Archie
komentáře u knih

Klasicky pojate zapadni fantasy, ktere si ale bere od Pana prstenu tolik, a pritom je ve vsech aspektech horsi, coz z nej cini cteni ponekud problematicke. Cist hure napsanou knihu, s o nekolik radu mene propracovanou mytologii, ktera (minimalne tam, kam jsem se docetl) kopiruje dejovou linii mnohem komplexnejsiho dila, mi zkratka prislo zbytecne. Nechtel jsem knihu odsuzovat a brat ji jako samostatne stojici dilo. Bohuzel, neslo to.


Poetika a jakasi vnitrni rovnovaha sveta (ve smyslu zla, dobra, moralky, magie..) mi pripominala Tolkiena, styl vypraveni a atmosfera zase kouzelna, staromilska fantasy ve stylu Feista a jeho Midkemie. Moudri carodejove, tisove hole, s laskou vykreslene lokality - hvezdy nad temnym morem, tajuplne dalavy, ostrovni vesnicky, magicka akademie; a predevsim nadherne vystaveny pribeh, sic podany v temer pohadkove havu, hlubsi nezli u vetsiny zastupcu zanru. Citim vuni kuze, vosku, krbu, dreva, more, lektvaru a simrani pavucin. Kouzlo.


Zklamani. Po naprosto dokonalem, atmosferickem uvodu, nastava obrovsky sesup co do ctivosti, emoci i nenaplnenych ocekavani. Ac je psychologie postav autorovym trademarkem, tentokrat to King neukociroval. Odbocky jsou rusive, jmen je casto az prilis a do cteni jsem se musel vylozene nutit. Sakra, jak me ten uchvatny uvod mrzi.


Nejsem ucasten vseobecnemu nadseni. Ano, hlavni hrdina nastesti neni charismaticky byvaly prislusnik Delta Force (pro zmenu je divny genius, ehm) a pribeh nema takovy ten klasicky detektivni ramec; presto - nejak jsem se nedokazal do knihy zacist. Mozna me nenaladil autoruv sloh, mozna nemusim detektivky a mozna jsem se nedokazal ponorit do atmosfery, respektive se do me prostredi ne a ne otisknout. Ta bioinformaticka "Kriminalka Miami" byla zabavna, dalsi genialni hrdina, ktery to opet tak trochu neumi s lidmi, me ale prilis neoslnil. Mozna to byla jen dobra kniha ctena ve spatny cas..


Po Hyperionu jsem od Simmonse cekal neco dumyslnejsiho. V knize se perou dve naprosto odlisna, spolu neladici pojeti - vedecko/tajemna konverzacka se zajimavou exkurzi do historie Rumunska a lacina akcnarna ala nejaky low budget snimek americko-nemecke koprodukce. Proc Simmons investoval tolik casu k priprave velmi propracovanych realii, aby vse nakonec promenil v neprilis zabavnou nahanenou v autech, clunech a helikopterach, nedokazu pochopit. Skoda, uvodnich 100 stran jsem se zajmem zhltl.


Cekal jsem klasicke epicke fantasy, a dostal jsem prekvapive vyspely pribeh zamereny na charaktery, politicke hastereni, vyvoj osobnosti postav a clovecinu ve vsi jeji aroganci, xenofobii, pomstychtivosti, malosti i krase. Osudy (anti)hrdinu jsem cetl opravdu s chuti a doufam, ze v dalsich dilech - pro ktere se chystam - Abraham z cesty nevyboci. Necernobile postavy a jejich naplnujici rust/pad bavi primo navykove. Fantasy konverzacka jako remen.


Hory, led, boure, ozivla mrtvola - velmi impozantni kulisy smutneho pribehu v duchu romantismu. To, zda se kniha zalibi ci ne, budu hodne zaviset na tom, kterak se ctenar popere prave s prvky romantismu - zejmena s jistou necivilni procitenosti a osudovosti pronaseneho. Jinak je ale kniha prekvapive ctiva i dnes a atmosferou dokaze zapusobit i 200 let od sveho vzniku


Ach! Dlouho jsem Kmotra odkladal a to by rozumny muz v mem postaveni nemel. Tahle kniha je dokonala. Prekvapive vypravna, rozmachla, barvita, naprosto nasakla New Yorkem, jeho doky, obchudky, sluncem zalitym, dekadentnim Hollywoodem, citrusem vonici vyprahlou Sicilii a tim horko-sladkym cimsi, vybranym jazykem, starosvetskou laskou, vuni doby, nejakym kouzlem opredena busta rodiny Corleone. Mozna nejlepsi kniha jakou jsem cetl. Zakon omery mi vsak kaze o tom pomlcet.


Mozna neoriginalni (vojensky vycvik, vycvik v klastere, intrikareni na dvore), ale nesmirne poutave a zabavne odvypraveny uvod trilogie. Kde jini nudi, Staveley nuti hltat stranky. U nekterych pasazi jsem doslova nedychal a u jinych si zase v hlave maloval nadherne fantasy obrazy. Vycvik v horach, zkouska ve tme, kraska v rudych satech vchazejici doprostred bitvy - mnamka! Od docteni Abercrombieho jsem si snad takto fantasy neuzival.


