrdé vazbě a měkký přebal knihy možná používáním trochu trpí.
Trošku sladší než předchozí díly, ale nějak se mi to lépe četlo - než třeba přechozí díl (na to, kolik tam bylo stran a někdy podle mne i zbytečných). V některých kritických komentářích souhlasím se ZET55, přesto hodnotím čtyřmi hvězdičkami, protože to prostě čtivé bylo a na další díl se opět moc těším (jen bych uvítala méně cukrování a více napětí, záhad a všeho, čeho je svět elementálních bytostí plný). Je také škoda, že nové nakladatelství neudělalo tak silnou knihu do pevné vazby...
Knížka mě bavila od začátku do konce. Téma rostlinných/stromových bytostí se mi líbí, včetně hezky vymyšlených podrobností ohledně jejich příjmu potravy atd. Marinino tápání v lásce mi připadá hezky uchopené - šestnáctiletá holka, na kterou navíc vybalili, v čem že se má "tak trochu povinně" cvičit, má co dělat sama se sebou i s okolnostmi. Často zmiňované mobily, cestování, studium v zahraničí apod. tam podle mě dobře padlo jako fenomén současné doby.
Hezky si autorka dala práci s dohledáváním úvodních citátů k jednotlivým kapitolám.
Jako část velkopříběhu (pátá část z plánovaných osmi) je to výborně napsané.
Bohužel si v nakladatelství nedali větší práci (nebo nebyl čas???...) s jazykovou korekturou, v textu jsou překlepy a syntaktické chyby. Není jich moc, ale na to, jak je jinak text dobře napsaný, je to prostě škoda. Nepatří tam žádné chyby. Ale za to autorka nemůže.
Autorovy další knížky
| 2011 |  Vílí křídla |
| 2003 | Nemetonburk aneb Tajemství ve skále |
| 2012 | Tance nág |
| 2009 | Růže a krokvice |
| 2018 | Vlasy dryád |
Na tento díl jsem se velice těšila kvůli dryádám a stromům, ale bohužel příroda byla opět devalvována na ornament, místo přírody v knize figuruje zeleň jen jako doplněk luxusních interiérů a anglický park kolem zámku, dokonce i Dianin les je obehnaný mřížemi - něco tak nesvobodného a pseudopřírodního mi k autorkou proklamované životní filosofii nesedí. Stejně jako u Vlnění nymf i zde najdeme malé doprovodné obrázky u každé kapitolky, které velmi pěkně ilustrují děj kapitoly. Hned v úvodu je obrázek kola roku s keltským stromovým kalendářem. Jak kolo, tak i kalendář nemají se straými Kelty nic společného. Kolo roku je wiccanský vynález, vzniklo až ve 20. století a jeho inspirace předkřesťanskými svátky je někdy velmi volná (nedochovaly se informace, jak a kde všude byly vlastně slaveny), někdy jde i o zcela smyšlené, novodobé svátky. Stromový kalendář zase pro změnu má kořeny až raném novověku, Keltové nic takového nepoužívali. Pověst o Dianině vládě v Aricciu u jezera Nemi nevychází z ničeho menšího než z Frazerovy "Zlaté ratolesti", což je text, který bychom měli brát s velkou rezervou, stejně jako Frazerovy názory na archaické náboženství celkově.
Marina je taková ufňukaná, rozmazlená, ano, prožila těžké chvíle, dětství bez matky, ale oprvdu je nutné, aby si místo spokojenosti, že konečně má matku i lásku, pořád stěžovala, jak je o hrozné, být dcerou vílí královny, když z toho přitom neustále těží (luxusní hadříky, kabelky, šperky, dobrůtky, extra zacházení a pobyt v Římě pro celou třídu,...) ? Ještě nepochopitelnější mi připadá nářek, že se musí schovávat. Vždyť to tak ve skutečnosti vůbec není, je přece často středem pozornosti, a to nejen ve třídě, ale především na různých akcích, jako bylo v minulých dílech divadlo, soutěže, v tomto díle je to ples. Právě tento ples ve stylu císařovny Sisi je značně postavený na hlavu. Nejen, že jsou Sisi a Franz líčeni jako kdovíjak zamilovaný pár (ala sladkobolné filmy s Romy Schneiderovou, o kterých víme, jak jsou na hony vzdálené realitě), ale především nesmyslná volby Mariny do role Sisi, kde si ji všichni mohou dobře prohlédnout a vidět, jak velice je podobní Aine. K čemu se královna víl schovává v Čechách (a nenavštíví Marinu ani ve chvíli zdranění, aby ji nedejbože něco neprozradilo), když ale přitom přijede na ples, kde jsou obě velmi dobře viditelné a srovnávatelné? Stejně tak bylo nesmyslné, když si Marina a matka vyměnily ony "maskovací brýle". Vždyť to naopak na jejich podobnost upozorňuje... Vítězství v shakespearovské slam poetry soutěži je dalším okamžikem, kdy je Marina ve středu pozornosti. Její myšlenka na to, že by si přála, aby jí někdo z poroty nadržoval, je více než úsměvná. Vždyť je jí nadržováno a těší se zvláštnímu zacházení již od počátku docházky a Rafaelovu školu!
Jediný lék na Marininu melancholii či nepohodu je pro Aine i pro Dianu něco tak přízemního a konzumního, jako je nakupování kabelek, šatů a bot, zkrátka udržitelnost opět dostává na frak. To neustálé shoppování a vysedávání po kavárnách je otravné a stereotypní. A všechna ta snobárna s rádoby společenským chováním, protokolárním oblékáním a etiketou... no nevím, jestli tohle už se od předchozích dílů nezačíná vzdalovat až příliš a jestli si to autorka neměla nechat do nové, zcela jiné série.
Údajně moudrý profesor historie Rabenschwarz krmí Marinu moudry typu "dějiny píší vítězové", jako kdyby nevěděl, že právě od toho je historie - snažit se proniknout do toho, proč autoři píší tak jak píší, proč některé věci zamlčují a jiné zdůrazňují... Zkrátka mluví, jako by vůbec nevěděl nic o historiografii a metodologii historikovy práce.
Bydlení v obřích stromech asi vypadá pohádkově, ale takto upravený strom je vykutaný, dutý a tudíž mrtvý. Je to ale krásná ukázka zacházení s přírodou v celé této sérii, potažmo v neopohanských, new age a ezo hnutích, kde často najdeme právě podobný přístup, který na první pohled přírodu oslavuje, ale ve skutečnosti ji ničí nebo ignoruje, že jde o živý organismus, člověku nesloužící a nepodléhající.