Arcade komentáře u knih
Dílo, které já osobně považuju za jednoduše geniální. Alespoň tedy tu první část - tu jsem stihla přečíst už třikrát a pokaždé mě prostě a jednoduše dostane. Jazyk, který autorka používá, neuvěřitelně jedinečná a uvěřitelně bolavá situace, atmosféra deprese na hranici lidských sil - jsem z toho nadšená. Fakt se jedná o nejlepší české dílo, které jsem kdy četla. Je upřímný a bolí. Mám ho ráda. Ta druhá část je fajn a ta poslední docela průměrná, ale hej, nic není dokonalé, že?
"V tenhle megadivnej den, dneska je každý dítě šťastný, teda až na těch pár, o kterých se bude zítra psát v novinách, co se tak bojej rodičů, že se radši zabijou, prázdniny nikdy nebudou delší než dneska, ve vzduchu voní léto, jdu ven, jen tak, po několika měsících jsem sám venku."
Jo, Werther je otravnej, ubrečenej a zamilovanej, ale to já jsem taky. A dopisy píšu stejně ráda jako on, takže je tahle knížka a její nimrání se v citečkách můj velký oblíbenec.
Já nevím, mně to prostě přišlo jako blbost, a to mi v době čtení bylo patnáct. Kdyby bylo 1984 žánrově horror, mělo by to i potenciál jakožto víc psychologicky zaměřený Saw, ale Orwellova zoufalá potřeba udělat to všechno hrozně Hluboké a O Politice (diktatura je špatná, kdo by to býval řekl!) z knihy činí nudnou, těžkopádnou, "poučnou" a docela i nesmyslnou knihu. Kdyby se postava O'Briana pojala víc abstraktně a nebyl z něj udělanej blbej egoistickej záporák s divnou nedořčenou motivací a papírově tenkým pohledem na život a kdyby Winston nebyl absolutní kretén (buď ještě blbější nebo naopak mnohem použitelnější), mohlo by to dopadnout jinak. Kdyby byl autor šikovný, nadčasový či postmoderní, udělal by z toho schizofrenickou fantasmagořinu, která by byla alespoň ke čtení zábavná. Ten svět taky moc nefunguje, příliš realistických popisů, moc informací a detailů, prostě boi, Orwelle, to se ti fakt nepovedlo. Ne že by se ti něco někdy nějak extra povedlo, no.
Jednu hvězdičku za to, že jsem na 1984 četla docela dobrou erotickou fanfikci.
Dlouhou dobu moje nejoblíbenější knížka, ale poté, co jsem se k ní znovu vrátila, jsou v ní absolutně očividné Kundeřiny. Kundeřinami myslím blbosti a neustále opakující se motivy, které se opakují všemi jeho knihami: sex, neschopnost popsat jakýkoli jiný vztah, nežli milostný či rodičovský, neustálé zmiňování velkých jmen, až patologické upnutí na téma 50. - 80. let. Co říct? Od Kundery si člověk má přečíst jednu jedinou knížku, mít radost a pak nesahat na žádné jeho jiné, protože jinak tam uvidí stejné formuly, jako já.
Ale jako taková je NSL asi jeho nejlepší dílo, které rozhodně stojí za přečtení.
Fajn dystopická knížka: mnohem lepší než Brave New World či 1984, ale o něco horší než Bradburry.
Čekala jsem, že to bude lepší. Knížka má zajímavou atmosféru a po stylistické stránce je čtivá, přičemž byl zajímavý i závěrečný plotwist, ale něco jí hrozně chybí. Není moc zapamatovatelná. A Daniela je mega kráva.
Tohle je tak hrozná knížka. Po tom, co jsem zhltla Steppenwölfa, kterého jsem si náležitě vychválila, mi můj kamarád věnoval Petra, a já jsem ve své naivitě čekala další literární zázrak. Ten se, jak už to tak bývá, nestal.
Začnu s tím, že je Petr absolutní kretén a vrcholně nesympatická postava, kterou má člověk sto chudí profackovat. Nejenže ho neustále trápí dvě životní lásky, jimž SE ANI NEOBTĚŽOVAL O SVÝCH SYMPATIÍCH ŘÍCI, celé jeho bytí je buď a) ubohé (když chlastá nebo si stěžuje) či b) kýčovité (spřátelil jsem se s mrzákem, božínku, jsem to ale dobrý člověk!) Celá knížka je psaná patronizujícím, nepříjemným stylem, je absolutně o ničem, opakuje věci, které mnohem lépe vyjádřily jiné knihy. Mám takový nehezký pocit, že Hesse ve svých dvaceti sedmi letech tohle veledílo splácal ve velkém mladistvém sebevědomí, jenž z té knížky absolutně čiší. A to je hrozně nepříjemný, protože z toho má člověk pocit, jakoby mu byla o hlavu neustále omlacované staré nudné fráze, které nic nezajímají.
Jediná dobrá a zajímavá věc na celé té knížce je podezřele gay vztah Petra s jeho kámošem, na kterého samozřejmě skoro hnedka zapomene.