Anya_06 komentáře u knih
Chtěla jsem napsat konstruktivní komentář, ale už asi podesáté přemazávám to, co jsem napsala. Zkrátka, tahle kniha mi vzala slova i dech.
Několikráte jsem četla příběh jedné z postav a o okamžik později jsem jen seděla s otevřenou pusou a nevěřila tomu, co jsem právě přečetla. Mnohokrát jsem zírala na slova před sebou a nechápala, co se právě stalo.
Rámcová kompozice, odlišné styly psaní dle toho, kdo vypráví svůj příběh, a skvěle vykreslené postavy i místa, kde se děj odehrává, se skvěle doplňují a dohromady tvoří jednu z nejúžasnějších knih, co jsem kdy četla.
Knihu můžu jen doporučit, ale nemyslím si, že každému sedne. Mně osobně střídání stylů vyprávění dle změny postav vyhovovalo, jenže může se to jevit i chaotické a nepřehledné.
Podtrženo a sečteno: miluju, doporučuju a určitě znovu přečtu
Tahle kniha mne bohužel neoslovila. Příběh sám o sobě by nemusel být špatný, ale té omáčky okolo a odboček od děje bylo tolik, že jsem občas musela některé odstavce přeskočit, abych knihu vůbec dočetla (např. celou stránku, kde se autor rozplývá nad majonézou, jsem musela vynechat, abych se u čtení udržela).
Od Robbinse je to moje první knížka a nejspíše i poslední. Autorův styl mi nesedl a spíše mne vytáčel, takže jsem se do knihy nemohla začíst.
Na knihu jsem se těšila, ale asi jsem měla příliš velké očekávání. Dočetla jsem to až do konce spíš z principu, než že by mě zajímalo jak to skončí. Autor podle mě nevyužil potenciál, který se ukrývá v nápadu o posledním dni života. Příběh sám o sobě mi nepřišel až tak úžasný, ale více mne štvalo, že některé psychické problémy, kterými postavy trpěly, se vyřešily na pár řádcích a pak se jen opakovalo, jak jsou jiní, protože potkali toho druhého. Nebo i něco prožili, co by je podle mě mělo poznamenat, ale oni o pár stránek dál to ze sebe otřepali a už to neřešili. A co ty další dějové linky? Spousta z nich mi přišla zbytečná a myslím, že by příběhu spíše prospělo, kdyby se na těch stránkách věnovalo více hlavním postavám. Mrzí mne, že dávám jen dvě hvězdičky, ale víc si to podle mě nezaslouží...
Musím se přiznat, že po prvním díle mě tahle kniha trochu zklamala. Neříkám, že byla špatná, ale na první díl zkrátka nemá.
Příběh byl místy až moc předvídatelný a některé postavy (např. dunyasha) mi přišlo, že se objevily z ničeho nic, protože se tam autorce prostě líbily. Ale jak už jsem řekla, špatné to nebylo.
Celkově k YoungAdult knihám jsem trochu skeptická, protože mi dneska přijdou většinou pořád o tom stejném. Šest vran jsem nakonec zkusila, protože kamarádky se nad tím rozplývaly, jak je to úžasné. A musím říct, že to nebylo vůbec špatné.
Po přečtení jsem do děje a postav byla zamilovaná a nutně jsem potřebovala si přečíst druhý díl. Byl to jeden z nejlepších příběhů, který jsem četla. Problém ale nastal, když se mi to trochu uleželo v hlavě a já o tom začala víc přemýšlet. Některé části přestávaly dávat úplný smysl a kouzlo pomalu vymizelo.
I tak příběh nenudil a já nakonec dávám 3,5 hvězdičky, protože i přes pár nedokonalostí mě kniha vtáhla a já si ji v budoucnu nejspíš znovu přečtu.
Jak už je zmíněno v jiných komentářích, kniha má svůj osobitý styl. Přeskakuje mezi současností a vzpomínkovými sekvencemi a já se občas musela zastavit, abych si ujasnila, které z toho to je. Kniha mě svým způsobem bavila, protože to bylo něco odlišného, než jsem zvyklá číst, ale nevtáhla mě dovnitř a nejspíš se ani nestanu fanouškem. Byla to pro mě příjemná změna, ale asi to není můj vkus.
Splnilo to mé očekávání a možná ještě o něco víc. Už od začátku jsem věděla, že je to spíše terapie autora než plnohodnotný příběh s nějakou epickou zápletkou, ale i tak mě příběh vtáhnul a měla jsem to během jednoho odpoledne přečtené. Temné sekvence, kdy na protagonistu doléhá tíha bolesti a světlé chvíle, kdy ještě byl šťastný jsou podle mě dobře zpracovány a vytváří tak zajímavý kontrast. Jde o krásné emocionální dílo a já se k němu určitě ještě někdy vrátím.
Od knihy jsem měla až moc velké očekávání. To, že to je první kniha a navíc od tak mladého autora jsem zjistila, až při čtení, takže první polovinu jsem v podstatě jen nadávala na nelogičnost a nevyhovující mi styl psaní.
Na knize jde opravdu hodně poznat nezkušenost autora, jak ve stylu psaní, tak ve skládání děje. I když na to kniha sama upozorňuje, tak náhoda a štěstí rozhodují příliš o zásadních situacích. Nelogické chování postav raději rozebírat příliš nebudu, bylo by to příliš na dlouho. Dále tam bylo spousta informací, které se tvářily důležitě, ale nebyly nikdy využity (ale vzhledem k otevřenému konci nejspíš bude pokračování, kde možná budou mít význam).
I když jsem na knihu v podstatě jen nadávala, tak asi dám autorovi šanci a jestli bude pokračovat, tak mě zajímá, jak se v psaní knih posune.
Po knize jsem sáhla víceméně náhodně a očekávala jsem popravdě něco úplně jiného. To ale neznamená, že by mě kniha zklamala, právě naopak, jsem knihou zcela nadšená.
Přiznávám, že z počátku (což u téhle knihy znamená zhruba prvních 150 stran) mě příběh až skoro nudil, ale pak se začal pomalu rozjíždět a posledních 150 stran jsem zase přečetla jedním dechem.
Asi jediné, co na ní vidím jako chybu, je opravdu pomalý rozjezd, což může spoustu čtenářů odradit od pokračování v téhle knize.
Knihu doporučuji, ale zároveň varuji, že jí musíte dát čas, protože má velmi, velmi pomalý začátek