Atmosfera predvalecneho LA, divokeho zapadu a upiru ma neco do sebe, vypravecsky mi ale Americky upir, vyjma uvodu s Pearl, prilis neimponoval. Chybelo mi zajimavejsi pojivo a osobnejsi styk s jakoukoliv postavou ci snad sugestivnejsi kresba, ktera by dokazala vytahnout z vod jakesi nijake, byt zasazenim pritazlive cetby/podivane.


Od nadseni, pres ocekavanou oddychovou rezbu, po repetitivni prumer. Tech bezvychodnych prestrelek, deus ex machina a vzkriseni na posledni chvili bylo opravdu mozna az prilis. Nicmene, Kotleta vzdycky vystrihne nejaky WTF okamzik, kterym akci stylove prolozi. Vztah postav se navic nejakym zpusobem porad vyviji, beckova upiri mytologie v kombinaci s ufony pusobi spravne brakove a sex tomu, spolu s devkou Katerinou v prusvitne kosilce a neustale pripravenou baculkou Petrou, dodava ten spravny riz. Hustej narez. Jednou ale stacilo.


Krasne a tragicke, sem tam i poucne pribehy. Kouzelny zrod Ardy, pavoucnice Ungoliat, upadek Melkora, Sauron v podobe upira, zlaty drak Glaurung. Hrdinove jako Finrod, Feanor ci Luthien a Beren. Pribehy Valar, pad Numenoru, skryty Gondolin, Temny elf, zrod vzacnych silmarilu, ukovani prstenu. Strasna spousta krasy, ktera se da, postupnych listovanim, treba i letmym navratem k jednomu z pribehu, nasavat prakticky do nekonecna. Tohle proste neni akcni roman, je to spise epicka encyklopedie, soubor baji, zapis historika. A pokud se k Silmarillionu pristupuje s patricnym uvedomenim, jedna se o nadhernou, magickou studnici fantastiky, ktera nema ve svem zpracovanim obdoby. Klanim se a od ted se Silmarillion uz naporad.


Postavy, detaily a zivy, uveritelny, propracovany svet. Takovy mix Zaklinace a Hry o truny. Od Jmena vetru jsem v ruce nedrzel vyrovnanejsi kombinaci zabavneho cteni bez tahlych pasazi a komplexniho fantasy, ktere ze me nedela ctenare blbce. Ihned zitra bezim pro druhy dil.


Neotesanější sloh ještě nebyl tak vybroušený, možná ale právě to činí knihu opravdovější. Parafráze známých pohádek, zaklínačské souboje se strašidly, spousta humoru. A v neposlední řadě také podhoubí pro budoucí pětidílnou ságu.


Hrdinské fantasy jak řemen. Kniha o jedné velkolepé bitvě. Zábavně vystavěná, vygradovaná, patřičně epická. Druss Veliký sestoupí naposledy z hor, aby svedl poslední a největší bitvu vstříc stotisícové hordě Nadirů. Žádné vedlejší linie ani desítky postav. Příprava na bitvu, perfektně odvyprávěné válčení, bájná Snaga tančící v krvi nepřátel a s velkou grácii pojatý závěr. Odchod Smrtonoše ze scény vskutku hodný hrdiny.


Conan meets Cthulhu by Abercrombie. Hlavní hrdina je trochu nemastný neslaný, klasický, po pomstě prahnoucí protagonista. Maberry to ale vynahrazuje skvěle vykresleným, nerdsky velmi atraktivním fantasy světem a vedlejšími postavami (románek Miri a Ryssy, upírka ve věži) i pompézně popsanými záporáky (Černokrál, lady Kestral). K dokonalosti tomu chybí silnější hlavní hrdina, jakožto temné high fantasy, to ale patří rozhodně k tomu lepšímu. Magie se vrací. Konečně pořádné fantasy co není young adult.


Atmosfericka, jinak ale fadni vlkodlaci povidka. V ramci povidkoveho souboru by to mohlo byt ve zkracene verzi prijemne, jako samostatna kniha je to spis takova naladova jednohubka, ktera nezanecha hlubsi dojem.


Geniální dílo. Propracovaná mytologie, atmosféra, sever, jih, rody, erby, špetka magie a dokonale vykreslené charaktery vláčené bahnem. Postavy se vyvíjejí, jsou lidské, kruté, chybující, vypočítavé, naivní, ani černé, ani bílé. Monumentální, vtipné, epické, dospělé, skvěle odvyprávěné dílo. Zbývá jen povzdech - škoda, že takových není mnohem víc.


Neidealistický popis fungování (a vybudování) současného světa, spousta tvrdých dat bez technooptimistického rauše. Vhodné pro každého, kdo by si myslel, že se super-složité problémy dají řešit jednoduše nebo skrze progresivní agitku. Ropa, beton, hnojivo.


Ale jo, tohle me vcelku bavilo. Bohuzel jsem cteni musel hodne kouskovat, coz uskodilo zazitku. Jednoduche provedeni - parta dezolátů na uteku, v patach jeste horsi parta uchylů, trocha Lovecrafta, spousta nasili (i sexualniho) a zabavne vystavene, postavicky. Posledni stranka tomu dala štempl.
