Archie komentáře u knih
Napady na povidky hezke, ale provedeni mi prislo prilis jednoduche a slohove neobratne - alespon co se tyce prvnich par povidek. Dal sem se nedostal.
Super mini King. Rozsahem kratky, ale naprosto funkcni malomestsky horor s mladezniky v hlavnich rolich. Atmosfera je skvela, vypraveni zabavne a i konec je pomerne uspokojivy a sveho druhu zanrove lahudkovy. Paráda.
Autor je určitě pan spisovatel, ale tady sem přes složitost (jak ve jménech, dílčím vyprávění i historických/fiktivních souvislostech celého většího příběhu), nedokázal děj vnímat v nějaké zábavné mozaice ani konkrétních příbězích. Tento hardcore nebyl vhodnou volbou pro mozek unavený před spaním. Zároveň se jedná o dílo, které vás něčím "vysírá" i fascinuje zároveň.
Jednoduché vyprávění na počátku strhlo, následně mě kniha přišla poněkud plochá a postavy téměř pohádkové. To může někomu naprosto vyhovovat, mě však zájem postupně opouštěl.
Natolik fascinující, detailní kniha, exkurze do časů, kdy ještě svět nebyl prost mystérií a prošpikován technologií, nakolik má čtenář chuť na příběh spíše faktografický, nežli vypravěčsky strhující - byť samotný popis dění, je strhující sám o sobě, znásobeno tím, že se skutečně stal.
Conan meets Cthulhu by Abercrombie. Hlavní hrdina je trochu nemastný neslaný, klasický, po pomstě prahnoucí protagonista. Maberry to ale vynahrazuje skvěle vykresleným, nerdsky velmi atraktivním fantasy světem a vedlejšími postavami (románek Miri a Ryssy, upírka ve věži) i pompézně popsanými záporáky (Černokrál, lady Kestral). K dokonalosti tomu chybí silnější hlavní hrdina, jakožto temné high fantasy, to ale patří rozhodně k tomu lepšímu. Magie se vrací. Konečně pořádné fantasy co není young adult.
Prvni polovina super, pak to trochu zacalo ztracet na tempu, respektive na prekvapivosti. Vzhledem k tomu, ze postavy se nijak zvlast nevyvíjejí, byla akcnejsi (v sice klasicky prijemnych fantasy kulisach) polovina mirne unavna, ackoliv je tezke oznacit Warhammer pribeh za nudny, vzhledem k tradicne obrovskemu mnozstvi zabavnych nerdskych orgií.
Začalo to dobře. Funkční postavy, působivá atmosféra doby, kdy se lesní stezky teprve budovaly. Zbytek sice pořád rámcově funguje, ale je to takový standardní přírodní/okultní horor, který sem dočítal spíše ze zvědavosti.
Začalo to působivě. Zasněžený sirotčinec, přísní kněží, skvěle vykreslené postavy, náznaky budoucích děsů. Bohužel, druhá polovina je sice pořád funkční, ale jinak poměrně ničím vybočující satanský horor. Dobré, ale nenaplněné očekávání.
Paranormální Tom Clancy pro upíromily. Ještě zábavnější než cold war para-špionážní ujetost mi přišla historická linka s upíry. Studená válka, Andropov, zatuchlé hrady, upíři.
Musím přiznat, že v prvních kapitolách jsem se musel v posteli několikrát chechtat, nicméně kolem poloviny mi kniha přišla taková nijaká - zápletka mě přestala bavit a začala mi připadat poněkud dětská (vím, hrdinou je dítě) ve smyslu nevyužité (ne)vícevrstevnatosti nebo sofistikovanějšího humoru.
Tohle se četlo samo. Autor, co se kriminální roviny týče, nabízí čtenáři vděčné (někdy morbidně vděčné) situace, vyprávěné navíc opět čtenářsky velmi vděčnou Alexandrou - věčně se usmívající vražedkyní nezapadající do běžného profilu. Závěr jsem mírně mysteriozní očekával, ale takto mě vůbec neurazil, byť by mě asi potěšil nějaký více šokující/promyšlený twist. Super jednohubka od Zlatýho čokla.
Úvodní kapitoly jsou vlastně docela dobré, každou další stránkou se ale ze čtení stává nepříliš vzrušivý šestákový román, který nelze brát seriózně a bohužel, ani dostatečně brakově.
Zhruba po třetině mě kniha začala bavit a říkal jsem si, že by mohlo být u Ryana zase dobře (což se mi stalo pouze u první Písně krve). Nicméně, u poslední třetiny jsem zájem zase ztratil. Přišlo mi, že se děj tak nějak upachtěně přesouvá z místa na místo a chybí tomu nějaké to fantasy koření a emoce. Alwyn Písař si nevedl špatně, ale s u Ryana mi chybí nějaký háček, který by zasekl a nepustil.
Atmosfericka, jinak ale fadni vlkodlaci povidka. V ramci povidkoveho souboru by to mohlo byt ve zkracene verzi prijemne, jako samostatna kniha je to spis takova naladova jednohubka, ktera nezanecha hlubsi dojem.
Tramvaj mi prisla ve vsech ohledech lepsi - udernejsi, originalnejsi, erotictejsi. Tohle bylo vcelku predvidatelne a zdaleka nehralo tak povedene na onu "prvni signalni". Vlastne vcelku obycejna zanrova vec.
Meh. Občas vtipné takovým tím stylem ala "jo tohle znám", sprosté, absurdní. Jinak mě to ale vůbec nebavilo číst. Alkoholikův roztržitý deník. Bukowski půjde asi mimo mě.
Naprosto oceňuji autorovo řemeslo, ale nějak si s Kayem nedokáži úplně sednout. Je to rozvleklé, plné fiktivních (ale autenticky složitých jmen) postav, složitých dialogů (co do orientace), různých odboček a filosofování. Opět mě to nebavilo natolik, jako jiné žánrovější historické fikce, ani neoslovilo jako hlubší knihy. Někomu to může sednout, ale já se u Kaye do čtení spíše nutím, ač jsou jeho knihy unikátní.
Úvod mě chytnul ale do nějaké cca poloviny, jsem si říkal, že už tak nějak tuším kam to celé povede. A taky že jo, jenže je to celé pěkně vymyšlené, tak nějak hřejivě lidské, trpce pozitivní a dojemně vtipné, že mi to vlastně celé strašně rychle uteklo.
Francouzská Hra o trůny (Martin se zde u dvorních intrik přiznaně inspiroval). Není to nějaká megalomanská historická freska, ale Druon umí velmi vděčně vykreslit charaktery a dostat je to zábavných, vyhrocených situací s citem pro drama okamžiku. Závěr tak trochu vyšumí do prázdna, nicméně i život krále může vyvrcholit tak nějak.. nijak. V tom je nakonec možná pointa každé "hry o trůny".